RECENZE: Třetí na řadě

Autorka: Allison Brennanová
Překlad: Lucie Gurrick
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání v ČR: 2020
Počet stran: 464

ISBN: 978-80-7625-058-1

Devět dní. Tři oběti. Jeden vrah.

Anotace:

Tři dny do další vraždy. Šest dní, než zemře jeden z nich.

Když policistka Kara Quinnová náhodou objeví tělo mladé ženy, spouští se tím vlna chaosu a paranoie. Způsob vraždy totiž ukazuje na dokonale kontrolovaný vztek psychopata a profil zločince odpovídá tzv. Trojkovému vrahovi, sériovému zabijákovi, který za sebou nechává vždy tři oběti v rozestupu tří dnů, než na tři roky zmizí. A mrtvá z Liberty Lake značí start nového cyklu.

K případu je přidělena nově vzniklá mobilní vyšetřovací jednotka, založená agentem FBI Mattem Costou pro operace v odlehlých oblastech bez dostatečného pokrytí policejními složkami. Přestože ale speciální tým posílený Karou dělá, co může, vyšetřování neprobíhá zrovna hladce. Nemají svědky, nemají důkazy, ale ze všeho nejvíc – nemají čas.

Nejenže do další očekávané vraždy zbývají necelé tři dny, ale pokud se Kaře a Mattovi Trojkového vraha nepodaří zastavit, za další tři bude na řadě policista – dost možná jeden z nich. První díl nové detektivní série.

Kara Quinnová žije v Kalifornii a pracuje jako policejní detektiv. Po jednom případu je nucena nastoupit dovolenou. Rozhodne se tedy, že ji stráví ve Spojených státech v Liberty Lake u své babičky. Kara z toho není vůbec nadšená, protože neumí nepracovat. Dlouho však nezahálí. Při běhání totiž objeví mrtvolu mladé ženy. Stává se svědkem a samozřejmě se zapojuje do vyšetřování. Jedná se totiž o rozsáhlý případ sériového vraha, tzv. trojkového. Jeho podpis je nezaměnitelný. Spolupracuje s mobilní vyšetřovací jednotkou agentů FBI, které velí Matt Costa. Tlačí na ně čas, musí vraha odhalit co nejdříve, jelikož za tři dny může zemřít další člověk a a za další dny třetí. Nemají však žádné stopy, žádné důkazy, vrah je velice inteligentní, důkladný a precizní. Pátrání tým zavede až do vcelku dávné minulosti. A čas nemilosrdně utíká.

Knižní nákupy v euforii či s rozmyslem?

Krásný den, přátelé :)

Taky se vám stává nebo stávalo, že jste v euforii z výhodné akce nebo prostě pohlceni nákupní horečkou nakoupili spoustu zbytečných knih, které jste později vlastně ani netoužili číst?

Já tohle moc dobře znám, v minulosti se mi to stávalo dost často. Výprodeje na Knižním klubu, Levné knihy, atd. Potom jsem projížděla vyskládané knížky v pokoji v knihovně a říkala jsem si: „Jojo, tohle bylo ukvapené, tohle vlastně ani není můj šálek kávy, no tohle určitě číst nechci.“

RECENZE – Útočiště

Autor: Jerome Loubry

Překlad: Tomáš Havel

Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 344

Rok vydání v ČR: 2020

ISBN: 978-80-7625-128-1

Anotace:

Sandrine, která se před nedávnem přistěhovala do Normandie, dostává výzvu od notáře, aby si zajela převzít osobní věci z domu po své zemřelé babičce – svérázné ženě, jež žila osaměle na maličkém ostrově nedaleko pobřeží a odmítala se stýkat s dcerou i s vnučkou.

Sandrine vystupuje z lodi na šedivém, chladném ostrově a setkává se s hrstkou obyvatel, starých lidí žijících v téměř naprostém odloučení od civilizace. Všichni jí popisují babičku jako milou a laskavou ženu, tedy obraz daleký tomu, co o ní Sandrine vyprávěla matka.

