RECENZE – Šepot papíru a inkoustu

Autorka: Lindsay Harrelová

Překlad: Marie Hohlová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2020 

Počet stran: 352

ISBN: 978-80-7546-264-0

Anotace:

Tři ženy, jež napříč časem spojuje vášeň pro příběhy, bojují se společenskými konvencemi, sní své sny o šťastné budoucnosti a doufají, že jejich životy naplní láska. Sophie Barrettová je terapeutka, která se potřebuje vzpamatovat z tragické smrti snoubence, a proto odjíždí do anglického Cornwallu, kde se setkává s Ginny Roseovou, snažící se udržet nad vodou malé knihkupectví. Podaří se jim společnými silami překonat nepřízeň osudu a rozluštit záhadu tajemného zápisníku, v němž svůj život a své touhy před sto padesáti lety popsala záhadná Emily? A podaří se jim najít lásku?

Sophie žije v Arizoně, kde se živí jako terapeutka. Pomáhá ženám najít cestu v těžkých životních situacích. A miluje knihy. Momentálně se však ona sama potýká s velkými problémy, a neví, jak z nich ven. Je to už nějakou dobu, co jí tragicky zemřel snoubenec. Snoubenec, který se k ní nechoval zrovna ukázkově, ba právě naopak. Ponižoval ji, psychicky ji týral. Sophie má pocit, že se v bytě, kde spolu žili, a kde jí to vše Davida připomíná, ze svých potíží nedostane. Potřebuje pryč. A tak se rozhodne, že na léto odjede do Cornwallu do Anglie. Z Cornwallu pochází jeden z jejích nejoblíbenějších knižních autorů. A Sophie si zajistí bydlení u majitelky knihkupectví, kam bude chodit vypomáhat. A možná ona sama napíše svůj příběh. Prý by jí to mohlo pomoci konečně uzavřít jednu kapitolu svého života.

Ginny Roseová je mladá žena, která se svým mužem vlastní knihkupectví. Garret však už šest měsíců s Ginny nežije. Odjel do Londýna, aby si ujasnil své myšlenky a vyčistil hlavu. Ginny si naivně myslí, že se k ní jednoho dne vrátí s prosíkem, aby ho přijala zpět. Zuby nehty se snaží udržet nad vodou obchod s knihami, což byl Garretův sen. Finanční situace je však velice nepříznivá, obchod nijak zvlášť neprosperuje a na půjčku Ginny nedosáhne. Přemýšlí, jak zvednout obrat a udržet obchod v chodu. Pomůže jí s tím Sophie, která se k ní nastěhuje do podnájmu a začne v obchodě spolu s ní pracovat?

A kdo je Emily Fairfaxová, jejíž příběh v zápisníku najde Sophie mezi starými knihami v knihkupectví? Šlo opravdu o skutečnou dívku, která se v 19. století vypsala ze své neopětované lásky, či jde o smyšlené řádky? Sophie se rozhodne tuto záhadu vyřešit. Příběh Emily ji velice oslovil a touží zjistit, zda opravdu žila a zda se vše, co je napsáno v zápisníku, skutečně událo.

Jak už jste poznali z řádků výše, v knize se střídají kapitoly vyprávěné Sophií a Ginny a mezi ně vstupuje ještě linka z minulosti, konkrétně z poloviny 19. století. Mladá Emily nám vypráví svůj příběh nešťastné lásky, i to, jak se stala spisovatelkou. 

Kniha je napsána velice čtivě. Prostředí Cornwallu a knihkupectví bylo pro mě okouzlující. Postavy jsou vykreslené naprosto reálně a dokážete se do nich vžít. A je úplně jedno, zda jde o postavy současné, či z předminulého století.

Možná bych však uvítala, kdyby se postava Sophie rozvíjela i jiným směrem než pouze k hledání poznatků o Emily. Ano, autorka samozřejmě popisuje i její osobní život, Sophie se s někým seznámí, ale to pátrání bylo takové prvotní a to trošku zchladilo mé nadšení z knihy. Asi jsem si to na začátku nalinkovala trošku jinak, ale to už je čistě můj subjektivní pocit. A potom jsem se tedy vůbec neztotožnila s koncem, jak se vlastně Sophie se svými problémy vypořádala. A myslím, že asi nebudu jediná, koho to překvapí.

Jinak knihu určitě ráda doporučím. Pro knihomolky, které při návštěvách knihkupectví zažívají slastné pocity, bude tento příběh to pravé ořechové. Je romantický, ale nepřeslazený, je zkrátka ze života.  

O autorce:

Lindsay Harrel žije v Arizoně se svou rodinou a dvěma retrívry. Více informací najdete na webových stránkách zde.

Hodnocení: 90%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu zde můžete zakoupit.

RECENZE – Můj tajný život

Autorka: Lucie Hříšná

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2020

Počet stran: 240

ISBN: 978-80-7546-257-2

Skutečný příběh luxusní společnice

Anotace:

Skutečný příběh luxusní společnice.

Holky jako já nemají na čele napsáno prostitutka a rozhodně tak ani nevypadáme.

Luxusní společnici na první pohled nepoznáte, dost možná to nezjistíte ani když to bude vaše kamarádka, možná i ta nejlepší. A co teprve vaše dcera nebo třeba jenom spolužačka, sestřenice.

Jestli jsem se něco za těch 5 let kdy jsem cestovala uspokojovat touhy gentlemanů z celého světa naučila, tak především, že „pravda je pružná…“

Jmenuji se Lucie, jsem vzorná studentka, co nevidět doktorandka, dcera, vnučka, kamarádka, vášnivá golfistka, milovnice vína, překrásného spodního prádla, nadšená cestovatelka a excelentní lhářka, o které nikdo neví, že za její společnost muži platí.

