čtvrtek 19. října 2017

RECENZE – Slibuji ti, Annabelle

Originální název: Echoes from Afar
Autorka: Tamara McKinley
Překlad: Hana Černá
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 312
ISBN: 9788075434234

Anotace:
Přehnaná otcova přísnost donutí mladičkou Annabelle utéct z domova do Paříže. Tady prožívá nádherně bezstarostný čas, bohémská atmosféra města jí učaruje a navíc zde potká osudovou lásku, charismatického malíře Henriho. Do jejich životů krutě zasáhne válka. Henri odjede na frontu, Annabelle nemá peníze na vlastní obživu a ještě k tomu čeká dítě…

Annabelle odešla z domova, ale její otec má dlouhé prsty a znepříjemňuje jí život i nadále. Když přijde o práci, objeví se matka a s ní překvapivé řešení. Pošle Annabelle za svou sestrou světa do bohémské Paříže. Město jí učaruje a s ním i nový život. Je tak rozdílný než v Anglii. Dočká se také velké lásky. Jelikož se Annabelle nepodaří sehnat v Paříži místo ošetřovatelky, v jazykovém testu nezískala totiž plný počet bodů, rozhodne se, že s milovaným Henrim a jeho kamarádem opustí Paříž a odejde do Španělska, kde zuří válka a každá pomocná ruka ve zdravotnictví se vítá. Válka však krutě zamíchá osudem mladých lidí.

Toto je vlastně přiblížení děje z první poloviny příběhu, z let 1936-37. Dále potom autorka své vyprávění nasměruje o osmnáct let dále, do konce padesátých let. Do Paříže se pro změnu na studijní pobyt vydává Bellina dcera Eugenie. Minulost, která dosud v klidu spala, se však rozhodne, že ještě neřekla poslední slovo.
 

Na novinku od Tamary McKinley jsem se hodně těšila a musím říct, že jsem malinko zklamaná. Čekala jsem emotivní, srdceryvný a hluboký příběh, ale o tom se mi v první polovině knihy mohlo jen zdát. Autorka úplně nevyužila svůj potenciál a to je škoda. Ve svém vyprávění klouzala po povrchu, vůbec příběh nerozpracovala do hloubky. Vždy, když došla k nějaké zajímavé situaci, zvratu, místo aby děj rozvedla, v podstatě ho jenom naťukla a šla dál. Mohla z námětu vytěžit mnohem víc. I co se týče postav, jsem měla pocit, že by je autorka dokázala čtenáři více přiblížit a lépe charakterizovat. Naštěstí druhá polovina knihy byla pro mě už zajímavější, děj plynul svižněji, nenudila jsem se jako chvílemi v první části. Kniha je tedy lepší průměr, ale žádná pecka. A že napsat pecku autorka umí, o tom jsem se již přesvědčila.

Přestože já cítím z příběhu trochu zklamání, knihu můžu doporučit. Pokud přemýšlíte o knižním dárku pro svou blízkou dušičku, zkuste třeba tuto novinku z nakladatelství Alpress s nádhernou obálkou. 

O autorce:
Tamara McKinley je anglická spisovatelka thrillerů a rodinných ság. Narodila se v australské Tasmánii, ale jelikož ji od šesti let vychovávala babička, musela ji následovat při odchodu do Anglie, kde dokončila dívčí školu v Sussexu. Do Austrálie se stále ráda vrací.
Vzpomínky z dětství na babičku, příbuzné a rodnou Austrálii jsou pro autorku inspirací k psaní románů. Zpočátku své literární kariéry se snažila vydávat thrillery, přesto postupně přešla k psaní australských rodinných ság. Knihy jsou velmi oblíbené, běžně se stávají ve světě bestsellery, překládají se do více než patnácti jazyků o výtiscích až 4 milionů na každý titul.
Tamara McKinley je autorkou romantické série Oceana, a samostatných knih například: Letní bouřka, Poslední valčík, Sasanka, Vinohrad, Krajina snů, Vzdálený přístav atd.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Alpress. Knihu zde můžete zakoupit.

