Poprvé jsem otevřela – Hana

Krásný večer, přátelé :)

Sice čekají tři knihy na recenze, ale mně se prostě nechce do psaní, snad zítra se mi zadaří jednu dát dohromady. Ale včera jsem začala číst novou knihu, tak vám chci ukázat, která to je. Odsunula jsem pro tentokrát recenzní výtisky a sáhla do vlastních řad. Hana od Aleny Mornštajnové čekala rok, než jsem se k ní dostala. Jelikož jsem věděla, že tento víkend budu mít klid na čtení, pustila jsem se do ní. Jsem už za polovinou a opravdu jsem ráda, že jsem si na knihu udělala čas a nemusím si ji kouskovat. Přestože jde o knihu hodně smutnou, čtení si svým způsobem užívám. Styl Aleny Mornštajnové mě baví, příběh, vlastně příběhy, protože nejde jen o jeden, je psán poutavě a příjemným jazykem. Ještě stále nevím, co vše si Hana prožila a těším se, až se za chvíli vrátím ke stránkám.

Anotace:

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným... 

Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. 

Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…

Kniha vyšla u nakladatelství Host v roce 2017 a má cca 310 stran.

Četli jste Hanu? Jak se vám líbila? Určitě mi napište do komentářů, budu se těšit :)

Vaše Šárka ♥