čtvrtek 16. července 2015

Recenze - Láska dobré ženy


Autorka:                    Alice Munro

Překlad:                     Zuzana Mayerová,
                                       Alena Jindrová-Špilarová
Nakladatelství:       Paseka
Rok vydání v ČR:   2015
Počet stran:              328

„Alice Munroová dokáže na prostoru ohraničeném formátem povídky rozprostřít tolik podnětů k zamyšlení a nadhodit tolik otázek po smyslu lidského konání, že by to jiným autorům vystačilo na několik slušných románů. Čtenář dostane příležitost nahlédnout do životů jiných a zároveň se leccos dozví i o tom vlastním.“
(Instinkt)



Anotace:
   Když se sedmatřicetiletá Enid dozví od umírající pacientky, kterou ošetřuje, že někdejší smrt místního optika doktora Willense, obecně považovanou za důsledek tragické nehody, má na svědomí její žárlivý manžel Rupert, netuší ještě, že vyprávění, které právě vyslechla, povede k zásadnímu zlomu v jejím osamělém životě a její touha konat dobro službou druhým se ocitne ve zcela novém světle. Podobně jako v předchozích úspěšných knihách, i v mistrovské titulní povídce a dalších příbězích své nové sbírky vypráví Alice Munroová o sváru rozumu a citu v lidském nitru a osudných maličkostech, jež dokážou zvrátit běh našeho života. Náhlé podlehnutí rozmaru mysli, milostné vzplanutí, touha vzepřít se konvencím a tlaku okolí či přímo koketování s nebezpečím mohou otevřít cestu k nové životní zkušenosti, ale nezřídka mívají - jak zjišťuje nejedna z autorčiných hrdinek - i nepředvídané, ne-li přímo tragické důsledky.


   Než jsem začala Lásku dobré ženy číst, nejdřív jsem si pročetla něco málo... no, spíš více... o její autorce Alici Munro. Dosud jsem od této, Nobelovou cenou oceněné, spisovatelky žádnou knihu nečetla. Nevěděla jsem tedy, jakým stylem píše, co mohu očekávat.

   Povídková kniha Láska dobré ženy je pro mne svým způsobem zvláštním dílem. Nic podobného jsem zatím nečetla. Knížka obsahuje osm povídek - Láska dobré ženy, Jakarta, Cortésův ostrov, Jenom žnec, Děti zůstanou tady, Bohatá jako Krésus, Než přijde změna a Matčin sen. Některé se mi líbily hodně a vryly se mi do paměti, jiné jsem přečetla a tak nějak odplynuly. 

   Zpočátku jsem četla pouze po jedné povídce a knihu odkládala, abych ji mohla vstřebat, popřemýšlet nad ní. Hlavní postavou všech povídek je vždy žena, jak už u autorky bývá zvykem. Nebudu popisovat děj všech povídek, to by byla neskutečně dlouhá recenze, ale podělím se s vámi o tři, které mě oslovily nejvíce.

Povídka Matčin sen...
   Stala se pro mě asi nejzajímavější, hodně mě oslovila a asi nejvíce jsem o ní přemýšlela. Velmi zvláštní je styl vyprávění. Povídka je líčena z pozice malého nemluvněte. Děj se odehrává v roce 1945 v domě nedaleko Huronského jezera. Hlavní hrdinkou je mladá vdova, houslistka a nastávající matka jménem Jill. Její muž George padl ve válce a ona během smuteční hostiny porodí holčičku. Bydlí v domě se senilní tchýní a dvěma švagrovými, ráznou Ailsou a psychicky labilní Ionou. Velmi těžce hledá cestu ke svému dítěti, naopak Iona, která se o miminko stará, se na něm stává nezdravě závislou. Dokáže se Jill stát zodpovědnou matkou? Bude vděčná za tento dar v podobě své dcerky? Vrátí se zpět ke hře na housle? Vše se dozvíte v tomto dojemném příběhu.


