pátek 11. března 2016

Recenze - Neviditelná zranění

Autorka:                     Věra Fojtová
Nakladatelství:        Moba
Rok vydání v ČR:    2016
Počet stran:               248

Anotace:
Neviditelná zranění jsou příběhem dvou mladých lidí, do jejichž osudu krutě zasáhla válka.
Rút je šestnáctiletá dívka, která je společně se svojí matkou zařazena do transportu a místo toho, aby chodila do tanečních a prožívala své první lásky, prožije rok života v Terezíně, kde se setkává s Ervínem, dvaadvacetiletým mladíkem a milovníkem žen. Zde se jejich osudy rozdělí a Rút prožívá další válečné útrapy. Po válce se oba setkávají, ale Ervín už je jiný. Jen on totiž zná své strašlivé tajemství…

Píše se rok 1941. Pro šestnáctiletou Rút je nepochopitelné, že její rodina musí nosit na oblečení našité žluté hvězdy. Nerozumí ani tomu, proč najednou nesmí chodit do školy, když patřila mezi nejlepší žáky, proč do obchodu mohou přijít jen v určitou hodinu. Cítí to jako velké ponížení a celý její mladičký človíček se vůči tomu bouří.
Koncem května roku 1942 odchází spolu s matkou do transportu a ocitají se v Terezíně. Nevědí, co je čeká, z jakého důvodu museli opustit svůj dům a odjet právě sem.
Terezín je pro ně však taková přestupní stanice, kde stráví zhruba dva roky. Rút pracuje, její matka je invalidní. V Terezíně se Rút seznámí s pohledným Ervínem, který krásně hraje na klavír. Později Rút a její matka opět nastupují do transportu a jejich konečnou stanicí je koncentrační tábor v Osvětimi. Obě jsou hned po příjezdu rozděleny a my dál prožíváme s Rút útrapy a děsy koncentračního tábora. 

V druhém příběhu se blíže seznamujeme s Ervínem. Příběhu Ervína je v knize vyhrazen menší prostor než Rút, ale jeho příběh je také velmi silný. Ervín známý před válkou jako lev salonů, před kterým si žádná dívka nemohla být jistá, je po válce někdo úplně jiný. Nemusel ani prožít peklo osvětimského tábora jako Rút, přesto se s danou situací nedokáže vyrovnat. Jsou totiž věci, o kterých ví jen on sám, a které ho neskutečně trápí a znemožňují mu návrat do běžného života.



Konečně vlak míjí stanici Osvětim, Auschwitz-Birkenau, a přijíždí k rampě, kolej už dál nevede. Zdá se, že jsme na místě, na konci té strastiplné mnohahodinové cesty, během níž jsme byli namačkáni jeden na druhého, bez jídla a vody. V zápachu, který narůstal každou hodinu, se nedalo téměř dýchat.
Čemu se také divit? Záchody jsme neměli, ani nebylo možné vyjít ven a vykonat potřebu tam, mnozí byli znečištěni nejen výkaly, ale i zvratky.
Tak tohle snad má být konec světa a začátek pekla?
Maminka za tu cestu ještě víc zeslábla, rty popraskané žízní, sotva dokáže mluvit, ale ještě si dělá starost, nabádá mě, přikazuje mi, ať zahodím dopisy z Terezína, které jsem tam převzala a měla je odevzdat známým.
Když už jsem je dovezla až sem a dala slib, že se je pokusím předat, neposlouchám ji, zvykla jsem si rozhodovat samostatně, jinak to v Terezíně ani nešlo. Odmítla jsem její radu, aniž v té chvíli tuším, že je to moje poslední neuposlechnutí. Možná bych byla uvážlivější.

