Knižní přírůstky – září #4

Krásný večer vám všem, milí knihomolové :)

Mám pro vás konečně slíbenou rozbalovačku knih z Knižního klubu. Neobjednala jsem si pouze tyto čtyři kousky, ale další tři jsou knihy, které jsem už četla, na mém blogu jste je určitě viděli, ale poslala jsem je dál, posléze zalitovala, takže si cestu ke mně stejně opět našly.

Ale teď zpět k těmto čtyřem knihám. Né, že bych objednávala podle barvy, ale krásně to tentokrát vyšlo domodra.

Po knížce od Marušky Doležalové jsem už nějakou dobu pokukovala, protože jsem sem tam četla články z jejího blogu a bavily mě. No a teď jsem ji objevila v akci, takže jsem neváhala.

Kafe @ cigárko – Marie Doležalová

Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas? Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle. Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat. Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová. A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!

Knížku Doplavat domů jsem zaregistrovala už celkem dávno, ale odrazovala mě hodnocení na databázi, která jsou dost nízká. Ale před nedávnem jsem četla moc pěknou recenzi na blogu Podpatky v hlíně a tak jsem si řekla, že ji přece jen zkusím.

Doplavat domů – Deborah Levy

Francouzská Riviéra, rodinka na dovolené. Osoby a obsazení: Joe je uznávaný básník, jeho manželka Isabel pracuje jako reportérka. Plus pubertální dcera plus dva rodinní přátelé. Tuhle idylku naruší neznámá dívka, která se jednou ráno koupe nahá v jejich bazénu. Kitty je výstřední, nevypočitatelná, možná duševně narušená mladá žena… Během jednoho týdne se životy všech obrátí naruby.

Od Adele Parks jsem zatím žádnou knihu nečetla. Sice jsem si před časem pořídila román Tady a teď, ale Nevěsty bez ženichů mě stejně pořád lákaly. Už i proto, že se děj odehrává na počátku dvacátého století, konkrétně dvacátá léta, a já tohle období mám hodně ráda.

Nevěsty bez ženichů – Adele Parks

Jak obstát ve světě, kde přestalo platit vše, v čem jsme žili dřív? Dvacátá léta: čas nadějí a příslibů. Na novoročním večírku lidé oslavují vstup do nové dekády a snaží se předstírat, že na Velkou válku už zapomněli. Je to pryč. Teď je třeba začít zase žít! Skutečnost je ale taková, že lidé, kteří přežili, už nikdy nebudou takoví jako dřív. Najít místo v novém světě se snaží i čtyři přítelkyně, z nichž každá stojí před docela jiným problémem. Ostýchavá Beatrice se obává samoty: nemá dost půvabu ani majetku, aby dokázala zaujmout těch pár nezadaných mužů, kteří se vrátili z bojů. Naproti tomu jiskřivá Ava se nechce vzdát nespoutanosti, kterou si mohla za války užívat, a manželství považuje za zlatou klec, do níž rozhodně nehodlá vstoupit. Sarah zaplatila cenu nejvyšší: její manžel padl. Lydia manžela stále má, ale v jejích očích je to zbabělec, který přečkal válku za úřednickým stolem. A pak se jedna z našich čtyř žen seznámí s charismatickým důstojníkem Edgarem Trentem. Teprve díky tomuto náhodnému setkání se spustí řetěz událostí, které přivedou všechny zúčastněné k pochopení, že stará pravidla už opravdu neplatí. Že štěstí je třeba jít naproti - a být připraven zaplatit za ně i velmi vysokou cenu.

A poslední knihou jsou Jména čísel od Hans-Joachima Langa. Od autora jsem četla už Ženy z bloku 10. Četlo se mi to sice dost těžko, je to klasická literatura faktu, spoustu dat, faktů, jmen. Hodně jsem se ztrácela. Přesto jsem si řekla, že tuto další knihu zkusím.

Jména čísel – Hans-Joachim Lang

V roce 1943 bylo 86 židovských žen a mužů, vybraných v Osvětimi, usmrceno plynem v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof (Alsasko). Tento úkol zadala vědecká organizace SS Ahnenerbe (Dědictví předků). Účel exekuce: Kostry obětí měly být vystaveny v Anatomickém ústavu Říšské univerzity Štrasburk a v budoucnosti „osvobozené od Židů“ měly sloužit výzkumným cílům. Pozůstatky zavražděných byly po válce uloženy v hromadném hrobě – anonymně. Po pěti letech bádání v četných archivech doma i v zahraničí autor zrekonstruoval průběh zločinu, identifikoval všech 86 zavražděných a prozkoumal jejich původ.

A to je pro dnešek všechno. Četli jste některou z knih? Nebo máte na nějakou zálusk? Určitě mi napište do komentářů, těším se :)

Vaše Šárka ♥