A tohle je příběh o mém druhém tajném životě...

Lucie je studentka vysoké školy a rozhodně ji neuspokojuje žít život obyčejné, vesnické holky. Odstěhuje se tedy od rodiny, ale samozřejmě jí nestačí ani klasický, studentský život s ostatními dívkami na koleji. Touží po svém vlastním bytečku, který by si krásně zařídila. Ovšem na něj si obyčejnou brigádou za pár korun nemůže nikdy vydělat.

Rozhodne se tedy dělat prostitutku. Luxusní prostitutku. Luxusní společnici. Osloví několik agentur a pomalu se jí začne rozjíždět nový život. Mezi přednáškami a zkouškami se schází se svými klienty na tzv „meetingu“, tedy normálně řečeno, rozdává si to s mužskými za peníze někde na hotelovém pokoji. Zpočátku se snaží brát co nejvíc schůzek, protože musí splatit majitelce agentury pořízení fotografií do profilu. Později si už může více vybírat, cestuje do zahraničí, kupuje si luxusní spodní prádlo, protože to zkrátka miluje, a šetří na vysněný byt. Spolužačkám lže, že si vydělává jako fotomodelka, rodinu navštěvuje sporadicky.

Jak čas běží, konto se plní, ovšem dá se z takto rozjetého vlaku ještě někdy vystoupit? Nebo spíše, zvyknete-li si na život, ve kterém nemusíte počítat každou korunu, chce se vám ho vůbec dobrovolně opouštět?

Zpočátku jsem knihu jen tak přešla pohledem, protože erotické romány nejsou žánr, který bych vyhledávala. Většinou jsou psány stylem, který mě prostě neoslovuje. Takže mě napoprvé zaujala pouze vyvedená obálka. Potom jsem však na knihu četla celkem dost chválu a o recenzní výtisk jsem si tedy požádala. Bohužel, bylo to v mém případě šlápnutí vedle.

Od knihy jsem čekala daleko víc, než jsem dostala. Nečekala jsem nijak vybroušený styl psaní, ale více úrovně asi ano. Čekala jsem pikantní zážitky ze života té tzv. luxusní společnice, ale nedostala jsem nic moc. Zkrátka každá kapitola je o jednom chlapovi, se kterým si to Lucie rozdává. Popisuje stále dokola, jak to má ráda, jak miluje luxusní krajky a prostě po pár kapitolách nic nového pod sluncem, prostě nuda. Přeskakuje v ději od jednoho k druhému, kdyby nebyly kapitoly pojmenované, ani byste nevěděli, s kým momentálně je. Mám pocit, že takový sexuální deník by dokázal sepsat i ten, kdo se jako luxusní společnice nikdy neživil, jen by si trochu zaguglil.

Čím mě navíc hlavní hrdinka naprosto neskutečně iritovala, bylo to, jak opovrhovala vlastní rodinou a známými z „obyčejného světa“. Copak ona byla něco víc? Prostitutka? Když na sebe byla tak hrdá, proč svou skutečnou práci tajila? Tím se mi naprosto zprotivila a myslím si své i o její inteligenci.

Takže mě kniha vůbec neoslovila, a když jsem si potom přečetla hodnocení a komentáře na databázi, je nás takových víc. Prostě od luxusní společnice jsem čekala větší lesk, vyšší úroveň, a to především i v myšlení. Na mě to luxusně nepůsobilo. Možná mám o luxusních společnicích mylné představy, kdo ví...

Nicméně vás od přečtení knihy neodrazuji, třeba vás osloví, musíte zkusit a uvidíte. Knížka je tenká, psaná velice jednoduše, takže ji přečtete raz dva.

Hodnocení: 50%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu zde můžete zakoupit.

RECENZE – Zima bez tebe

Autorka: Beth Goodová

Překlad: Jaroslava Baconová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 384

ISBN: 978-80-7546-263-3

Anotace:

Zimní romance, která vás zahřeje u srdce...

Po smrti milovaného přítele se Hannah Clitheroeová ukrývá se svým smutkem před celým světem. Její nový domov – Kernowská usedlost v Cornwallu, který zdědila po babičce – je k tomu jako stvořený. Hluboký zármutek ji brzy naruší někdo, kdo má pocit, že Kernowská usedlost, ležící jen kousek od městečka Pethporro, by měla patřit jemu. Raphael Tregar, nepředvídatelný muž se špatnou pověstí, se Hanně rychle dostane pod kůži. Nejvíc Hannu dostihnou babiččina tajemství z dávné minulosti a cítí se ztracenější a opuštěnější než kdykoliv předtím. Blíží se zima a začíná být víc než jasné, že Vánoce už sama trávit nebude…

Hlavní postavou této zimní romance je Hannah, která po své babičce zdědí Kernowskou usedlost. Po babičce, kterou v životě neviděla, protože její matka jí vždy tvrdila, že babička dávno zemřela. Když za tragických okolností přijde Hannah o svého přítele, sbalí se a z Řecka, kde dosud žila, odjede do Cornwallu do babiččina, nyní už svého domu. Dům je zanedbaný, babička neměla finance na nějakou údržbu asi spoustu let a podle toho vypadá. Přesto se Hannah rozhodne, že na usedlosti zůstane a vytvoří si z ní nový domov. Jedinou třískou v jejích plánech je soused Raphael Tregar, který si z jistého důvodu dělá na usedlost nárok. Raphael je pohledný muž, ovšem arogantní a s pověstí sukničkáře. Hannah se jím ale nedá zastrašit a věnuje se práci na domě. Během té doby se dozvídá leccos z babiččiny minulosti, která se, bohužel, nějak proplétá s osobou protivného souseda.

