RECENZE – HADÍ OČI

Autorka: Isabella Maldonado

Překlad: Jiří Chodil

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2022

Vazba: pevná/vázaná

Počet stran: 384

ISBN: 978-80-7625-204-2

Anotace:

Smrt celé rodiny ve spánku je sama o sobě nepředstavitelnou tragédií. Speciální agentka FBI Nina Guerrerová a tým profilovačů FBI, k nimž patří, však mají prověřit možnost, že celá záležitost je ještě o poznání děsivější. Existuje snad pojítko mezi touto událostí a případem trojnásobné vraždy, který se odehrál o čtyři roky dříve a 3 000 kilometrů dál?

Nejhorší obavy se záhy potvrdí, když detektivové narazí na stopu sériového vraha natolik zákeřného, že jeho bestiální zločiny procházejí bez povšimnutí skoro 30 let. Nina navíc brutální zločin vnímá v osobní rovině: s každým místem činu v ní znovu rezonuje děsivý příběh o Lloroně, prokleté ženě z mexických legend, jež byla příčinou nejedné noční můry jejího dětství v sirotčinci.

Lidské zlo poznala Nina lépe než kdo jiný, ale krvavá hra se tentokrát odehrává podle záhadného schématu, je znepokojivá, matoucí a plná neznámých. Na cestě po stopách ukazujících nečekaným směrem se Nina ocitá mnohem blíž vlastní nepoznané minulosti, než by jí bylo milé.

Čas se krátí, a zatímco se zužuje okruh podezřelých, dávné události se kuriózní shodou náhod střetnou s přítomností a donutí Ninu k nejvyšší myslitelné oběti.

RECENZE – Mami, přidej!

Autorka: Barbora Vajsejtlová

Nakladatelství: Motto

Rok vydání: 2019

Počet stran: 360

ISBN: 9788026714552

... aneb Jak se (ne)stát super matkou... 

Anotace:

Je jí skoro čtyřicet, má dvě děti, lehkou nadváhu, práci, kterou nenávidí, a pocit, že se s tím nedá vůbec nic dělat (tedy ne s těmi dětmi). Ženy v jejím okolí jsou na tom podobně, i když každá z nich pojímá mateřství jiným způsobem. Jaké máte šance, když toužíte být alespoň ucházející matkou, a přitom nechcete, aby náplní vašeho života byly jen děti? A dá se krize středního věku překonat běháním?

Čtyřicítka na krku, práce redaktorky, která ji právě úplně nenaplňuje, ba naopak, chaotická rána se dvěma dětmi, několik kil navíc, uklidňovák v podobě sklenky vína... Takový je život naší hlavní hrdinky. Lze být vynikající matkou, jedničkou v práci, prostě vše výborně zvládat a nezbláznit se z toho?  Ona si myslí, že ne. Až když pozná dokonalou Kláru, vždy upravenou, s výstavní postavou, vždy výbornou hostitelkou na večírcích, zapochybuje. Umíní si, že alespoň zhubne a začne běhat. Jednoho dne potká na své běžecké trase Kláru a domluví se, že budou běhat spolu. Postupem času se ukáže, že ne vše je takové, jak na první pohled vypadá. Dokonalost zkrátka neexistuje.

Knížka Mami, přidej! je jedním slovem perfektní. Pokud máte děti, začíná vám na hřbet klepat střední věk, v příběhu se najdete a ne jednou. Kniha je psaná vtipně, ale ne tak prvoplánově, jak to občas bývá, nýbrž s takovou lehkostí, prostě se do příběhu hlavní hrdinky vžijete naprosto okamžitě a budete si připadat, že popisuje váš život, vaše bláznivá rána, školní besídky s vašimi dětmi a podobně. Příběh je vtipný od začátku do konce a já měla co dělat, abych se nesmála nahlas třeba při čtení ve vlaku. A víte, že jsem občas uvěřila, že bych také mohla běhat? Zatím jsem se k tomu nedopracovala, ale jednou třeba... Kdo ví...