Povídka Než přijde změna...
   Tato povídka je psána formou dopisu. Píše ho hlavní hrdinka svému bývalému snoubenci, ve kterém  se mu svěřuje s událostmi probíhajícími doma u otce, kam se vrací po dokončení své disertační práce. Jako hospodyně v domě pracuje paní Barrieová, drobná žena s obarvenými vlasy. Otec provozuje ve svém domě lékařskou praxi. Dcera se diví, že pacientky docházejí do ordinace i večer. To je opravdu neobvyklé. Také paní Barrieová otci po večerech pomáhá, zahlédla ji jednou na chodbě s jakousi miskou. Zdálo se jí to, nebo chtěla paní B., jak ji také nazývá, aby ji přistihla? Později se dozvídá, jaký důvod se za večerními návštěvami skrývá. Po nějaké době otec umírá na těžký záchvat mrtvice. Otcův právník se diví, že má člověk jako on, našetřeno pouze na pohřební výdaje a něco navíc. Zdá se mu to podivné. Opravdu po něm nikde nezbyly žádné peníze?

Povídka Láska dobré ženy...
   Tento příběh patří do trojice povídek, které mě nejvíce zaujaly. Popisovat děj zde nemusím, protože je obsažen v anotaci.


Když bych knihu zhodnotila jako celek, rozhodně se mi líbila, dobře se četla, a i když byla v určitém směru zvláštní, určitě bych ji doporučila ostatním čtenářům. Občas není na škodu vyzkoušet nového autora, nový žánr, právě naopak. Člověka to v jistém smyslu obohatí.


„Opuchlá jak bachyně,“ řekla. „Až na ty cecky, ale ty nikdy nestály za řeč. Nikdy jsem neměla pořádný mlíkárny jako vy. Nedělá se vám ze mě špatně? Neuleví se vám, až umřu?“
„Kdybych si myslela něco takového, tak tady nebudu,“ odpověděla Enid.
„Už abysme se jí zbavili,“ prohlásila paní Quinnová. „To si určitě všichni říkáte. Už abysme se jí zbavili. Ani jemu už nejsem k ničemu. Žádnýmu chlapovi. Když odsud večer odejde, určitě jde za ženskýma, nemám pravdu?“
„Pokud vím, tak jde domů k sestře.“
„Pokud víte. Ale kdo ví, kolik toho víte.“
Enid měla pocit, že chápe její zlobu a zášť, tu nahromaděnou energii, kterou si vybíjela stěžováním. Paní Quinnová kolem sebe tloukla a hledala nepřítele. Nemocní většinou nemají rádi zdravé, a občas to platí i mezi manželi nebo dokonce matkami a jejich dětmi.

O autorce:
Alice Ann Munro patří mezi nejznámější kanadské spisovatelky. Ve svých povídkách líčí životy lidí z venkovských oblastí severozápadního Ontaria, kde sama strávila dětství a kde studovala na univerzitě.

První povídku napsala Munroová už v 15 letech, publikovat potom začala o čtyři roky později. Avšak teprve roku 1968 se objevila první sbírka povídek, nazvaná Tanec šťastných stínů (The Dance of the Happy Shades), s níž měla autorka veliký úspěch, a která jí přinesla nejprestižnější kanadskou literární cenu - Governor General's Literary Award. Tu získala Munro ještě dvakrát: v roce 1978 za sbírku povídek Kdo si myslíš, že jsi? (Who Do You Think You Are; v USA vyšla roku 1979 pod názvem The Beggar Maid) a v roce 1986 za sbírku Pokrok lásky (The Progress of Love). Kniha Už dávno ti chci něco říct (Something I've Been Meaning to Tell You) byla poprvé vydána roku 1974. 

Další díla: román Životy dívek a žen (Lives of Girls and Women, 1971), sbírky povídek Jupiterovy měsíce (The Moons of Jupiter, 1982), Přítelkyně z dětství (Friend of My Youth, 1990), Veřejná tajemství (Open Secrets, 1994), Láska hodné ženy (The Love of a Good Woman, 1998) a sbírka s těžko přeložitelným názvem Hateship, Friendship, Courtship, Loveship, Marriage, zatím poslední kniha, jež vyšla v roce 2001. 

Typickým vypravěčem próz A. Munro je žena.

Podrobněji o autorce ZDE

Hodnocení: 4/5

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství PASEKA.

Knihu můžete zakoupit ZDE.

4 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze, zaujala mě a jdu očíhnout, kde bych si knihu mohla sehnat :)
    liscidoupeknih.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. Po Alici už jsem několikrát sahala, ale nakonec se do ní nepustila, budu to muset někdy napravit! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z knížky jsem měla trochu obavy, ale četla se mi velice dobře. Určitě ji někdy zkus :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