sobota 31. prosince 2016

Recenze – Měsíční svit nad Paříží

Autorka:                     Jennifer Robson
Překlad:                      Naďa Funioková
Nakladatelství:       Jota
Rok vydání v ČR:    2016
Počet stran:              368

Anotace:
Je jaro 1924 a Helena Montagu-Douglas-Parr právě přijíždí do Paříže, aby si zde léčila rozchodem zlomené srdce. Je připravena přijmout opojný půvab Města světel a nechává se vtáhnout do světa ztracené generace a okruhu amerických krajanů, s jejichž podporou nachází odvahu k realizaci svého snu – stát se umělkyní.
Jako Phoenix se Paříž znovu rodí z popela velké války a Helena si uvědomuje, že i ona se mění. Dobrá dívka, kterou kdysi byla, tak svědomitá a poslušná, vědoma si svého místa ve světě, je navždy pryč. Ale teď, když odhodila své staré já, kým se stane a kam patří?
Fascinující historický román o anglické dámě, která vymění svůj usedlý aristokratický život za hypnotizující salony a opojný svět ztracené generace Paříže 20. let 20. století.

Helena přežije těžké onemocnění a rozhodne se, že úplně změní svůj život. Dostala druhou šanci a hodlá jí využít. Nechce být dál slepě poslušnou dcerou a potřebuje se také vymanit z klepů okolí, které se neustále šíří od jejího rozchodu s Edwardem. Na jaře roku 1924 opustí Londýn a odjede za tetou Agnes do Paříže, kde od září nastoupí na výtvarnou akademii. V Paříži si připadá svobodná a konečně sama sebou. Neřeší svůj šlechtický původ, nemusí se bránit nesmyslným pomluvám, na akademii si najde nové přátele a plně se věnuje malování, což je její sen od dětství. Sen stát se uznávanou malířkou. 
Paříž žije úplně jiným, volnějším, životem,  než na jaký byla zvyklá v Londýně. Nebo alespoň v těch kruzích, kde se s tetou a přáteli pohybuje. Potkává také novou lásku a poprvé poznává, co je to být opravdu zamilovaná. 


Byla poslední sobota před Vánocemi a Helena měla narozeniny. Protože si nepřála, aby kolem toho někdo dělal povyk, svým přátelům nic neřekla a tento den strávila velice příjemně v ateliéru. Zde tvrdě pracovala na portrétu veselé farmářky, kterou viděla v Les Halles.
Přesně v pět hodin si Daisy sbalila věci a odešla domů, jako vždy poslušna otcovu přání, aby mu dělala společnost. Na večeři u Rosalie šli proto ve třech. Sam už čekal venku a vypadal úplně normálně, jen snad byl o maličko tišší než obvykle. Pokud strávil posledních pár dní posedlými úvahami o jejich polibku, nedal to v nejmenším najevo a Helena v jeho chování neodhalila ani stopu po nějakém napětí nebo rozpacích. Skoro jí připadalo, jako by si celou tu věc vyfantazírovala, a nedokázala se rozhodnout, jestli cítí úlevu nebo zklamání.

Měsíční svit nad Paříží mě okouzlil. Nejen bohémským životem studentů a umělců, ale celkově obdobím, ve kterém se příběh odehrává, samotnou Francií. Během četby jsem měla úplně chuť si podobný styl života na chvíli zkusit. Obléknout si krásné šaty, pozvednout sklenku šampaňského a procházet se galerií s nádhernými obrazy. Potkávat gentlemany ve fracích a užívat si milostného pobláznění. Autorčin vypravěčský styl mě opravdu bavil. Čtení jsem si užila. Přestože jde o romantickou četbu, není příběh kýčovitý ani přeslazený. Postavy jsou uvěřitelné a charaktery výborně vykreslené. 


Pokud máte chuť se na chvíli ocitnout v romantické a uměleckou duší zasažené Paříži 20. let minulého století, určitě sáhněte po Měsíčním svitu nad Paříží od Jennifer Robson. Příběh vás vtáhne, pohltí a s chutí budete hltat další a další stránky. Prožijete proměnu naivní dívky v ženu, která si dokáže jít za svým cílem, i když k tomu potřebuje několikrát vyloženě řádně nakopnout. Já tento román rozhodně s klidným svědomím doporučuji. Velké plus získává také nádherná obálka.

O autorce:
Jennifer Robson je autorkou knih Somewhere in France a After the War is Over, které se v USA Today a Globe & Mail dostaly na žebříček bestsellerů. S historií první světové války ji seznámil její otec, uznávaný historik Stuart Robson. Ještě než oslavila dvacáté narozeniny, už pracovala jako oficiální průvodkyně v Kanadském národním památníku bitvy u Vimy Ridge a měla tu čest seznámit se s řadou veteránů první světové války. Po vystudování King´s College na University of Western Ontario navštěvovala Saint Anthony´s College na Oxfordské univerzitě, kde si udělala doktorát z britských ekonomických a společenských dějin. V současnosti žije Jennifer v kanadském Torontu s manželem a malými dětmi. O svou domácí pracovnu se dělí s kocourem Samem a fenkou ovčáka Ellie.

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz, kde knihu můžete samozřejmě zakoupit.


5 komentářů:

  1. Také jsem ji četla a moc se mi líbila. Patří k těm nejpohodovějším knihám, které jsem četla.

    OdpovědětVymazat
  2. Kniha mě zaujala už dříve a toto je druhá kladná recenze. Snad se k ní brzy dostanu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knížka je opravdu moc pěkná, stojí za přečtení :)

      Vymazat
  3. Skvěle sepsáno, Šári. Rozhodně souhlasím, i mě si kniha získala a to i navzdory tomu, že romantiku moc nečtu. Dobře je určitě to, že (jak píšeš) kniha není přeslazená. A tu Francii bych si se sklenkou šampaňského vychutnala klidně s tebou :D :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