Knihovníček 3: Knihy na filmovém plátně

...aneb #sknihouspolecne

Přeji vám všem krásný den :)

Rozhodla jsem se zapojit do třetího knihovníčka, byť až zas tolik knih, které jsem viděla i zfilmované, asi nebude. Ale na něco se snad rozpomenu.

První mi na mysl přišla kniha Johna Steinbecka O myších a lidech. Jde o krátkou novelku, ovšem s hlubokým příběhem, který vás rozhodně zasáhne. Jakmile jsem knihu přečetla, snad hned druhý den jsem se podívala na filmové zpracování s Johnem Malkovichem v hlavní roli. A film je skvělý a rozhodně ho doporučuji. Věrně se drží knižní předlohy, za což jsem moc ráda. A výkon pana Malkoviche je vynikající. Nesmím však opomenout také roli Georga, kterou zahrál Gary Sinise rovněž skvěle. Toto filmové zpracování pochází z roku 1992. Na filmové databázi však můžete najít také adaptaci z roku 1939. Možná se na ni někdy také podívám, abych mohla porovnat oba filmy. Tenkrát mi však byla doporučena ta s Johnem Malkovichem a stálo to za to. Takže v tomto případě šlo o vynikající jak knižní tak filmový zážitek.

Dále budu určitě jmenovat Saturnina od Zdeňka Jirotky. Musím říct, že než jsem mu přišla na chuť, dost jsem s knížkou bojovala. Ale určitě si ji ještě někdy přečtu a ne jednou. Ono ji člověk ani nemusí číst stále celou od začátku do konce, ale jen tak pro radost si přečíst vybrané pasáže. No, a když jsem shlédla film s Oldřichem Víznerem a Ondřejem Havelkou v hlavních rolích, absolutně jsem si Saturnina zamilovala. A jak nevyhledávám audioknihy, tak Saturnina můžu poslouchat pořád dokola. Nevím, jestli je pro mě lepší film nebo kniha. Možná zpočátku film, ale teď si myslím, že kdybych se pustila do knihy podruhé, bude to už nastejno. Rozhodně doporučuji obojí.

Minulý rok jsem četla knihu Pořád jsem to já od Lisy Genovy. Knihou jsem byla nadšená, a přestože je zaměřena na vážné téma Alzheimerovy choroby, nejde o depresivní knihu. Mně se strašně dobře četla a těšila jsem se na filmové zpracování s Julianne Moore v hlavní roli Alice Howlandové. V tomto případě musím říct, že možná kniha mě okouzlila víc. Při sledování filmu jsem měla pocit, jako by tomu trošku něco chybělo, přestože Julianne zahrála roli Alice výborně. Neumím to konkrétně popsat, ale kniha mě nadchla víc. Ovšem doporučuji obojí, knihu i film. Určitě nebudete litovat.

Za další bych ráda jmenovala Zmizelou Gillian Flynn. Četla jsem knihu právě v období té obrovské reklamní masírky a musím říct, že jsem byla zklamaná. Čekala jsem opravdu velice mrazivý thriller, ale prostě nedostala jsem ho. Kniha nebyla špatná, četla se mi celkem dobře, ale bylo to pro mě málo. Možná kdybych po ní sáhla až později po opadnutí toho blázince kolem, neměla bych očekávání už tolik vysoká a byla bych spokojenější. Každopádně jsem si říkala, že zkusím i film, ale v jeho případě bylo zklamání ještě větší. Ben Affleck v roli Nicka mi přišel absolutně nevěrohodný a Rosamund Pike v roli Amy mě nebavila vůbec. Takže přestože většina čtenářů Zmizelou miluje, já se mezi ně neřadím. A pokud bych se měla přece jen rozhodnout, zda knihu nebo film, tak určitě v tomto případě knihu.

Dále jsem si vzpomněla na knihu Jestli zůstanu od Gayle Forman. Později vyšla v novém vydání pod názvem Zůstaň se mnou. Kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Nedokázala jsem se vžít do hlavní hrdinky. Měla jsem pocit, že autorka mohla z lákavého námětu vytřískat mnohem víc a v atraktivnějším podání. Ovšem film se mi líbil. Nalákala mě na něj dcera a obě jsme si pěkně pobulely. Takže tady pro mě byl film mnohem lepší, propracovanější, chytlavější. Kniha mě víceméně nudila.

Ráda bych jmenovala také Jane Eyre od Charlotte Brontëové. Tuto klasiku jsem četla už snad někdy v pubertě a přestože si už nijak zvlášť děj nevybavuju, vím, že mě kniha hodně bavila. A hodlám si ji určitě někdy přečíst podruhé. Hledala jsem teď, jaké filmové zpracování jsem viděla, protože to už je taky hodně let zpátky. A myslím, že to byl seriál z roku 1983 s Timothym Daltonem a Zelah Clarke v hlavních rolích. Herečku si vybavuji naprosto jistě a seriál se mi moc líbil. Možná jsem viděla i české zpracování s Martou Vančurovou v roli Jany, ale to si nejsem jistá. I v tomto případě doporučuji knihu i filmové zpracování. Docela bych ráda shlédla i nějaké novější. Ale nejdřív si musím dát re-reading knihy.

