středa 27. dubna 2016

Recenze - Zeď vzpomínek

Autor:                         Anthony Doerr
Překlad:                    Jakub Kalina
Nakladatelství:       Moba
Rok vydání v ČR:   2016
Počet stran:              280


Anotace: 
Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní Pulitzerovu cenu za román, považují někteří kritici právě povídky a novely za vrchol jeho dosavadní tvorby.

Na knihu Zeď vzpomínek jsem byla hodně zvědavá. A nezklamala, naopak. Je to velmi zvláštní a zajímavá knížka. Obsahuje sedm povídek situovaných do rozličných míst světa. Ovšem jedno mají společné. Vzpomínky. Možná si někdo řekne, co je tak zvláštního na vzpomínkách... Pokud si knihu přečte, rozhodně už ho tato otázka nenapadne.

Povídky jsou napsané... Zkrátka krásně. Já vím, není to právě originální vyjádření, ale já jsem se prostě u čtení krásně cítila, byť každá povídka obsahovala i smutnou stránku. Autorův vytříbený styl mi jednoznačně sedl a byl mi velmi příjemný. Při čtení se vám prostě tělem i myšlenkami rozlévá zvláštní, ale moc příjemný pocit. Těžko se to popisuje, pochopí hlavně ten, kdo už knihu četl :) 
Samozřejmě mě některé povídky oslovily více, jiné méně.

Nejvíc na mě asi zapůsobila povídka Život po životě. Povídka Zeď vzpomínek, podle které se nese i název knihy, mi zase přišla nejzvláštnější svým námětem. Hodně jsem po dočtení o ní přemýšlela. Další pořadí již vytvářet nebudu, protože každá povídka byla svým způsobem zajímavá a oslovila mě. Jen ty dvě zmíněné asi nejvíc.



Hlavní postavou stěžejní povídky Zeď vzpomínek je čtyřiaosmdesátiletá Alma, která žije sama ve svém domě a pomalu, ale jistě ztrácí paměť a s ní i vzpomínky na minulost. Lze je však vyvolat pomocí stimulátoru a paměťových karet. Poté se Alma může na několik okamžiků nebo i desítek minut vrátit ve svých vzpomínkách třeba do dávné minulosti svého mládí, znovu vidět svého manžela. Je to ale v pořádku? Ano, u některých vzpomínek se člověk cítí šťastně, ale jsou i vzpomínky, které vás mohou obklopit úzkostí. Paměťové karty se z jistých důvodů také mohou stát velmi lákavé pro jednoho člověka s pochybnou pověstí.
Velmi zvláštní příběh odehrávající se poblíž Kapského města

Na konci vzpomínky Alma zavřela oči a ocitla se pod vodou, v tom filmu z kina, pozorovala velkého mořského ježka, všimla si, že voda není tichá, ale že je plná slabých zvuků, a zakrátko jí před očima ubíhaly pastelové korály, jehlicovité rybky se vyhýbaly jejím prstům a Haroldovo tělo už neleželo na ní, ale vznášelo se vedle ní - plavali spolu a pomalu se nechali unášet od útesu k místům, kde se mořské dno svažovalo, až zmizelo v hloubce, bezednou vodou prostupovalo světlo a Almě se v žilách rozproudila čerstvá krev.

Esther Grammová je hlavní hrdinkou povídky Život po životě. Dnes je z ní jedenaosmdesátiletá dáma, o kterou pečuje vnuk Robert, zatímco syn s manželkou jsou v zahraničí. Esther se coby čtyřletá holčička po ztrátě obou rodičů ocitla v sirotčinci. Díky problémům, které se vyskytly při Estheřině porodu a u kterého zemřela matka, začíná trpět epileptickými záchvaty. V sirotčinci žije mezi dívkami až do svých patnácti let, do osudného roku 1944. Stále zuří 2. světová válka a děvčata dostala předvolání k deportaci. V noci před odjezdem však Esther pomůže k útěku její lékař. Esther nechápe, proč právě jí. Své kamarádky ze sirotčince už nikdy živé neviděla. Nyní se k nim vrací ve svých vzpomínkách. Z Esther je stará paní, vzpomíná na dětství a má pocit, že dívky na ni stále někde čekají. A záchvaty epilepsie se zhoršují.
Velmi krásná, i když hodně smutná, povídka. Máte nutkání přemýšlet, jestli snad existuje něco mezi nebem a zemí, osud či jiný život po smrti.

