Poprvé jsem otevřela – Chlapec, který přežil pochod smrti

Krásný pozdní večer, milí knihomolští přátelé :)

Po dočtení Volavky od S. J. Bolton jsem měla chuť zalovit v úplně jiných vodách a sáhla jsem po novince nakladatelství Grada Chlapec, který přežil pochod smrti. Jde vlastně o zveřejněné deníkové zápisky židovského chlapce Pavla Taussiga během jeho „putování“ koncentračními tábory a během několika měsíců po osvobození. Čekala jsem po pravdě silnější příběh, ale když se nad tím zamyslím a spoustu toho ještě autor vysvětluje v poznámkách pod čarou, Pavel prostě psal to, co cítil. A sám zmiňuje, že někdy ani nevěděl, jak některé situace popsat, něčemu tehdy vůbec nerozuměl a spoustu věcí plně pochopil až po letech. Takže kniha opravdu věrně odpovídá zápiskům jedenáctiletého chlapce a je tak i psaná. Nejde o klasický příběh, ale o interpretaci poznámek a zápisků. Myslím, že dnes večer knížku dočtu, je útlounká a navíc obsahuje mimo samotný text spoustu naskenovaných dokumentů.

Nakouknutí do mé knihovny

Krásný pozdní večer, přátelé :)

Už nějakou dobu si říkám, že bych vám mohla ukázat něco málo z mé knihovny. Knihovny jsem se dočkala až před vánoci, kdy jsme se přestěhovali. A jsem za to nesmírně ráda. I když samozřejmě místa je stále málo, co si budeme povídat. Ale o jeden, možná o dva pruhy budu moci knihovnu ještě časem rozšířit. Je to profláklá knihovna z Ikey, kterou si prostě složíte tak, jak potřebujete. Já ji mám otevřenou, ale můžete ji mít i s dvířky.

Moje knihovna čítá přes 700 knih. Ne, všechny jsou v knihovně, kterou vidíte. Mám knihy ještě na komodě, v obývací stěně a v ložnici. Tam mám hlavně knihy z antikvariátu a kuchařky. A velkou hromádku mám vždy na střídačku u rodičů, protože jsem taková mamčina soukromá knihovna.

Ano, vidíte dole ještě prázdné poličky, ale to je právě tím, že mám knihy ještě u rodičů. Až se mi nakupí zpět doma, bude zaplněno.

Poprvé jsem otevřela – Volavka

Krásné odpoledne, milí přátelé :)

Dnes vám představím knihu, se kterou v posledních dnech trávím volný čas. A je to Volavka od Sharon J. Bolton. Jde o druhý díl série s Lacey Flintovou v hlavní roli. Jak mi její postava moc neseděla v prvním dílu, tak tady mě baví. A celkově mě Volavka hodně baví. Jsem za polovinou, je to napínavé a vážně jsem zvědavá, co ze z toho všeho vyvine. Je snad normální, aby každoročně několik studentů spáchalo sebevraždu a ještě navíc úplně šílenými způsoby? Moc ne, že. No, zatím jsem neprokoukla, co má autorka úplně za lubem a těším se na rozuzlení.

Anotace:
Studium na Cambridgi bylo pro ně příslibem dobrého života. Ve skutečnosti tam našly smrt.
Slovutnou univerzitou se plíží smrt. Umírají především dívky a vždy odcházejí ze světa vlastním přičiněním. Když se však začne o celou věc zajímat policie, vyjde najevo, že psychologický profil, pohyb po sociálních sítích a aktivity zemřelých vykazují shodné rysy. Je možné, že je někdo k sebevraždě dohnal?
Dokázat tuto domněnku se zdá zprvu nemožné, a tak se detektiv inspektor Mark Joesbury odhodlá k nebezpečnému kroku: vyšle do Cambridge svou podřízenou Lacey Flintovou. Ta se má vydávat za studentku a v této roli se pokusit o odhalení skutečného pozadí podivných událostí.
Lacey Flintová ví, do jak nebezpečné mise se pouští. Vlastně i trochu pochybuje, jestli to pro ni není příliš velké sousto. Podaří se jí vylákat vrahy na světlo, anebo se stane další obětí jejich smrtonosné manipulace?

Třetí díl série si musím ještě pořídit a potom už se pustím do letošní novinky Temných říčních proudů.

To je pro dnešní článek všechno, mějte se krásně a čtěte :)

Vaše Šárka ♥