Recenze – Svítání

Autorka:                    Virginia Cleo Andrews

Překlad:                     Ivar Tichý

Nakladatelství:       Moba

Rok vydání v ČR:   2017

Počet stran:              336

A pak už nebylo nic jako dřív...

Anotace:

Čtrnáctiletá Dawn je chudá, ale šťastná. Miluje svoji rodinu a ze všeho nejraději zpívá. Když se na nové škole sblíží s okouzlujícím Philipem a k tomu dostane sólo na jarním koncertu, zdá se, že vše spěje k dokonalému, skoro až pohádkovému konci. Jenže tenhle svět není světem pohádek, a tak zdánlivá idyla záhy končí. Večer po vystoupení umírá Dawnina matka a jenom několik dní poté přichází šokující zjištění, které všechno obrací vzhůru nohama.

Dawn Longchampová to nemá v životě jednoduché. Putuje s rodiči a starším bratrem z jednoho místa bydliště na druhé. Nechápe, proč se otec vždy najednou rozhodne a třeba uprostřed noci se stěhují. Má spíš pocit, že utíkají, ale nechápe proč, a před čím. Díky otcovu novému zaměstnání v Richmondu se ocitá na soukromé škole pro bohaté děti. Pochopitelně sourozencům dávají ostatní chudý původ jaksepatří vypít až do dna. Otec údržbář? Csss... Ohrnují nos. Hlavně s Clarou Sue má Dawn potíže, vypadá to, že je to kápo mezi dívkami a všechny ji poslouchají. Naopak její bratr Philip se do Dawn zakouká. Někdy se zdají dny růžovější, ovšem potom je ten malý záblesk štěstí tvrdě vykoupen. Po vystoupení, kde Dawn celá šťastná zpívá své první sólo, jí umírá maminka. Bohužel to však není jediná zlá událost, která rodinu postihne. Nečekaný příchod policie obrátí všem Longchampovým život doslova naruby.

Autorčin styl psaní znám zatím pouze z knihy Květy z půdy. Když jsem se pustila do této rodinné ságy, měla jsem pocit, že to nebude můj šálek kávy. Ovšem jak jsem četla dál a dál, příběh mě pohltil a byla jsem zvědavá, jak to všechno s Dawn dopadne. Autorka si mě nakonec touto knihou získala na svou stranu a já rozhodně sáhnu po dalším dílu.

Stejně jako v Květech z půdy i zde autorka zabíhá do ne úplně standardních vztahů mezi bratrem a sestrou. Také v této knize se objevují postavy, které byste, s prominutím, s chutí shodili ze schodů. Příběh je místy hodně smutný, možná až depresivní. Charaktery postav jsou vykresleny skvěle. Obzvlášť jedna starší dáma a Clara Sue... Tyto dvě ženské postavy, kromě Dawn samozřejmě, jsem si dokázala úplně živě představit a vzbuzovaly ve mně nepředstavitelnou zlost.

Víc nebudu prozrazovat, mohla bych nechtíc vyzradit, jakým směrem se ubíral děj příběhu, a to by byla velká škoda. Ochudila bych vás o zlomové zvraty. Jen dodám, že jsem opět měla stejný pocit jako u Květů z půdy, a sice, dost dobře mi postavy neodpovídaly věku. Alespoň já jsem si je neustále představovala starší. Je pravda, že v obou případech děti rychleji dozrály vlivem prostředí, ve kterém žily. Neměly právě na růžích ustláno a díky tomu předčasně dospěly.

Kniha je psaná z pohledu Dawn v první osobě. Kapitoly jsou poměrně dlouhé. Já osobně upřednostňuji krátké, připadá mi, že je příběh potom svižnější a čtivější. Takže možná kratší kapitoly by byly přínosnější.

A co říci závěrem? Pokud máte rádi rodinné ságy, nestandardní rodinné vztahy a v neposlední řadě Virginii Cleo Andrews, určitě po knize sáhněte.

O autorce:

Narodila se 6. června 1923 ve virginském Portsmouthu. V dospívání utrpěla vážný úraz zad. Přestože podstoupila řadu operací, strávila většinu života na invalidním vozíku. Po otcově smrti se s matkou přestěhovala do Arizony a nastoupila úspěšnou kariéru ilustrátorky. Práce v komerční sféře ji však neuspokojovala, lákala ji dráha spisovatelky.

Po několika nevydařených pokusech nakonec prorazila v roce 1979 s románem Flowers in the Attic (Květy z půdy), který se během pouhých dvou týdnů vyhoupl na žebříčky bestsellerů. S nadšením čtenářů se setkaly i všechny následující autorčiny tituly, z nichž většina byla přeložena do několika jazyků.

Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Moba. Knihu zakoupíte zde.