Na skok v Praze aneb knižní přírůstky – únor #5

Krásný podvečer všem knihomolům :)

V pátek, takže už vlastně skoro před týdnem, jsem se sešla s Kačenkou z blogu Knižní večírek. Moc jsem se na setkání těšila a jak jsem předpokládala, byl to super den. S Kačkou jsme se viděly prvně loni na Světu knihy, do té doby jsme se znaly pouze z internetu. A přestože je Káťa mladá holčina a já bych jí skoro mohla dělat maminu, máme si co říct a knihomolský srazík jsme si moc užily. Jen počasí nám malinko nevyšlo, ale na druhou stranu mohlo být ještě hůř :) Stejně jsme měly v plánu hlavně knihkupectví, antikvariáty a rozhodně kafíčko s něčím sladkým.

A jelikož jsme se toulaly po knihkupectvích a antíkách, nemohla jsem přece přijet domů s prázdnou. První knihu jsem dostala od Kačenky dárkem a moc jí děkuji. Kniha má zajímavou anotaci a přestože si na přečtení nějakou chvíli počká, rozhodně se na ni těším.

Pravda o tobě – Susan Lewis

Život Lainey Hollingsworthové je na první pohled idylický - žije v krásném, rozlehlém domě, je provdaná za úspěšného muže a má dvě zdravé děti. Skutečnost ale není taková, jakou se zdá být; Lainey se ze všech sil snaží udržet svoji rodinu pohromadě. Podporuje svého manžela v jeho kariéře spisovatele, trpělivě naslouchá své dospívající dceři, která se rozhodla všemu vzdorovat, i nevlastnímu synovi, který ji obviňuje, že mu zničila život. Samu ji ale nejvíce tíží vlastní minulost – nevyřešené otázky ohledně jejího biologického otce, o němž jí matka, která před rokem zemřela, nikdy neřekla ani jediné slovo.

Lainey se rozhodne vydat se do matčiny rodné země, do kraje kouzelného Lago di Trasimeno, a pokusit se najít otázky, které ji celá léta pronásledují. Proč matka opustila rodnou Itálii, usadila se v Británii a nikdy se už nevrátila zpátky? Má v Itálii stále nějaké příbuzné? A kdo je jejím skutečným otcem? Když pak zničehonic dostane zprávu: Zeptej se svého muže na Julii..., ocitne se v pasti – otázky minulosti jsou naléhavější než kdy dřív a budoucnost nejistá. Lainey musí čelit rozhodnutím, kterým by nechtěla čelit žádná žena.

První zastávku jsme si udělaly v 1. Podzemním antikvariátu. Tam bylo knih, páni. Ještě že nebydlím v Praze :))) Odnesla jsem si nakonec pouze jednu knihu, ale lákadel tam bylo spoustu. Ovšem se mi nechtělo s knihami dřít, protože jsme měly den teprve před sebou. Příště tam zavítáme až nakonec :) Zátiší s kousky chleba mě lákalo už dlouho a když jsem ji tam objevila za stovku, no neváhala jsem vůbec.

Zátiší s kousky chleba – Anna Quindlen

Rebeca Winterová se v mládí proslavila sérií fotografií, které pořídila jedno obyčejné ráno u sebe doma. Pár fotografií nepořádku na kuchyňské lince… ještě dlouhé roky ji fascinovalo, jak ji kritici vynesli do nebe. Po letech úspěchů se ale Rebeca dostává opět do smyčky stereotypu, pracovního i osobního. Když jste na vrcholu, dostává se vám pozornosti, když jste za zenitem, dostává se vám ocenění – kdysi tohle někdo prohlásil a měl pravdu. Rebeca si v šedesáti letech uvědomuje, že se dostala do věku, kdy se jí onen zpropadený citát osobně týká. Opouští život v New Yorku, který je pro ni po všech stránkách náročný, a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku. Až tam, na loveckém posedu, ve společnosti pokrývače Jima Batese, zjišťuje, že skutečný život je barvitější, než jak ho viděla přes hledáček fotoaparátu.

