Recenze – Panenka

Autorka:                   Věra Kadlecová

Nakladatelství:      Klika

Rok vydání v ČR:   2016

Počet stran:             284

„Až nevyhnutelná blízkost smrti, černé svědomí a náhlý sentiment donutily mě, bezohledného bohéma a hochštaplera, napsat tyto řádky tobě, můj anděli a démone, moje lásko. Nikdy jsme se neměli potkat, a když se tak stalo, měla jsi vzít nohy na ramena a utíkat na druhou stranu. Hluboce, jak jsem jen schopen, se omlouvám za vše, co jsem ti způsobil a nepochybně ještě způsobím, aniž bych doufal v ospravedlnění svých činů ve tvých očích. Nezbývá, než doufat v satisfakci, až přijdeš za mnou. Budu na tebe čekat.“

Anotace:

Co asi prolétne hlavou stárnoucí ženě ve chvíli, kdy účtuje se životem? Lituje zmařených nadějí, vzpomíná na lásku, která ji neopustila ani po smrti nebo se omlouvá v duchu všem, kterým ublížila? Proč šňupala kokain a dopustila, aby její mozek vplul do míst, odkud není návratu?

Eva spoléhá na novinářku Beatu, kterou nadchl její příběh tolik, že společnými silami napsaly knihu. Doufá, že jí písmenka a řádky svěřené s důvěrou jediné přítelkyni, přinesou rozhřešení.

I když je sama téměř zapomenutá a zbavená práv rozhodovat sama o sobě, je to právě Beata, kdo hltá každé její slovo, kašle na vlastní soukromí a napsanými kapitolami přesvědčuje, jak moc ji Eva zajímá. Eva má však dceru Ester. Ublíženou, do ulity zavřenou dívku žijící za vysokou zdí nenávisti a hořkého pohrdání. Dokáže pochopit matčin život a přijmout její zpověď?

Na počátku příběhu zdá se hlavní postavou býti Beata, rozvedená žurnalistka. Narostla v ní touha napsat knihu a rozhodla se pro příběh paní Evy, tohoto času umístěné v psychiatrickém sanatoriu, kde už nejspíš dožije. Přitom nejde o žádnou starou ženu, Evě není ani padesát. Ovšem na jejím stavu se podepsala drogová závislost na kokainu, která jí zničila zdraví a připravila ji o svéprávnost. Beata se nejprve setká s Evinou dcerou, ovšem záhy toho hořce lituje. Vydá se tedy přímo za Evou, přestože vůbec neví, co ji v sanatoriu čeká, zda bude Eva při smyslech, přijme ji a bude komunikovat. Nemusí přece vůbec souhlasit s tím, aby o ní psala nějaká novinářka. Beatě přitom v žádném případě nejde o senzaci, ale má tušení, že Eva není jen obyčejná bývalá narkomanka, kterou by měli všichni pohrdat. Příběh Evy ji zajímá nejen z hlediska spisovatelského, ale především z hlediska lidského. Dále se hlavní postavou románu Panenka stává sama Eva a zůstává jí až do samotného konce.

„Chci vědět, proč mě viníš z tátovy smrti,“ řekla rozvážně a pomalu. Najednou pocítila obrovskou únavu. Odmalička byla v této rodině vyděděncem, vadila jim a byla na obtíž. Odjakživa nesla zodpovědnost za všechny zlé události a už víc neunese. Zakryla si hlavu dlaněmi a začala pomalu vzlykat.„Tak..., ty nevíš?“ zaútočila matka a její hlas stoupal k hysterickým výškám.„Tos tak brzy zapomněla, žes byla na potratu, ty běhno? A že s tebou na pokoji byla holka, která si tě pamatovala z nějaký brigády nebo ze školy nebo co?“ Semkla rty a prudce oddychovala.„Přišla ji tam navštívit Alenčina kamarádka,“ vyplivla nakonec, „Ta, co o tobě tehdy vykládala, a Alena nám to všechno řekla.“Znovu se rozplakala, ale ještě dodala:„Tátu už tenkrát, chudáka, málem ranila mrtvice z toho, jak se chováš jako štětka. V tý nemocnici tě hned poznala a všechno vyslepičila Aleně. Už takhle tu máme z ostudy kabát. Panebože!“ provolala pateticky.

Nad Panenkou coby autorčinou prvotinou nadšeně tleskám. Možná jsem se v počátku malinko ztrácela v ději, protože se celkem nepřehledně přeskakuje z vyprávění Beaty do vyprávění Evy. Ovšem později k tomu již nedochází a děj vás strhne. Musíte číst dál a dál, protože vás zasáhne osud Evy a chcete se dozvědět víc a víc... Prostě všechno. Autorka ve svém příběhu zabrousí také do doby za komunistického režimu, ale nezůstává tam déle, než je nezbytně nutné. Evin příběh prožíváte od útlého dětství až po osudnou dobu drogové závislosti. A vlastně ještě dále. Autorka Evu skvěle vykreslila, ať už jako malou holčičku milující krasobruslení, tak i jako rozpadající se lidskou trosku. Při čtení této knihy si uvědomíte, co všechno dokáže ovlivnit váš život. A nejen váš, ale také ostatních lidí okolo, kteří vás někdy úmyslně, jindy jen díky tomu, jak jsou sešněrováni dobou, ve které žijí, odsoudí. A rozhodně nesmím opomenout lásku a vášeň. To vše v příběhu najdete a prožijete s Evou.

Nedokážu sama dost dobře popsat, co jsem při čtení cítila, protože nechci prozrazovat z děje víc, než je nutné. Přečtěte si Panenku a uvidíte sami. Přestože se z Evy stane narkomanka a nežije právě morálním životem, budete jí fandit. Její život byste totiž nechtěli prožít. Na konci příběhu se mi až tlačily slzy do očí. Za mě opravdu výborný literární počin.

Všem čtenářkám, a kdo ví, třeba by kniha zaujala i mužské čtenáře, nechci je nijak vytěsnit, které mají rády psychologické romány, Panenku doporučuji. Přestože je to autorčina prvotina, troufám si laicky tvrdit, že je skvělá. Z psychologického hlediska je výborně propracovaná. Autorka vás dokáže vtáhnout do děje. Jenom je škoda, že se o knize zas až tolik neví, Panenka totiž rozhodně za vaši pozornost stojí.

Čeká na mě také volné pokračování Panenky s názvem Vina. Moc se na ni těším a jsem zvědavá, co si pro nás připravila paní autorka tentokrát.

Jen ještě malou poznámku k případnému spoileru. Na konci knihy Panenka najdete také malé přiblížení děje Viny. Nečtěte ho dříve než po přečtení Panenky, protože byste se  tak ochudili o celkové rozuzlení děje a samotného závěru.

O autorce:

Nebudu vkládat těch pár řádků z databáze knih, podívejte se raději na autorčiny stránky ZDE.

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji samotné autorce paní Věře Kadlecové. Knihu Panenka můžete zakoupit přímo ZDE.