Pokud máte chuť na něco lehkého, vtipného, čistě ze života a bez přibarvování, sáhněte po této knížce od Barbory Vajsejtlové. Ode mě má velké doporučení. Velké plus dostává i moc povedená obálka.

O autorce:

Barbora Vajsejtlová vystudovala psychologii a žurnalistiku na MU v Brně. Pracovala například v redakcích Aktuálně.cz, iDNES.cz, či Žena a Život.

Hodnocení: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji autorce Barboře Vajsejtlové. Knihu můžete zakoupit zde.

 

RECENZE – Prokletí Schwartzovy vily

Autorka: Anna Beatrix Bártová

Nakladatelství: Petrklíč

Rok vydání: 2019

Počet stran: 224

ISBN: 978-80-7229-677-4

Anotace:

Svět živých i mrtvých se střetává. Minulost se hlásí na světlo boží a nenechá vás spát!

Mladí manželé Nora a Leonard očekávají rodinu a nemají kde bydlet. Financí nevlastní mnoho, a když se naskytne příležitost zakoupit byt ve staré secesní vile na okraji města, nadšeně po ní skočí. Co na tom, že cena je až podezřele nízká a za nedalekou hřbitovní zdí vykukují kříže a náhrobky.

I když si Nora oddechne od všetečné tchyně, skutečný klid v domě nenajde. Je až příliš empatická a citlivá, a jeho minulost je příliš temná. Když se kolem začnou dít prapodivné věci a na chodbách se objevovat cizí lidé ve sto let starých oděvech, pustí se do pátrání. 

Tajemství, které odhalí, vám vezme dech!

Nora má zálibu ve hřbitovech a vůbec se zajímá o vše, co se týká pohřbívání. Proto jí vůbec nevadí, když manžel přijde s nápadem koupě bytu ve starobylé vile, ze které budou mít výhled přímo na kříže a náhrobky starého hřbitova. Život s tchýní je nesnesitelný a Nora přece jenom v těhotenství uvítá klid života ve dvou. Jedno je však podezřelé a to velice nízká cena bytu, navíc vybaveného starožitným nábytkem. Dále jsou v závěti bývalého majitele ustanoveny podmínky, že kupující nesmí byt prodat po dobu deseti let, ani se zbavit nábytku či jakéhokoliv zařízení. Nora chápe, proč se tak stal byt v podstatě neprodejným. Kdo by také toužil bydlet v zchátralé staré vile u hřbitova? Snad jen Nora s Leonardem. Oba mají zálibu v historii a tak na podmínky koupě přistoupí. Život s Leonardovou matkou je peklo a na dražší bydlení stejně nemají peníze. Přestěhují se tedy do starého domu, kde žijí pouze tři staří obyvatelé. Nora očekává, že konečně s Leonardem budou žít v klidu a pohodě. To by se ovšem nesměly dít v domě podivné věci. Co mají znamenat osoby, které se v domě zjevují? Malé holčičky ve starodávných šatech. Jejich smích a výskot, pláč a křik, dupání. Nevysvětlitelné kroky. Mladý pár občas pochybuje o svém zdravém rozumu. O co tady sakra jde?

Na Prokletí Schwartzovy vily jsem byla moc zvědavá a jsem nadšená, že má očekávání skvělého počtení byla naplněná. Přestože preferuji reálné příběhy, duchařiny mám ráda. Protože co my víme, co existuje mezi nebem a zemí. Nikdy bych si netroufla tvrdit, že duchové neexistují.

Autorka mě doslova šokovala prologem, který nastínil zápletku celého příběhu. Opravdu drsné, nečekala jsem to. Základ kvalitního napínavého příběhu je udržet čtenáře v pozornosti a napětí během celého děje až ke konečnému rozuzlení. A to Anna Beatrix Bártová dokázala. Kdybych měla čas, zhltla bych knihu za dva večery. Takhle jsem byla naštvaná, že od knihy musím odcházet. Opravdu mě příběh pohltil. Je psaný čtivě a mrazivě. Postavy jsou výborně charakterově vykreslené. Autorka dokázala, že dobrá duchařina nepotřebuje x stovek stran, aby čtenáře zaujala. V jejím případě poměrně útlá kniha má vše, co od skvělého mysteriózního románu očekáváte.