Esther se pokusila probrat k plnému vědomí. „Po těch prášcích se cítím jako mrtvá. Nemohl bys otevřít okno?“
„Nejde otevřít, babi, vzpomínáš?“
„Nikdy nevyrostou,“ zabručela Esther. „Batolata zůstanou batolaty. A puberťačky budou navždy puberťačkami.“
„Jaká batolata?“
„Holky.“
Robert přecházel sem a tam vedle její postele. Jeho tenisky voněly posekanou trávou a benzinem - dva dny v týdnu pracoval pro jednoho krajináře. Oknem proudilo dovnitř tmavě zelené světlo. Za parkovištěm se po dálnici vlekla kolona zadních světel automobilů.
„Jenom v tvojí hlavě,“ odvětil Robert. Na ukazováčku zatočil klíčky od otcova vozu. „Doktor říkal, že to, co vidíš, je skutečné jenom v tvojí hlavě.“
„Skutečné v mojí hlavě?“ zašeptala Esther. „Není snad všechno skutečné jenom v našich hlavách?“

Děj dalších povídek už rozepisovat nebudu, jen nastíním několik detailů. 

Povídka Milujte se a množte se popisuje touhu po naplněném mateřství. 
Demilitarizovaná zóna je velmi krátký příběh, odehrávající se především v dopisech syna, který válčí v Jižní Koreji, svému otci. 
Povídka Vesnice 113 vypráví příběh staré dámy, která je nucena odstěhovat se z vesnice, kde prožila celý život, protože dojde k zatopení v rámci výstavby přehrady. 
V dojemném příběhu Řeka Nemunas poznáte patnáctiletou Allison. Vinou zákeřné nemoci přichází v rozmezí několika měsíců o oba rodiče a jen s osobními věcmi odchází z Kansasu a stěhuje se ke svému dědečkovi do Litvy. Jak se vyrovná se ztrátou rodičů, se smutkem, který ji drásá, s jazykovou bariérou?
Poslední povídkou je Hlubina, která líčí příběh těžce nemocného Toma, kterému osud vyměřil velmi krátký život, který je navíc ještě omezen chorobou.

Litva
Jak jsme zmínila už na začátku, Zeď vzpomínek je nádherná kniha. Jazyk a vyjadřování autora si zamilujete. Je jako pohlazení. Sama povídky moc nevyhledávám, ale tyto rozhodně stojí za přečtení. Dáte mi jistě za pravdu.

Navíc se kniha může pyšnit překrásnou obálkou, která mě naprosto okouzlila. Už jen, když budete knihu držet v ruce, zaplaví vás nádherný pocit.

O autorovi:
Anthony Doerr je americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román „Jsou světla, která nevidíme“, česky vydaný roku 2015. Roku 2016 v češtině vyšla také jeho sbírka povídek „Zeď vzpomínek“ a připravuje se vydání „Sběratele mušlí“.
Anthony Doerr se narodil v Novelty ve státě Ohio. Následně vystudoval nedalekou University School a později, roku 1995, odpromoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku, Maine.
Jeho prvotinou byla sbírka novel s názvem „The Shell Collector“ (2002). Mnoho příběhů z knihy se odehrává v Africe a na Novém Zélandu, kde dříve pracoval a žil. Jeho další sbírku povídek představuje „Zeď vzpomínek“, anglicky „Memory Wall“, z roku 2010. Dále také napsal román „About Grace“ (2004) a memoáry „Four Seasons in Rome“ vydané v roce 2007.

Doerrův druhý román „Jsou světla, která nevidíme“ (angl. All the Light We Cannot See, 2014), je dějem zasazen do Francie okupované za 2. světové války. Kniha sklidila velmi dobré kritiky i velký ohlas mezi čtenáři. Dostala se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihla do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrála Pulitzerovu cenu za rok 2015.

