neděle 30. dubna 2017

Knižní přírůstky – duben #4

Krásný den všem knihomolům :)

Opět jsem tady s novými přírůstky. Všude samé slevy, do toho návštěvy v Levných knihách, to je vážně mor. Někdo by mi to měl asi zakázat ☻☻☻

A právě z Levných knih tady mám dnes přírůstky a také dva kousky z antikvariátu. Tam jsem zavítala po docela dlouhé době, ale asi budu muset spíš projet nabídku na internetu, protože ten pardubický antikvariátek je malý a na prodejně mají zlomek nabídky toho, co můžete koupit přes internet. No, jako bych to potřebovala, že jo, dovalit si další knihy. Ale já vím, že neodolám a brzy tam objednávku stejně udělám. Znám se. Mám to totiž v plánu už dlouho. Ovšem tímhle stylem se k jarním botám a bundě asi nedopracuji. A přece jen bosa chodit nemůžu ☻

A co jsem tedy ulovila v LK? Přikoupila jsem si další knihy od É. Zoly a zaujala mě ještě útlá knížka Cesta k mým matkám.


Hřích abbého Moureta
Sergej Mouret po složení kněžských slibů odjede na farnost v zapadlé francouzské vesnici Artaud. Do nové práce, kterou vnímá jako poslání, se vrhne s nadšením. Pro místní je ale mnohem důležitější každodenní starost a boj o chléb vezdejší, kterého mají tak málo, než rozjímání nad božskou dokonalostí a Panenkou Marií. Vše se náhle změní, když abbé Mouret při návštěvě sousedního panství zahlédne krásnou správcovu schovanku Albínu...
První vydání románu čtenáře zaskočilo - všichni totiž čekali další Zolovo drsně naturalistické dílo. Místo něj dostali jímavý lyrický příběh psaný stylem, který neztrácí svěžest ani v dnešní době.


Jeho Excelence Eugen Rougon
Eugena Rougona, vlivného politika a zastánce bonapartismu, zákulisní intriky dotlačily k rezignaci. Odmítne se ale stáhnout do ústraní a pomocí stejné zbraně, mocných politických přátel a také záhadné Italky Clorindy se snaží dostat zpět na politické výsluní. Předlohou pro hlavní postavu knihy byl významný francouzský státník Eugene Rouher, který měl silný vliv na politiku tak zvaného Druhého císařství.
Velmi čtivý Zolův román je také přesným popisem pletich odehrávajících se v nejvyšších patrech francouzské společnosti, kde nelítostný boj o moc a císařovu přízeň měl přednost před čímkoliv jiným.


Zabijáka už jsem v Pardubicích nesehnala, ale naštěstí v Hradci ho ještě měli.

Zabiják
Román Zabiják se odehrává v temných krčmách Paříže druhé poloviny devatenáctého století. Čtenář v něm sleduje osudy mladé Gervaisy Macquartové, která se provdá za pařížského pokrývače Coupeaua. Rodinné štěstí netrvá příliš dlouho. Manžel se při práci zraní a během rekonvalescence ho posedne démon alkoholu, který po čase ovládne i Gervaisu. V době vydání bylo dílo většinou francouzské veřejnosti odmítnuto. Ta se cítila pobouřena autorovým drsným realismem a popisem chudoby, která přece do jejich salónů nepatřila. Čas dal za pravdu Zolovi. Román Zabiják je dnes považován za jedno z jeho nejlepších děl.


Lístek lásky
Román z r. 1878, patřící do série Rougon-Macquart, je historií milostného citu, který sdílí mladá vdova spolu s ženatým lékařem, ošetřujícím její dcerku. Nepatří k autorovým typickým dílům, neboť jím prosvítá romantická lyrika v líčení pocitového pole hrdinů, s nímž je úzce spjato i impresívní zachycení Paříže. V četných rezonancích je evokována také psychologie dítěte, které s vysokou senzitivností čelí matčinu mileneckému vztahu.


A potom jsem tam ulovila zmíněnou biografii Cesta k mým matkám od Edith Holé. Hodnocení jsou různá, někdo knihu chválí, jinému se nelíbila, ale já si řekla, že za těch pár korun, tuším 29kč, ji zkusím. Poslední dobou nejásám ani z tzv. světových bestsellerů, takže na hodnocení už moc nedám.

Cesta k mým matkám
Léta chtěla najít svou biologickou matku. O to víc nyní, když je sama matkou. Chtěla by poznat ženu, která dokázala opustit své dítě. Má pocit, že do jejího vlastního mateřství se otiskují stopy, které jí nepatří.
Na druhé straně je vzor matky, která adoptuje a bere do pěstounské péče jedno dítě za druhým, z nichž málokteré zůstane ušetřeno tvrdých ran a psychického týrání. Ve třiceti sedmi letech se dozvídá, že jméno biologické matky na matrice skutečně existuje, byť jí to bylo náhradní matkou mnohokrát vyvráceno.
Jaký vnitřní proces a jaké vzpomínky odstartuje hledání matky, netušila ani ona sama. Kam ji zavede cesta k matkám? Bude znovu nepřijata? Smíří se adoptivní rodina s hledáním biologické matky? Co všechno má vlastně v genech a co z toho se snažila adoptivní rodina zpřetrhat?
Syrový a bolestivý autobiografický příběh ženy, která si celý život přála najít biologickou matku.


