Unikají mi krásné knižní příběhy...

Také máte někdy pocit, že nemůžete ani náhodou stihnout přečíst všechny ty nádherné knihy, které se vám hromadí na seznamu a vůbec neubývají, právě naopak? A štve vás to tak, jako mě?

Možná, kdyby mi bylo pětadvacet, vůbec by mě nenapadlo to řešit, nebo nad tím vůbec uvažovat. Ale přes dvacet mi už hodně dávno není, dokonce už ani přes třicet, takže začínám docela stresovat. Možná vám to přijde směšné, ale já z toho mám fakt nervy :)) Doma mám přes čtyři stovky nepřečtených knih. Možná víc. Je to zásoba na dobrých osm let, kdybych přestala číst recenzní výtisky. A další čtyři stovky mám na svém seznamu. A další knihy každý měsíc vycházejí a lákají. Chci to prostě všechno přečíst. Tak se mi nedivte, že šílím :)) Vždyť je to hrůza!!!

Dobrých deset, patnáct let jsem nečetla, taková škoda. A nebýt náhodného letáčku z Knižního klubu, který mi asi před šesti lety přistál ve schránce a zlákal ke členství, kdo ví, kdy bych se ke knihám vůbec zase dostala. Objednala jsem si tenkrát mimo jiné Fieldingovou a její Ještě mě nezabíjej, a ta kniha mě tak pohltila, že jsem opět začala číst. A asi před dvěma, třemi lety jsem objevila knižní skupiny na facebooku a to už knihám totálně propadla. Ale tolik jsem toho zameškala. To mě fáááákt děsně štve.

Jsou dny, kdy stíhám číst pouze po chvilkách ve vlaku. Víc než šest knih měsíčně nemám šanci přečíst. Já vím, že by si člověk měl hlavně užívat příběh a ne číst na počet, ale... Prostě mám teď to velké ALE :) Pořád si říkám, že omezím recenzáky a chci to udělat, jenže pak se objeví nějaká lákavá nabídka, úžasná kniha, a moje předsevzetí jde do háje. Úplně by mi vyhovovalo to stáhnout na dva tři kousky měsíčně a potom číst „domácí“ knihy. No, snad se mi to časem povede, protože jinak budu stresovat čím dál víc a kde bude požitek z té četby, že?

No, tak jsem se trochu vypovídala, ale stejně ten pocit věčného nestíhání ve mně zůstal. Máte to někdy také tak, anebo jsem jen já takový blázen? Přece nikdo nemůže přečíst vše, že? No prostě se to ve mně mele poslední dobou, protože mi připadá, že nějak nestíhám vůbec nic, nejen knihy. Chci se věnovat rodině, pejskovi, fotografování, bude jaro, nastane doba na výlety. A to nemluvím o omalovánkách, které chuděry leží opět od prosince ladem. Budu muset vymyslet nějaký trošku řád, abych místo stresování stíhala víc činností. Samozřejmě zásadní věc – nevysedávat u PC, to mi je přece jasné, že. To je největší žrout volného času. A nemyslím teď blogování, ale jen takové to bloumání po netu, tady kouknu, tuhle kouknu a dvě hodiny jsou pryč jak mávnutím proutku. To je pro mě největší prokrastinace. Samozřejmě to vím, ale dělám s tím něco než že o tom melu? Ne. To jsem celá já. Radši si budu vylévat srdce do článku, než abych ten ďábelský přístroj vypnula :))

Napište mi, jestli taky někdy podobně bojujete sami se sebou. Jestli nějak řešíte počty nepřečtených knih. Jestli máte také pocit, že všechny ty úžasné příběhy prostě nepřečtete, ale na rozdíl ode mne jste s tím smířeni. Prostě co vás k tomuto mému pondělnímu výlevu napadne, mi napište :)

Mějte se krásně :)

Vaše Šárka ♥