Recenze - Tati, prosím ne!

Autorka:                   Barbara Naughton

Překlad:                    Jana Vlčková

Nakladatelství:      Alpress

Rok vydání v ČR:   2010

Počet stran:              282

Anotace:
Jednoho nedělního rána si osmiletá Barbara uklízí pokojíček a má radost, když jí přijde na pomoc tatínek. Vzápětí se stane něco děsivého - a Barbařin život se nadobro změní. U matky hledat pomoc nemůže, ta má ze sadistického otce strach. Jak dlouho ale dokáže zneužívání snášet? Týdny, měsíce, roky?

Barbara žije v Kinvaře, malé obci na západě hrabství Galway. Má čtyři sourozence, staršího a mladšího bratra a dvě mladší sestry. Bylo jí osm let, když ji otec poprvé znásilnil. A zneužívání pokračovalo dál. Barbara byla v šoku, nechápala, proč jí vlastní otec může tak ubližovat. On byl však sadistický člověk. Barbaře vtloukal do hlavy, že je to normální, že takhle se ke svým dcerám chovají všichni otcové. Často si stěžoval na své manželství. Barbara vůbec nerozuměla tomu, proč to otec řeší s ní. Byla malé děvčátko. Matce si nemohla postěžovat, protože ta se otce bála, bil ji totiž tak, že několikrát skončila i v nemocnici. Dokonce na své děti i jejich otci donášela. Otec bil i svého mladšího syna, celkově štval sourozence mezi sebou. Barbaru stříhal na kluka, kdykoli jí trochu povyrostly vlasy. Strašně ji tím ponižoval. Barbara si myslela, že ji otec tímto způsobem za něco trestá, že je nejspíš tak ošklivá a otec se jí mstí tím, že ji týrá a zneužívá. A takto ubíhal týden za týdnem, měsíce, roky. Barbara následkem zneužívání a psychického nátlaku, otcových výhružek zabitím, pokud něco prozradí, začala mít zdravotní problémy. Omdlévala, zvracela, hubla. Několikrát byla v nemocnici na vyšetření, nikdy však nemohla přiznat, co za jejími problémy stojí. Otec všude povídal, že je Barbara šikanována svými spolužáky. A Barbara se tak pohybovala v začarovaném kruhu, ze kterého nebylo úniku.

Vše se konečně zlomilo, když bylo Barbaře devatenáct let. Jistá situace zapříčinila rozhodnutí, že Barbara konečně otce udala. Byl to však teprve malý začátek peripetií a soudních tahanic, líčení všech těch ponižujících zážitků před cizími lidmi. Ale Barbara musí vytrvat, jinak nedokáže žít dál.

Seděla jsem v kuchyni a snažila se sníst snídani, ale nešlo to. Připravovala jsem se do školy a hlavu jsem měla plnou otcových řečí o tom, že naše chování je úplně normální. Nevěděla jsem, čemu věřit. Dumala jsem nad tím, zda i ostatní děti musejí dělat takové věci se svými tatínky.

Bylo mi pouhých osm let a hlavu jsem měla plnou těchto úvah.

Odpoledne jsem seděla na schodech před školou. Do ničeho se mi nechtělo. Nebavilo mě hrát fotbal ani na honěnou. Bez přestání jsem si kladla otázku, proč mi otec ubližuje. Ani jsem se už vůbec netěšila na blížící se letní prázdniny.

Zneužívání pokračovalo a já je začala brát jako trest za něco, co jsem kdysi provedla. V tu dobu matka často nebývala doma. Jako by se schválně někam vytrácela. Nám dětem bylo řečeno, že odjela nakupovat nebo na návštěvu k příbuzným. Teprve později jsem se dozvěděla, že kvůli otcovu bití skončila v nemocnici.

Přiznám se, že z knihy jsem měla docela velký strach. Nikdy jsem žádnou knihu s podobnou tématikou nečetla. Autorka naštěstí vynechala detailní popisy, kterých jsem se obávala asi nejvíc, a čtení tedy bylo o malinko jednodušší. Ale celkově je to příběh, který vás šokuje, cítíte bezmoc, vztek a lítost. Proč musí malá, bezbranná holčička prožívat tolik hrůzy, utrpení a ponížení? Není snad matčina povinnost ji uchránit před tím vším? Navíc, když jí stoprocentně jisté situace nemohly uniknout. Vůbec si to nedokážu představit, připadá mi neuvěřitelné, že lze přežít tyto hrůzy a žít dál a fungovat.

Příběh je vyprávěn v první osobě... Barbarou. O to více se do něj dokážete ponořit. Kniha se mi zpočátku četla trošku hůř, měla jsem někdy pocit, že čtu slohovou práci dítěte základní školy. Ale možná to bylo schválně psáno jednoduše, protože byla Barbara malé dítě. Druhá polovina knihy se mi četla už mnohem lépe. Určitě ji ke čtení doporučuji, i když je to těžký příběh, silný příběh, plný emocí, které vás popadnou a rozdrtí. Nelze přece zavírat oči před těmito hrůzami jen proto, že se po čtení cítím špatně. Kniha byla napsána proto, aby si získala své čtenáře. Je to skutečný příběh a třeba se autorce a oběti v jedné osobě trošku ulevilo, když se mohla se svou minulostí podělit. Rozhodně chtěla poukázat na detaily,  situace, kterých by si lidé měli všímat, na potřebu pomoci a podpory zneužívaným.

O autorce:

Barbara Naughton je irská spisovatelka. Narodila se v roce 1979. Naughton se stala ústřední postavou politického a právního incidentu v Irsku v roce 2002 v souvislosti s pohlavním zneužíváním dětí.

Hodnocení: 4/5 

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji e-shopu Dobré knihy.