středa 12. dubna 2017

Recenze – Všichni jsme utkáni z hvězd

Autorka:                      Rowan Coleman
Překlad:                      Markéta Polochová
Nakladatelství:         Domino
Rok vydání v ČR:      2017
Počet stran:                 504

Odejít z tohoto světa je snazší, když nás netrápí nedokonané a nevyřčené...

Anotace:
Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu.
Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší lítost...
Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci: tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny – pokud ovšem bude doručen včas...


V nejnovější knize oblíbené autorky Rowan Coleman neprožíváme pouze příběh Stelly, o které se dozvídáme již z anotace, a nebudu ho tedy již nijak více rozebírat. Autorka nám předkládá rovněž vyprávění mladé dívky jménem Hope. V hospicu se ocitla díky těžké plicní infekci, jež ji stála téměř život. Hope totiž trpí cystickou fibrózou. Během dlouhého pobytu v hospicu má spoustu času přemýšlet o svém životě. Dosud ho trávila většinou doma a stále přemýšlela o tom, že se lidé s cystickou fibrózou nedožívají nijak vysokého věku. Zkrátka, a malinko přehnaně řečeno, se pomalu chystala na odchod z tohoto světa. Ovšem díky svému kamarádovi Benovi, který ji v hospicu denně navštěvuje, začíná svůj život přehodnocovat a nahlížet na něj úplně jinak. Možná zemře dřív, než ostatní, ale i tak může život, který momentálně žije, naplno prožít a ne jenom přežít.

Do třetice nás autorka seznamuje s Hughem, mužem, žijícím po smrti obou rodičů pouze ve společnosti svérázného kocoura. Dokud nepozná Sarah a jejího syna Mikeyho, má dojem, že mu život o samotě vyhovuje a víc od něj ani nečeká. V jeho životě však dojde k dalšímu zásadnímu zvratu, než je pouze seznámení se sympatickou sousedkou. A onen zvrat zasahuje hodně hluboko do Hughovy minulosti a rozhodně ho neponechá chladným.

Setkáváme se tedy se Stellou, Hope a Hughem. Všechny tři hlavní postavy spojuje smrt. Ne snad smrt konkrétní společné osoby, ale smrt jako taková. Faktický stav odchodu z tohoto světa. Kniha je v podstatě celá o smrti. Je smutná a krásná zároveň. Celou knihou nás navíc provází Stelliny dopisy, které píše při svých nočních službách za své pacienty. U nejednoho se mi chtělo plakat. Přesto ty dopisy nejsou nijak nepříjemně depresivní, naopak. Jsou krásné. 
Děj knihy plyne volně, ale u takového příběhu se to očekává. Díky anotaci jsem pojala Stellu za ústřední postavu knihy, ale snad jsem měla trošku raději Hope. Nebo možná ne raději, ale byl mi její příběh nějak bližší, přestože nemáme vůbec nic společného. No, možná malinko tou svou uzavřenější povahou mi byla blízká. Těžko to vysvětlit. Cítila jsem to tak. Zajímavé jsou rozhodně osudy všech tří postav, Stelly, Hope i Hugha. Neexistuje tak jediná hlavní postava, ale rovnou tři. 

U knihy budete hodně přemýšlet. Také jsem přemýšlela. Uvažovala jsem, zda opravdu naplno žiju, jestli beru od života vše, co mi může nabídnout. Jestli se zbaběle někde neschovávám, místo abych třeba něco změnila. A přemýšlím stále i několik dní po dočtení.

Jak jsem již zmínila, kniha je smutná a krásná zároveň. Co si budeme nalhávat, většinu z nás smrt děsí. Ovšem autorka chce ve svém příběhu poukázat především na to, abychom žili, dokud můžeme. Opravdu žili a ne pouze přežívali. Nedostaneme druhou šanci, musíme tedy využít tu jednu jedinou. Neměli bychom zabřednout v minulosti, ale posouvat se dál, byť nám to někdy připadá nemožné. Záleží pouze na nás, jak s časem, který nám byl pro život na této zemi vyměřen, naložíme. 
Na okamžik, na příliš krátký okamžik, jsem býval mužem, který vás miloval, ale teď, když jsem se proměnil, budu vzduchem, měsícem i hvězdami. Protože my všichni jsme utkáni z hvězd, moji milovaní.
zdroj
Prostřednictvím Stelliných dopisů nám autorka sděluje, jak moc je pro umírající důležité, urovnat, vyjasnit a uzavřít všechny záležitosti, které třeba dosud odkládali, či marně k tomu sbírali odvahu. A ne vždy to lze tváří v tvář, proto je pro ně sepsání dopisu ochotnou zdravotní sestřičkou poslední a jedinou možností, jak svým blízkým sdělit, co měli na konci své životní cesty na srdci.