Autorův druhý česky vydaný román s názvem „Zeď vzpomínek“ byl čtenáři i kritiky též přijat velmi vřele. Titulní novela knihy získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011.

V současnosti Doerr kromě jiného píše sloupek pro deník The Boston Globe a přispívá do The Morning News, on-line magazínu ve Spojených státech.

Hodnocení: 5/5 


Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Moba, kde můžete knihu také zakoupit.





18 komentářů:

  1. Tak jsi mě opět úspěšně přesvědčila a knihu si přečtu :) už jsem se po ní koukala a nakonec jsem si vzala k recenzování jiné knihy, ale do pořadníčku ji ještě vmáčknu.
    Moc hezká recenze!
    Přeji krásný večer.
    Kateřina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a mám radost :) Doufám, že se ti kniha bude taky líbit. Ale věřím, že určitě :)
      Přeji krásný slunečný den :)

      Vymazat
  2. Krásná recenze - už jsem Ti říkala, jak mám v plánu s Doerrem začít právě touto knihou - no a teď je to už naprosto jasné. Povídky jsou moje, takže mám velká očekávání. Moc doufám, že si autora díky této knize zamiluji a dostanu se tak i ke Světlům. Díky za krásné sepsání, Šári :) Hezký zbytek večera :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kristy :) Měla jsem to přesně tak. Jsou světla, která nevidíme mám doma už delší dobu, ale protože se názory různily a moje očekávání, když jsou moc velká, většinou pak nebývají úplně naplněná, pořád jsem s knížkou otálela. A tak jsem se dostala nejdřív k povídkám a myslím, že jsem dobře udělala. teď už nemám strach, že by se mi Světla nelíbila :)
      Děkuji za pochvalu a přeji krásný slunečný den :)

      Vymazat
  3. Krásna recenzia :) Kniha vyzerá zaujímavo a tie tvoje fotky sú neskutočne krásne prevedené :) Prajem pekný deň. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně nádherná recenze, Šári. Knihu jsem si tento měsíc také pořídila, takže se už nemůžu dočkat, až se začtu. Díky tobě se teď na knihu těším ještě mnohem víc :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, Hani :) A přeji ti, ať si knihu užiješ jako já :) Krásný den :)

      Vymazat
  5. Pan Doerr umí krásně, poeticky psát. O tom jsem se přesvědčila v knize Jsou světla, která nevidíme. Takže tvoje- jsou napsané, prostě krásně- naprosto chápu :-)
    Můj seznam knih je nekonečný.....
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se právě díky těmto povídkám moc těším na Jsou světla... Už na mě doma chvíli čekají. Autor si mě naprosto získal a těším se i na další knihu Sběratel mušlí, která by letos, snad na podzim, měla vyjít.

      Vymazat
  6. Šárko, moc pěkná recenze. Kniha je opravdu lákavá, a fotky opět krásné :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Šárko,moc pekna recence a hezke fotky:-)Urcite se knihu chystam nekdy precist a Jsou svetla,ktera nevidime se ti urcite budou libit, mohu jen doporucit:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani, na Jsou světla... se moc těším, teď opravdu věřím, že mě kniha osloví. Krásný zbytek dne :)

      Vymazat
  8. Super recenze :)
    Trochu mi kniha přípomíná Still Alice a už vím, co si příště přečtu :)
    kATY

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Still Alice jsem taky četla, ale nevidím tam vůbec nic společného. Hlavně nejde vůbec o nic společného s Alzheimerem. A styl psaní obou autorů je taky velmi odlišný. Ale knihu si přečti, věřím, že se ti bude líbit. Stojí za to. Měj se krásně :)

      Vymazat
  9. Moc pěkná receze :) Opět jsi mě navnadila na další knihu a už jsem si ji přidala do seznamu "Chystám se číst" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivet, moc děkuji :) Pokud budeš knihu číst, přeji, ať máš stejně příjemné pocity jako já :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