A poslední dva kousky jsem si přinesla z antikvariátu.


Od Johna Steinbecka jsem zatím četla O myších a lidech, z této knížky jsem byla nadšená a hned jsem zkoukla i film. Potom jsem četla ještě Čistý plamen a to byl takový běžný průměr. Tak jsem zvědavá, jak se mi budou líbit Toulky s Charleym.

Toulky s Charleym
John Steinbeck se na stará kolena rozhodl "prohlédnout si Ameriku", o které celý život psal ve svých románech. Pořídil si obytný náklaďáček, dal mu donkichotské jméno Rosinanta, vzal s sebou svého "modrého" pudla Charleyho a vyrazil od Atlantiku k Pacifiku, odtud na jihozápad až do "Dixies" a zase zpátky do New Yorku. Tato kniha je fascinujícím cestopisem. Vypráví o Spojených státech v době kdy studená válka spěla k vrcholu a kdy americký Jih ještě sto let po občanské válce tonul až po uši v rasismu. Autor nám předkládá mozaiku zážitků, rozhovorů s lidmi, které na svých cestách potkal, i vlastních vzpomínek a reminiscencí na místa a události dávno minulé. V dnešní době je to v podstatě vzácný historický dokument.


Po Příběhu Edgara Sawtella od Davida Wroblewskiho jsem pokukovala už dlouho. Mylím, že jednu dobu byla k dostání i v LK, ale prošvihla jsem ji. Tak jsem byla ráda, že jsem ji teď v antikvariátu objevila.

Příběh Edgara Sawtella
Román líčí život Edgara Sawtella, němého chlapce, který vyrůstá na venkovském statku na okraji chráněné oblasti Chequamegon. Jeho rodiče převzali tradici Edgarova dědečka a živí se chovem a výcvikem psů. Edgar prožívá idylické dětství se svou nerozlučnou přítelkyní, fenkou Mandličkou. Jeho svět se zhroutí v okamžiku, kdy mu nečekaně umírá otec, a situaci ještě vyostří příchod Edgarova strýce Clauda, který převezme vedení stanice a sblíží se s Edgarovou matkou. Ojedinělý román s pověstí bestselleru variuje hamletovské téma a osloví i náročnějšího čtenáře.


A to je pro tentokrát všechno. Vyjde ještě jeden článek s dubnovými přírůstky. V něm vám ukážu dva recenzáčky a knižní výhry. Dlouho jsem nic nevyhrála, ale jak se říká, že se štěstí unaví a... atakdále ☻ Tak jsem vyhrála momentálně ve čtyřech soutěžích. Tři výhry mám už doma, čtvrtou ještě čekám. Takže se můžete těši na další „rozbalovací“ článek plný nádherných knih.

Mějte se krásně a udělejte si čas na čtení :)

Vaše Šárka ♥

čtvrtek 27. dubna 2017

Recenze – Noční lov

Autor:                           Robert Bryndza
Překlad:                       Kateřina Elisová
Nakladatelství:        Grada – Cosmopolis
Rok vydání v ČR:     2017
Počet stran:                432


Pokud tě někdo sleduje, jsi mrtvý...

Anotace:
Jedné horké červnové noci je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k brutální vraždě. Oběť, vážený praktický lékař, je nalezen ve své posteli udušený. Zápěstí má svázaná a oči pod průhledným sáčkem upevněným těsně pod hlavou vypoulené.
O několik dní později umírá za podobných okolností další muž a Erika společně s kolegy Petersonem a Mossovou tuší, že čelí sériovému vrahovi. Ten své oběti sleduje a vyčkává na vhodný okamžik, kdy udeří.
Co mají oba mrtví společného? Existuje v jejich minulosti nějaké tajemství, které by je mohlo spojovat? A co je spojuje s vrahem?
Erika dělá vše pro to, aby Nočního lovce zastavila a dopadla, i když opět riskuje a dostává se do konfliktů s nadřízenými. A navíc možná vrah začíná sledovat i ji...


V knize Noční lov Roberta Bryndzy se opět setkáváme se sympatickou Erikou Fosterovou a jejím pátracím týmem. Tentokrát někdo vraždí muže. Oběti bývají nalezeny nahé, s igelitovým pytlem na hlavě, udušené. Kdo za vraždami může stát? Jde o nějakou pomstu? Ale co oběti spojuje? To vše se snaží vypátrat detektiv šéfinspektor Fosterová. Opět ignoruje nařízení, která dostává od svého nadřízeného a pátrá na vlastní pěst. Přitom jí jde o povýšení. Dopadnout vraha je však pro ni prioritou. Mezitím se stále vyrovnává se smrtí svého muže, od které uplynuly právě dva roky.