Myslím, že to by jako výčet pro článek stačilo, aby nebyl úplně obří a bavilo vás ho vůbec číst. Ale ráda bych ještě zmínila filmy, které byly podle knih natočeny, viděla jsem je, ale knihy nečetla a číst nehodlám.

V první řadě bych jmenovala dva filmy podle knih Stevena Kinga. Viděla jsem film Misery nechce zemřít, natočený podle knihy Misery. Je to už dlouho, ale vím, že mě bavil. Na Kathy Bates v hlavní ženské roli se totiž hned tak zapomenout nedá ☻

Dále jsem viděla film Zelená míle. A ten mě rozsekal. Viděla jsem ho jednou jedinkrát před mnoha lety a vím, že už ho nikdy vidět nechci. Já jsem tak strašně brečela, to bylo šílený. Ten film je naprosto skvělý, vynikající, ale rozseká vás na cucky. Pokud jste neviděli, rozhodně mi to věřte. Ale podívejte se, stojí za to. Já už to ovšem podruhé nedám.

Také Vykoupení z věznice Shawshank má předlohu v Kingovi a sice v jeho povídce Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank. Film je úžasný, vynikající, no nemám ani slov, prostě patří mezi moje topky. Samozřejmě jsem u něj taky bulela jako želva, asi celých posledních dvacet minut potom už nepřetržitě. Ale na něj se klidně podívám znovu.

Číst Kingovy předlohy nechci. Četla jsem od autora Řbitov zviřátek a absolutně mě jeho styl neoslovil. Tudíž se do něj nehodlám pouštět. Alespoň zatím.

Potom uvedu film Bezpečný přístav, který byl natočený podle knihy Nicholase Sparkse. Film mě bavil, ale myslím, že číst knihu by mě potom už asi nebavilo. Každopádně něco od autora bych ráda zkusila, doma mě čeká Talisman.

Také jsem shlédla film Hvězdy nám nepřály. Moc se mi líbil, pobrečela jsem si, výborně zpracované. Knihu doma sice máme, ale myslím, že už by mě teď tak nějak nebavila číst, když vím, jak to všechno dopadne.

Možná bych sem mohla zařadit i knihu a film Než jsem tě poznala. Sice jsem film zatím neviděla, ale knihu mám už tolik naspoilerovanou, že už nemám chuť se do ní pouštět, ale na film jsem určitě zvědavá a podívám se.

Ještě bych ráda zmínila několik filmů, u kterých čekám, až si přečtu knihu, abych se na ně mohla podívat. 

Tak v první řadě profláklou knihu Dívka ve vlaku. Mám ji doma dlouho a ať jsou na ni názory jakékoliv, chci si ji nejdřív přečíst a potom se teprve podívat na film.

Dále Zázraky z nebe. Knihu jsem si koupila nedávno v Levných knihách a rozhodně si ji nejdřív přečtu a potom zkouknu film. Těším se moc, co jsem slyšela, jde o silný příběh.

Další v řadě mám Zlodějku knih. Také určitě nejdřív přečtu knihu, která na mě čeká už hodně dlouho. Když teď nad tím přemýšlím, těch knih, u kterých se těším i na film, je vlastně spoustu... Divočina, Dítě číslo 44, Hypnotizér, Dánská dívka, Psí poslání, Daleko od hlučícího davu, Úkryt v ZOO, Švadlena, Žena v kleci, Ranhojič, Pokání... A další a další ☻

A nakonec jmenuji dvě knihy, které jsem četla a moc se těším na filmové zpracování. A jde o knihy Pamatuji si vás všechny od Yrsy Sigurdarrdóttir a Sněhuláka od Joa Nesboho.

Tolik ode mne pro třetího Knihovníčka. Napište mi k tomuto tématu cokoliv, co vás napadne... Jaká kniha byla skvělá a naopak film vás zklamal a nebo naopak, nebo která kniha vás nadchla natolik a nechcete se na film podívat ze strachu, abyste si třeba nepokazili dojem. Prostě pište, moc se na vaše komentáře těším.

Mějte se krásně a čtěte :)

Vaše Šárka ♥

Moje knižní rutina...

... Aneb první díl nového projektu Irenky alias Rodaw z Knihánkova zvaný Knihovníček. Nejdříve jsem myslela, že se budou moct zapojit pouze booktubeři, nakonec je ale možnost přidat se do projektu i psaným článkem. A protože se mi projekt sblížit a propojit náš knižní svět tímto způsobem líbí, zapojuji se také a moc ráda. Více o projektu se dozvíte u Irenky na kanálu Knihánkov – Svět knih.

