Recenze – Tam, kde ji našli

Autorka:                    Kimberly McCreight

Překlad:                     Jana Kordíková

Nakladatelství:       Ikar

Rok vydání v ČR:    2016

Počet stran:              336

Anotace:

Na konci nebývale dlouhé zimy je v potoce poblíž slavného univerzitního kampusu v Ridgedale v New Jersey nalezeno tělo novorozence. Nikdo neví, kdo to dítě, jak se do potoka dostalo či jak zemřelo. O hrozivém nálezu informuje zdejší obyvatele Molly Andersenová, píšící pro místní deník Ridgedale Reader, jež se sem přestěhovala teprve nedávno – a která se doposud úplně nevzpamatovala z traumatického potratu. Když se mladá novinářka pustí do vlastního pátrání, začínají navíc z minulosti malého městečka vystupovat děsivá temná tajemství…

V knize se seznamujeme se třemi hlavními postavami, jejichž životy spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. Lidé se potkávají, prochází kolem sebe, ovšem nevnímají se. Až později se přesvědčíme, že opravdu platí rčení... „Vše souvisí se vším...“

„Je to dítě,“ vyhrkla jsem, když se ke mně Justin vrátil s kávou. Tak to bychom měli to zachovávání klidu. Vždyť se ještě ani neposadil.„Cože?“ Justin vypadal zmateně.„To tělo, co našli,“ prohlásila jsem. „Je to miminko.“S naprosto kamenným výrazem se proti  mně posadil na židli. „To je dost znepokojivý vývoj událostí.“„To mi povídej.“Hrál si s šálkem s kávou. Obličej měl celý stažený. Zoufale se snažil reagovat nějak přiměřeně, ale dělalo mu to starosti. 

V hlavní linii příběhu poznáváme reportérku Molly, maminku pětileté holčičky. Její příběh je jako jediný vyprávěn v první osobě a autorka Molly věnovala nejvíce prostoru. Mladá žena je postavena před nelehký úkol, a sice napsat článek o hrůzném nálezu mrtvého miminka do místního deníku. Pro každou ženu a matku by to byl velice stresující a emotivní případ, pro Molly dvojnásob, protože před dvěma lety sama přišla o dítě. Manžel se snaží Molly od této práce odradit, prý ji to jen znovu rozruší a zjitří vzpomínky na těžké období. Molly má však pocit, že když bude-li přítomna objasnění tohoto případu, nějakým způsobem se lépe vyrovná i se svou minulostí.

V další dějové lince nám autorka představuje Barbaru, manželku místního policejního velitele a matku dospívající dcery a malého chlapce. A právě s Colem se poslední dobou dějí podivné věci. Maluje děsivé obrázky, zdánlivě bezdůvodně pláče anebo upadá do letargie. Také se svými vrstevníky si najednou moc nerozumí. Barbara je tím stavem otřesená, o to víc, že si zakládá na tom, být za každých okolností perfektní matkou. Co na tom, že s dospívající dcerou si vůbec nerozumí a ani se o to nesnaží. Rovněž manželství se Stevem právě nekvete a Barbaře se pomalu hroutí pevně vystavené základy. 

A v poslední dějové lince potkáváme Sandy, šestnáctiletou dívku, žijící v nelehkých podmínkách se svou matkou, která má do opravdové matky, pečující o svou dceru, velmi daleko. Prioritu v jejím životě si už léta drží alkohol a drogy. Jednoho dne však Jenna zmizí a Sandy zůstane doslova na ulici. Jenna nezaplatila nájem a zákonitě tudíž následovala výpověď z bytu. Sandy zůstalo několik dolarů, kolo a osobní věci její a matky. Přišla o střechu nad hlavou a děsí se toho, co se mohlo s matkou při jejím způsobu života stát. 

Tolik k nástinu hlavních postav. Musím říct, že ani jedna hrdinka příběhu mi nebyla nijak zvlášť sympatická. Molly mi přišla nemastná, neslaná, Barbara afektovaná a občas přímo na pěst, a Sandy... U ní jsem dost dlouho nechápala, proč byla vůbec autorkou do příběhu zasazena. Děj plynul od počátku tak nějak rozvláčně, nijak zvlášť mě nechytil. Působil na mě i zmatečně. Měla jsem pocit, že autorka chvílemi skáče chaoticky z jednoho na druhé, z minulosti do přítomnosti. Můj dojem z knihy byl tedy poněkud vlažný a zachránila ho až poslední třetina příběhu, kdy do sebe začaly zapadat jednotlivé kousky skládačky a vše dostalo smysl. Námět knihy je bezpochyby velmi zajímavý. 

Pak Barbara konečně uslyšela klíč v bočních dveřích.„Ahoj lidi!“ volala – zřejmě až moc vesele – a široce se usmívala na otevírající se dveře.V okamžiku, kdy je spatřila, se jí ale srdce zase sevřelo. Hannah byla celá bledá a zaražená. Svírala Colea, který měl obličej zabořený do její dlouhé mikiny se znakem Brownovy univerzity.„Co se stalo?“ vyhrkla Barbara, spěchala k nim a převzala ho. „Cole, co se děje?“V Barbařině náručí celý ztěžkl. Už neplakal, ale podle toho, jak moc byla opuchlá ta jizvička pod jeho okem, musel mít úplný záchvat pláče. Cole si zabořil obličej do Barbařina krku, ale nic neříkal.  

Co dodat na závěr? Kniha mě tak úplně nenadchla, což ale neznamená, že by byla špatná. To určitě ne. Hodnocení dávám poměrně vysoké, ovšem autorčin debut Případ Amelia mě oslovil mnohem víc. Přečtěte si knihu a udělejte si vlastní názor :) Toť mé doporučení.

O autorce:

Kimberly McCreight Kimberly McCreight odpromovala s červeným diplomem na Právnické fakultě Pensylvánské univerzity. Pracovala v soudních odděleních největších newyorských právních kanceláří, pak se ale rozhodla advokacii pověsit na hřebík a věnovat se psaní takříkajíc na plný úvazek. Své povídky publikovala například v Antientam Review, Oxford Magazine nebo Babble. Knižně debutovala v roce 2013 románem Případ Amelia (Reconstructing Amelia, česky Ikar 2014), jenž byl přirovnáván ke Zmizelé Gillian Flynnové a který si vedle nadšených čtenářských ohlasů vysloužil i nominace na několik cen, včetně prestižních Edgar Award, Anthony Award či Alex Award. Autorka žije v Park Slope v Brooklynu s manželem a dvěma dětmi a momentálně pracuje na svém třetím románu. „Kimberly McCreightová se dostává do první ligy žánru po bok takových stálic, jako jsou Jodi Picoultová nebo Harlan Coben.“ USA TODAY 

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz. Knihu zde samozřejmě zakoupíte.