Zima bez tebe je taková ta správná oddechovka, kterou člověk hledá, když potřebuje vypnout, nad ničím nepřemýšlet, jen v poklidu číst a užívat si prostředí zimního Cornwallu. Mám ráda příběhy z anglického venkova a jelikož u nás se sněhu nedočkáme, užívala jsem si ho alespoň prostřednictvím příběhu. Místy byla kniha i napínavá, ale víc vám neprozradím.

Jde opravdu o romantické klišé, ale mně to vůbec nevadilo. Občas jsem něco Hannah v chování nevěřila, přišlo mi, že na to, jak moc milovala svého přítele, se potom jak mávnutím proutku z jeho smrti oklepala. To mi přišlo takové neuvěřitelné malinko. Také na svůj věk byla celkem naivní. Ale mně to vážně vůbec nevadilo. Já si čtení užila, mě to bavilo a úplně jsem si v duchu Kernowskou usedlost barvitě představovala.

Takže pokud chcete nenáročný, romantický, zimní příběh z anglického Cornwallu, určitě sáhněte po Zimě bez tebe. 

O autorce:

Beth Goodová se narodila v anglickém Essexu, píše a vydává beletrii od roku 1998. Využívá několik pseudonymů dle žánrů svých knih. Jako Beth Good píše romantické příběhy ze současnosti. Zároveň se věnuje i psychologickým thrillerům (pod jménem Jane Holland) či historické beletrii (jako Victoria Lamb).

Hodnocení: 94%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu můžete koupit zde.

RECENZE – Ztracené dopisy

Autorka: Sarah Mitchellová

Překlad: Kateřina Sigmundová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 320

ISBN: 978-80-7546-209-1

Co když milovanou osobu ochráníte jen tehdy, když ji už nikdy v životě neuvidíte? 

Anotace:

Kanada, současnost

Když Martin milovaný otec zemře, zanechá po sobě jen záhadné dopisy, které psal Angličance Catkins, a zmínku o domečku na pláži v anglickém přímořském městečku. Marta je v Kanadě, kde žije, ve složité životní situaci. Proto se rozhodne odcestovat do Anglie zjistit víc o minulosti své rodiny a odhalit, kdo byla otcova tajná přítelkyně.

Norfolk, 1940

Postupně díky dopisům proniká do příběhu, který se udál v Norfolku za druhé světové války. Sylviin manžel Howard bojuje ve válce, Sylvie se pokouší sama vychovávat jejich dvě děti. Jediné útočiště nachází v chatce na pláži ve Wellsu a v kamarádství s Connii, kterou tam potkala. Mezi oběma ženami se vytváří přátelství na celý život a Sylvie Connii prozradí tajemství, se kterým se nikdy nikomu nesvěřila. O tajném milenci a o dítěti. Válka přinášela i bolestivá rozhodnutí. Slib, který si ženy dají, přetrvá roky. Může obrátit Martin život úplně naruby.

Marta je čtyřiačtyřicetiletá kanadská učitelka, která se momentálně těžce vyrovnává s náhlou smrtí svého otce Lewise. Ten se před půl rokem pustil do sepisování svých pamětí. Martě i její sestře Elizabeth je divné, že paměti začínají až otcovým dosaženým dvacátým rokem. O dětství, dospívání ani zmínka. Také se během psaní otec zmíní, že plánuje navštívit Anglii. Sestry se diví, protože otec 70 let na britském kontinentu nebyl. Po jeho smrti však zjistí, že si zamluvil hotel a pronajal malou chatku na pláži městečka Wells-next-the-Sea v Anglii. Byl tedy opravdu vážně rozhodnut odcestovat. Marta se rozhodne, že se do městečka vydá a zjistí, co za celou tou záhadou stojí. Navíc její sestra objeví v otcově počítači složku s tajemným názvem Catkins. O koho jde? Měl snad otec nějakou utajenou přítelkyni? Marta se rozhodne celé věci přijít na kloub. Navíc v Anglii studuje její dcera, se kterou nemají poslední dobou právě vřelý vztah. Bude mít tedy možnost ji navštívit, aniž by si Janey myslela, že jí chce snad nějak linkovat život a vnucovat své názory.

V dějové lince z minulosti, která se odehrává v anglickém Norfolku v roce 1940, tedy na pozadí druhé světové války, poznáváme Sylvii. Sylvie se sama stará o dvě děti Ester a Lewise, jelikož manžel Howard bojuje ve válce. Ráda tráví čas v malé zděděné chatičce na pláži. Díky ztracenému prstenu tam poznává Connii a jejího malého bratra. Stanou se kamarádkami a ani jedna zpočátku netuší, jak se jejich životy díky válce propletou.

Kniha Sarah Mitchellové mě na první pohled zaujala překrásnou obálkou. Může v čtenářích evokovat, že půjde o sladký románek, nicméně jde o hluboký a silný příběh, jehož jedna část se odehrává během druhé světové války. Muži bojují na frontě a spoustu rodin evakuují své děti do cizích náhradních rodin v Americe nebo v Austrálii, aby unikly válečnému bombardování. Musí být šílené se třeba na několik let vzdát svého dítěte, navíc nemáte vůbec žádnou jistotu, že se ještě někdy opravdu uvidíte.

Jde opravdu o silný, emotivní příběh, ve kterém má své místo i romantická linka, ale rozhodně na ní nestojí podstata příběhu.

Ztracené dopisy určitě můžu doporučit všem čtenářům, nebo spíš čtenářkám, které mají rády silné příběhy, příběhy z druhé světové války, střídání dvou časových linií a odhalování rodinných tajemstvích.