Na Noční lov jsem se hodně těšila, protože první kniha s Erikou Fosterovou Dívka v ledu mě nadchla. U této knihy jsem měla však na začátku trošku problém, nemohla jsem se úplně začíst. Jelikož Dívka v ledu se mi četla parádně, začala jsem být trošku nervózní. Říkala jsem si, co se děje? Je něco špatně u mě nebo v příběhu? Ale zhruba po stopadesáti stranách došlo ke zlomu, v ději se objevily zvraty a já se začala bavit. Přesto se však nemůžu zbavit pocitu, že mi autor v druhé knize nenaservíroval nic nového. Ano, možná příběh obsahoval místy drsnější pasáže, ze kterých člověka až mrazilo, a měl originálnější námět, ale jinak nic závratného a šokujícího. V této knize Robert Bryndza více vyzdvihuje homosexuální tématiku. Ovšem vše vyznívá a plyne naprosto přirozeně.

Noční lov je stejně jako Dívka v ledu vyprávěn er formou. Příběh se čte dobře, a přestože má přes čtyři stovky stran, tak díky širokému řádkování poměrně rychle. I když jsem se zpočátku s knihou trochu prala, později se již autorovi podařilo udržet moji pozornost a probudit ve mně zvědavost, jak se pátrání po vrahovi nakonec vyvine. Děj nabyl na svižnosti, což jsem rozhodně uvítala. 

Stejně jako Dívka v ledu má i Noční lov parádní obálku. Možná se mi tato líbí dokonce víc. 

A co dodat na závěr? Pokud jste ještě nečetli další příběh s Erikou Fosterovou, rozhodně po něm sáhněte.

O autorovi:
Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu, které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller. Jedná se o první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Night Stalker a Deep Water se drží na předních příčkách prodávaných knih.
Kromě této série je Robert Bryndza taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů. Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách www.robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Facebooku a Instagramu.

Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Grada. Knihu můžete zakoupit zde.

Knižní přírůstky – duben #3

Krásný den všem knihomolům :)

Dnes mám pro vás rozbalovačku. Bude jich teď na blogu dokonce víc, protože jsem nakupovala na Knižním klubu, v Levných knihách, dorazily mi recenzáčky a několik knih jsem teď vyhrála.  Ano, štěstí se po dlouhé době unavilo a já vyhrála v několika soutěžích. A včera jsem ještě navštívila antikvariát, takže další přírůstky :)

Dnes tedy vám ukážu, jaký recenzní výtisk mi dorazil minulý týden a co jsem si objednala z Knižního klubu.


Tato hromádka je z KK. Pouze kniha od M. Poledňákové stála 49Kč, ostatní 19Kč.Takže byly vážně za hubičku. Jednu knihu jsem objednávala ještě dceři, a sice Jen jeden rok od G. Forman. Být členem se někdy vážně vyplatí.

Filmy Marie Poledňákové mám moc ráda, na knížku jsem už kdysi koukala, no tak teď za tyhle drobné jsem si ji vážně musela vzít.

První autobiografie scenáristky a režisérky Marie Poledňákové, absolventky Akademie múzických umění a autorky 12 divácky úspěšných televizních i celovečerních filmů, z nichž S tebou mě baví svět získal ocenění Nejlepší veselohra století. Otevřeně a s důkladností a literární zručností sobě vlastní nás autorka provází svým životem od dětství až do současnosti. Je to příběh plný napětí, zvratů, překonávání překážek, vášní, bolesti i štěstí, příběh, po jehož přečtení smekneme.



Jiřího Hanibala jsem dosud neznala, zaregistrovala jsem ho díky novince Mrazné květy na skle. V akci jsem teď objevila knihu Osudová setkání, tak jsem si řekla, že ji zkusím.

Autor, který si právem zaslouží zařazení mezi naše přední romanopisce, se po delší době, kdy se věnoval psaní historických románů, opět zaměřuje na dobu vcelku nedávnou. V novém díle, postihujícím vývoj od padesátých let dvacátého století až téměř po současnost, provází od dětství svého hrdinu Arna – přes studia, profesní život lékaře v malých lázních, odchod do vrcholné politiky v devadesátých letech. Stranou nezůstávají jeho lásky, osobní vztahy, přátelství, manželství, nevěry i rozchody. Kromě Arna v knize ovšem vystupuje celá řada dalších hrdinů, jejichž životy se vzájemně proplétají a kříží.


Od J. M. Simmela jsem také nic nečetla, ovšem mám doma knihu Bůh chrání milence. Nedostala jsem se k ní však ještě.

Rámcem tohoto dějově bohatého románu je příběh dvou bratrů, z nichž jeden má umřít úkladem druhého, nakonec se však sám stane obětí nájemného vraha. Čtenář je přitom vtahován do světa velkého obchodu, válečných zločinců, nočních podniků, do světa lásky a nenávisti, erotiky a kriminality. Přesto je to svět, kde zlo nezůstane bez potrestání.

Kniha má přes šest stovek stran, takže pořádná bichle.


A jako poslední jsem si vybrala Čtyři kousky chleba od Magdy Hollander-Lafonové. Jde o svědectví z Osvětimi, a přestože se na knihu názory velmi různí a ne každému sedne styl psaní, mám chuť se do ní pustit co nejdřív.

