pondělí 29. února 2016

Recenze - Kraj padavých větrů

Autor:                         Jörg Maurer
Překlad:                     Mgr. Olga Vogelová
Nakladatelství:        Omega
Rok vydání v ČR:     2015
Počet stran:                248

Anotace:
Příjemné klima s výhledem na hory – první případ komisaře Jennerweina.
Během koncertu v idylických alpských lázních se z galerie zřítí muž přímo do publika – je na místě mrtvý. A divák, na kterého spadl, také. Komisař Jennerwein se pouští do vyšetřování případu – byla to nehoda, sebevražda, nebo vražda? Prodírá se rozcházejícími se výpověďmi svědků, místní mezitím spekulují požitkářsky u piva a v horách pofukuje teplý alpský fén. Proč je najednou vážený majitel pohřební služby Ignaz Graseger tak nervózní? Komisař Jennerwein se mezitím dostává na horkou stopu…
Podle románu byl natočen v Německu v roce 2011 i film Föhnlage - Ein Alpenkrimi.

Příběh je zasazen do jednoho lázeňského městečka v bavorském podhůří. Během klavírního koncertu v místním kulturním centru se „ze stropu“ zřítí přímo do publika muž a je na místě mrtev. Umírá také mladý muž, na kterého padl. Jak je možné, že si letícího muže nikdo nevšiml? Případ záhadného pádu místního uvaděče dostane na starost komisař Junnerwein. Šlo o nešťastnou nehodu, sebevraždu či snad vraždu?

V knize poznáváme mimo jiné manželskou dvojici Uršulu a Ignáce Graseggerovi, majitele pohřebního ústavu. Jakmile započne vyšetřování podivného úmrtí v kulturním centru, dostanou oba strach. Mají snad se smrtí uvaděče Liebschera něco společného? Skrývá se za jejich podnikáním v pohřebnictví ještě něco jiného?



A tak se stalo, že objevili Inga Stoffregena, malého šlachovitého muže, ironmana na volné noze, návštěvníka koncertu proti vlastní vůli, muže ve špatnou chvíli na správném místě. Úplně zapadl pod hromadu rosolu Evžena Liebschera, ležel daleko pod sedadlem, že bylo potřeba prohlédnout na něm ležícího Liebschera dvakrát, než bylo možné siláka objevit.
„Musíme zvednout tu mrtvolu a toho zraněného vytáhnout,“ navrhl Josef Scharrbiegel, zcela výjimečně nebyl zástupcem lékařské profese, ale člen zastupitelstva a majitel stejnojmenné pekárny.
„Ne! Jenom to ne! Vždyť je to mrtvola, s tou se nesmí hýbat!“ vřeštěla imitace Marge Simpsonové z galerie. Ale Scharrbiegel se prosadil, Evžena Liebschera s úctou odsunuli a Inga Stoffregena uložili do stabilizované polohy na boku. V ní mu vytékala krev z ucha.

Musím říct, že tato kniha pro mě byla velkým oříškem. Čekala jsem klasickou detektivku, ale dostala jsem naprosto originální příběh. Nic podobného jsem dosud nečetla. Myslím, že autorův styl je natolik specifický, že jej nelze k žádnému jinému přirovnat.

Kraj padavých větrů mi celkově přišel hodně chaotický. Velmi často jsem se ztrácela v ději, v postavách, které vůbec nehrály žádnou zásadní roli, vynořovaly se odnikud a zase mizely. Kořením je autorův osobitý smysl pro humor. 
Na obálce knihy je psáno, že severská detektivka získává konkurenta. S tím nemohu vůbec souhlasit, protože autorův styl je na hony vzdálený tomu, co známe pod pojmem severská krimi.

Knihu bych doporučila každému, kdo rozhodně nečeká klasický známý příběh podle pera Agathy Christie, ale chce zkusit úplně jiné vody detektivního žánru. Můj šálek čaje však tento autor, bohužel, nebude.

Kraj padavých větrů je krásně graficky zpracovaná kniha s moc pěknou obálkou. 

O autorovi:
Jörg Maurer se narodil roku 1953 v Bavorsku, nedaleko rakouských hranic. V rodné vesničce Garmisch-Partenkirchen dlouho nezůstal a krátce po ukončení školní docházky odešel do Mnichova, kde vystudoval germanistiku, anglistiku, divadelní vědu a filozofii. Několik let učil němčinu a angličtinu. V té době rovněž napsal svůj první román Föhnlage, který vyšel v roce 2009 a okamžitě si získal přízeň mnoha čtenářů. Kromě psaní je jeho velkou vášní hudební kabaret. Obojí umně propojuje na svých „hudebně-kabaretních autorských čteních“. Přestože mu učení přirostlo k srdci, dal nakonec přednost literatuře a hudbě.

Hodnocení: 2/5 


Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Omega a knihkupectví Knihy Dobrovský.