Kniha se také pyšní úžasnou obálkou a pěkným grafickým zpracováním jednotlivých kapitol. 

Já osobně knihu určitě doporučuji. Přesvědčíte se, že čeští autoři, v tomto případě autorka, psát umí. A já doufám, že Anna B. Bártová bude dál psát a psát a vydávat a vydávat. 

O autorce:

Anna Beatrix Bártová je pseudonym autorky pocházející ze západních Čech, kam také směřuje některé své romány. Vystudovala obor Historie na FF JU v Českých Budějovicích a v současné době žije v jižních Čechách s dcerou, synem, manželem a dvěma psy.

Pod vlastním jménem publikovala některé články v časopise Vítaný host a jeden odborný v jihočeském Výběru.

Hodnocení: 98%

Knihu můžete koupit ve všech dobrých knihkupectvích a e-shopech, či kontaktujte přímo autorku.

RECENZE – Už teď jsi mrtvá

Autorka: Sharon J. Bolton

Překlad: Květa Palowská

Nakladatelství: Domino

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 424

ISBN: 978-80-7498-280-4

Anotace:

Krátce před rozbřeskem se pasažéři vyhlídkového letu balónem stanou svědky brutální vraždy. Necelou hodinu poté se balón zřítí. Katastrofu přežije jediná členka osádky.

Spatřila vrahovu tvář – ale také on spatřil ji. A je odhodlán udělat vše pro to, aby jedinou očitou svědkyni svého činu zlikvidoval.

Žena prchá neosídlenou krajinou, osamělá a vyděšená, a snaží se co nejdříve dostat na místo, kde se bude znovu cítit v bezpečí. Netuší, že právě tam bude muset čelit největší hrozbě...

Měl to být klidný vyhlídkový let. Omyl. To by nesměl být v režii S. J. Bolton. Vyhlídkový let se pro všechny pasažéry stal cestou na smrt. Vlastně téměř pro všechny. Jedna žena přežije. Proč vlastně museli všichni zemřít? Bohužel se neúmyslně stali svědky něčeho, co jejich osud zpečetil, a sice brutální vraždy mladé ženy. Pachatel věděl, že ho posádka balónu sledovala, fotografovala, a tudíž se musel všech zbavit. Po zřícení balónu však vrah zjistil, že jedna žena zůstala na živu. Neúnavně ji pronásleduje, aby umlčel posledního svědka svého krvavého řádění. Jessica začíná svůj boj o život.

Dámy a pánové, tohle byla jízda. Ano, začalo to letem, ale dál to byla grandiózní jízda. Autorka se do toho opřela hned s první stránkou. Takový strhující začátek příběhu jsem hodně dlouho nezažila. Kniha mě vcucla a já musela hltat stránku za stránkou. Opravdu začátek byl tak nabušený napětím, akcí, že jste se od příběhu těžko odpoutávali. Později možná autorka malinko zvolnila, nicméně pro mě byla tato kniha excelentní. O něco méně mě bavily návraty do minulosti, které se v knize objevovaly, ale jinak nemám nic, co bych knize vytkla. S. J. Bolton je prostě záruka vynikajícího čtení pro milovníky thrillerů. 

O autorce:

Sharon Bolton vyrůstala v hrabství Lancashire a její raná kariéra zahrnovala příliš mnoho aktivit, z nichž některé jí dnes uvádějí do rozpaků. Všech svých mladistvých aktivit se ráda vzdala, aby se mohla stát matkou a spisovatelkou (v tomto pořadí).