O autorce:

Sarah Mitchellová vyrůstala v Norfolku a studovala na Cambridgeské univerzitě. Předtím, než se začala naplno věnovat psaní, pracovala téměř 20 let jako advokátka v Londýně. Román Ztracené dopisy je její první knihou, ve které se inspirovala vzpomínkami rodičů a babičky s dědečkem v období 2. světové války.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu zde můžete zakoupit.

RECENZE – Léto v Itálii

Autorka: Sue Moorcroftová

Překlad: Jana Chmura Svatošová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 352

ISBN: 978-80-7546-205-3

Anotace:

Co byste udělali, kdybyste dostali druhou šanci?
Když Sofii po dlouhé nemoci zemře otec, rozhodne se podívat na svět novýma očima. Jako jediná dcera se dlouhé roky o těžce nemocného otce starala a nyní si uvědomuje, že je čas začít žít vlastní život – a splnit sliby, které dala tatínkovi, když ležel na smrtelné posteli.
Odjíždí do klidného starobylého městečka v Umbrii, aby odhalila zdrcující rodinná tajemství. Zde se seznámí s mladou servírkou Amy, která zjistila, že muž, který se o ni celý život staral, není její biologický otec; kvůli tomuto odhalení ztratila dosavadní životní jistoty a teď zoufale hledá své místo ve světě.
Pomůže Sofia překonat Amy náročné životní období a podaří se jí zhojit bolestné rány z minulosti? Nebo její novou životní cestu osudově překříží záhadný Levi?

Sofia spoustu let pečuje o nemocného otce. Její život tak hodně ustoupil do pozadí. Ale ona nelituje, otce milovala. Na smrtelné posteli po ní otec žádá splnění několika slibů. Nemá smutnit po jeho smrti. To je první slib. Poté má dělat všechny ty věci, které mladé svobodné ženy dělávají... Cestovat, bavit se. Dále má otci slíbit, že navštíví malé italské městečko Montelibertá a položí květiny na hrob prarodičů, které nikdy nepoznala. V Montelibertá má pít Orvieto classico tak, jak se má pít. A poslední přání... „Buď šťastná, Sofie...“

Sofia tedy odlétá z Anglie do Itálie, rodné země svého otce. Najde si práci jako servírka a začne pátrat po hrobě svých prarodičů. Přitom najde otcova bratra, svého strýce, o kterém neměla ani tušení. Setkání s ním není napoprvé právě ideální, ba naopak, přímo strašné.

V práci se Sofia seznámí s mladinkou Amy, která se zde ocitla na útěku z domova. Dozvěděla se, že její otec není jejím biologickým otcem, zhroutil se jí svět, a utekla od rodiny. Sofia je pro Amy něco jako starší sestra, chce jí být oporou. A přestože odjela z domova, aby nejen našla hrob prarodičů, ale také aby cestovala a užívala života, jak otci slíbila, dostává se najednou do podobné situace jako dřív. Opět se o někoho stará, někomu pomáhá, někomu je oporou.

Kromě Amy potkává Sofia také Leviho, záhadného cizince, který se nějak podezřele motá právě kolem Amy. Přitom by jí podle věku mohl být otcem. Není mu však proti srsti si vyrazit také se Sofiou. Co je, sakra, ten hezoun zač, vrtá Sofii hlavou a hodlá tomu přijít na kloub. A především ochránit Amy.

Musím se přiznat, že jsem od knihy čekala malinko víc. Určitě splnila očekávání v tom, že půjde o oddechový příběh zasazený z největší části do horké Itálie. Ale čekala jsem opravdu nějaké dech beroucí rodinné tajemství, o kterém se píše v anotaci, které mi vyrazí dech, ale nešlo o nic tak převratného, aby mi z toho poklesla čelist.

Děj románu byl na mě celkem pomalý a rozvláčný, ale poslední třetina přece jenom více odsýpala a bavila mě asi nejvíc. 

Pokud toužíte po lehkém, pomalejším příběhu, kde najdete špetku romantiky, trošku Itálie, nějaké ty rodinné svízele, potom sáhněte po této krásce s kouzelnou obálkou. Obálka je opravdu překrásná a dostává ode mě velký palec nahoru.

 

O autorce:

Sue Moorcroftová se narodila v Německu v rodině vojáků z povolání. Žila na Kypru, Maltě a v Anglii. Autorka píše současné romány o životě a o lásce. Získala již několik ocenění. Léto v Itálii se dostalo na řebříček bestsellerů nedělních novin The Sunday Times. Mimo to se věnuje psaní povídek, příběhů na pokračování, článků, novinových sloupků a příruček na téma kreativní psaní.

Hodnocení: 79%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu můžete zakoupit zde.

RECENZE – NASLADKO – zdravě, moderně, snadno

Autorka: Tereza Obermajerová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2019

Počet stran: 110

ISBN: 978-80-7546-206-0

Anotace:

Na sladké se dá jít zdravě a tato kuchařka je toho důkazem. Kombinuje raw, veganský a bezlepkový i klasický přístup. Nevzdává se cukru, ale snaží se ho nahrazovat přírodními sladidly. Namísto pšeničné mouky je použita mouka zdravější. A i když se v kuchařce laktóza neřeší, najdete experimenty i s nemléčnými výrobky. Autorka peče klasické dorty a koláče, samozřejmě po svém, miluje raw dorty a vymýšlí sladké drobnosti ke svačině, kávě nebo aperitivu. Zkuste to jako ona – sladce a zdravě! A nebojte se, nebudete potřebovat žádné speciální roboty, vystačíte si jen s mixérem, holýma rukama a vařečkou.

Odjakživa miluji sladké. Ale nemůžu se cpát denně klasickými sladkostmi, pokud nechci být jako koule a také si zadělat na zdravotní problémy. Proto sladkosti ve zdravém provedení jsou skvělou volbou pro všechny mlsouny.