středa 18. října 2017

RECENZE – Pochopíš, až budeš velká

Originální název: Tu comprendras quand tu seras plus grande
Autorka: Virginie Grimaldi
Překlad: Alexandra Pfimpflová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 352
ISBN: 9788024933818

„Jste k sežrání, fosilové!“

Anotace:
Dvaatřicetiletá Julia určitě nesnila o tom, že by i jen dočasně chtěla pracovat jako psycholožka v domově seniory; zvolila tu možnost jako útěk od ztráty v rodině a hlavně útěk od partnera, který ji zklamal. O životě mezi starými lidmi si iluze nedělá, avšak stačí pár týdnů a sblíží se s nimi i se svými kolegy, jako by našla novou rodinu. K pocitu naplnění a štěstí jí zbývá už jen krok – jenže, jak se říká, kovářovic kobyla chodí bosa, a tak Julia musí zapracovat také na sobě a překonat strach z nové lásky… Román vás vtáhne do světa pestrých a živoucích postav, v němž se každý den servíruje tak vydatný i osvěživý koktejl slz a smíchu, že vám bude líto ho dopít.

Julii se rozpadl partnerský vztah a tak trochu zbrkle odpoví na inzerát domu pro seniory, ve kterém hledají psycholožku. Je přijata, ale zároveň má pocit, že se unáhlila a nemá mezi staříky co dělat. Postupem času si však práci zamiluje. Nejen ona má co klientům domova nabídnout, ale také od staroušků spoustu dostává. Získává také nové přátele mezi zaměstnanci. A paradoxně, když se její pracovní smlouva blíží ke konci, šlo pouze o záskok za mateřskou dovolenou, je jí do pláče. Mezitím vším se pokouší vyrovnat se ztrátou otce, který zemřel již před několika měsíci a ztrátou nejmilejší babičky. Také vztah se sestrou a matkou dostal poměrně na frak. O partnerských vztazích ani nemluvě. Julia se utvrdila v tom, že rozchod Markem bylo správné a nevyhnutelné řešení. Nebude mít však strach se znovu zamilovat a důvěřovat?


Kniha Virginie Grimaldi mě zaujala hned od pohledu úžasnou obálkou. Zpočátku jsem však měla trošku strach, jestli mě příběh nebude nudit, nezaujal mě tak úplně od prvních stran. Ale po několika desítkách jsem se již krásně začetla a užívala jsem si to. Autorka ve své knize předvedla, že dokáže být jak romantická, tak třeskutě vtipná i dojemná. Příběh v sobě skrývá také jistá životní moudra a poselství. A musím říct, že pokud existuje někde nějaký podobný dům pro seniory jako je autorčin Tamaris, je to pro staroušky obrovská výhra. Autorka nám také ukazuje, že se s životními peripetiemi a tragédiemi nelze vyrovnávat podle nějakého vzoru či měřítka, ale zkrátka každý sám za sebe.

Já osobně tedy knihu Pochopíš, až budeš velká určitě doporučuji. Přestože jde o oddechový román, najdete v něm také spoustu pasáží k zamyšlení. A rozhodně se pobavíte.

Příběh je psaný v první osobě a pouze z pohledu hlavní hrdinky. Kniha je rozdělena na části podle měsíců v roce a klasické kapitoly.

O autorce:
Virginie Grimaldi tráví svůj život psaním. Kromě úspěšného blogu, který založila v roce 2009, je autorkou povídek a románů. Za novelu La peinture sur la bouche získala v roce 2014 literární cenu Le prix litteraire aufeminim, následovaly romány První den zbytku mého života a dosud nejúspěšnější Pochopíš, až budeš velká. Virginie žije a tvoří ve francouzském Bordeaux.





Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji Euromedii Group a Lucii van Koten. Knihu si můžete koupit zde.

úterý 17. října 2017

Knižní přírůstky – říjen #1

Přeji vám krásný den, milí přátelé knihomolové :)

Než se pustím do psaní recenzí, čekají tady na ně totiž dvě přečtené knihy, tak vám sepíšu nejprve rozbalovačku. A jak jsem včera avízovala na FB, rozbalovačka také nebude jen jedna. Knih nových zde mám víc a nechci je natlačit do jednoho óbr článku.

Takže dnes tady mám tyto tři krasavice.