čtvrtek 31. prosince 2015

Recenze - Elegantní hřích

Autorka:                   Kendall Ryan
Překlad:                    Kristýna Vítková
Nakladatelství:       Grada - Cosmopolis
Rok vydání v ČR:    2015
Počet stran:               336


Anotace:
Když dostane nevinná a slušně vychovaná Emmy Clarková práci asistentky v modelingové agentuře v New Yorku, splní se jí sen. Ovšem práce po tyranskou šéfovou Fionu se stane noční můrou. Jediné, co Emmy v práci drží, je hvězda mužského modelingu Ben.
Ben je Emmyin naprostý opak: je neuvěřitelně nádherný, dobře placený a zcestovalý. Emmy ale nechce být jen jednou z dlouhé řady jeho fanynek a příležitostných flirtů. Když se začnou sbližovat a překonají i temné Benovo tajemství, vloží se mezi ně Fiona a jejich vztah i kariéra jsou v ohrožení.

Emerson Clarková, které všichni říkají Emmy, pracuje jako asistentka v modelingové agentuře, která je zaměřena na mužské modely. Šéfuje jí nepříjemná a arogantní Fiona, která Emmy neváhá kdykoli a kdekoli ponížit či zesměšnit. Emmy by se možná poohlédla po jiném zaměstnání, kdyby se v agentuře neseznámila s modelem Benem. Fiona, Ben i Emmy odlétají na tříměsíční pracovní cestu do Paříže, kde se Emmy s Benem sblíží a zamiluje se až po uši. To se pochopitelně nelíbí Fioně, která si myslím, že má na Bena výsadní právo.


Elegantní hřích je první díl erotické trilogie z prostředí módního průmyslu. Kniha je psána z velké většiny z pohledu Emmy, několik kapitol či částí z pohledu Bena. Styl autorky mě neoslovil, nesedl, nedal mi vůbec nic. V knize se neustále dokola opakují stejné pasáže, dialogy, na určitá slova začnete být zanedlouho vyloženě alergičtí. Snad i v tomto žánru by šel použít pestřejší slovník. Nebo to byla záležitost českého překladu... nevím. Postavy mi nebyly nijak zvlášť sympatické, ničím mě neoslovily, kromě Fiony jsem jim v určitých situacích moc nevěřila. Fiona je arogantní, bezcitná potvora, ale jako jediná pro mě byla uvěřitelná. Děj byl takový plochý, v podstatě o ničem zásadním, alespoň pro mne. Nemůžu říct, že bych od erotického románu čekala nějaké složité čtení, to určitě ne, ale čekala jsem opravdu trošku víc, alespoň v jazykovém směru, když už ne v dějovém.
Knihu doporučím čtenářce, která potřebuje vyloženě vypnout, nad ničím nepřemýšlet a jen tak v klidu si přečíst pár stránek. Můj názor na knihu je samozřejmě pouze můj subjektivní, věřím, že spousta čtenářek v knize najde víc než já. Soudím dle hodnocení, která kniha dostává. Já osobně vím, že do dalšího pokračování nepůjdu, protože je mi úplně jedno, jak příběh Bena a Emmy dopadne, nejsem zvědavá. Autorka zkrátka můj zájem nedokázala probudit.



„Jo, kotě. Kurva.“ Zabořil prsty do vlasů a přitahoval si mě blíž. Uniklo mu tiché zakňourání, ten zvuk byl tak syrový a primitivní, že se mi z něj vyplavila do krevního oběhu další pořádná dávka endorfinů. Mimoděk jsem zpevnila své sevření, chtěla jsem ho víc, potřebovala jsem ho uvnitř sebe. Odtáhla jsem se a postavila se na roztřesených nohou. Popadl do dlaní mou tvář, hluboce mě políbil a jazykem se mnou flirtoval.
„Bene...“
„Cokoliv chceš...“ vydechl mi do úst.
Neměla jsem ani nejmenší tušení, jak ho požádat o to, po čem jsem toužila, takže jsem ho místo toho políbila. V tomhle jsem se cítila sebejistě. Oba jsme zrychleně dýchali a mě uklidňoval fakt, že v tomhle šílenství nejsem sama, kdo ztrácí kontrolu nad vlastním tělem.
Trhl mi knoflíkem u kalhot, rozepnul ho a nepřestával mě líbat.
„Sundej si kalhotky, kotě. Potřebuju být uvnitř tebe.“

O autorce:
Kendall Ryan je autorkou několika bestsellerů, které se umístily na předních místech v žebříčcích v New York Times a USA today. Je to přidrzlá, ale přesto zdvořilá holka ze středozápadu, která miluje knížky a která je lehce závislá na svém lesku na rty. Vystudovala marketing, říká o sobě, že má možná trošku moc knižních „boyfriendů“ a taky dvě zlobivá štěňata.
Více se o autorce dozvíte na jejím webu.






Hodnocení: 2/5 


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství GRADA.

Knihu můžete zakoupit ZDE.