pondělí 23. května 2016

Recenze - Dívka, která si říkala Tuesday

Autor:                         Stephen Williams
Překlad:                     Michael Havlen
Nakladatelství:       Domino
Rok vydání v ČR:   2016
Počet stran:              328

„Občas ráda jen tak jezdím metrem a nechávám se unášet od jedné stanice ke druhé. Stanice, tunel a další stanice. Zas a znova.
Bílá. Černá.
Nikdy se na lidi nedívám přímo, vždycky je pozoruju v oknech. Vidím jejich odrazy v temném skle.

Anotace:
Hluboko pod ulicemi Londýna žije Tuesday. Labyrint opuštěných tunelů se stal jejím domovem i útočištěm. Sem se uchýlila, aby se schovala před lidmi, kteří jí krutě ublížili. Odtud se jim mstí. Ukradli jí celý život. A ona jim teď vezme ten jejich. Nemá už totiž co ztratit. Když se objeví spojení mezi Tuesday a brutálními útoky na členy londýnského gangu, přistane případ na stole detektiva Losse: vyhořelého policajta, kterého pronásleduje stín nikdy nevyřešené vraždy jeho dcery. Před třemi lety mu zemřela v náručí. Přišel pozdě a nikdy si to nepřestal vyčítat. Co je to za policajta, když neumí najít ani vraha vlastní dcery? Teď ale Loss poprvé znovu cítí naději: možná je právě případ Tuesday klíčem ke zjištění, proč musela jeho dcera zemřít.

Tuesday je mladá, vyhublá dívka, žijící v podzemí, pod ulicemi Londýna, v místech, o kterých běžný člověk nemá ani ponětí. Je velmi inteligentní, ve věcech výpočetní techniky doslova génius. Na svůj věk, a s přihlédnutím k její postavě, má tolik kuráže, že je to až neuvěřitelné. Je to opravdu odvaha nebo spíš následky pocitů, že už sama vlastně nemá co ztratit?
Tuesday přes počítač navazuje kontakty s dívkami, které byly v minulosti přepadeny, znásilněny a hodlá jejich utrpení pomstít. Protože nemá problém cokoli přes internet zjistit, lehce se dostává i na stopu pachatelům, kteří mají znásilnění na svědomí. A vraždí je neskutečně brutálními způsoby.

Případ vyšetřuje inspektor Loss se seržantkou Stoneovou. Tuesday si vraždy natáčí a videa adresuje právě inspektoru Lossovi. Loss před několika lety přišel o dceru. Zemřela na následky brutálního přepadení. Její vražda nebyla nikdy vyřešena. Během vyšetřování se inspektor dozvídá, že Tuesday se s jeho dcerou znala. Jaký mohly mít dívky vztah? Kde se mohly setkat?



Tak teď už jsem si snad získala dostatečnou pozornost.
Po tom menším představení u London Bridge si sbalím nádobíčko. Schovám paruku do tašky, obrátím si košili naruby a ztratím se v metru. Ke vstupu použiju přednabitou Oyster kartu, na které je dostatečná hotovost. Dřív jsem ji kopírovala, ale dneska na turnikety míří nové kamery s vysokým rozlišením, a tak je pravděpodobnější, že si vás všimnou.
Zamířím dolů po jezdících schodech k trase Northern Line. Miluju jízdu po eskalátorech: ten mírný tlak vzduchu zespoda, dunění mašin pod nohama a pocit, že čas nad zemí plyne úplně jinak.

Od thrilleru Dívka, která si říkala Tuesday jsem očekávala opravdu mrazivý, brutální thriller. Dostalo se mi však jakéhosi „podzemního“ fantasy. Takže za mě docela zklamání. Kniha se četla sice dobře, děj plynul svižně, nenudila jsem se. Ale v mém případě autor nedokázal jednu velmi důležitou věc, a sice, abych mu uvěřila. Postava Tuesday je pro mě neuvěřitelná, téměř nadpozemská. Tím pádem je pro mě celý příběh spíše žánru fantastického než thrillerového. A srovnání s Lisbeth Salander je pro mě úplně směšné. To jsou dvě tak naprosto rozdílné a nesrovnatelné osoby, že porovnávat je, je holý nesmysl.

V knize se střídají kapitoly vyprávěné Tuesday v první osobě a kapitoly o inspektoru Lossovi. Ty jsou popsány v osobě třetí.

Určitě však nechci budoucí čtenáře této knihy odradit. Rozhodně si ji přečtěte, ať můžete sami posoudit, jak se autorovi jeho dílo zdařilo. Ale nečekejte nic podobného jako od Stiega Larssona. Ani vzdáleně podobného. Kniha možná více nadchne mladší čtenáře, ale to je opravdu individuální.

