Knižní přírůstky – leden #3

Přeji vám všem krásný, pozdní, sobotní večer :)

Dnes mám pro vás úplně neplánovanou rozbalovačku, protože i knihy, které mi v pátek přišly, byly rozhodně neplánované.

Přišly mi totiž dvě knihy k recenzi od nakladatelství Větrné mlýny. Trochu mě to udivilo, protože se nikdo předem neptal, jestli mi má knihy zaslat. Takže tak trošku překvapení a uvidíme, zda příjemné, či nikoliv.

Musím říct, že po grafické stránce se mi knížky docela líbí. Mají pěkné, výrazné obálky.

První kniha má název Rus je ten, kdo miluje břízy a napsala ji německá autorka Olga Grjasnova. Asi vás zarazí autorčino jméno. Proto uvedu, že pochází z Azerbajdžánu a do Německa odešla v jedenácti letech.

Anotace:

Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury desetiletí.
„Máša suverénně střídá jazyky i kultury. Jako dítě utečenců v Německu rychle pochopila, ‚že jazyky znamenají moc‘, a tuto moc si cílevědomě osvojovala. Po studiu tlumočnictví se touží dostat úplně na vrchol, do OSN, a ví, jak toho může dosáhnout. Minulost vědomě a bez sentimentu odsouvá stranou. Na její současný, vlastními silami vydobytý život už někdejší traumatické prožitky z Ázerbájdžánu ani diskriminace zažívaná během školních let nemají vliv. Avšak před osudovým uvažováním v národních kategoriích nemá šanci uniknout, ať už má podobu absurdně komických všedních situací, či naprosté noční můry,“ píše o prvotině Olgy Grjasnove Rus je ten, který miluje břízy Cornelia Fiedler v Süddeutsche Zeitung. Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury za uplynulých deset let. Prodaly se desítky tisíc výtisků, následovaly překlady do mnoha světových jazyků. Příběh Máši, autorčina alter ega, hovoří za celou jednu generaci dětí uprchlíků. Pro ni a pro její přátele je původ a národnost něčím nezřetelným, mohou koneckonců přežít všude. Nikde na světě ale není místo, které by mohli nazvat skutečným domovem. Román navíc pro dnešní dobu až děsivě srozumitelným způsobem popisuje, jak, slovy autorky, „vzniká a projevuje se etnicky motivované násilí, jak je možné v průběhu několika týdnů připravit půdu pro pogromy“.

Druhou knihu napsal slovinský autor Borut Golob a jmenuje se Raclette.

Anotace:

Notoricky nezaměstnaný hrdina tohoto sžíravého románu s ledovým klidem rozebírá a vzápětí zahazuje do škarpy všechno, co se mu připlete do cesty. Neunikne nikdo: jeho partnerka (humanitární pracovnice), její kolega, její rodiče, nejbližší společný přítel (jehož náklonnost hraničí s intimním vztahem, ovšem pouze k ní), Habsburkové, bývalý spolužák (někdejší kriminálník, dnes úspěšný ekopěstitel), dokonce ani knihy, s nimiž se setkává a které pokaždé nějak záhadně souvisí s borovicemi. To vše vetkáno do příběhu odehrávajícího se během jediného dne, v němž se náš hrdina rozchází se svou partnerkou. A důvod? Rozteklý, pronikavě páchnoucí sýr s exotickým názvem: Raclette. Bravurní stylista Golob umí své čtenáře přinutit k bouřlivým výbuchům smíchu, přestože probíraná témata myslí smrtelně vážně. Jeho kousavě zábavná interpretace světa je tak konzistentně politicky nekorektní, až se téměř zdá, že vlastně docela korektní je.

Tak jsem zvědavá, co mě v těchto příbězích čeká. Rozhodně bude chvíli trvat, než se k nim dostanu.

Zeptám se vás, jakou máte zkušenost s knihami z Větrných mlýnů? Nadchla vás některá? Já zatím přečetla pouze jednu a bylo to veliké zklamání. Mám tudíž ještě z minulé recenzní zásilky nějaké restíky a vůbec se mi do nich nechce.

Budu se těšit na vaše komentáře, třeba mě pozitivně naladíte :)

Ahoj Šárka ♥