Svědectví z Osvětimi.

Autobiografické dílo z pera naturalizované Francouzky se ve Francii hned po vydání zařadilo mezi deset nejúspěšnějších titulů. Magda se narodila roku 1927 do židovské maďarské rodiny, od mládí na vlastní kůži zažívala nenávistný antisemitismus. V roce 1944 byla s matkou a sestrou deportována do Osvětimi. Prošla postupně několika pracovními tábory, v dubnu 1945 se jí podařilo z Grosswertheru utéci do lesů, kde ji našli a zachránili američtí vojáci. Po dlouhých letech mlčení se osmdesátiletá Magda rozhodla předat dalším generacím svědectví o své minulosti.


A teď se podíváme na recenzáček, který mi dorazil. Jde o knihu Moje všechno z nakladatelství Mladá fronta. Po knize jsem pokukovala, nejdřív mě zaujala pochopitelně nádhernou obálkou, ale myslím, že mě bude bavit i obsahově.

V den, kdy se Hana chystá oznámit manželovi, že od něj odchází, ho najde v ložnici na podlaze, vyděšeného a neschopného se pohnout. Dostal mrtvici. A jejich život se ve vteřině změní.
Haně nezbývá než odložit všechny své plány, aby se mohla starat o manžela, kterého byla připravená opustit. Tom nemůže chodit, není schopen základních úkonů. Po měsících vzájemného zanedbávání a partnerského odcizení nastává dlouhé období rehabilitace, během nichž má Tom čas pohlédnout na svůj život z nové perspektivy, aby ho mohl přehodnotit. Podaří se Tomovi překonat nemoc a zachránit manželství? A dokáže se Hana vzdát svých plánů na nový život a znovu se do Toma zamilovat?
Moje všechno je debutový román, který nedáte z rukou. Rozpláče vás i rozesměje. A přiměje vás zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.


Četli jste některou z knih, anebo se chystáte? Dejte mi vědět do komentářů. Docela by mě zajímalo, jestli někdo čtete Jiřího Hanibala, jak vás jeho knihy baví nebo zda jste už četli Moje všechno, co na ni říkáte.

Po kliku na název knihy, vám server srovname.cz ukáže ty nejnižší ceny na trhu.

Mějte se krásně a čtěte...

Vaše Šárka ♥

středa 26. dubna 2017

Můj knižní tip #10

Pěkný středeční večer všem :)

Čím si tak zpestřit to sychravé, uplakané počasí než knižním tipem. A všichni milovníci Dívky ve vlaku zbystřete. V červnu totiž vyjde další kniha autorky Pauly Hawkins. Já to vůbec nevěděla, ale právě jsem na FB profilu u své virtuální kamarádky Evičky viděla upoutávku, takže jsem se hned vrhla na sepsání knižního tipu.

Thriller má název Do vody a má naprosto boží obálku, co myslíte? Mně se líbí moc.
Také si říkám, že bych se konečně měla do té Dívky ve vlaku pustit, čeká na přečtení v mé knihovničce rok a půl. To je ostuda, jojo.


Anotace:
Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou… 
Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství…

Kniha vyjde začátkem června u nakladatelství Ikar stejně jako první kniha autorky Dívka ve vlaku.

Anotace zavání tajemstvím a to se mi líbí. Rozhodně si knihu zapíšu na seznam, abych na ni nezapomněla. A co vy? Láká vás? 

Mějte se moc krásně a čtěte, počasí k válení se v knihách přímo vybízí :)

Vaše Šárka ♥

neděle 23. dubna 2017

Recenze – Manželé odvedle

Autorka:                    Shari Lapena
Překlad:                     Jana Kunová
Nakladatelství:       Knižní klub
Rok vydání v ČR:   2017
Počet stran:              272


„Lidé jsou schopni téměř všeho...“

Anotace:
Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat.
Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.
Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou…

Manželský pár Anne s Marcem jsou pozváni na večírek, ovšem na poslední chvíli jim chůva odřekne hlídání malé dcerky. Anne chce zůstat doma, ale Marco rozhodne, že pokud si vezmou chůvičku, můžou na večírek jít. Koná se přece u sousedů, v podstatě za zdí, a malou Coru budou pravidelně kontrolovat. Anne se moc nechce, ale nakonec se nechá přemluvit. Jaký šok je však čeká, když se vrátí domů z večírku, najdou dveře do domu otevřené a postýlku prázdnou. Někdo jim ukradl dcerušku. Oba jsou na pokraji zhroucení a vyčítají si, že nechali miminko samotné doma. Co jsou to za rodiče? Tohle si nikdy neodpustí...


Dál už vám děj příběhu líčit nebudu, protože byste potom neměli co číst. Já musím říct, že jsem z knihy poněkud zklamaná. Tohle má být bestseller? Tolik opěvovaná kniha? Ano, vcelku čtivý, svižný příběh to je, ale není to trochu málo na tak populární pecku? Neoriginální, v podstatě banální námět, hlavní hrdinové naivní, zápletka nic moc, protože částečně jsem ji prohlédla, a ten konec...? Ne, za mě tedy pecka určitě ne. Lehce čtivý příběh, který ocení spíš ti čtenáři, kteří thrillery a detektivky čtou výjimečně. Ostatní, kteří mají načteno z tohoto soudku, budou možná zklamáni jako já. 