Knihu Všichni jsme utkáni z hvězd rozhodně doporučuji k přečtení. Je to velmi silný příběh, vlastně tři příběhy. A další sepsané ve Stelliných dopisech jako bonus. Všechny dopisy mají svůj font, aby byly odlišeny od jednotlivých kapitol.
Děj knihy je vyprávěn střídavě všemi třemi hlavními postavami v první osobě. Rozhodně však nepocítíte žádný zmatek. Velké plus ode mne dostává grafické zpracování knihy i povedená obálka.

Přečtěte si knihu a věřte, že ještě dlouho po dočtení vás myšlenky na ni budou provázet.

O autorce:
Rowan Coleman žije se svým manželem a pěti dětmi v poněkud přeplněném domě v hrabství Hertfordshire. Snaží se skloubit psaní s péčí o rodinu, zejména pak o dvojčata v batolecím věku, jejichž největším koníčkem je chůze rozdílnými směry. Rowan miluje spánek. Vlastně miluje i prosté sezení, v ideálním případě doplněné o sledování filmu. Ráda by prožila každý den jako představitelka hlavní role nějakého muzikálu, ale starší dcera jí nedávno zakázala zpívat na veřejnosti. Rowan je regulérní dyslektička, přesto si psaní zvolila za svou hlavní profesi. A ve svých knihách se věnuje velkým tématům, které ovšem pojímá v podobném tónu, jakým je psán předchozí odstavec: bez sentimentu, sladkobolnosti a klišé. 

Hodnocení: 100%

Za poskytnutí recenzního výtisku a výjimečný čtenářský zážitek velmi děkuji nakladatelství Domino. Knihu můžete zakoupit zde

10 komentářů:

  1. Moc pěkná recenze :-). Už jsem na knihu četla skvělou recenzi u Soni, hodně jste mě obě nalákaly. Musím si knihu pořídit :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Míšo :) Myslím, že se ti bude určitě líbit :)

      Vymazat
  2. Já se do této knihy zatím pouštět určitě nebudu, bylo by to na mě moc, ale věřím, že je naprosto nádherná a že je to čtení, které člověka hodně zasáhne a třeba i trochu změní pohled na život. Jsem moc ráda, že sis ji užila a že od Tebe dostala tak krásné hodnocení. Měj se hezky, Šári! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristý, moc děkuji a třeba po ní jednou sáhneš, až přijde ta správná chvilka :)

      Vymazat
  3. Poslední době je podobných vážných témat, která se zaobírají smrtí, vidět hodně. Recenzí jsi mě docela zaujala, a i když jsem tuhle knihu chtěla minout, píšu ji na seznam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Káťo, určitě stojí za přečtení. A moc se těším na Knihu vzpomínek, která čeká u mě doma už dlouho a Nemám co ztratit, tu mám od minulého měsíce :)

      Vymazat
  4. Moc pěkná recenze, mám radost,že se ti kniha líbila, protože jsem ji zrovna dnes přitáhla z knihovny :) Tak se mám na co těšit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak přeji, ať se ti kniha taky líbí a užiješ si ji :)

      Vymazat
  5. Říkala jsem si, že tuhle knížku bych raději opomenula, už jen pro to téma - smrt. V reálném životě se připomínala poslední dobou až moc :-(
    Ale tvoje recenze a poznámky k zamyšlení mě přesvědčily, že by byla škoda, nechat si tento počin ujít. Tak si knihu připíšu na seznam a uvidím - kdy a zda se k ní dostanu.
    Děkuji Šári :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že někdy toho smutného má člověk v životě dost a nechce o tom ještě číst, ale třeba přijde ta správná chvíle, a do knihy se pustíš. Stojí určitě za to. Měj se hezky :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