Kuchařka je vcelku útlá v měkké vazbě, ale není to klasický měkoučký paperback, je hodně tuhá, což je dobře. Obsahuje na padesát receptů, doplněných krásnými fotografiemi. Kombinuje raw, veganský, bezlepkový i klasický přístup. Autorka se nevzdala cukru, nýbrž ho nahrazuje přírodními sladidly. Používá zdravější druhy mouky.

V publikaci najdete raw dorty, lívance, zdravé kaše, smoothie, zdravou zmrzlinu, vafle, domácí sušenky, pudink, bábovku a spoustu dalších rozmanitých a lákavých dezertů. 

Grafické zpracování knihy je skvělé, jsem ráda, že fotografie jsou u každého receptu. Recepty jsou popsané srozumitelně, takže můžete hned začít vesele míchat, šlehat, mrazit nebo péct.

Pokud jste rozmlsaní jako já a chcete svému tělu dopřát potěšení ve zdravějším stylu nebo máte malé děti a nechcete je zahlcovat klasickými sladkosti, určitě se po této knížce podívejte.

O autorce:
Osudový zlom pro mě nastal, když syn slavil narozeniny. Dort bez chuti, z vyhlášené cukrárny, a za dva tisíce korun?! Odpovědí na zklamání byl můj první dort celý potažený marcipánem. Uspěla jsem tenkrát nejen u syna, ale i u okolí. Od té doby peču pro rodinu, pro známé a kamarády. Postupem času mě začalo zajímat i to, z čeho připravuji všechno to sladké. Klasika mi už moc nevyhovovala. A tak se zdravá výživa u mě začala pomalu zabydlovat. Zdravých receptů se mi za těch pár let nastřádalo na desítky. Kuchařka byla nejdřív sen. Ale nyní je tady. A já doufám, že i vám dopomůže k sladkému (zdravému) životu. 

Hodnocení: 100%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu zde můžete zakoupit. 

RECENZE – Holčička, kterou tam nechali

Autorka: Roxanne Veletzos

Překlad: Štěpánka Svobodová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 363

ISBN: 9788075461988

Anotace:

Rodinná sága inspirovaná skutečným příběhem. V mrazivé noci v lednu 1941 se na schodech bytového domu objeví opuštěná židovská dívenka. Rumunsko se spojilo s nacisty a židovská populace je ve vážném nebezpečí. Dívka je umístěna v sirotčinci, ale zanedlouho ji adoptuje bohatý bezdětný pár. Pojmenují ji Natalia a holčička se pro ně stane středobodem vesmíru. Natalia prožívá bezstarostné dětství, adoptivní rodiče ji vroucně milují a chrání před válkou, která zuří všude okolo. Nástup poválečné komunistické diktatury je neúprosný a rodinu stíhá jedna rána za druhou. Rodinu připraví o veškerý majetek, roky dospívání tráví Natalia v bezútěšném světě za železnou oponou, její rodiče jsou označeni za nepřátele režimu a jsou pronásledováni. Jediným únikem před krutou realitou se jí stane hra na klavír a komplikovaná láska. Zamiluje se do dlouholetého otcova přítele, ženatého Viktora, který po změně režimu získal vysokou funkci. Nezapomněl však na staré přátele a snaží se rodině pomoci. Vzápětí však z jejich života zmizí. Po deseti letech se Natalia a Viktor náhodně potkají. Viktorovi se naskytne příležitost získat pro Natalii svobodu a uniknout z komunistického pekla. Natalia musí učinit bolestné rozhodnutí: zůstat v Bukurešti se svými milovanými adoptivními rodiči a mužem, kterého stále miluje, nebo využít šance, aby konečně žila svůj život a jednou provždy snad odhalila minulost.

Natalia pochází ze židovské rodiny, což se v roce 1941 i v Rumunsku ukázalo jako obrovský problém. Rodiče nemají na vybranou. Buď nechají svou dcerku v domě a uprchnou a tím se možná zachrání všichni. Počítají totiž, že se o jejich krásnou malou dcerušku jistě někdo postará. Nebo budou utíkat s ní, v tom případě je veliká pravděpodobnost, že je chytí a všechny zastřelí. Je to pro ně neskutečně těžké rozhodnutí, ale v podstatě nemají na výběr. Holčičku posléze objeví žena a odvede ji do sirotčince. Tam však Natalia nemusí zůstat dlouho. Adoptuje ji bohatý pár Despina s Antonem, kterým se nedaří mít vlastní děti. Nataliu milují a ona se má s adoptivními rodiči jako v ráji. Zbožňuje hru na klavír. Bohužel válečná léta se podepíší i na této rodině a poválečný komunistický režim ještě více. Rodina přijde o celý svůj majetek. Natalia prožívá krušné chvíle, navíc je ještě nešťastně zamilovaná. Nakonec musí v jedné vypjaté situaci učinit velice těžké rozhodnutí, na kterém však bude záviset celá její budoucnost.

Přestože mi kniha přišla tak trošku rozvláčněji psaná, jsem moc ráda, že mi ji Fortuna Libri poskytla k recenzi. Období druhé světové války mě zajímá, ráda si přečtu různé pohledy a také příběhy z různých zemí. Tady navíc jsme se v příběhu dostali ještě do období komunismu, za železnou oponu a to bylo pro mě také hodně zajímavé. Příběh z velké části autentický, vzadu v knize najdete i fotografie pravé „holčičky“ a její adoptivní rodiny.

Já knihu k přečtení můžu určitě doporučit, jen musí čtenáři počítat s tím, že děj plyne tak nějak pomaleji, rozvláčněji. Ovšem je velice zajímavý.

