Recenze – Bolest

Autor:                          Maurizio de Giovanni

Překlad:                      Helena Schwarzová

Nakladatelství:        Epocha

Rok vydání v ČR:     2016

Počet stran:               192

Vidí mrtvé.

Cítí jejich bolest.

Chce se za ně pomstít.

Anotace:

Komisař Luigi Alfredo Ricciardi vidí mrtvé. Zjevují se mu obrazy zločinců i dětí sražených kočárem. Vnímá lásku, kterou prožívají, i překvapení z nejzazšího momentu. Cítí jejich bolest. Slyší jejich poslední slova. Uzavírá se proto do sebe a straní se ostatních lidí. Své schopnosti však zároveň využívá a s obrovskou vervou a dopadá jednoho vraha za druhým. Vidění však mohou být zavádějící. Když je brutálně zavražděn světově proslulý tenor Arnaldo Vezzi, Riccardi musí případ vyřešit v rekordním čase, protože se o případ zajímá samotný Duce. Musí nejen proniknout do světa opery, ale zejména do hlubin pěvcovy černé duše. Pomůžou mu jeho schopnosti k rozlousknutí případu? Vydejte se do spletitých uliček Neapole třicátých let a doprovázejte osamělého komisaře na jeho cestě za nalezením spravedlnosti i lidskosti.

Komisaře Ricciardiho všichni považují za zvláštního patrona. Chovají k němu však přirozený respekt, protože je to dříč a dokud případ nevyřeší, neoddechne si. On sám by vlastně ani nemusel pracovat, rodinné jmění by mu zajistilo poklidný a bezstarostný život. Ricciardi si však vybral život komisaře a tomu se plně oddal. Svůj šlechtický původ tají. Nemá přátele, nemá dívku, přitom je mladý a pohledný. Žije se svou chůvou Rózou, která mu vede domácnost a je to pro něj vlastně jediná rodina. Neustále mu promlouvá do duše, aby si našel známost a oženil se. Komisaři však jeho život vyhovuje. Možná však jen zdánlivě. Po večerech za oknem pozoruje dívku, oslovit se ji však neodváží.

Jak jsem již zmínila, Ricciardi je tak trochu divný, zvláštní, občas jakoby mimo skutečný svět. Vidí totiž to, co ostatní nevidí. A není to nic, co by ho těšilo. Nejsou to žádné příjemné sny a přeludy, vidí mrtvé. Mrtvé muže, ženy, děti. A to z něj dělá toho zvláštního, uzavřeného muže. Z jeho pronikavých zelených očí čiší bolest, která se v něm uhnízdila již v dětství a nehodlá ho opustit. Tyto vidiny mají však velký vliv na pátrání po zločincích.

Nejnověji komisař vyšetřuje vraždu populárního tenora Vezziho. Je nalezen ve své šatně v divadle v tratolišti krve. Během pátrání se Ricciardi dozvídá, že byl Vezzi sice božský operní pěvec, ale jako člověk nestál za nic. Všechny ve svém okolí ponižoval, urážel, včetně své manželky. Zbavit se ho tak mohl chtít kdokoliv. Navede komisaře jeho vidění ke správnému pachateli? 

Ricciardi zahlédl na lavičkách dva páry. Námořník se snažil obejmout dívku, která ho se smíchem odstrkovala. A elegantní štíhlý mladík, zřejmě student, držel za ruku ženu se zasněným výrazem. Ricciardi se podíval jinam. Pár kroků od námořníka uviděl muže, který seděl na zemi a rukama si pevně držel břicho, jako by sám sebe objímal. Z úst mu vytékala nažloutlá pěna a měl skelné oči. I na takovou dálku komisař rozeznal jeho slova: Bez tebe to není život... Otrávil se, pomyslel si Ricciardi. Barbituráty, kyselina, bělidlo. Záleží na tom?

Bolest je první kniha z nakladatelství Epocha, kterou jsem četla. A bavila mě. Jde v podstatě o klasickou detektivku z uměleckého prostředí Itálie 30. let minulého století, s prvky mystiky, nadpřirozena. A to svým způsobem příběh velmi zajímavě ozvláštňuje a činí ho tak trochu výjimečným a odlišným od ostatních klasických detektivek. Takže já jsem si čtení užila, tempo děje bylo přiměřeně svižné, hlavní postava komisaře mi byla sympatická. Autor příběh vypráví v třetí osobě. Navíc v poslední době mám ráda příběhy, ať už romány nebo detektivky, z historické doby. Takže mi Bolest padla do noty.

Co říci závěrem? Určitě knihu italského autora doporučuji a těším se, až vyjdou další příběhy se sympatickým detektivem i jeho krvavými vidinami. Další velké plus získává grafické zpracování knihy. Obálka je moc povedená a větší font písma přispěl ke svižnému čtení.

O autorovi: (*1958)

Neapolský rodák známý svými detektivními bestsellery, ve kterých vystupuje jako hrdina svérázný komisař Ricciardi. Poprvé se objevuje roku 2006 v jeho debutu Bolest (Le lacrime del pagliaccio). O dva roky později vyšlo pokračování Soud krve (La condanna del sangue. La primavera del commissario Ricciardi). V roce 2016 připravil pro čtenáře už jedenáctý díl této série. Kromě příběhů o Ricciardim vydal více než 25 dalších románů a povídek, mezi nimi je nejoblíbenější série o komisaři Lojaconovi. Autor je zaníceným fotbalovým fanouškem.

Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Epocha.

Knihu zakoupíte zde.

Na mém blogu najdete také ukázku z knihy... KLIK.