Její knihy byly nominovány na všechny významné literární ceny, určené pro autory detektivek a thrillerů. Mnohé z těchto nominací proměnila ve vítězství, včetně mety nejvyšší, zisku prestižní ceny Dagger in the Library. Kolegové ze spisovatelské branže o Sharon Bolton hovoří bez výjimky s velkou úctou – za všechny ocitujme Tess Gerritsen: "S. J. Bolton mění tvář krimi románu, jak jsme ho znali doposud."

Hodnocení: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Domino. Knihu zakoupíte zde.

RECENZE – Hana

Autorka: Alena Mornštajnová

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2017

Počet stran: 310

ISBN: 978-80-7491-940-4

Anotace:

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným...

Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.

Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se hra osudu nakonec přece jen rozpustí…

Přestože se kniha jmenuje Hana, my se v knize nejprve seznamujeme s devítiletou Mirou. Jaký zvrat v jejím životě způsobí neposlušnost a následný trest v podobě odepření lákavé sladkosti, nikoho ani ve snu nenapadne. Tyfová epidemie kosí jednoho obyvatele Valašského Meziříčí za druhým a Mira se ocitá sama v rodině maminčiny kamarádky. V naději čeká, až se její rodiče a sourozenci vrátí zdraví z nemocnice domů. Ne vždy naděje a víra uzdravuje a Mira se záhy ocitá v domě své podivínské tetičky Hany. Tak tady teď bude žít? S touto divnou ženou oblečenou jedině v černém, s bezzubými dásněmi, mlčící a neustále žmoulající chlebové kůrky?

Hanu jsem měla doma asi rok, než jsem se do ní pustila. Chtěla jsem ji číst v klidu, ne po chvilkách ve vlaku a jsem moc ráda, že jsem si na ni opravdu vyhradila čas. Kniha je rozdělená na tři části. První Já, Mira se odehrává během padesátých a šedesátých let minulého století, druhá část Ti přede mnou je zasazena do období mezi lety 1933 – 1945 a poslední s názvem Já, Hana se odehrává v letech 1942 – 1963. Román se mi četl velice dobře. Přestože jsem slyšela názory, že kniha není tak skvělá, není tak emotivní, nedostane se vám pod kůži, jak hlásá reklama, já s tímto nesouhlasím. Nicméně každý má samozřejmě právo na svůj názor a pocity z knihy se můžou lišit. Mně se román pod kůži dostal, a ještě dlouho po dočtení jsem nad ním přemýšlela. Ano, není to klasická kniha z prostředí koncentračních táborů, což možná někteří očekávali, ale rozhodně jde o silný příběh. Neustále jsem si říkala, co všechno má Hana za sebou, že ve svém věku vypadá a chová se jako lidská troska. Kdosi napsal, že Hana vlastně vůbec nezažila takové útrapy jako kolikrát lidé v koncentrácích zažijí a stejně se složila a nevyrovnala se s tím. Nejsme ale přece všichni stejní. Kdo může vědět, jak by se zachoval v tak kruté době? Kdo může vědět, co by ho dostalo na lopatky? Nedá se soudit, pokud neprožijete nic podobného. Člověk může být silný, ale prostě přijde osudová chvíle, kdy je zlomen. Za mě je tedy Hana výborně napsaným silným příběhem.

O autorce:
Alena Mornštajnová (nar. 1963) vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. Její druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015.

Hodnocení: 98%

 

RECENZE – Do posledního dechu

Originální název: Last Breath

Autor: Robert Bryndza

Překlad: Kateřina Elisová

Nakladatelství: Grada – Cosmopolis

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 416

ISBN: 978-80-271-0521-2

Mělo to být tvé vysněné rande. Ale místo toho jsi obětí…

Anotace:

Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je na místě nálezu jako první. Problém ovšem je, že to není její případ. Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce – a odhalí souvislost s jinou nevyřešenou vraždou. Obě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu…

Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?