O autorce: 

Roxanne Veletzos se narodila v Bukurešti, později se s rodiči přestěhovala do Kalifornie. Už jako teenagerka psala povídky. Jejím hlavním zdrojem bylo dětství strávené v Rumunsku. Pomáhalo jí to se začlenit do nového prostředí. Postupem času se za občasného psaní stala vášeň. To ji vedlo i k rozhodnutí studovat žurnalistiku na kalifornské státní univerzitě v Northridge. Studium úspěšně uzavřela bakalářskou zkouškou.

Hodnocení: 82%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu zakoupíte zde.

RECENZE – Ranní přání

Autorka: Natascha Lusenti

Překlad: Alena Jíchová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 224

ISBN: 978-80-7546-195-7

Anotace:

Není jednoduché začít znovu...

Emilia se nastěhovala s několika kufry a dvěma milovanými kočkami do bytu ve starém paláci. Ztratila práci, je bez závazků, doufá, že na novém místě se znovu nadechne a začne nový život. Ale je zklamaná. Starousedlíci na ní hledí s nedůvěrou. Její kočky vyvolají nepříjemnou reakci sousedky. A pak jí to napadne! Každé ráno připíchne na vývěsku ve vstupní hale u schránek několik řádků: příběh, vzpomínku, pocit, naději, přání. Jednoho dne najde na svém příběhu přilepený dětský obrázek, žlutého panáčka. Díky jemu získá prvního přítele, malého Nicolu a sblíží se i s jeho otcem, pak prohodí pár slov se starou osamělou Ginou a dům pro ni postupně přestává být nepřátelským územím. Všechno ale změní jediná SMS…

Emilia je mladá dívka, která se schovává za dlouhou ofinou svých vlasů. Jako by si tím závěsem z vlasů připadala chráněná před okolím. Miluje barvy. Každá má pro ni zvláštní význam. Emilia byla nucena opustit svou práci a vrátila se do svého rodného města. Kamarádka jí na rok přenechala svůj nájemní byt v jednom kondominiu, protože sama odletěla do Texasu. Emilia nemá žádný nábytek, zato má dvě kočky, Lú a kocoura Lea. S obyvateli domu se nesžívá lehce, přitom tolik touží po přízni a přátelství. Jak to ale změnit k lepšímu? Dívka začne psát krátké příběhy a každé ráno je vyvěsí na společnou nástěnku. Třeba se díky nim s někým seznámí? Je zvědavá, zda lidé budou vůbec na její psaní reagovat.

Se dvěma obyvateli domu si poté opravdu porozumí. Stařičká Gina, která žije již spoustu let sama, se stane Emiliinou nejlepší přítelkyní a malý Nicolo velký kamarád. Zato s jeho otcem si rozumí o to méně. Nový začátek v novém bytě není pro Emilii tedy vůbec jednoduchý.

Musím přiznat, že jsem se do knihy velmi těžko začítala. Chvílemi mi připadalo, že ani nečtu román, ale spíš nějaké takové útržky příběhu na sebe nalepené. Autorka píše až takovým lehce poetickým stylem, což mi také úplně nesedlo. Měla jsem to s knihou trošku jako na houpačce. Chvílemi se mi četla moc dobře, začetla jsem se, dojímala se nad přátelství mladé dívky a staré paní, a vzápětí jsem měla pocit, že je to vlastně ztráta času a příběh mi vůbec nic nedává. Ranní přání je taková zvláštní kniha. Na jednu stranu obsahuje spoustu krásných myšlenek, na druhou stranu jsem měla pocit, že kdybych nedočetla, o nic nepřijdu. Dočetla jsem. A konec? Jak jsem od knihy očekávala něco jiného, tak stejně jsem čekala trošku jiný konec. Prostě jsem z příběhu spíše rozpačitá a myslím, že autorka by se měla asi držet spíše moderování, pokud je v něm dobrá. Ano, napsala román, splnila si sen, ale myslím, že nás čtenáře to nijak zvlášť neobohatilo.

Co říci závěrem? Věřím, že si kniha svůj okruh čtenářů najde, ale v žádném případě nesedne každému. Chválím nádhernou obálku, která zaujme na první pohled.

O autorce:

Natascha Lusenti žije v Miláně. Její hlas mohou slyšet posluchači Radia2 již šest let v ranním vysílání. Den startuje nesmírně populárním blokem Probouzení. Svou kariéru začala v tiskových médiích, poté pracovala v televizi jako redaktorka, moderátorka a scénáristka. Jejím dětským snem bylo napsat román a ani nedoufala, že se jí její přání splní. Ranní přání ,její první román, je splněním tohoto dětského snu.

Hodnocení: 67%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu můžete zakoupit zde.

RECENZE – Návod k použití lásky

Autorka: Renáta Názlerová

Překlad: Jana Semelková

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 288

ISBN: 978-80-7546-170-4

Anotace:

