neděle 17. července 2016

Recenze - Domov

Autorka:                    Toni Morrison
Překlad:                     Zuzana Mayerová
Nakladatelství:      Odeon
Rok vydání v ČR:   2013
Počet stran:              128

Čí je to dům?
Čí noc zahání světlo právě tady?
Tak řekni, komu patří tenhle dům?
Můj není.
Já jsem snila o jiném, hezčím, veselejším, s výhledem na jezera, jež křižují barevné čluny; na pole, která mi otevírají svou náruč.
Tenhle dům neznám.
Jeho stíny lžou.
Tak mi ale řekni, proč se do zámku hodí můj klíč?


Anotace:
Píše se rok 1953, zrovna skončila Korejská válka a Frank Money se vrací domů, do malého městečka ve státě Georgia. Prožil různé válečné hrůzy, jeho zranění nejsou jen fyzická. Vrací se do země a doby, kdy reálná práva černochů byla spíše papírová než skutečná. Svůj domov zprvu nepoznává, za tu dobu se hodně změnilo. Stejně tak je otřesen svou vlastní netečností, pokud jde o mladší sestru, kterou zneužíval lékař v soukromé nemocnici. Posléze se Frank rozpomíná na své dětství, na svůj domov, na svou rodinu, a začíná v sobě nacházet odvahu k činům, na které dříve neměl ani pomyšlení.


Ústředními postavami příběhu jsou černošští sourozenci Frank a o čtyři roky mladší Ycidra. Všichni, kromě matky, jí však říkají Cee.
Cee se narodila ve sklepě kostela. Rodiče musí tvrdě pracovat, aby vydělali nějaké peníze, a všichni jsou nuceni bydlet u babičky. Ona však Cee nemá vůbec ráda, nazývá ji spratkem z kanálu. Pouze její bratr nad ní drží ochrannou ruku.
Poté, co Frank odejde do armády, poplete nezkušené Ycidře hlavu jeden městský mladík, který přijel na návštěvu za svou tetou. Cee se s ním odstěhuje do Atlanty a těší se na lepší život. Později, když však Principal zmizí i s autem, které si na cestu půjčili od Ycidřina dědečka, uvědomí si Cee, že si ji vzal pouze a jen kvůli tomu zatracenému automobilu. Cee si musí najít levnější bydlení a začne pracovat jako pomocnice u jednoho bílého lékaře. Stane se z ní však spíše pokusný králík pro onoho muže a na jeho zacházení málem doplatí životem. Následky na zdraví si však ponese po zbytek života.

Frank se v roce 1954 vrací z korejské války jako válečný veterán. Probudí se v nemocnici, o které vůbec neví, kde a proč se tam vzal. Musí se vrátit domů, vyrvat nemocnou sestru ze spárů šíleného doktora a pomoci ji vrátit se zpět ve zdraví do života. Jeho cesta domů však není vůbec jednoduchá. Navíc se potýká s otřesnými vzpomínkami na situace, které se staly v Koreji a s nimiž se musí nějakým způsobem vyrovnávat.

S hlavou u země jsme napínali zrak mezi stébly trávy a pak jsme uviděli, jak z káry zvedají tělo a házejí je do připravené jámy. Jedna noha zůstala trčet ven a nepatrně sebou škubla, jako by chtěla vylézt, jako by se s trochou úsilí mohla vyhrabat z hlíny, kterou na ni lopatami házeli. Neviděli jsme hrobníkům do tváře, viděli jsme jenom jejich kalhoty a pak hranu lopaty, kterou jeden z nich zatlačil cukající se nohu dovnitř ke zbytku těla. Dívali jsme se, jak černou nohu s mléčně růžovým zabláceným chodidlem uplácávají do hrobu, a moje sestřička vedle mě se celá třásla.

Knížka je útlounká, ale navzdory nízkému počtu stran v ní najdete mnoho. Připomenete si, jak černoši žili v Americe v padesátých letech minulého století. Že pro bílé nebyli víc než dobytek. Neměli žádná práva. Autorka dobu místy popisuje opravdu drsně. Už jen záblesk vzpomínky na samotném začátku příběhu, kde Frank a Cee ještě jako malé děti potají sledují zakopávání černošského těla. Některé pasáže jsou naopak napsány s větším citem. 

Pokud knihu nebo autorku neznáte, podívejte se po ní. Jde o syrový a nepřikrášlený pohled na onu těžkou dobu. Je pravda, že jsem snad žádnou knihu s podobným námětem doposud nečetla, ale určitě se chystám. Od autorky mám v knihovně ještě knihu Milosrdenství. Po přečtení Domova jsem na ni hodně zvědavá.


Stál jsem tam dlouho a díval se na ten strom. Vypadal tak silný.
Tak krásný.
Rozčísnutý přesně uprostřed.
Ale živý a zdravý.
Cee se dotkla mého ramene.
Zlehka.
Franku?
Ano?
Pojď, bratře. Půjdeme domů.

O autorce:
Toni Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Woffordová je americká spisovatelka, redaktorka a profesorka. Je také nositelkou Nobelovy ceny za literaturu. Jako malá často četla, mezi její oblíbené spisovatele patřili Jane Austenová nebo Lev Nikolajevič Tolstoj. Studovala angličtinu na prestižní černošské Howardově univerzitě, titul M. A. potom získala na Cornellově univerzitě. Její knihy jsou známé díky užívání epických témat, živých dialogů a propracovaných charakteristik postav afroamerického původu. Mezi její nejznámější knihy patří Velmi modré oči, Píseň o Šalamounovi nebo Milovaná, za kterou získala v roce 1988 Pullitzerovu cenu. Mezi její další díla patří Sula, Léčka, Jazz, Vzpomínky na otroctví, Ráj, Láska a do češtiny zatím nepřeložená kniha A Mercy (Milost). Píše rovněž knížky pro děti, libreta, povídkové soubory a divadelní hry. Americkým časopisem s názvem Ladie's Home Journal byla vybrána mezi třicet nejmocnějších žen v Americe. Kromě psaní se živí jako redaktorka časopisu The Nation.


Hodnocení: 4/5



6 komentářů:

  1. Krásná recenze! Jen asi kniha není pro mě, téma je určitě zajímavé, ale asi bych v ní nenašla to pravé ořechové pro moje chutě. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Soňo :) Určitě to asi nebude kniha úplně pro všechny, taky jsem z ní měla trošku obavy, ale nakonec se mi četla moc dobře.

      Vymazat
  2. Pěkná recenze! :)
    Opět asi nic pro mě, ale kniha je určitě velmi zajímavá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Ano, kniha asi nebude pro všechny :)

      Vymazat
  3. Moc hezká recenze, ale myslím, že kniha bude pro mě až za nějaký čas. Každopádně si ji poznamenávám a věřím, že jednou se k ní dostanu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :) Určitě člověk musí mít v danou chvíli náladu na podobnou knihu :) A třeba jednou přijde :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