V kontejneru na odpadky je nalezena mrtvá dívka. Její tělo nese stopy mučení. Erika Fosterová se objeví na místě činu jako první, ovšem nemá právo do případu jakkoliv zasahovat. To by ovšem nebyla Erika, aby si nezajistila a neuhájila post ve vyšetřovacím týmu. Navíc se ukáže, že před několika měsíci byla nalezena stejně zavražděná dívka a rovněž pohozena do kontejneru. Erika si je jistá, že spolu případy souvisí. Obě dívky šly na rande naslepo, ze kterého se už bohužel nevrátily. Erika se svým týmem pátrají ze všech sil, protože pokud jde o sériového vraha, zabije znovu.

Na další díl série s Erikou Fosterovou jsem byla moc zvědavá. Stejně jako v Nočním lovu autor odhalí vraha velice záhy. Musím říct, že mi to ale vůbec nevadilo. Naopak. Díky autorovu záměru tak máme možnost nahlédnout do duše vraha, sdílet jeho myšlenkové pochody, poznat jeho rodinu a kolegy v zaměstnání. A snad tak trošku pochopit, proč se uchyluje k zločinu. Dá se však něco takového vůbec chápat? 

Takže já v tomto tahu s odhalením pachatele vidím pouze plus. Kniha je psaná svižně, jak už jsme u Roberta Bryndzy zvyklí. Přestože pachatele čtenář dávno zná, napnutý zůstane až do samého konce. 

Erika mě zpočátku poměrně dost štvala. Její sebestřednost, tvrdohlavost a pocit, že všichni musí skákat podle ní, mi vážně chvílemi lezla na nervy. Ovšem Erika má tu schopnost získat si čtenáře na svou stranu a vy jí potom úplně všechno, čím vás irituje, rádi odpustíte. Protože ona opravdu dře do posledního dechu, jen si prostě nebere servítky. Paralelně s vyšetřovací linií se vyvíjí v menší míře také linie soukromá. Konečně totiž Erika žije rovněž jako žena, milenka, partnerka a ne pouze jako vyšetřovatel. Přestože se do role přítelkyně a milenky nevpravuje lehce, stále totiž vzpomíná na svého mrtvého muže, snaží se. Uvědomila si totiž, že nemůže žít pouze prací.

V příběhu se opět setkáváme s detektivy Mossovou a Petersonem. Nechybí ani nesympatický  superintendant Sparks, se kterým je Erika od počátku série na ostří nože. Tentokrát však zasáhne osud a dojde k zásadnímu zvratu.

Ve své čtvrté knize Do posledního dechu autor poukazuje na obrovské nebezpečí, týkající se sociálních sítí. Vážně si myslíte, že víte, kdo je na druhé straně internetové diskuze? Po přečtení této knihy si už nikdy jistí nebudete. Stačí několik kliků a z nebezpečného slizkého chlapa se stane charismatický hezounek, který vás uhrane nejen hlubokým pohledem z profilové fotografie, ale také vhodně zvolenými větami. Po pár konverzacích vás dostane, kam potřebuje. Na internetu jde totiž úplně všechno. Proto pozor na to, co kde sdílíte a komu se svěřujete. Nevíte, jestli na druhé straně nesedí nějaká pochybná osoba.

Já osobně jsem z knihy nadšená a všem milovníkům thrillerů a detektivek ji doporučuji. Autor mě baví, píše čtivě a já rozhodně chci číst další příběhy s Erikou v hlavní roli. Rovněž mě hodně oslovil námět příběhu. Člověk si kolikrát opravdu ani neuvědomuje, co všechno ze svého soukromí na internetu sdílí. 

Kniha obsahuje také několik dost krutých pasáží. Nemůžu však říct, že by měl autor potřebu na nás chrlit detaily mučení v každé kapitole, spíš v nás probudí představy, a naše fantazie se potom rozjede na plné obrátky i při malé zmínce o krutostech, kterých se vrah dopouštěl na obětech.

Nakonec jako vždy vychválím obálku. Všechny ze série se moc povedly a Do posledního dechu je skvěle doplňuje.