Příběh je vyprávěn jak z pohledu Marca, tak z pohledu jeho ženy Anne. Autorka píše poměrně strohým stylem. To by mi ani nevadilo, ale nedokázala mě svým příběhem pohltit, zaujmout. Postavy mi byly nesympatické, Marco mi chvílemi připadal snad až hloupý, Anne mazánek, který s každým problémem běží za maminkou a tatínkem. To samo o sobě by nebyl zásadní důvod, abych knihu kritizovala, protože nemusí vám být vždy hlavní postavy sympatické, přesto může jít o skvělý příběh. Ovšem tento příběh byl tak jednoduchý, tuctový. Naštěstí se četl docela dobře a rychle, kniha je tenká a navíc psaná velkým fontem. 

Moc mě mrzí, že se nepřidám na stranu nadšených čtenářů. Na knihu jsem se těšila, ale co se dá dělat. Ne vždy jsou naše očekávání naplněna. Ovšem hodlám dát autorce ještě jednu šanci a po nové knize, pokud u nás vyjde, nejspíš sáhnu.

Určitě vás od knihy ale neodrazuji. Spoustu čtenářů jásá nadšením, takže si knihu klidně přečtěte a udělejte si názor sami. Můj názor je takový, že kdo po ní nesáhne, až o tolik nepřijde.

O autorce:
Shari Lapena pracovala jako právnička a učitelka angličtiny, než se stala spisovatelkou. Manželé odvedle (2016) jsou jejím debutem v žánru thrillerů, překládají se do 26 jazyků. Na rok 2017 chystá Shari další napínavou prózu, A Stranger in the House. Knižní klub připravuje vydání.






Hodnocení: 75%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský. Knihu zde můžete zakoupit.

sobota 22. dubna 2017

Moje knižní rutina...

... Aneb první díl nového projektu Irenky alias Rodaw z Knihánkova zvaný Knihovníček. Nejdříve jsem myslela, že se budou moct zapojit pouze booktubeři, nakonec je ale možnost přidat se do projektu i psaným článkem. A protože se mi projekt sblížit a propojit náš knižní svět tímto způsobem líbí, zapojuji se také a moc ráda. Více o projektu se dozvíte u Irenky na kanálu Knihánkov – Svět knih.


Takže... Knihovníček 1: Moje knižní rutina... Nejdřív bych asi zmínila, kde nejraději čtu. Určitě si nejvíc čtení užívám v poloze ležmo v posteli ☻ Ovšem poslední dobou u toho docela rychle usínám, což mě míchne. Říkám si, když mám volno, kolik toho večer přečtu a nakonec dám pět stránek a jsem tuhá. Když jsem nemusela vstávat ráno do práce, četla jsem klidně do dvou, do tří hodin do rána. Ale to se samozřejmě vše odvíjí od časových možností, dokdy můžete ráno spát. Další místo, kde nejvíc čtu, tak je vlak. Dojíždím do práce cca 25 minut ráno a totéž večer zpět, takže dobrých padesát minut k dobru. A nerozhodí mě žádné zpoždění. Naopak, jsem ráda, že mám víc času na čtení ☻ Samozřejmě pokud někam spěchám na čas a mám to tip ťop, tak to neplatí. Ovšem kvůli spolehlivosti ČD jezdím do práce pro jistotu dřívějším vlakem, takže spěchat nemusím. Navíc mi i někdy zbyde čas přečíst si pár stránek před započetím pracovní doby. 

Moc mě nebaví číst třeba v kuchyni u stolu. Nevím proč, ale vydržím pár stránek a knihu zavřu. Zkrátka si to takhle neužívám, není mi to pohodlné.

Jinak se snažím číst všude, kde to jde, využít každou chvilinku, každého prostoje, zkrátka všude, kde se mi podaří začíst. Takže čekárny u doktora, čekání na poště a podobné situace. Musela jsem se ovšem naučit nevnímat okolí. Úplně mi to nejde, protože ke čtení mám nejraději klid. Respektive... Potřebuji ho. Tudíž si u čtení nepouštím televizi, hudbu, nejraději čtu v naprostém klidu. Už mi docela jde nevnímat lidi ve vlaku, prostě se schovám za knížku a okolí ignoruji. Ale třeba v čekárně u lékaře mám se čtením trochu problém. Prostě tam se mi nějak nedaří se izolovat a ponořit do knihy. Ale jsem ráda, že alespoň ve vlaku už mi to jde a vždy se na ty chvilky těším. A musím se přiznat, že mě docela „naštve“, když jede zrovna mým směrem někdo známý a tudíž se s ním bavím a číst nemůžu. Je to asi blbý, ale je to tak. A trošku mi to připomíná Ohaniny pauzy v práci, když ve videu líčí, jak se taky těší, že si přečte pár stránek a kolegové si chtějí povídat ☻


Spoustu knihomolů se těší na čtení v létě venku, ale mně to nejde. Ruší mě ptáci a všechny možné venkovní zvuky, bzučení hmyzu a podobně. Takže číst si někde v parku v trávě u mě nehrozí. To bych si musela dát sluchátka a vůbec se nedívat kolem sebe. 
Nedokážu číst například ani na dovolené. Rozptyluje mě veškeré dění kolem, denní zážitky, dopředu přemýšlím, kam vyrazíme další den, takže mi myšlenky utíkají všude kolem a nemá cenu knihu vůbec rozečítat. Naopak se potom při návratu domů nemůžu dočkat, až si zalezu do postele a ponořím se do čtení.