Zátiší s kousky chleba je příběhem o nečekané lásce. Příběhem ženy, která dospěla k zjištění, že život je mnohotvárnější, než předpokládala.

Potom jsme se šly projít alespoň na Karlův most, když už jsme byly v té Praze, že. Normálně miluji toulky Prahou, ale tentokrát tak fičelo a místy i pršelo, že na procházku to opravdu moc nebylo.

Na zahřátí jsme si daly kávičku a zákusek. Byla jsem nadšená z horkého muffinu, ze kterého tekla čokoláda. Nevýslovná dobrota.

Posilněné jsme zamířily do Palladia do knihkupectví. Tam jsem si koupila další přírůstek do sbírky černých knih od Agathy Christie.

Lord Edgware umírá – Agatha Christie

Čtvrtý baron Edgware byl tajnůstkář, měl svérázný vkus a prapodivné choutky. Za svého života sbíral morbidní umělecké kousky, a když jednoho rána objevila služebná jeho zavražděné tělo v pracovně, na mrtvého shlížely z polic spisy markýze de Sade, Casanovovy paměti a knihy o mučení. „Jestli se se mnou nerozvede, budu ho muset odkráglovat,“ prohlásila nedlouho předtím lehkomyslně jeho krásná mladá manželka, a tak není divu, že se ocitla na čelném místě seznamu podezřelých. Jenže u jedné smrti nakonec nezůstane a Hercule Poirot musí dokázat, že není skřipec jako skřipec, mrtví někdy hovoří a zločin může být umělecké dílo.

A na zpáteční cestě jsme ještě vymetly dva antikvariáty v Dlážděné ulici. V jednom jsem objevila Tamaru McKinley a v druhém českou autorku Jitku Prokšovou. Knihu Zbytky iluzí jsem četla, ale poslala jsem ji dál. Ovšem potom mě to mrzelo, takže teď jsem ji v antíku nenechala. Tuto knížku určitě doporučuji, je to silný, psychologický příběh.

Poslední valčík – Tamara McKinley

Jenny zdědí po svém manželovi, který tragicky zemřel, v pustém australském vnitrozemí osamělou ovčí farmu. Potřebuje nalézt klid a sílu k dalšímu životu a zjišťuje, že nejsnadnějí ji načerpá právě zde. Farma je navíc opředena tajemstvím, které se váže k bývalé majitelce. Jenny jednoho dne objeví její deníky a v nich se seznámí se šokující historií.

Zbytky iluzí – Jitka Prokšová

Tři ženy a šest mužů - devět spolužáků, kteří spolu kdysi strávili pět let studentského života na jedné z pražských fakult. Nyní se současní čtyřicátníci znovu scházejí na chalupě, kam je pozval na víkend jeden z nich. Je to osamocený statek v Novohradských horách, vzdálený několik kilometrů od nejbližší vesnice. Bylo by to idylické místo, kdyby nezačal padat sníh. Kalamita, která skupinu odřízne od okolního světa, je rozbuškou mezilidských vztahů. A tak vyplavou na povrch dávno zapomenuté křivdy či dříve nevyřčená vyznání. Jedna z žen navíc tají, že mezi své spolužáky přijela patrně naposledy. Zbývá jí pár měsíců života, které však události tohoto nechtěně prodlouženého víkendu natrvalo poznamenají…

Před odjezdem domů jsem samozřejmě ještě musela projít knihkupectví na hlavním nádraží, ale tam už jsem nenakupovala. Nicméně výlet se vydařil, úžasně jsme si ho užily a těším se na další knihomolský srazík s Káťou ♥

O víkendu chystám další rozbalovačku, protože mi během pondělka a úterka přišly dvě nádherné knihy. Ale nechci je tlačit ještě do tohoto článku, myslím, že si zaslouží vlastní. A budou to tedy poslední únorové přírůstky.

Četli jste některou z těchto knih? Napište mi do komentářů, jak se vám líbily.

Mějte se krásně :)

Vaše Šárka ♥