pondělí 24. září 2018

RECENZE – Hana

Autorka: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 310
ISBN: 978-80-7491-940-4

Anotace:
Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným...

Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž
se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.

Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se hra osudu nakonec přece jen rozpustí…

Přestože se kniha jmenuje Hana, my se v knize nejprve seznamujeme s devítiletou Mirou. Jaký zvrat v jejím životě způsobí neposlušnost a následný trest v podobě odepření lákavé sladkosti, nikoho ani ve snu nenapadne. Tyfová epidemie kosí jednoho obyvatele Valašského Meziříčí za druhým a Mira se ocitá sama v rodině maminčiny kamarádky. V naději čeká, až se její rodiče a sourozenci vrátí zdraví z nemocnice domů. Ne vždy naděje a víra uzdravuje a Mira se záhy ocitá v domě své podivínské tetičky Hany. Tak tady teď bude žít? S touto divnou ženou oblečenou jedině v černém, s bezzubými dásněmi, mlčící a neustále žmoulající chlebové kůrky?


Hanu jsem měla doma asi rok, než jsem se do ní pustila. Chtěla jsem ji číst v klidu, ne po chvilkách ve vlaku a jsem moc ráda, že jsem si na ni opravdu vyhradila čas. Kniha je rozdělená na tři části. První Já, Mira se odehrává během padesátých a šedesátých let minulého století, druhá část Ti přede mnou je zasazena do období mezi lety 1933 – 1945 a poslední s názvem Já, Hana se odehrává v letech 1942 – 1963. Román se mi četl velice dobře. Přestože jsem slyšela názory, že kniha není tak skvělá, není tak emotivní, nedostane se vám pod kůži, jak hlásá reklama, já s tímto nesouhlasím. Nicméně každý má samozřejmě právo na svůj názor a pocity z knihy se můžou lišit. Mně se román pod kůži dostal, a ještě dlouho po dočtení jsem nad ním přemýšlela. Ano, není to klasická kniha z prostředí koncentračních táborů, což možná někteří očekávali, ale rozhodně jde o silný příběh. Neustále jsem si říkala, co všechno má Hana za sebou, že ve svém věku vypadá a chová se jako lidská troska. Kdosi napsal, že Hana vlastně vůbec nezažila takové útrapy jako kolikrát lidé v koncentrácích zažijí a stejně se složila a nevyrovnala se s tím. Nejsme ale přece všichni stejní. Kdo může vědět, jak by se zachoval v tak kruté době? Kdo může vědět, co by ho dostalo na lopatky? Nedá se soudit, pokud neprožijete nic podobného. Člověk může být silný, ale prostě přijde osudová chvíle, kdy je zlomen. Za mě je tedy Hana výborně napsaným silným příběhem.

O autorce:
Alena Mornštajnová (nar. 1963) vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. Její druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015.

Hodnocení: 98%

 

20 komentářů:

  1. Krásná recenze Šári. :-) Taky jsem byla nadšená a Hana se mi dostala hluboko pod kůži. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verunko, děkuji :* Včera jsem si koupila Slepou mapu, tak snad se k ní nějak výhledově brzy dostanu :) A potom určitě i Hotýlek ♥

      Vymazat
  2. Na knihu jsem slyšela jen samé dobré odezvy. A velmi mě zaujala, snad se k ní brzy dostanu. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hana mě už dlouhodobě láká, ale ještě ji ani nemám pořízenou. Asi bych měla brzy napravit..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem moc ráda, že jsem počkala a přečetla si ji v klidu. Určitě si k tobě jednou cestu najde :)

      Vymazat
  4. Dobrý den, nádherně napsaná recenze na knihu! Knihu jsem též četla a ztotožňuji se s každým vaším slovem. Mám již přečtenou i Slepou mapu, která je také moc dobrým čtením a věřím, že se vám také bude líbit, ale pro mě je Hana stále o fous lepší :-). Hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, moc děkuji za krásná slova :) Slepou mapu jsem si před pár dny pořídila a jsem na ni moc zvědavá. Pěkný den :)

      Vymazat
  5. Skvělá recenze a krásné fotky!:-) Hanu všichni milují, trochu se bojím, že na ni mám moc vysoká očekáván - až se k ní jednou dostanu...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem měla trochu strach a snažila se svá očekávání krotit. A nezklamala mě :)

      Vymazat
  6. Ráda jsem si Tvojí recenzi přečetla, Šárko. Hana se mi moc líbila a rozhodně stojí za to mít ji v knihovně. Navíc je napsaná velmi citlivě, takže ji můžou číst opravdu všichni.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
  7. Hana byla naprosto úžasná! Příběh jsem si zamilovala, stejně tak postavy i když to celé bylo velmi smutné. Řadím ji mezi své TOP knihy tohohle roku:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Mne se Hana take dostala pod kuzi Sarko :-)A hodne se mi zamlouva styl psani Aleny Mornstajnove. A to tak, ze jsem si hned po Hane precetla i Slepou mapu a nakonec i Hotylek a libily se vsechny. Az se dostanu zase do CR, tak si urcite poridim i jeji detskou knihu :-)Preji krasny den :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, styl autorky mě taky oslovil a Slepá mapa už čeká. Určitě bude následovat Hotýlek. Krásný den :)

      Vymazat
  9. Na knihu jsem četla tolik chváli, že jsem se ji bála přečíst. Proto i mně ležela doma asi rok....a teď už přes měsíc otalim s článkem na blog. Chci své pocity popsat správně....je totiž jiná....nejsmutnejsi právě pro Hanin příběh

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, taky jsem otálela a když se začaly množit i vlažnější názory, trošku jsem se bála. Naštěstí zbytečně, jsem ráda, že se řadím mezi čtenáře, které příběh dostal. Na konci jsem si i pobrečela a hodně dlouho mi postava Hany ležela v hlavě. Myslím, že ani to moje psané slovo nevystihlo to, co jsem doopravdy cítila :)

      Vymazat
  10. Také ji mám dlouho v plánu, snad se k ní brzy dostanu, první krok už jsem udělala, koupila jsem si jí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem, Míšo, zvědavá jak na tebe zapůsobí :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