Medailon Alice Munro

Právě čtu povídkovou knihu Lásky dobré ženy od Alice Munro. Donedávna jsem znala tuto autorku pouze z doslechu, rozhodla jsem se tedy vám, kteří tuto dámu také moc nebo vůbec neznáte, ji trochu přiblížit.

Alice Ann Munroová, vlastním jménem Alice Ann Munro, rodným jménem Laidlaw (* 10. července 1931, Wingham, Ontario) je kanadská spisovatelka, proslulá především svými povídkami.

Alice Munro se narodila v městečku Wingham na západě kanadské provincie Ontario (poblíž Huronského jezera). Sama toto místo jejího dětství popisuje spíše jako ghetto plné pašeráků a prostituce. Její otec provozoval liščí a norčí farmu, matka byla učitelkou. Měli ještě další dvě dcery. Jelikož se ani jejich rodině nevyhýbá hospodářská krize 30. let, snaží se matka ze všech tří dcer vychovat vznešené dámy, které by se mohly dobře provdat. V této době je možné najít zárodek autorčina feminismu.

foto - Sheila Munro

Po střední škole (1949) pokračuje studiem žurnalistiky a anglického jazyka, po dvou letech však školu opouští. Důvodem byl sňatek s Jimem Munro a odstěhování se do Vancouveru. Manželům se postupně narodí tři dcery, z nichž jedna záhy po porodu umírá. V tomto období, při péči o děti a manžela, vznikají krátké povídky. Alice byla svým způsobem izolována od reality okolního života, mohla se však díky tomu koncentrovat na svou spisovatelskou činnost.

V roce 1963 se stěhují do Victorie a tam otevírají vlastní obchod s knihami. Manželům se také narodí čtvrtá dcera. Munro je již spisovatelsky velmi činná, v roce 1968 získává za svoji knihu Dance of the Happy shades prestižní kanadské ocenění (General Governor's Award). V roce 1972 se manželé rozvádějí. O čtyři roky později se provdá za geografa Gerarda Fremlina, živí se jako spisovatelka, působí při univerzitě Západního Ontaria a hodně cestuje.

Tvorbu Alice Munro tvoří především krátké povídky a novely. První povídku napsala již v patnácti letech, publikovat začala o čtyři roky později. Většina jich je situována do venkovského prostředí. Její díla jsou často hodnocena jako depresivní. Autorka tvrdí, že každá osoba má svůj příběh v jehož rámci odhaluje různé deziluze, resp. objevuje a vytváří vlastní sebeklamy. Odtud plyne další typický rys tvorby: subjektivizace pravdy, nesdělitelnost osobní zkušenosti, což vede k tomu, že mnohé charaktery jsou vězni vlastního světa, považují samy sebe za outsidery.

Většina jejích próz se odehrává v rodné provincii Ontariu.Její povídka The Bear Came Over the Mountain byla roku 2006 zfilmována režisérkou Sarah Polleyovou pod názvem Away from Her. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší adaptovaný scénář.

Hlavní postavy povídek a novel tvoří především inteligentní ženy. Alice Munro bývá často označována za feministku, s čímž sama do určité míry souhlasí. Chce však ve své tvorbě především poukázat na důležitost ženské zkušenosti.

"Chci vyprávět příběh, staromódním způsobem, tedy co se někomu děje. Ale to, co se stalo, chci podat doplněné o různé překážky, zvraty a podivnosti. Chci, aby byl čtenář udiven - ne tím, co se stalo, ale způsobem, jak se to stalo. Tyto dlouhé povídky, které jsou fikcí, jsou pro mě nejlepší," citovala kanadská televize CTV jedno z minulých prohlášení spisovatelky.

Autorka byla za svou tvorbu několikrát oceněna. třikrát získala nejprestižnější  kanadské literární ocenění Governor General´s Award - v letech 1968 za sbírku povídek Tanec šťastných stínů( viz. výše), 1978 za sbírku povídek Kdo si myslíš, že jsi? (Who Do You Think You Are; v USA vyšla roku 1979 pod názvem The Beggar Maid) a 1986 za sbírku Pokrok lásky (The Progress of Love).

V roce 2009 získala americkou Man Bookerovu cenu pro zahraniční autory.

V roce 2013 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu, přičemž byla označena za „mistryni současné povídky“ s výjimečně vyvinutým pozorovacím talentem a stylově se blížící k ruskému prozaikovi Čechovovi. Stala se tak vůbec první Kanaďankou, která obdržela Nobelovu cenu, a třináctou ženou oceněnou za literaturu. V minulosti na ni již byla čtyřikrát nominována.

"Vím, že jsem byla mezi nominovanými, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla vyhrát," uvedla Munroová v telefonickém rozhovoru s reportéry kanadské agentury The Canadian Press.