Láska vás může vynést až do oblak, ale může dát i pěkně zabrat. Je povznášející a úžasná, dokáže přimět k hrdinským činům, ale i k páchání úplných hloupostí. Dokáže léčit, ale i ublížit. Proto je nutné se o ni dobře starat. Terapeutka Tamara Koch, řeší problémy lidí, kteří prošli její ordinací, pravidelnou údržbu své lásky zanedbali, nebo nevěděli, jak ji dělat. Tamara má ke svým klientům často nekonvenční přístup, její postoje překvapí, její rady a postřehy jsou vtipné. Ale jak už to v životě bývá, je lehčí radit druhým než sobě. Odbornice na vztahy totiž řeší i svůj osobní problém se dvěma osudovými muži. Příběhy v románu jsou inspirovány skutečnými událostmi. Situace, ve kterých se jejich hrdinové ocitají, mohou potkat kohokoliv nás. Možná vám ve vaší situaci Tamara Koch pomůže najít řešení, povzbudí vás, nebo alespoň získáte pocit, že v tom nejste sami. Než se blíže seznámíte s Návodem k použití lásky, věnujte, prosím, pozornost tomuto upozornění: Můžete mít všechno na světě: zdraví, peníze, slávu, ale pokud nemáte lásku, nemáte nic. Láska je vlastně jakési zařízení. Každé zařízení potřebuje pravidelnou údržbu a servis. Není hanba jít do servisu nebo si nechat udělat generálku, pokud cítíte, že se zařízení zasekává nebo nefunguje jako obyčejně. Každá láska je jedinečná a je jen a jen vaše, proto se o ni náležitě starejte a pamatujte, že bez pečlivé a pravidelné údržby se neobejde. Možná že budete mít pocit, že byste chtěli lásku vyměnit a pořídit si novou, mladší, krásnější model, možná i výkonnější, ale pozor! Nikdy to nebude zadarmo. Za všechno se platí.

Tamara provozuje vlastní terapeutickou praxi. Je to dáma s téměř čtyřicítkou na krku, svobodná, bezdětná, s několika kily navíc, ale zdravě sebevědomá, která ví, co jí sluší a svou váhu umí nosit. V její ordinaci poznáváme rozličné osudy a problémy klientů, které jsou v podstatě reálné a my si z četby knihy můžeme odnést i nějakou tu radu či ponaučení. Kromě životních peripetií klientů řeší Tamara také nelehké situace ve svém osobním životě. Objeví se dva osudoví muži a Tamara se rázem ocitá na pomyslné misce vah. Kdo z koho...

Knihu Návod k použití lásky nelze přehlédnout. Má tak nádhernou obálku, že musí upoutat snad každého. To se opravdu Fortuně Libri povedlo. Naštěstí i obsah knihy si zaslouží palec nahoru. Román, ve kterém se prolínají různé osudy lidí spolu s Tamařiným osobním životem, se čte lehce, autorka píše čtivě, vtipně, ale nechybí ani spoustu životních rad. Je pravda, že občas jsem se trošku ztrácela v postavách Tamařiných klientů, kdo ke komu patří, co řeší a tak podobně. Ale nebyl to žádný velký problém, zorientovala jsem se nebo si třeba nalistovala pár stránek zpátky a postavy si připomněla. Přestože jsem se s Tamarou nemohla ztotožnit, především co se týkalo jejího vztahu s jistým mužem, kterého já bych asi chvílemi s chutí zadupala do země a už ho nechtěla nikdy vidět, kniha se mi líbila, hlavní hrdinka mi byla sympatická, a určitě ji můžu doporučit.

O autorce:

PhDr. Renáta Názlerová vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě UK v Bratislavě. Působila jako redaktorka a šéfredaktorka, v současnosti se věnuje publicistice. Spolupracuje s televizí JOJ jako scénáristka a herečka a moderuje talk show Supermama. Více než pět let pracuje jako mediátorka, věnuje se koučinku a firemnímu vzdělávání.

Návod k použití lásky je její třetí kniha. Spolupracovala na ní s psycholožkou a terapeutkou Tamarou Koch. Je šťastně vdaná, je hrdou matkou syna Matěje a její velkou vášní je cestování.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu můžete zakoupit zde.

Recenze - 100 dní štěstí

Autor:                          Fausto Brizzi

Překlad:                     Alena Jíchová

Nakladatelství:       Fortuna Libri

Rok vydání v ČR:   2014

Počet stran:              384

„Nejztracenější ze všech dní je ten, v němž jsme se nezasmáli.“

(Nicolas de Chamfort)

Anotace:

Hořce úsměvný román o lásce, chlapském přátelství, slunné Itálii a skvělé italské kuchyni. Budete plakat a budete se smát, jako byste sledovali skvělý film! 

Nemám žádnou zásluhu, pro kterou bych byl oficiálně vzpomínán. Abych ospravedlnil tu mramorovou desku. Desku, kolem které někdo projde a řekne: „Mrkni mi do Wikipedie, kdo byl tendleten Battistini!“ 

Nicméně mám ženu a dvě děti, které miluju, úžasné přátele, mužstvo kluků, kteří by za mě dali život. Dělal jsem chyby, další ještě udělám, ale taky jsem se zapojil. Taky jsem tu byl. Možná v koutku, nebyl jsem oslavenec, ale byl jsem tu. Jediné, čeho lituju, je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít.

Lucio Battistini se živí jako trenér ve fitcentru a rovněž trénuje mužstvo vodních pólistů. Nejsou nijak úspěšní, většinou na posledních příčkách žebříčku, ale vodní pólo a jeho chlapci jsou pro něj srdeční záležitostí. Pólu se věnoval od dětství, ale později z důvodu úrazu musel se závodní dráhou přestat. S manželkou Paolou má dvě děti, jejich vztah však momentálně vinou Lucia prochází vážnou krizí. 

