sobota 22. dubna 2017

Moje knižní rutina...

... Aneb první díl nového projektu Irenky alias Rodaw z Knihánkova zvaný Knihovníček. Nejdříve jsem myslela, že se budou moct zapojit pouze booktubeři, nakonec je ale možnost přidat se do projektu i psaným článkem. A protože se mi projekt sblížit a propojit náš knižní svět tímto způsobem líbí, zapojuji se také a moc ráda. Více o projektu se dozvíte u Irenky na kanálu Knihánkov – Svět knih.


Takže... Knihovníček 1: Moje knižní rutina... Nejdřív bych asi zmínila, kde nejraději čtu. Určitě si nejvíc čtení užívám v poloze ležmo v posteli ☻ Ovšem poslední dobou u toho docela rychle usínám, což mě míchne. Říkám si, když mám volno, kolik toho večer přečtu a nakonec dám pět stránek a jsem tuhá. Když jsem nemusela vstávat ráno do práce, četla jsem klidně do dvou, do tří hodin do rána. Ale to se samozřejmě vše odvíjí od časových možností, dokdy můžete ráno spát. Další místo, kde nejvíc čtu, tak je vlak. Dojíždím do práce cca 25 minut ráno a totéž večer zpět, takže dobrých padesát minut k dobru. A nerozhodí mě žádné zpoždění. Naopak, jsem ráda, že mám víc času na čtení ☻ Samozřejmě pokud někam spěchám na čas a mám to tip ťop, tak to neplatí. Ovšem kvůli spolehlivosti ČD jezdím do práce pro jistotu dřívějším vlakem, takže spěchat nemusím. Navíc mi i někdy zbyde čas přečíst si pár stránek před započetím pracovní doby. 

Moc mě nebaví číst třeba v kuchyni u stolu. Nevím proč, ale vydržím pár stránek a knihu zavřu. Zkrátka si to takhle neužívám, není mi to pohodlné.

Jinak se snažím číst všude, kde to jde, využít každou chvilinku, každého prostoje, zkrátka všude, kde se mi podaří začíst. Takže čekárny u doktora, čekání na poště a podobné situace. Musela jsem se ovšem naučit nevnímat okolí. Úplně mi to nejde, protože ke čtení mám nejraději klid. Respektive... Potřebuji ho. Tudíž si u čtení nepouštím televizi, hudbu, nejraději čtu v naprostém klidu. Už mi docela jde nevnímat lidi ve vlaku, prostě se schovám za knížku a okolí ignoruji. Ale třeba v čekárně u lékaře mám se čtením trochu problém. Prostě tam se mi nějak nedaří se izolovat a ponořit do knihy. Ale jsem ráda, že alespoň ve vlaku už mi to jde a vždy se na ty chvilky těším. A musím se přiznat, že mě docela „naštve“, když jede zrovna mým směrem někdo známý a tudíž se s ním bavím a číst nemůžu. Je to asi blbý, ale je to tak. A trošku mi to připomíná Ohaniny pauzy v práci, když ve videu líčí, jak se taky těší, že si přečte pár stránek a kolegové si chtějí povídat ☻


Spoustu knihomolů se těší na čtení v létě venku, ale mně to nejde. Ruší mě ptáci a všechny možné venkovní zvuky, bzučení hmyzu a podobně. Takže číst si někde v parku v trávě u mě nehrozí. To bych si musela dát sluchátka a vůbec se nedívat kolem sebe. 
Nedokážu číst například ani na dovolené. Rozptyluje mě veškeré dění kolem, denní zážitky, dopředu přemýšlím, kam vyrazíme další den, takže mi myšlenky utíkají všude kolem a nemá cenu knihu vůbec rozečítat. Naopak se potom při návratu domů nemůžu dočkat, až si zalezu do postele a ponořím se do čtení.

Co jiného bych ještě dodala k mé čtecí rutině? Možná, jak si vybírám knížky ke čtení? No, jelikož jsem se poslední dobou díky nasysleným recenzním výtiskům ke svým „vlastním“ knihám nedostala, výběr byl poměrně jednoduchý a jednoznačný. Ale vím, že dřív jsem s výběrem měla docela problém, protože čím víc knih, tím hůř se mi vybírá. Proto jsem si vyřadila hromádku knih, ze které budu potom vybírat, aby se výběr malinko zúžil a bylo to jednodušší. No, zatím stále jedu v restech, protože poslední dobou čtu pomalu, nestíhám, usínám, takže ke svým knihám jsem se zatím nedostala.

Možná bych ještě mohla zmínit, jestli u čtení něco oblíbeného jím nebo piji. Vůbec ne. Nemusím si dělat ke knížce kafe ani čaj, nepotřebuji k ní čokoládu ani lupínky. Takže prostě nic, stačí mi jen a jen ta kniha a její příběh.

Co dělám vždy, tak svlékám knihu z přebalu. Mám ráda, když knihy zůstanou v perfektním stavu i po přečtení a s pomuchlaným přebalem to není možné. Pochopitelně to neplatí pro knihy z antikvariátu. To je zase něco jiného. 


A na konec zmíním záložky. Mám jich hromadu, protože v knihách od Knižního klubu bývají reklamní, spoustu jsem si jich už nakoupila, některé jsem dostala, takže nedostatkem nikdy asi trpět nebudu. Záložky neztrácím, stalo se mi to jedinkrát a to mě hodně mrzelo, protože byla právě darovaná. Myslím, že tenkrát mi záložka spadla z klína na nádraží a jak jsem potom letěla na nástupiště, vůbec jsem si neuvědomila, že ji nemám. Jinak mi maximálně doma spadne za postel nebo mi ji rozcupuje pes. Takže až potom sáhnu po další.

Tak tolik k mé knižní rutině. Doufám, že se vám článek bude líbit a v něčem se třeba také najdete.

Mějte se krásně a užijte si víkend.

Vaše Šárka ♥

14 komentářů:

  1. Šári jsem moc ráda, že se Verunka ujala článků, protože takovýchto článků by byla sakra škoda!!
    Opravdu suprové, moc děkujeme za účast 💜
    A doufám, že Tě potkám na Světě knih!!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Irenko, moc děkuju ♥ Na Světě knih budu v sobotu, tak taky doufám, že se potkáme :)

      Vymazat
  2. Já už článek psát ani nemusím, pod ten Tvůj se mohu s klidem podepsat :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek Šári, úžasnou hromádku záložek ti můžu jen závidět, jelikož na nich v poslední době taky docela ujíždím :-)
    Přemýšlím, že bych možná mohla taky něco sepsat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pinky, moc děkuji a určitě taky článek sepiš, ráda se mrknu :)

      Vymazat
  4. Moc pěkný článek! Musím jen souhlasit a já díky CD čtu jako blazen :D

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek, Šári, také ho plánuji připravit, nemoc mě zdržela. V mnoha věcech se shodneme, zvlášť v tom svlékání obalů, to je u mě naprostá nutnost :) Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Kristýnko :) Článek si rozhodně přečtu :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