O autorovi:

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho kniha, Dívka v ledu (The Girl in the Ice), které se již prodalo přes milion výtisků, byla označena jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller. Jedná se o první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I pokračování Noční lov (Night Stalker), Temné hlubiny (Dark Water), Do posledního dechu (Last Breath), Cold Blood a Deadly Secrets se drží na předních příčkách prodávaných knih.

Kromě této série je Robert Bryndza taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů. Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách www.robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Facebooku a Instagramu.

Hodnocení: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Grada, kde si Do posledního dechu můžete zakoupit.

RECENZE – Poslední paní Parrishová

Originální název: The Last Mrs. Parrish

Autorka: Liv Constantine

Překlad: Hana Čapková

Nakladatelství: Domino 

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 440

ISBN: 978-80-7498-254-5

Získali jste všechno, co jste kdy chtěli? A je to takové, jak jste si představovali? Opravdu?

Anotace:

Amber Pattersonová už toho má dost. Příšerně ji nebaví být taková nula: tuctová, téměř neviditelná žena, kterou každý přehlíží. Přímo před očima má vzor toho, jak by mohl její život vypadat. Jak by měl vypadat. Daphne Parrishová je blonďatá bohyně, která bere svůj luxusní život jako naprostou samozřejmost. Společně se svým manželem patří k místní honoraci, mají peníze, moc, obdiv, navíc dvě krásné dcerky... Proč by někdo měl mít všechno, zatímco jiný nemá nic?

Amber by se při pohledu na Daphne možná zadávila závistí, ale to se nestane. Má totiž plán, jak sladký život své sokyně postupně nahlodat a zničit, aby mohla v závěru nastoupit na její místo. Podaří se jí proniknout do rodiny Parrishových a zanedlouho se stává Daphninou blízkou přítelkyní. Ráda přijme pozvání, aby s nimi jela na dovolenou, protože jí to skýtá vítanou příležitost ke sblížení se šarmantním Jacksonem. Všechno jde naprosto hladce... ale pak Amber dostihne pečlivě skrývané tajemství z minulosti, které by mohlo její krásný plán úplně zničit. Něco takového ona ale odmítá připustit. A tehdy začne opravdové peklo.

Psychothriller Poslední paní Parrishová nás provádí nejtemnějšími zákoutími lidské mysli a prostřednictvím celé řady nečekaných zvratů můžeme až do konce jenom hádat, jak to všechno
nakonec dopadne.

Amber Pattersonová je mladá žena, která toho chce od života hodně, ale zatím se jí moc nedařilo. Hlavně kdyby jí tak moc a bohatství  samy spadly do klína, to by bylo úplně nejlepší. Proč by se ona měla pořád dřít a vydělávat drobné, když třeba taková Daphne Parrishová má úplně všechno a nemusí hnout prstem? Doslova palác místo domu, hromadu značkového oblečení, šperků a úžasného manžela k tomu navrch. O co je lepší než ona? Amber si naplánuje, že si zkrátka bude žít jako Daphne. Přesně jako Daphne. Vloudí se bohaté ženě do přízně a začne pracovat v její nadaci pro nemocné cystickou fibrózou. Je přece tak snadné vymyslet si neexistující sestru, která zemřela stejně jako mladší sestra Daphne. A chvíli si hrát na nejlepší přítelkyni, která tolik rozumí bolesti ze ztráty blízkého člověka. A potom už zbývá jen malý krůček k tomu, dostat se pod kůži Jacksonovi Parrishovi. Amber není hloupá. Je ale dost chytrá na to, aby jí plán stát se novou paní Parrishovou, opravdu vyšel?

