Recenze – V mlze

Autorka:                      Caroline Eriksson

Překlad:                      Jana Chmura Svatošová

Nakladatelství:         Leda

Rok vydání v ČR:     2016

Počet stran:                240

Nic a nikdo není, jak to zpočátku vypadá.

Anotace:

Z VÝLETU NA OPOUŠTĚNÝ OSTROV…

Prázdninový výlet zavede Gretu, Alexe a čtyřletou Smillu přes jezero Maran (Přízrak) – opředené mýty a záhadami – na malý opuštěný ostrov. Alex s dcerou se vydají mezi stromy, Greta se v zasněné náladě zdrží na pobřeží…, a když se manžel s dcerou nevracejí, vydá se za nimi: určitě se zabrali do hry a zapomněli na čas. Volá je a horečně prohledává ostrov, je to ale marné.

…SE VRÁTILA JENOM ONA

Greta se zoufale potřebuje dovolat Alexovi, aby se ujistila, že jsou se Smillou v pořádku, a kdyby se neozval, musí zavolat policii. Jenomže její mobil v loďce není. Až po návratu do chaty ho najde schovaný pod pokrývkou. Dala ho tam ona, nebo někdo jiný? Ale kdo a proč? Během policejního pátrání před ní vyvstávají naléhavé výjevy z minulosti a začne ji trápit otázka, jestli to, co dosud považovala za skutečnost, není jen obratně vymyšlená lež. A jakou roli v celém dramatu hraje ona sama? Existuje souvislost mezi zmizením Alexe a Smilly a tím, co se stalo onoho večera před mnoha lety, kdy přišel o život Gretin otec? Kdo byla neznámá žena, která se zjevila u jejich chaty tu noc před zmizením?

A najdou vůbec Alexe a Smillu?

Greta s Alexem a malou Smillou odjíždějí na dovolenou. Jeden podvečer Alex se Smillou zmizí na malém opuštěném ostrově. Nic nedává smysl. Propadli se snad do země? O jezeru Maran, které ostrov obklopuje se sice šíří různé báchorky, ale co když je na nich něco pravdy? Greta nemůže najít mobil, aby Alexe kontaktovala. Sama prohledává ostrov a okolí a pokouší se muže i malou holčičku najít. Chvílemi má pocit, že upadá mimo realitu, objevují se jí v myšlenkách různé záblesky z minulosti, z dětství, které právě nebylo procházkou růžovým sadem. Dostává se do střetu s mladými lidmi, kteří na ostrově mučí zvířata. Poznává mladou dívku, rovněž Gretu, která se jí nečekaně zjevuje a připomíná jí sebe samotnou před lety. Greta se dostává do stavu, kdy sama neví, co je pravda, co lež, co jsou přeludy vzpomínky a co realita.

Uprostřed jezera zpomalím a nakonec motor vypnu úplně. Sundám si boty, nakloním se přes okraj a omyju si podrážky. Namlouvám si, že veverku napadlo jiné zvíře. Snad liška, nebo kočka. Nechci myslet na nůž, který ležel v její blízkosti, k čemu mohl být použit. Znovu zvracím, tentokrát přes zábradlí. Zvratky mi rozdírají vnitřní stěnu hrdla, znovu tam jitří tupou bolest. Otřu si ústa hřbetem ruky a opláchnu si ji.

Vší silou zaženu myšlenky na vlastní útrapy i zdechlinu zvířete a snažím se zaměřit na další krok. Hledání na ostrově bylo bezvýsledné, ale nemůžu se vzdát. Nesmím se vzdát. Znovu před sebou vidím Smillin usmívající se obličej, dolíček a kulaté tváře. Sevře se mi srdce a narovnám se, abych zmobilizovala nové síly.

Hned na začátku zmíním, že já osobně bych V mlze vůbec neřadila mezi thrillery, ale spíše mezi psychologická dramata. První čtvrtina knihy mě moc nebavila. Nechápala jsem počínání hlavní hrdinky, její vlažné pátrání po zmizelé dvojici. Nějak jsem postrádala pocity zoufalství, které by každého asi ochromily, pokud by mu zmizeli dva nejbližší lidé. Potom se ovšem příběh rozjel a začal zamotávat a zaplétat a já musela číst a číst, abych přišla věci na kloub. Autorka si se čtenářem opravdu pohrává. Vykonstruovala jsem si několik možností, jak příběh dopadne, co se v něm vlastně děje, co se stalo v minulosti, ale nakonec se vše vyvinulo úplně jinak. Autorce se tedy skvěle povedlo mě zmást jako čtenáře a udržet moji pozornost až do samého konce.

Nakonec jsem byla s knihou spokojená. Pohltila mě, chvílemi jsem cítila úzkost stejně jako hlavní hrdinka, jindy mě přepadaly až depresivní pocity. Pokud hledáte zase trochu jiný příběh, zasazený do správně ponurého prostředí, plný tajemství a zápletek, ze kterého na vás bude dost často padat pocit smutku, vzteku i lítosti, určitě tuto švédskou autorku zkuste. 

Příběh je psaný v první osobě. Z největší části je vyprávěný pochopitelně Gretou, ale některé kapitoly vypráví další hrdinové příběhu. Nechci se o tom podrobněji rozepisovat, příběh je tak zamotaný, že bych nerada něco nechtíc vyzradila. Poohlédněte se po knize a začtěte se. 

Velkým plus hodnotím skvělou obálku, která s příběhem plně souvisí. Pokud má obálka lákat čtenáře na první pohled, a to samozřejmě by měla, tak v tomto případě Leda boduje.

O autorce: 

Caroline Erikssonová (1976) vystudovala sociální psychologii. Vydala dva historické thrillery Djävulen hjälpte mig (Ďábel mi pomohl, 2013) a Inga gudar jämte mig (Bohové se mnou nejsou, 2014), které vycházejí ze skutečných případů vražd. Děj psychologického thrilleru V mlze (De försvunna, 2015) je naopak zcela fiktivní. Autorka bydlí s manželem a dvěma dětmi ve Stockholmu.

Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Leda, kde můžete knihu také zakoupit.