Takže... Knihovníček 1: Moje knižní rutina... Nejdřív bych asi zmínila, kde nejraději čtu. Určitě si nejvíc čtení užívám v poloze ležmo v posteli ☻ Ovšem poslední dobou u toho docela rychle usínám, což mě míchne. Říkám si, když mám volno, kolik toho večer přečtu a nakonec dám pět stránek a jsem tuhá. Když jsem nemusela vstávat ráno do práce, četla jsem klidně do dvou, do tří hodin do rána. Ale to se samozřejmě vše odvíjí od časových možností, dokdy můžete ráno spát. Další místo, kde nejvíc čtu, tak je vlak. Dojíždím do práce cca 25 minut ráno a totéž večer zpět, takže dobrých padesát minut k dobru. A nerozhodí mě žádné zpoždění. Naopak, jsem ráda, že mám víc času na čtení ☻ Samozřejmě pokud někam spěchám na čas a mám to tip ťop, tak to neplatí. Ovšem kvůli spolehlivosti ČD jezdím do práce pro jistotu dřívějším vlakem, takže spěchat nemusím. Navíc mi i někdy zbyde čas přečíst si pár stránek před započetím pracovní doby. 

Moc mě nebaví číst třeba v kuchyni u stolu. Nevím proč, ale vydržím pár stránek a knihu zavřu. Zkrátka si to takhle neužívám, není mi to pohodlné.

Jinak se snažím číst všude, kde to jde, využít každou chvilinku, každého prostoje, zkrátka všude, kde se mi podaří začíst. Takže čekárny u doktora, čekání na poště a podobné situace. Musela jsem se ovšem naučit nevnímat okolí. Úplně mi to nejde, protože ke čtení mám nejraději klid. Respektive... Potřebuji ho. Tudíž si u čtení nepouštím televizi, hudbu, nejraději čtu v naprostém klidu. Už mi docela jde nevnímat lidi ve vlaku, prostě se schovám za knížku a okolí ignoruji. Ale třeba v čekárně u lékaře mám se čtením trochu problém. Prostě tam se mi nějak nedaří se izolovat a ponořit do knihy. Ale jsem ráda, že alespoň ve vlaku už mi to jde a vždy se na ty chvilky těším. A musím se přiznat, že mě docela „naštve“, když jede zrovna mým směrem někdo známý a tudíž se s ním bavím a číst nemůžu. Je to asi blbý, ale je to tak. A trošku mi to připomíná Ohaniny pauzy v práci, když ve videu líčí, jak se taky těší, že si přečte pár stránek a kolegové si chtějí povídat ☻

Spoustu knihomolů se těší na čtení v létě venku, ale mně to nejde. Ruší mě ptáci a všechny možné venkovní zvuky, bzučení hmyzu a podobně. Takže číst si někde v parku v trávě u mě nehrozí. To bych si musela dát sluchátka a vůbec se nedívat kolem sebe. 

Nedokážu číst například ani na dovolené. Rozptyluje mě veškeré dění kolem, denní zážitky, dopředu přemýšlím, kam vyrazíme další den, takže mi myšlenky utíkají všude kolem a nemá cenu knihu vůbec rozečítat. Naopak se potom při návratu domů nemůžu dočkat, až si zalezu do postele a ponořím se do čtení.

Co jiného bych ještě dodala k mé čtecí rutině? Možná, jak si vybírám knížky ke čtení? No, jelikož jsem se poslední dobou díky nasysleným recenzním výtiskům ke svým „vlastním“ knihám nedostala, výběr byl poměrně jednoduchý a jednoznačný. Ale vím, že dřív jsem s výběrem měla docela problém, protože čím víc knih, tím hůř se mi vybírá. Proto jsem si vyřadila hromádku knih, ze které budu potom vybírat, aby se výběr malinko zúžil a bylo to jednodušší. No, zatím stále jedu v restech, protože poslední dobou čtu pomalu, nestíhám, usínám, takže ke svým knihám jsem se zatím nedostala.

Možná bych ještě mohla zmínit, jestli u čtení něco oblíbeného jím nebo piji. Vůbec ne. Nemusím si dělat ke knížce kafe ani čaj, nepotřebuji k ní čokoládu ani lupínky. Takže prostě nic, stačí mi jen a jen ta kniha a její příběh.

Co dělám vždy, tak svlékám knihu z přebalu. Mám ráda, když knihy zůstanou v perfektním stavu i po přečtení a s pomuchlaným přebalem to není možné. Pochopitelně to neplatí pro knihy z antikvariátu. To je zase něco jiného. 

A na konec zmíním záložky. Mám jich hromadu, protože v knihách od Knižního klubu bývají reklamní, spoustu jsem si jich už nakoupila, některé jsem dostala, takže nedostatkem nikdy asi trpět nebudu. Záložky neztrácím, stalo se mi to jedinkrát a to mě hodně mrzelo, protože byla právě darovaná. Myslím, že tenkrát mi záložka spadla z klína na nádraží a jak jsem potom letěla na nástupiště, vůbec jsem si neuvědomila, že ji nemám. Jinak mi maximálně doma spadne za postel nebo mi ji rozcupuje pes. Takže až potom sáhnu po další.

Tak tolik k mé knižní rutině. Doufám, že se vám článek bude líbit a v něčem se třeba také najdete.

Mějte se krásně a užijte si víkend.

Vaše Šárka ♥