Seznam všech ocenění můžete najít ZDE.

Od roku 2009 má Alice Munro bypass a také překonala rakovinu. Je známá tím, že nesnáší publicitu a rozhovory poskytuje jen velmi zřídka.

Dalších díla této brilantní spisovatelky mimo výše uvedných:

román Životy dívek a žen (Lives of Girls and Women, 1971), sbírky povídek Jupiterovy měsíce (The Moons of Jupiter, 1982), Přítelkyně z dětství (Friend of My Youth, 1990), Veřejná tajemství (Open Secrets, 1994), Láska hodné ženy (The Love of a Good Woman, 1998) a sbírka s těžko přeložitelným názvem Hateship, Friendship, Courtship, Loveship, Marriage.

V češtině vydává díla Alice Munro nakladatelství Paseka.

Anotace některých z nich, více si můžete přečíst na stránkách zmíněného nakladatelství.

Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky

První český výbor z díla kanadské autorky, jež poutá už léta pozornost čtenářů i kritiky svým vypravěčským uměním a schopností zachytit v sevřeném prostoru povídky složitý vnitřní svět svých ženských postav a vystihnout jeho prchavou podobu. Zdánlivě všední historie lidského zklamání, lásky a nesplněných tužeb, situované většinou do prostředí kanadského Ontaria, dokáže Munroová nadat neobyčejností a jedinečností a svým napohled prostým, ve skutečnosti však mistrovským stylem je povýšit ve všeobecně platné příběhy o hledání identity tváří v tvář měnící se realitě vlastního života a nemilosrdnému plynutí času.


Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

Světoznámá kanadská prozaička potvrzuje ve své druhé česky vydané knize pověst skvělé vypravěčky, především však neobyčejně vnímavé a citlivé pozorovatelky: příběhy jejích mladších i zralejších hrdinek, točící se kolem citových vztahů, rodinných trampot, mezigeneračních problémů či jen obyčejného stárnutí, dokáže vylíčit s takřka hmatatelnou živostí a schopností vcítit se do duše svých postav, aniž by sklouzla k laciné sentimentalitě nebo jen náznaku klišé.



Drahý život

Osudy hrdinů nové knihy Alice Munroové nezřídka utvářejí a proměňují náhlá hnutí mysli, citová vzplanutí, erotické touhy i zcela náhodné události. Voják podléhající při návratu z války strachu ze shledání se snoubenkou, zámožná žena ochotná nechat se vydírat kvůli svému milenci, otec, který tělesně zatouží po vlastní dceři, nezkušená učitelka zneužitá svým nadřízeným - ti všichni zjišťují, že jejich život se po náhlém přerušení jeho dosavadního běhu už nikdy nevrátí do původních kolejí. Nenápadná hloubka, nepředvídatelnost a průzračnost příběhů, z nichž závěrečné čtyři zachycují poprvé i zlomové okamžiky autorčina vlastního dětství, znovu dokládají sílu jejího vypravěčského umění, schopného postihnout věčnou proměnlivost a bohatství i toho nejobyčejnějšího života.

A anotace knihy, kterou právě čtu a bude pro mě velkým oříškem napsat na ni recenzi... myslím tím přesně vystihnout své pocity, to, co si o té které povídce myslím, co mi dává. Bude to opravdu zajímavé a nebojím se říct, že také těžké.

Láska dobré ženy

Když se sedmatřicetiletá Enid dozví od umírající pacientky, kterou ošetřuje, že někdejší smrt místního optika doktora Willense, obecně považovanou za důsledek tragické nehody, má na svědomí její žárlivý manžel Rupert, netuší ještě, že vyprávění, které právě vyslechla, povede k zásadnímu zlomu v jejím osamělém životě a její touha konat dobro službou druhým se ocitne ve zcela novém světle. Podobně jako v předchozích úspěšných knihách, i v mistrovské titulní povídce a dalších příbězích své nové sbírky vypráví Alice Munroová o sváru rozumu a citu v lidském nitru a osudných maličkostech, jež dokážou zvrátit běh našeho života. Náhlé podlehnutí rozmaru mysli, milostné vzplanutí, touha vzepřít se konvencím a tlaku okolí či přímo koketování s nebezpečím mohou otevřít cestu k nové životní zkušenosti, ale nezřídka mívají - jak zjišťuje nejedna z autorčiných hrdinek - i nepředvídané, ne-li přímo tragické důsledky.

Jak vidíte z přiložených fotografií autorky, sálá z nich obrovské charisma, vitalita, optimismus a neuvěřitelná krása. Pouze v některých se v očích zračí malý záblesk únavy a smutku, ale i přesto je v autorčině výrazu neuvěřitelná jiskra. Tato žena má můj velký obdiv.

(čerpáno: Wikipedia, Databazeknih.cz, nakladatelství Paseka, fotky - Google)