Od chvíle, kdy jsem knihu poprvé uviděla na internetu, jsem měla pocit, že půjde o skvělé čtení. A tušení nezklamalo. Autorky, sestry, které píší pod pseudonymem Liv Constantine, mi svým stylem opravdu padly do noty od první stránky. Napětí, které se postupně stupňuje, dokáží udržet po celou dobu až do vyústění příběhu. Čtenář je tak napnutý jako kšandy a má problém knihu odkládat. Děj je stále svižný, nijak nepokulhává, je plný zvratů, autorky vám nedávají žádný prostor pro ztrátu pozornosti. Postavy jsou naprosto reálné a uvěřitelné, jejich charakter je výborně vykreslený. Velmi dobře se dokážete vžít jak do role Amber, tak do role Daphne. Styl autorek je čtivý, přestože má kniha přes 400 stran, čte se rychle a velice dobře. Děj není nijak komplikovaný, i to přidává knize na čtivosti. Ne vždy je originální námět a složité zpracování zárukou úspěchu. Zde autorky vsadily na oblíbené téma mezi čtenáři (především čtenářkami) a lehké podání, a úspěch byl zaručen. A víte, jak se říká, že nic nemusí být takové, jak to zdánlivě vypadá? Tak v této knize to platí stoprocentně. Obrovský zvrat, který si pro nás autorky připravily, čtenáře překvapí, šokuje a přiková k dalším chvílím u stránek. Víc ovšem neprozradím, přišli byste o to nejlepší. Rozhodně vám ale knížku doporučím, protože já jsem si čtení užila a věřím, že si ho užijete v přítomnosti Amber, Daphne a Jacksona i vy.

Nakonec vychválím parádní obálku, díky které kniha okamžitě upoutala mou pozornost a stala se nepřehlédnutelnou.

O autorce:

Liv Constantine je pseudonymem dvou amerických autorek – sester Lynne Constantine a Valerie Constantine. Lynne miluje dobrou kávu, je závislá na Twitteru a prakticky neustále pracuje na nějaké své nové knize. Jejím věrným čtenářem je retrívr Tucker, který ji nikdy za nic nekritizuje. Lynne je odbornicí na sociální média a autorkou několika knih a povídek. 

Valerie už od dětství milovala knihy, které jsou její velkou vášní – strávila s nimi mnoho dní a probděla u nich mnoho nocí. Má titul z anglické literatury a v současné době žije napůl v Anglii a Marylandu a věnuje se psaní.

Na vzdálenost tří států se Lynne a Valerie rozhodly napsat společně knihu – při vymýšlení příběhu strávily dlouhé hodiny hovory na Skypu a vyměnily si nekonečné množství mailů. Podařilo se jim vytvořit neotřelý příběh s až mrazivě temnou zápletkou. Thriller Poslední paní Parrishová je jejich společným debutem.

Hodnocení: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Domino. Knihu zde můžete zakoupit.

 

RECENZE – Má ji rád, nemá ji rád

Originální název: Daisy in Chains

Autorka: Sharon J. Bolton

Překlad: Markéta Polochová

Nakladatelství: Domino

Rok vydání v ČR: 2017

Počet stran: 560

I sérioví vrazi mají své fankluby...

Anotace:

Doktor Hamish Wolfe je sériový vrah, odsouzený na doživotí za únos a vraždu tří dívek. Zároveň je však velmi pohledný, charismatický a nesmírně přesvědčivý. Dostatečně přesvědčivý na to, aby jeho obdivovatelky uvěřily jeho tvrzení o nevině. A dostatečně pohledný a charismatický na to, aby v něm pisatelky dopisů viděly muže svých snů.

Maggie Roseová je jiná: tvrdá, extravagantní a nesmírně úspěšná advokátka. Ujímá se pouze takových případů, které může vyhrát. Nikdo neví, podle jakého klíče si vybírá, snad se řídí neomylným instinktem.

A právě o její pomoc Hamish nyní usiluje. Chce, aby změnila jeho osud. Maggie váhá, ale pak se rozhodne případ převzít. Je přesvědčená, že šarmu svého nového klienta dokáže odolat. Anebo se poprvé ve své kariéře fatálně mýlí?