Co jiného bych ještě dodala k mé čtecí rutině? Možná, jak si vybírám knížky ke čtení? No, jelikož jsem se poslední dobou díky nasysleným recenzním výtiskům ke svým „vlastním“ knihám nedostala, výběr byl poměrně jednoduchý a jednoznačný. Ale vím, že dřív jsem s výběrem měla docela problém, protože čím víc knih, tím hůř se mi vybírá. Proto jsem si vyřadila hromádku knih, ze které budu potom vybírat, aby se výběr malinko zúžil a bylo to jednodušší. No, zatím stále jedu v restech, protože poslední dobou čtu pomalu, nestíhám, usínám, takže ke svým knihám jsem se zatím nedostala.

Možná bych ještě mohla zmínit, jestli u čtení něco oblíbeného jím nebo piji. Vůbec ne. Nemusím si dělat ke knížce kafe ani čaj, nepotřebuji k ní čokoládu ani lupínky. Takže prostě nic, stačí mi jen a jen ta kniha a její příběh.

Co dělám vždy, tak svlékám knihu z přebalu. Mám ráda, když knihy zůstanou v perfektním stavu i po přečtení a s pomuchlaným přebalem to není možné. Pochopitelně to neplatí pro knihy z antikvariátu. To je zase něco jiného. 


A na konec zmíním záložky. Mám jich hromadu, protože v knihách od Knižního klubu bývají reklamní, spoustu jsem si jich už nakoupila, některé jsem dostala, takže nedostatkem nikdy asi trpět nebudu. Záložky neztrácím, stalo se mi to jedinkrát a to mě hodně mrzelo, protože byla právě darovaná. Myslím, že tenkrát mi záložka spadla z klína na nádraží a jak jsem potom letěla na nástupiště, vůbec jsem si neuvědomila, že ji nemám. Jinak mi maximálně doma spadne za postel nebo mi ji rozcupuje pes. Takže až potom sáhnu po další.

Tak tolik k mé knižní rutině. Doufám, že se vám článek bude líbit a v něčem se třeba také najdete.

Mějte se krásně a užijte si víkend.

Vaše Šárka ♥

pátek 21. dubna 2017

Recenze – Boj se tmy

Autorka:                     Becky Masterman
Překlad:                      Roman Tilcer
Nakladatelství:         Moba
Rok vydání v ČR:     2017
Počet stran:                408


Brigid Quinnová nedokáže žít stylem poklidné dámy v důchodu a pouze opečovávat svého muže. Ovšem pro nás čtenáře je to víc než dobře. Přišly bychom o skvělé příběhy s touto svéráznou dámou v hlavní roli.


Anotace:
Bývalá agentka FBI Brigid Quinnová zažila psychopatů víc než dost. Chce nechat vše za sebou a vybudovat si v Tucsonu nový život s manželem, přáteli a klidnou prací soukromého očka. Po smrti švagrové se ujme sedmnáctileté neteře, která však začne projevovat nezdravý zájem o pitvání různorodé zvířeny. Brigid mezitím slíbí místnímu páru pomoc s vyšetřováním smrti jejich syna – ani to nakonec není tak snadné. Její dům přestává být útočištěm a všude jako by číhaly nové hrozby. Brigid neví, jestli může vůbec někomu věřit. Nebo je to jen tím, že se ďábel nastěhoval blíž?


Brigid Quinnová je svérázná dáma důchodového věku, která nejde pro ostřejší slovo nebo průpovídku daleko. Musím říct, že její hlášky mě fakt baví. Jako hlavní postava je opravdu originální a nezaměnitelná.
Po pohřbu švagrové se k Brigid a jejímu muži nastěhuje neteř, velice inteligentní dívka s obrovským zájmem o biologii a policejní práci. Brigid s výchovou dětí nemá zkušenosti, ale říká si, že sedmnáctileté děvče by mohla zvládnout. Vždyť jde o dospělého člověka. 
Vše začne otravou jednoho z mopslíků, které s Brigid žijí. Pejsek pozře jedovatou žábu právě v době, kdy je hlídá Gemma-Kate, a skončí na veterinární klinice. Brigid zpočátku vůbec nepodezřívá neteř, že by s otravou mohla mít něco společného. To až mnohem později, v době, kdy i ona začíná mít jisté zdravotní problémy. Nejprve vše ukazuje na neurologické onemocnění, ale kdo ví, jak se věci doopravdy mají. Brigid se mezitím pouští do vyšetřování  smrti mladého chlapce v Tucsonu. Jeho matka má pocit, že objasňování synovy smrti utonutím bylo odbyto, a mohlo by za vším stát cizí zavinění. Brzy dojde k dalšímu úmrtí v blízkém okolí a navíc k hromadné otravě. Nic však nenasvědčuje tomu, že by smrt Joeyho a člověka, který se do města nedávno přistěhoval, spolu mohly souviset. Brigid ovšem trpí čím dál většími zdravotními potížemi a ke své neteři zahoří obrovskou nedůvěrou. Podporuje ji v jejich smyšlených dohadech také nejlepší přítelkyně Mallory. Proč by jí však vlastní neteř měla chtít ublížit? Nebo snad někomu není po chuti, že se snaží dopátrat, jak Joey opravdu zemřel? 