Neviditelná zranění jsou velmi poutavou knihou z období druhé světové války. Autorka ji napsala opravdu bravurně a citlivě, tak aby byl děj pro čtenáře stravitelný. I přes to musí tento příběh na každého čtenáře silně zapůsobit a rozdmýchat v něm vír emocí. My ten příběh jenom čteme a je nám z toho úzko, smutno, těžko na duši. Ale ti lidé si tím peklem museli projít. Museli prožít tolik ponížení, bolestí, že si to my nyní nemůžeme vůbec představit. Já asi nikdy nedokážu pochopit, kde se v nich brala ta vůle žít, přežít to peklo. To bych nejspíš nikdy nedokázala. 



První kapitoly o Rút jsou psány ve třetí osobě, ale po transportu do Osvětimi pokračuje příběh ich-formou, což mu ještě přidává na autenticitě. 

Neviditelná zranění je opravdu příznačný název. Člověk se nemusí, bohužel, pouze vyrovnávat s fyzickými šrámy a bolestmi, ale také s duševními, a to je někdy mnohem horší. Mohla bych pokračovat a psát dál, protože jsem plná myšlenek, dojmů a pocitů. Mnohem lepší však bude, když si knihu přečtete sami.

Knihu doporučuji opravdu všem, je to nádherný, silný příběh, který nenechá nikoho chladným.

O autorce:
Věra Lukačovičová Fojtová se narodila 3. července 1947 v Novosedlech na jižní Moravě. Po maturitě na mikulovském gymnáziu působila jako vedoucí Střediskové knihovny v Kloboukách u Brna a dálkově vystudovala knihovnickou nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně. Třicet let žila v Brně, kde vychovala dvě děti, pracovala v oblasti kultury a jako redaktorka.
Od šedesátých let 20. století publikovala poezii a povídky v novinách a časopisech (Nový život, Rovnost, Mladá fronta, Tvorba, Kmen). Knižně začala publikovat až v 90. letech. Jako první vyšla básnická sbírka Klíče (1990), následovaly detektivní příběhy Smrt přičinlivého fotografa, Smrt bezstarostné milenky, baladický román o osídlování jihomoravského pohraničí Odpusť nám jejich viny, román pro dívky Tanec v kopřivách a v knize povídek českých autorek Nevěry (2005) je zastoupena povídkou Nevěra je SLZA. V roce 2010 vyšel společenský román Zemřeš-li dřív než já.
V nakladatelství MOBA dosud vyšly její detektivní příběhy Padlí andělé, Osudná smyčka lásky a Zlatá klec – v edici Inspektor Martin Rust, historické příběhy z let 1526–1620 Z pamětí krevních písařů, v roce 2005 v edici Původní česká detektivka detektivní román Sanatorium smrti a v roce 2006 ženský společenský román Zástava náhradního srdce.
Nyní se Věra Lukačovičová Fojtová věnuje pouze literární činnosti a žije v Novosedlech.

Hodnocení: 5/5 


Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství MOBA.
Knihu můžete zakoupit zde.


23 komentářů:

  1. Přemýšlela jsem jestli se do tohoto tématu pouštět, protože je jasné, že to bude silné téma, když se dobře napíše. Po přečtení Tvé recenze jsem více nakloněna tomu se odvážit a číst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě si knížku přečti, je to moc pěkně napsáno. Kniha určitě stojí za to, abychom ji četli :)

      Vymazat
  2. Už jen z recenze mně běhá mráz po zádech. Jsem slabá povaha a z takových knih mám vždy noční můry. Když jsme byli na exkurzi v Osvětimi, ani jsem nedokázala vejít dovnitř.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tomu rozumím, návštěva přímo na místě musí být dost náročná.

      Vymazat
    2. Moc mě láká návštěva Osvětimi, ale nevím, jak bych na to reagovala. Dcera tam byla se střední školou, říkala, že to prostě bylo zvláštní. Já myslím, že bych to prožívala asi mnohem silněji a dost by to mnou zamávalo, když by si člověk představoval různé detaily z knih a z filmů.