Ve svých čtyřiceti letech se jednoho dne dozvídá, že trpí rakovinou jater s metastázami na plicích. Protože Lucio všechny počáteční příznaky nebral vážně, nemoc se nepodařilo podchytit včas, ale až v posledním stadiu. Luciovi zbývá odhadem 100 dní života. Když pomine počáteční šok, začíná Lucio přehodnocovat celý svůj život. Spoustu věcí si nyní uvědomuje, ale dřív by je možná vůbec nevnímal nebo je nepovažoval za důležité. Chvíli doufá a představuje si, že se stane nějaký zázrak a on se jednoho dne probudí zdravý. Sám ale ví, jak jsou jeho sny pošetilé. Odmítne chemoterapii, protože počáteční dávky nevykazují žádné pozitivní účinky na onemocnění. Chce svých 100 dní života prožít a ne přežít. Chce svých 100 dní života proměnit ve 100 dní štěstí. Touží po usmíření s Paolou a nejvíce času věnovat dětem, které o jeho nemoci nemají ani tušení. Velkou oporu má Lucio ve svém tchánovi a nejlepších kamarádech  Umbertovi a Corradovi. Své poslední dny a hodiny života chce však strávit téměř pouze ve společnosti své ženy a dětí. Čas je mu nepřítelem, který nemilosrdně den po dni ukrajuje z jeho zbytku života. Nemůže nic odkládat, možná by nestihl vše, co si naplánoval na své poslední tři měsíce na tomto světě. 

Musel zjistit, že umírá, aby začal žít. 

Dnes jsme remizovali. Už je před námi jenom jeden zápas do konce mistrovství. Ještě svítí možnost zahrát si play-off. Jako trenér fakt nejsem špatný. Jako nemocný jsem opravdu bídný. Nedokážu dělat nemocného. Paola mi nadává každý den a já ji nechám. Je to známka pozornosti. Nikdy nezapomínám na to, že to, aby mi odpustila, je můj hlavní cíl. Ale nechci, aby to bylo kvůli mé nemoci.

Chápu až teď, že to je, jako bychom se vrátili v čase zpět o deset let. Musím ji znovu dobýt. To se snadno řekne.

Kniha je krásná a velmi smutná zároveň. Budete plakat a budete se smát. Autor nám naservíroval ve vkusném množství také dávku černého humoru a sebeironie. A  hodně jsem si poplakala. Příběh je to reálný, může potkat kohokoli z nás. Je vyprávěn Luciem v první osobě. Jak já jsem si přála, aby se nějaký ten zázrak stal a on mohl zůstat otcem svým dvěma dětem a manželem své ženě. Ale nemoc je často neúprosná. A dokud neonemocníme nebo se nestane něco zlomového v našich životech, velmi často mrháme časem, spoustu věcí si neuvědomujeme, protože je v tu chvíli nepovažujeme za nijak zásadní. Ale jak bychom se cítili, kdyby nám najednou někdo řekl 100 dní a konec? Může se to stát, nikdo z nás neví, co pro něj osud přichystal. Ale momentálně máme život ve svých rukou a proto ho žijme a užívejme si ho. S rodinou, přáteli, kdykoli a kdekoli.

Knihu 100 dní štěstí určitě doporučuji k přečtení. Autorův styl vyprávění mi sedl a příběh se mi četl moc dobře. A po celou dobu jsme měla strašnou chuť rozjet se do Itálie a dát si smaženou ciambellu.

Knížka má také kromě krásného obsahu velmi pěknou obálku. 

A ještě malý tip... Autorovi začátkem května vyjde v Česku druhá kniha s názvem Máš mě vůbec rád?

„Myslím to tak, že se chci vrátit domů. Odpusťte mi to, ale tohle není ten výlet, na který chci vyrazit. Vlastně... na který musím vyrazit.“

D´Artagnan se na mě usměje: je jediný, kdo už pochopil.

„Tvoje žena nikdy nebude souhlasit, po tom, co jsi provedl,“ podotkne.

„Zkusím to.“

„Nepochopil jsem, o čem to mluvíte,“ přizná Umberto.

„Chci někam vyrazit se svými dětmi. A s Paolou. Chci všechny dny, co mi zbývají, strávit s nimi. A ne s vámi.“

Možná jsem byl příliš přímý, a tak rychle obrušuji hrany.

„Nechápejte mě špatně, jste moji nejlepší kamarádi, jsme čtyři královnini mušketýři, ale vím o vás všechno, znám vaše přednosti a nedostatky a naopak. O svých dětech ale nevím skoro nic a ony nevědí nic o mně. V téhle chvíli potřebuju je. A ony to sice nevědí, ale potřebují mě.“

Ticho.

„Nemůžu ztratit už ani minutu.“

O autorovi:

Mimořádně úspěšný italský režisér, scenárista a filmový producent. Jeho první celovečerní snímek Noc před maturitou (Notte prima degli esami) získal prestižní ocenění italské filmové kritiky. David di Donatello (Donatellův David) a Nastro d’Argento (Stříbrná stuha) a stal se kinematografickým fenoménem roku 2006.

Následovaly režisérsky vydařené a divácky úspěšné komedie Ex (2009), Maschi contro femmine (Muži proti ženám, 2010), Com’e bello far l’amore (Jak je milování krásné, 2012), Pazze di me (Bláznivě zamilované, do mě, 2013). Diváci, čtenáři i kritici oceňují „komický pesimismus“ typický pro jeho postavy, které i přes nepřízeň a rány osudu dokážou najít sílu znovu ráno vstát a dokonce se i usmívat.

Stejně jako ve svých filmech ani zde neskrývá svůj obdiv k famóznímu režisérovi a herci Mariu Monicellimu, který se proslavil mimo jiné filmy Mí přátelé, Brancaleonova armáda, Velká válka. Podle Brizziho scénáře natočil režisér Karel Janák film 10 pravidel, jak sbalit holku (2014).

Kniha 100 dní štěstí je Brizziho první román a práva byla prodána do více než 30 zemí, mj. do Francie, Německa, Velké Británie, Španělska, Brazílie, Izraele, Slovenské republiky, Srbska, Turecka a Austrálie. Brizzi už ohlásil, že román 100 dní štěstí brzy převede na filmové plátno.

Hodnocení: 5/5 

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji internetovému knihkupectví MegaKnihy.cz.

Knihu ZDE samozřejmě můžete zakoupit.