Jak jsem napsala již v úvodu, Brigid mě baví. A v tomto příběhu mě bavila ještě víc, než v prvním. Přestože se nejméně první třetina knihy vůbec netváří jako detektivka, čtení mě bavilo. Postava Brigid mi přišla naprosto skvělá, vtipná, a to i tehdy, když šlo do tuhého. Černý humor a Brigid jdou prostě ruku v ruce. A jak si tak příběh zpočátku poklidně plynul a já získávala pocit, že asi tentokrát opravdu odhalím, kdo za vším stojí, náhle jsem byla vyvedena z omylu. Děj nabyl na spádu a já hltala stránku za stránkou, protože jsem byla opravdu hodně napnutá, jak to nakonec s Brigid dopadne. 
„Všimla jsem si, že je otevřeno. Slyšela jsem tě křičet.“Já křičela? Nevzpomínala jsem si. Když ke mně ale neteř natáhla ruku, sevřela jsem ji, bylo mi jedno, jestli mě přepadla ona, zkrátka jsem byla ráda, že se můžu dotknout opravdové lidské bytosti, ať je to, kdo je to. Nesnažila jsem se hned vstát, jenom jsem ji držela za ruku. „Co to se mnou je?“ zeptala jsem se. Byla jsem příliš zesláblá, než abych jí položila správnou otázku: Cos mi to provedla?„Nemám šajnu,“ odpověděla a zatahala mě za ruku.Na to jsem už zareagovala, nechala jsem ji, aby mě ze štěrku zvedla do stoje, mírně jsem se o ni opřela a bez námitek jsem se nechala odvést do domu, pryč z noci, ve které nejen že se objevily, ale kde se taky v dálce rozmžikala stovka domovních světel.
Závěrem za mě tedy velké doporučení. Od knihy jsem mnoho neočekávala a dostala jsem maximum. Pokud se smíříte s poklidným začátkem, dostanete skvěle vygradovaný příběh. Čtení si rozhodně užijete.
Pouze těch chyb a překlepů by mohlo být v knize méně, nejlépe samozřejmě žádné. Tento nedostatek může dojem z knihy lehce pokazit. Ovšem mě prostě Brigid Quinnová nadmíru bavila, že jsem se tentokrát chybami nenechala otrávit.

O autorce:
Becky Masterman žije v Tucsonu v Arizoně. Získala magisterský titul na Floridské atlantické univerzitě. Přes den pracuje v nakladatelství zaměřeném na forenzní vědy a po nocích píše stylové, osvěžující thrillery. Běsni a zuř, první kniha s Brigid v hlavní roli, se stala autorčiným debutem.

Hodnocení: 90%

Kniha ke mně připlula z dalekých vod MegaKnih a já velmi děkuji za tuto „zlatou rybku“s níž jsem se ani chviličku nenudila.
Chcete se s Brigid Quinnovou setkat také? Objednávejte zde.

pondělí 17. dubna 2017

Můj knižní tip #9 aneb...

... na jaké krásky se můžeme těšit v dohledné době. 

Dlouho nebyl na blogu knižní tip, takže jsem opět „zalistovala“ stránkami na internetu a vybrala sedmičku novinek, které ještě na pultech knihkupectví nezakoupíme, ale můžeme se na ně již začít těšit, anebo si je předobjednat. Vyjdou ještě do letních prázdnin, alespoň podle momentálního plánu.

Jako první mě zaujala novinka nakladatelství Motto s názvem Za zavřenými dveřmi. Pod tímto názvem si můžeme představit opravdu cokoliv, ale nejspíš vždy to bude mít zlověstný nádech.

Za zavřenými dveřmi – B. A. Paris
Thriller, který ohromil svět, vás přinutí pozorněji sledovat dokonalé páry kolem vás.
Dokonalé manželství, nebo dokonalá lež? Páry, jako jsou Jack a Grace, musíte obdivovat, ať chcete nebo ne. On dobře vypadá a umí vydělat peníze, ona je elegantní a šarmantní. Skoro je vám líto, že se s ní nemůžete spřátelit a poznat ji o trochu víc. Oni dva jsou totiž pořád spolu. Taková láska! Pak si ale uvědomíte, že Grace nikdy nezvedne telefon, že nepřijímá žádná pozvání, pokud není pozván i její manžel. A jejich ložnice má zamřížované okno!