Na ostrově vládne podivná atmosféra. Stačí pár hodin, aby si Sandrine uvědomila, že zdejší obyvatelé skrývají nějaké tajemství. Cosi, z čeho mají hrůzu. Proč tedy odtud nikdo z nich neodjede?

Co se stalo s dětmi z prázdninového tábora, narychlo uzavřeného v roce 1949?

Namísto odpovědí je mladá žena po několika dnech nalezena, jak bloudí po pláži na pevnině s oblečením zmáčeným krví, která není její…

Román získal cenu za nejlepší francouzský román roku 2019, která se uděluje na každoročně konaném literárním festivalu detektivek v Cognacu.

Sandrine žije v Normandii a pracuje jako novinářka. Po návštěvě statku, kde byla vyzpovídat muže po tom, co mu byl dobytek postříkán nacistickými symboly, navštěvuje notáře, kde se dozvídá o smrti babičky Suzanne, kterou nikdy nepoznala. Od matky pouze věděla, že byla snad bláznivá a dala přednost životu na podivném ostrově než své vnučce. A na ten ostrov se právě Sandrine vydává, aby si převzala babiččiny věci.

Čistě knižní instagram nebo všehochuť?

Krásný den, přátelé :)

Ještě než dočtu Útočiště a budete si zde moci přečíst recenzi, pokecáme o něčem jiném. Tedy doufám, že pokecáte se mnou. Monology nemám právě ráda.

Co vy a instagram? Podlehli jste módní vlně nebo ho máte už dlouho, či se mu z nějakého důvodu bráníte?

RECENZE – Moje super NErealita

Autorka: Claire Frost

Překlad: Dagmar Kalová

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání v ČR: 2020

Počet stran: 328

ISBN: 978-80-271-2864-8

Anotace:

Bell se horko těžko vzpamatovává z rozchodu s dlouholetým partnerem. Na prahu čtyřicítky si po desetiletém vztahu neumí budoucnost bez Colina představit, cítí se sama, bojí se, že si s novou situací neporadí. Po večerech pospává před televizí a na Instagramu sleduje pohádkový život jiných. Z letargie se ji snaží vytrhnout energická kamarádka Suze i sestra Cosette. Po čase si Bell dodá odvahy, zavítá do místního komunitního centra a přihlásí se do kurzu fotografování. Ukáže se, že někteří účastníci si od kurzu kromě znalostí slibují ještě něco – doufají, že zde najdou přátele, protože ve svém okolí nikoho blízkého nemají. Bell je snad z nejhoršího venku. Jenomže pak přijde další rána. Bývalý partner hodlá prodat dům, kde společně žili. Aby mohla v domě zůstat, bude se muset zadlužit a Colina vyplatit. A právě tehdy v komunitním centru potká svou oblíbenou instagramovou hvězdu Millie…

Millie je dítě štěstěny. Od života dostala všechno, po čem lidé obvykle touží. Je mladá a krásná, má roztomilého pětiletého syna, spoustu přátel, obléká se do nejlepších značek, může si dovolit luxusní dovolené… Vede prostě nádherný, bezstarostný život, tím si je Bell jistá – vždyť hltá všechny její příspěvky na Instagramu. Ale je to skutečně tak? Je Milliina realita opravdu tak super, jak Bell usuzuje z příspěvků na sociálních sítích? Nebo mají obě ženy společného víc, než se zdá?

Bell je třicet devět a právě se vzpamatovává z rozchodu s Colinem, se kterým žila deset let. Není to právě jednoduché, přestože jejich vztah dávno nehýřil vášní ani romantikou. Z apatie se ji snaží vytáhnout kamarádka a kolegyně z práce v jednom Suze. Časem začne Bell chodit do místního komunitního centra plavat a do fotografického kurzu. V kurzu nejen, že se naučí spoustu nového, což využije později i ve své práci, ale především potká úžasnou partu přátel a s nimi i Bena, nezadaného, sympatického čtyřicátníka. A vypadá to, že Bell se Benovi velice zamlouvá. Bell si však drží odstup. Do toho všeho řeší problémy s domem. Buď svého bývalého Bell vyplatí nebo se dům prodá a peníze rozdělí. Jenže Bell dům miluje a nechce se ho vzdát.