O autorovi:
Stephen Williams bydlí se svou rodinou v malé vesnici v hrabství Severní Yorkshire. Píše texty pro mezinárodní rockovou kapelu, vydal sbírku básní a knihu povídek. V roce 2015 na jeho autorské konto přibyl také román Tuesday Falling (Dívka, která si říkala Tuesday), který na britské literární scéně zapůsobil jako zjevení.
Když nepíše, vydělává si na živobytí hraným průvodcováním po legendami opředených historických budovách (scénáře si píše sám) a provozováním malé stavební firmy.

Hodnocení: 3/5 



Za recenzní výtisk děkuji Tomáši Fojtíkovi. Já mám brožovanou verzi, v prodeji je však klasická pevná vazba.



11 komentářů:

  1. Že se to nepodobá Larsonovkám je pro mě možná to nejlepší doporučení :) anotace mě zaujala, ale recenze moje nadšení trochu ukrotila. Asi se budu držet původního plánu knihu nečíst :)
    Kateřina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem Larssonovky zatím nečetla, ale hodnotila jsem dle filmů, takže myslím, že jsem Lisbeth dost poznala :) A filmy se mi líbily hodně. Tato kniha je taková... já nevím... četla se fakt dobře, ale já potřebuju příběh, kterému budu věřit. A to se tady nestalo. I když i ona Lisbeth byla v podstatě nesmrtelná, ale přece jen víc realistická.

      Vymazat
  2. Mě tahle kniha vůbec neláká, a to mám thrillery hodně ráda. Možná je to tím, že se mi nelíbí obal knihy:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, obálka se mi také vůbec nelíbí.

      Vymazat
  3. Já ji tedy už mám doma a stále se těším, Milénium jsem nečetla, takže u mě se srovnání konat určitě nebude. Uvidíme..Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, nenech se mojí recenzí ovlivnit, spoustě lidem se kniha líbila a jak jsem i psala v recenzi, myslím, že mladší čtenáři na ni budou nahlížet trochu jinak. Já třeba nečtu fantasy, potřebuji opravdu reálné příběhy a tady, byť je to thriller a nevyskytují se tam žádné nereálné bytosti, sama Tuesday je pro mě trošku mimoňka :) Ale tohle je opravdu subjektivní. Larssona jsem zatím nečetla, ale viděla jsem filmy a ty se mi moc líbily. I když i ta Lisbeth byla v podstatě nesmrtelná. Ale i tak se nedají tyto dvě hrdinky srovnávat a sám autor o tom píše, že jsou každá jiná. To jsou zase prostě ty reklamní boomy, jako věčné přirovnávání každé druhé knihy ke Zmizelé :D
      Měj hezký den a budu se těšit na tvoji recenzi, až knihu přečteš. Určitě mě zajímá, jak se ti kniha bude jevit.

      Vymazat
  4. Skvělá recenze! :)
    Nad knihou jsem dlouho uvažovala a pořád nevím zda ano nebo ne. Podle mě by mi kniha/ styl psaní nesedl a bylo by to naprd :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si vůbec nemyslím, že autorův styl je špatný, to ne. Kniha se četla dobře. Jen si myslím, že jí moc nepomohlo právě to srovnávání s Larssonem a Lisbeth. Myslím, že díky tomu někteří čtenáři od knihy očekávají trochu něco jiného. A zrovna u tebe bych si troufla tvrdit, že by se ti kniha mohla líbit :) Tak nejjednodušší třeba bude zapůjčení v knihovně :)

      Vymazat
  5. Já nad knihou přemýšlela, ale nakonec jsem ji prozatím zamítla - zkrátka mě to k ní "netáhne", jestli mi rozumíš... Neuvěřitelnost postavy by mi vadila asi taky, a srovnávání s Lisbeth mě doslova popuzuje. Já osobně patřím k velkým Larssonovým fanouškům, tu trilogii zbožňuju, a myslím, že Lisbeth je velice originální a vydařená postava a srovnávat s ní postavu od jiného autora je poněkud... odvážné, troufalé...? No, zkrátka jsi mě jen utvrdila v tom, že tuhle knihu prozatím oželím, mám na seznamu lepší kousky :) Ještě jednou krásný večer, Šári :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že tohle srovnávání je hloupost a nejen u této knihy. Někdy to té knize spíše ublíží než pomůže.
      Měj se krásně, Kristý :)

      Vymazat
  6. Také ke knize netáhnu i když miluji detektivky a thrillery...vidím, že to bylo docela dobré rozhodnutí :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