Ohromí B. A. Paris také české čtenáře? Kniha by měla vyjít začátkem června.

Titáni mě okouzlili pampeliškovou obálkou. No není krásná? A bude to docela bichlička, čítá 480 stran.

Titáni – Leila Meachamová
Dějištěm strhujícího vyprávění o lásce, bolestných ztrátách i zradách je Texas, který se kolem roku 1900 ocitá na prahu ropné konjunktury, jež odstartuje období prudkého hospodářského růstu. Na pozadí dramatických změn pronikajících na texaský venkov prožívají svůj osudový příběh dvě nezapomenutelné postavy: Samantha, privilegovaná dědička rozlehlého dobytkářského ranče, a Nathan, okouzlující mladík z farmy na severu.




Kniha by měla vyjít u Ikaru také v červnu.

Detektivka Mořský detektiv vypadá také velice slibně a mohla by nadchnout milovníky P. Maye.

Detektivka, která pluje proti proudu! První díl bestsellerové série.
„Jen zřídka se stane, že nějaká kniha zvedne laťku ve svém žánru, a přesně to Mořský detektiv udělal pro skotskou detektivku,“ napsal recenzent ve Scotsmanu. A měl pravdu. Mark Douglas-Home vychází z téže tradice jako Peter May a jeho detektivky se dotýkají jak ryze současných společenských témat, jako je ekologie či nucená prostituce, tak dávných tajemství, a obojí dokáže skloubit v poutavém příběhu s životnými postavami a věrohodně vystiženým prostředím. A navíc přichází se zcela novým typem detektiva… Cal McGill nemá daleko k detektivům z drsné školy, pod nepřístupným zevnějškem skrývá stejnou slabost pro lidi v nesnázích, ani on si nedělá velkou hlavu s pravidly a nezřídka se dostává do křížku s policií… Jen na rozdíl od Phila Marlowa a jemu podobných netráví většinu času po zakouřených barech, ale spíš někde na pobřeží, kde zkoumá naplaveniny a studuje mořské proudy… Cal je totiž prvotřídní oceánograf a díky svým ojedinělým znalostem dokáže občas přijít na kloub záhadám, s nimiž si jinak policie neví rady. Užijte si první detektivku plnou soli, ale také lidských vášní, intrik a napětí, kde jde hrdinovy mnohdy i o život…

Kniha vyjde u nakladatelství Plus v červnu. Klikněte na název knihy a dozvíte se už nyní, kde knihu koupíte nejlevněji.

Samozřejmě jsem nemohla přehlédnout další dílo Liane Moriarty. Těšíte se, fanoušci?

Poslední výročí – Liane Moriarty 
Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby. 
Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá?
Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!

Kniha vyjde u Ikaru už v květnu.

Zaujal mě také svou anotací jeden historický román a sice Medikus z Heidelbergu. Samozřejmě mě na první pohled také nadchla povedená obálka. A tohle bude opravdu pořádná bichlička, měla by mít 592 stran.

Kanton Thurgau kolem roku 1500...
Nevlastní matka dvanáctiletého Lukase Nufera rodí v bolestech, ale dítě se nemůže prodrat na svět. Rodičku a dítě by mohl zachránit takzvaný císařský řez – ale nebezpečnou operaci zakázala církev. Lukasův otec se zákazu vzepře a opravdu se mu podaří úspěšně provést zákrok. Od toho okamžiku má Lukas jediný cíl: Stát se lékařem!




Vychází u Knižního klubu v květnu. U této knihy již můžete zjistit, kde ji koupíte nejlevněji... klik na název.

Další květnová novinka, čítající rovněž 600 stran, nese název Paní půlnoci a všichni fanoušci fantasy a autorky Cassandry Clareové (vlastním jménem Judith Rumelt), se na ni jistě už třesou. Jde o první díl série Temné lsti.

Paní půlnoci – Cassandra Clareová
Los Angeles, 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není dítě, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí…
Románem Paní půlnoci otevírá Cassandra Clare další strhující a vášnivou trilogii ze světa lovců stínů.

Koncem května vydává nakladatelství Slovart.

A jako poslední zde mám knihu z české tvorby. 

Román o ztrátě, která otevřela nebezpečnou cestu do hlubin vlastní duše.
Jana otěhotněla, Jana předčasně porodila, Jana přišla o dítě. Co všechno z rodinné historie se může ukázat během šesti neděl? A je osud jedné generace osudem i těch dalších, jako když si lidé přehazují horkou bramboru? U Jany se přítomnost i budoucnost zakusují do minulosti jako had do svého ocasu a hlas krve nelze přeslechnout…




Vypadá to na silný příběh, co myslíte? Knihu vydává nakladatelství Host, což bývá většinou zárukou kvality. Těšte se tedy na konec května. Klikněte na název a zjistíte, kde knihu objednat nejlevněji.

Zaujala vás některá z knih? Připsali jste si ji na váš nekonečný seznam? Napište mi, těším se.

Vaše Šárka ♥