RECENZE – Barák

Autorka: Alžběta Bublanová

Nakladatelství: Petr Štengl

Rok vydání: 2019

Počet stran: 154

ISBN: 9788087563755

Anotace:

Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu. Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat či pochopit.

Hlavní postavou autorčiny novinky je žena zhruba tak pětašedesátiletá... Plus mínus... Jméno ženy neznáme, stejně jako neznáme jména dalších postav. Zkrátka Žena. Žena bydlí sama v bytě jednoho činžáku a sleduje ze svého okna, kdo do domu přichází, kdo odchází, zkrátka, co se kde šustne a sama si i představuje, co se tak v rodinách z domu může odehrávat. Jakoby žila životy ostatních ve své hlavě, ale její vlastní život jí protéká mezi prsty. Vstane, nasnídá se, sedí u okna, dojde na nákup, uvaří oběd a stále dokola. S nikým se nepřátelí, nikam nechodí, maximálně do cukrárny. A to už má pocit, že jí její dům chybí. Připadá si stará, stará na všechno. Má pocit, jakoby už neměla právo na nic pěkného. Manžela pochovala dávno před lety a od té doby žije jako tělo bez duše. Nezajímá ji, co si na sebe oblékne, o tom, že by se nalíčila, vůbec neuvažuje. Prostě přežívá.

Naše hlavní postava má dceru. Dceru alkoholičku s čtyřicítkou na krku. Dcera však s pitím přestala a začala žít nový život. Opravdu už nepije? Najde si ještě někdy někoho, aby stihla mít dítě? Neměla by se o sebe víc starat? Ale hlavně si někoho najít... A nepít. To vše se naší Ženě hodní hlavou.

A potom je zde muž. Muž ze stejného činžáku, kterého jednou Žena nachytá v noci u sebe v bytě. Chtěl krást? V domě se prý ztrácí věci. Co je to vůbec za člověka? Z nějakého důvodu ho policii nenahlásí. Ale asi měla, bylo by to správné. Proč to vlastně neudělala? Kdyby jen věděla...

Zvláštní kniha... Kniha plná dennodenních úvah jedné stárnoucí ženy, která zestárla mnohem dříve, než musela. Depresivní kniha... Měla jsem z příběhu pocit, že po šedesátce bych to měla zabalit, že už nic nemá cenu. Přestože se naše postava v průběhu děje o cosi snažila, o nějakou změnu, měla jsem pocit, že to nešlo přímo z jejího nitra. Spíš, že chce násilím něco měnit.

Hlavní hrdinku autorka dobře psychologicky vykreslila. Její tíseň na mě chvílemi opravdu dopadala plnou vahou, jakoby se do mě chtěla vsáknout. Vkrádaly se do mě pocity marnosti a prázdnoty.

Docela by mě zajímalo, zda jsou postavy inspirované někým z autorčina okolí. Neumím si představit, že bych něčí psychiku tak vystihla, přestože bych ho vůbec neznala a musela bych si ho stvořit sama.

Kniha je útlá, ale myslím, že na tento typ příběhu je dlouhá akorát. Pokud máte chuť na depresivnější druh literatury, na příběh, kde se nic moc neděje, ale hlavně se pitvají myšlenky a myšlenkové pochody, potom po novince Alžběty Bublanové sáhněte. 

O autorce: 

Narodila se 8. 4. 1984 v Brně. Vystudovala tišnovské gymnázium, poté absolvovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. Od svých osmnácti se věnuje literatuře, píše recenze na webový portál e-kultura.cz a v současnosti vydává vlastní časopis lokálního charakteru Náměsíčník. Kromě toho učí tvůrčí psaní. V roce 2012 získala od Akademie literatury české za svou prvotinu, povídkovou sbírku Čtyři stěny, ocenění Máchova růže. V roce 2015 vydala román V Tichu a v roce 2017 jí vyšla povídková sbírka Odraz ode dna.

Hodnocení: 75%

Za recenzní výtisk děkuji autorce knihy Alžbětě Bublanové. Knihu koupíte zde.