Autor: Maurizio de Giovanni
Překlad: Helena Schwarzová
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 288
ISBN: 978-80-7557-075-8
Anotace:
Carmela Caliseová byla dobrou duší neapolské čtvrti Sanità - tak proč ji
někdo zavraždil? A navíc tak neskutečně brutálním způsobem?
Taková otázky kladou komisaři Ricciardimu šokovaní svědci. Jenže brzy se ukáže, že stará Caliseová byla dobrou duší přesně za tři procenta lichvářského úroku. A najednou je zde případ s desítkami podezřelých, protože na prahu třicátých let minulého století se vraždilo za málo. Odmítla někomu posečkat s placením? Kam se poděl její zápisník? A kdo byl jejím komplicem a kdo sokem? Ricciardi jen pomalu rozplétá důvody, které mohly vést ke krvavému činu, a jeho pátrání jej zavádí nejen do těch nejchudších zákoutí Neapole, ale i mezi smetánku, nad kterou drží ochrannou ruku špičky fašistického režimu, stejně jako do prostředí vykladačů tarotu...
Taková otázky kladou komisaři Ricciardimu šokovaní svědci. Jenže brzy se ukáže, že stará Caliseová byla dobrou duší přesně za tři procenta lichvářského úroku. A najednou je zde případ s desítkami podezřelých, protože na prahu třicátých let minulého století se vraždilo za málo. Odmítla někomu posečkat s placením? Kam se poděl její zápisník? A kdo byl jejím komplicem a kdo sokem? Ricciardi jen pomalu rozplétá důvody, které mohly vést ke krvavému činu, a jeho pátrání jej zavádí nejen do těch nejchudších zákoutí Neapole, ale i mezi smetánku, nad kterou drží ochrannou ruku špičky fašistického režimu, stejně jako do prostředí vykladačů tarotu...
Jednoho jarního dopoledne je nalezena ve svém bytě brutálně zavražděná starší žena z chudé neapolské čtvrti Sanita. Motivů a možných pachatelů může být hned několik, protože Carmela Caliseová si pokoutně vydělávala vykládáním karet a poskytováním půjček. Takže tak trošku lichvářka. Carmela si dokonce vedla sešit, do kterého si zapisovala, komu vykládá karty, komu půjčuje peníze, zkrátka si vedla evidenci svých „klientů“. Komisař Ricciardi s praporčíkem Maionem postupně členy seznamu vyslýchají a snaží se dát dohromady důkazy proti možnému pachateli. Jeden muž ze seznamu Carmeliných klientů se přímo nabízí jako podezřelý, protože spáchal sebevraždu a je u něj nalezena zakrvácená směnka. Ovšem komisař nevěří, že by případ byl tak jednoduchý a nechce nechat vinu na někom, kdo je po smrti a nemůže se již nijak bránit a dokázat svou případnou nevinu.
Na další knihu se zvláštním komisařem Ricciardim jsem byla docela zvědavá, protože Bolest mě zaujala. Prokletí ovšem laťky Bolesti nedosáhlo. Příběh je nabušený spoustou více či méně důležitých postav. Dost často jsem se v nich ztrácela a myslím, že kdyby autor v tom počtu ubral, nebylo by to na škodu. V ději se proplétá tolik osudů, že mi to přišlo na jednu knihu prostě až moc. Odkrývá se nám také trošku více ze soukromí jak Ricciardiho tak Maioneho. To jsem si ráda přečetla, za to dávám palec nahoru. Příběh však plynul po celou dobu hodně pomalu až utahaně. Ano, autor mě vyloženě utahal, takže nakonec jsem sice chtěla vědět, jak se to všechno vyvrbí a rozmotá, ale spíš jen tak ze setrvačnosti. Příběhu chyběl švih, šťáva, něco, co čtenáře přiková ke stránkám. Mám ráda i poklidné detektivky, ale Prokletí mě neoslovilo.
Maurizio de Giovanni (*1958)
Neapolský rodák známý svými detektivními bestsellery, ve kterých vystupuje jako hrdina svérázný komisař Ricciardi. Poprvé se objevuje roku 2006 v jeho debutu Bolest (Il senso del dolore: L'inverno del commissario Ricciardi). O dva roky později vyšlo pokračování Soud krve (La condanna del sangue. La primavera del commissario Ricciardi). V roce 2016 připravil pro čtenáře už jedenáctý díl této série. Kromě příběhů o Ricciardim vydal více než 25 dalších románů a povídek, mezi nimi je nejoblíbenější série o komisaři Lojaconovi. Autor je zaníceným fotbalovým fanouškem.
Neapolský rodák známý svými detektivními bestsellery, ve kterých vystupuje jako hrdina svérázný komisař Ricciardi. Poprvé se objevuje roku 2006 v jeho debutu Bolest (Il senso del dolore: L'inverno del commissario Ricciardi). O dva roky později vyšlo pokračování Soud krve (La condanna del sangue. La primavera del commissario Ricciardi). V roce 2016 připravil pro čtenáře už jedenáctý díl této série. Kromě příběhů o Ricciardim vydal více než 25 dalších románů a povídek, mezi nimi je nejoblíbenější série o komisaři Lojaconovi. Autor je zaníceným fotbalovým fanouškem.
Hodnocení: 70%
Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Epocha. Knihu zakoupíte zde.
Nad touto sérií jsem uvažovala, nicméně nejspíš ji vynechám. Ale námět opravdu zajímavý, to zase jo :-)
OdpovědětVymazatPrvní díl Bolest mě bavila, klasické detektivky mám ráda, tyto jsou navíc okořeněné troškou z toho mimoreálna, ale Prokletí mě moc nechytlo a nejspíš další díly už nevyhledám.
VymazatI já jsem přemýšlela nad touto sérií, právě kvůli recenzím na první díl. Nicméně jsem nepřišla moc na chuť knihám odehrávají se v Itálii obecně. Nevím proč, ale mám ji spjatou spíše s mafií a romantikou a to není úplně můj šálek kávy :))
OdpovědětVymazatAle recenze jako vždy perfektní :)
Musím říct, že Itálii taky úplně nevyhledávám, nicméně Bolest mě bavila. Ale Prokletí bych za sebe nedoporučila. A děkuji :)
VymazatPro mne byl pan autor velkým objevem loňského roku a jsem nadšená jak z Bolesti, tak i z Prokletí. Moc doufám, že u nás vyjdou i další díly ze série. :-) Ale je pro mne zajímavé si přečíst i názor, proč se to někomu třeba nelíbí. Díky za to a za tuto recenzi. :-)
OdpovědětVymazat