Maggie Roseová bydlí ve velkém domě, píše kriminální příběhy, ale především je skvělou advokátkou. Jak se píše v anotaci, vybírá si pouze ty případy, které může vyhrát. Přesto se nijak nehřeje na výsluní popularity, drží se spíše v pozadí, byť se svými modrými vlasy je opravdu nepřehlédnutelná. Drobná, hubená, bledá, modrooká, modrovlasá, sebevědomá, to je Maggie Roseová. Jednoho dne zachrání před utopením psa a záhy se dozvídá, že vůbec nešlo o náhodu. Počkala si na ni matka doživotně odsouzeného lékaře Hamishe Wolfa. Hamish je odsouzen za vraždu tří žen. Sandra Wolfová však věří v nevinu svého syna. Jak také jinak. Maggie zpočátku odmítá mít s případem Hamishe cokoliv společného, protože důkazy, na základě kterých byl usvědčen, vypadají nevyvratitelně. A ona přece nevezme případ, který by nevyhrála. Ovšem když se nechá přemluvit k setkání s Hamishem, přece jen na ni nejspíš zapůsobí jeho zevnějšek a neskutečné charisma, kterým oplývá i ve vězení. Začne se tedy vraždami tří žen zabývat. Věří však v Hamishovu nevinu, anebo chce pouze zpochybnit jeho odsouzení a připsat si tak další vítězství? Jde Maggie v jejích případech opravdu o spravedlnost, anebo jen o pocit zadostiučinění?

Moje první setkání s autorkou a jsem naprosto spokojená, ba přímo nadšená. Přestože má kniha přes pět stovek stran, četla se svižně a vůbec vám nepřijde, že je to taková baculka. Autorka vás udržuje v napětí. Nenašla jsem místo, kdy bych se snad začala byť jenom na chvilku nudit. Po celou dobu jsem si však říkala, jo, dobrý, je to skvělá kniha, ale výjimečná pecka to nebude. Ovšem posledních sto stran mě přesvědčilo, že pecka to je. Musela jsem dočíst nehledě na brzké ranní vstávání do práce. Měla jsem nějaké představy o rozuzlení příběhu, něco maličko sedělo, ale přesto mi spadla brada. Konec mě vážně dostal. Takže za mě velké doporučení, kniha rozhodně za přečtení stojí. Jediné, co mi trochu vadilo, byl slang, jakým mluvili policisté. Vadí mi mluva ve stylu... „voblíknul se, votočil se, vodešel, vobhlídnul“ atd. Ovšem to je pouze můj osobní vnitřní problém. Nevadí mi to ani tak v běžném životě, ale když to vidím na papíře, nějak se s tím hůř srovnávám☻

Má ji rád, nemá ji rád, je příběh psaný bez skrupulí, je svižný, temný a napínavý až do samotného konce. Také se vám vybaví otrhávání okvětních lístečků z kopretin? Má mě rád, nemá mě rád... Má ji rád, nemá ji rád.... Vy rozhodně po přečtení tohoto thrilleru zařadíte autorku mezi oblíbené. A nebudete si muset klást žádné otázky, ani použít kopretinovou vyřazovací metodu.

Čekají na mě doma další tři knihy od autorky a teď si říkám, proč já se do nich nepustila už dávno. Věřím, že to budou další peckovní kousky.

O autorce:

Sharon Bolton se narodila v hrabství Lancashire ve Velké Británii jako nejstarší ze tří dcer. Jako dítě snila, že se stane herečkou a tanečnicí, bude tančit balet, studovat jazz a číst dramata na Loughboroughské univerzitě.

Chvíli se věnovala marketingu a vztahy s veřejností, než se vrátila ke studiu Masters in Business Administration na Warwické univerzitě. Zde poznala svého manžela Andrewa. Spolu se přestěhovali do Londýna, kde Sharon zastávala mnoho pracovních míst, které se věnovaly veřejnosti. Nakonec opustili město, aby se mohla věnovat práci na volné noze, založit rodinu a psát.

Nyní žije se svým mužem, synem a chrtem Lupe v obci v Chiltern Hills, nedaleko od Oxfordu.

Hodnocení: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Domino. Knihu můžete zakoupit zde.