      Vymazat
  3. Na tuhle knížku se moc těším, i když vím, že to nebude žádné veselé čtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, veselé čtení to není, ale určitě se ti bude kniha líbit :)

      Vymazat
  4. Moc děkuji za recenzi. Beletrie z tohoto období mě dost míjí, ale kniha i její autorka mě velmi zaujaly. Píšu na seznam!
    fiamorisrunning.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo, kniha určitě stojí za přečtení :)

      Vymazat
  5. Podľa recenzie dobrá kniha, ale ja knihy s touto tématikou akosi schválne obchádzam. Dala som dve, či tri a potom som tri dni nespala a plakala do vankúša. A o filmoch ani nehovorím. Preto sa snažím o optimistickejší pohľad na svet...Ani som nikdy nenašla odvahu na návštevu do Osvienčimu, aj keď ma sestra stále prehovára. Ja by som sa asi pred bránou zrútila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že kniha je napsána opravdu způsobem, že ji zvládne každý, kdo chce nahlédnout do historie a tohoto děsivého období. Samozřejmě jsem na příběh Rút potom dlouho myslela a myslím pořád a při čtení mi bylo hodně úzko. Ale čtení nelituji, naopak, toto období mě hodně zajímá a určitě si v budoucnu přečtu další knihy s tématikou holokaustu.

      Vymazat
  6. Na toto tema jsem jiz precetla dosti knih,ale tato bude urcite dalsi kterou si prectu.
    Sice mne urcite zasahne tak jako tebe, coz je poznat z tve recenze, ale je dobre , ze se o tom pise , aby se nezapominalo .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě si ji přečti, je to moc pěkný, i když smutný příběh.

      Vymazat
  7. Bude to znít asi divně, ale já mám knihy na tohle téma ráda. Nadávám u nich, brečím, ale ty příběhy jsou tak silné, ti lidé tak obdivuhodní, že si nemůžu pomoct a vyhledávám je. Na blogu mám podobnou knihu, i když úplně jinou :-) Jmenuje se V šedých tónech, rozhodně doporučuji.
    http://siraelxy.blogspot.cz/2015/05/ruta-repetys-v-sedych-tonech.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec to nezní divně, mám to úplně stejně. Sepsala jsem si dnes dokonce několik knížek podle databáze, které bych si chtěla půjčit z knihovny. V noci jsem přečetla Děti, které přežily Mengeleho, zítra bych chtěla sepsat recenzi. A V šedých tónech mám doma už docela dlouho, ale ještě jsem se k ní nedostala. Totéž Smrt je mým řemeslem. Brzy se do nich chci pustit :)

      Vymazat
  8. Já prostě k Tobě na blog chodit nemůžu... Vždycky, když zveřejníš recenzi na nějakou knihu, musím si ji hned napsat na seznam k přečtení - pokud jsem ji už nečetla. Fakt, vždy tak hezky sepsané recenze na strašně zajímavé tituly. Tvůj blog je pro mě hrozná závislost :))
    Už se těším na další příspěvek :)
    Krásnou sobotu přeji,
    K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, moc děkuji za krásný komentář, který mi udělal velikou radost. Ale mám to také tak, neustále se můj seznam knih ke čtení rozšiřuje a rozšiřuje :) Měj se krásně :)

      Vymazat
  9. Skvělá recenze!! :)
    Maximálně si mě na ni nalákala. Bude to asi ''strašné'' a já nikdy nepochopím, jak toto mohl někdo někdy udělat :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Myslím, že autorka to pojala vcelku citlivě, mám vždy z podobných knih docela strach, ale svým způsobem je moc ráda čtu. Jsou to silné příběhy a tento určitě stojí za přečtení. Paní Fojtová mě moc mile překvapila, je to pro mě první kniha od ní a naprosto super.

      Vymazat
  10. No, musím podotknout, že asi moje stopka na knihy dostane další trhlinu. Tohle mě hodně nalákalo. Skvělá recenze! Knížku rozhodně zařadím na seznam knih, které budu chtít číst!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabi, děkuji a knížku si určitě přečti, já ji četla jedním dechem, především ten příběh Rút. Ale i ten Ervínův je velmi zajímavý.

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