pondělí 23. března 2020

RECENZE – Tajemství hradních zdí

Autorka: Anna Beatrix Bártová
Nakladatelství: Petrklíč
Rok vydání v ČR: 2020
Počet stran: 296
ISBN: 978-80-7229-697-2

Anotace:
Osud ke Guttě z Bubnu nebyl příznivý. Dočká se naplnění své lásky po šesti stech letech? Natálie je mladá historička pracující v plzeňském muzeu. Když nečekaně najde dokument, ve kterém se píše o hradu Bubnu, netuší, jak moc ji to ovlivní. Začnou se jí zdát podivné sny, ve kterých ji navštěvuje duch Gutty z Bubnu a odhaluje jí svůj životní příběh. Buben Natálii přitahuje magickou silou, což ještě posílí objev její kamarádky, archeoložky Karol, která se rozhodne na Bubnu kopat. Co odhalí archeologický výzkum? Proč se Gutta zjevuje právě Natálii? A co s tím vším má společného charizmatický archeolog Štefan? Dokáže Natálie změnit krutý osud, který zasáhl dvě nešťastné duše před mnoha a mnoha lety?

Natálie je zapálená historička, která pracuje v plzeňském muzeu a momentálně zpracovává svou dizertační práci. Miluje hrad Buben, kam jezdila od dětství. Už tehdy ji neskutečně přitahoval. Nyní se jí začnou dít podivné věci. Zdají se jí sny o Guttě, hradní paní z Bubnu ze 14. století. V podstatě z jejího pohledu ve snech žije její život, prožívá její city, lásku. Natálie je zmatená, co se to s ní děje? Zjevuje se jí opravdu duch hradní paní? Ale proč právě jí? Nebo už jenom blbne z přemíry práce a studia? Zvláštní je, že se Natálie přítomnosti ducha nebo zjevení Gutty nebojí, nemá z toho negativní pocit, naopak. Když se jí Gutta nějakou dobu neukáže, je z toho nervózní.

Svěří se kamarádce Karolíně, vylíčí jí své sny či o co se to vlastně jedná, a začnou ještě s několika dalšími lidmi z oboru na hradě kopat a odkrývat tajemství historie Bubnu. 


Mám ráda duchařiny, takže jsem se na knížku samozřejmě moc těšila. Zpočátku jsem se sice do knížky trošku hůře začítala, nicméně je to asi i dobou, ve které teď žijeme a člověk se špatně soustředí. Ovšem, když se mi do příběhu podařilo ponořit víc, čtení jsem si užila. 

Kniha je psaná ze dvou pohledů. Z pohledu Natálie v současné dějové lince a z pohledu Gutty v historické lince. A ta historická linka se mi hodně líbila, moc mě zaujala a jsem ráda, že mám před sebou ještě knihu Gutta z Bubnu.

Příběh je napínavý, velmi mě zaujal i samotný hrad Buben, dokonce jsem si o něm vyhledala i informace a rozhodně bych se tam chtěla jednou podívat. Oslovila mě i postava Liany (kdo jste četli, víte) a docela by mě zajímalo, co se stalo s jejím osudem.

Pokud máte rádi knihy, kde se prolíná současnost s historií, máte rádi duchařskou tématiku, mysteriozní prvky v příbězích, určitě si Tajemství hradních zdí přečtěte. Můžu s klidným svědomím doporučit.

O autorce:
Mgr. Sabina Huřťáková, rozená Hašková
Vystudovala obor Historie na FF JU v Českých Budějovicích a v současné době žije v jižních Čechách s dcerou, synem, manželem a dvěma psy. Pod vlastním jménem publikovala některé články v časopise Vítaný host a jeden odborný v jihočeském Výběru. Je redaktorkou literárního webu Vaše literatura, píše blog Bláznivá máma, živí se také jako fotografka. Tajemství hradních zdí je autorčinou třetí knihou.



Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisky velmi děkuji autorce Anně Beatrix Bártové. Knihu můžete zakoupit zde.

pátek 20. března 2020

RECENZE – Vzdor

Autor: V. S. Alexander
Překlad: Blažena Kukulišová
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání v ČR: 2019
Počet stran: 328
ISBN: 978-80-7633-084-9

Anotace:
Lucinda je nešťastně zamilovaná do bezohledného sira Blakelyho, zatímco její sestra Briana čeká dítě s chudým pachtýřem Rorym. Když je bezcitný sir Blakely postřelen, vina padne na Roryho. Nejlepší vyhlídkou pro obě sestry je útěk do Ameriky. Jak by ale mohly opustit své blízké v tak kruté době a čeká je za mořem skutečně lepší budoucnost?
Silný, nezapomenutelný román síly a odolnosti, postavený na pozadí irského hladomoru.

Příběh se strohým názvem Vzdor nás zavádí do Irska roku 1845. Nastává období hladomoru, spousty lidí umírá a další odchází ze svých domovů za prací do jiných končin, protože věří, že tam může být lépe.

Tato krutá doba se dotýká také osmnáctileté Briany a pachtýře Roryho. Briana je dcerou Briana Walshe, správce sídla sira Thomase Blakelyho, žijícího momentálně v Anglii. Lucinda, starší sestra Briany pracuje jako guvernantka v Londýně a je platonicky zamilovaná do sira Blakelyho. Ona by se do chudého, obyčejného pachtýře nikdy nezamilovala. Míří daleko výše. Thomas o ni ale nejeví zájem jako o ženu, pouze ji vnímá jako svou zaměstnankyni.

Hladomor se prohlubuje. Sir Blakely nemá nejmenší zájem v této době obyvatelům hrabství Mayo nijak pomáhat, naopak. Vyžene lidi ze svých obydlí, uzavře své venkovské sídlo a propustí ze svých služeb i Briana Walshe. Briana mezitím zjistí, že je těhotná a rychle se s Rorym vezmou. Doba je těžká, není nač čekat. Jakmile přijdou o svůj domov v hrabství, vydají se Lucinda s Brianou do Ameriky. Otec a Rory za nimi dle plánu mají dorazit později.

Bude pro sestry Amerika vysvobozením nebo je čekají také těžké a život ohrožující situace? Setkají se ještě se svými blízkými?


Vzdor je velice dobrá kniha a já se dost divím, jak poměrně nízké hodnocení na databázi má. Jde o volně plynoucí román, autor píše možná rozvláčněji, nicméně velice zajímavě a poutavě.

Popisy období hladomoru pro mě byly místy téměř hrůzné. Lidé přežívající ve vyhrabaných jámách, pojídající shnilé brambory, mrtvoly nebožáků válejících se při silnicích. Děj odehrávající se v Americe je také velmi zajímavý a rozhodně pro sestry Brianu a Lucindu není jednoduchý. Navíc, když je Briana již ve vyšším stupni těhotenství.

Vzdor je opravdu poklidně napsaný historický román, nicméně má vypovídající hodnotu a dozvíte se spoustu zajímavého z tohoto těžkého období v Irsku. Irský hladomor trval dlouhé čtyři roky. Nečekejte výrazné, zásadní zvraty v ději, ze kterých vám bude padat brada. To není autorův styl. Pokud však přijdete na chuť stylu psaní V. S. Alexandera, jeho knihy si rozhodně vychutnáte. 

Já za sebe knihu vřele doporučuji a doufám, že se dostane do povědomí více čtenářů.

O autorovi:
Americký autor, píšící i jako Michael Meeske, propadl kouzlu historie, kromě toho miluje výtvarné umění a hudbu, tu sám skládá. V literární tvorbě jsou jeho vzory například Oscar Wilde, Daphne du Maurier nebo sestry Brontëovy. Vyšlo mu několik historických románů, momentálně pracuje na dalším pro věhlasné nakladatelství Kensington. Žije na Floridě.



Hodnocení: 85%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Alpress. Knihu zde můžete koupit.

čtvrtek 19. března 2020

RECENZE – Cukrárna v Paříži

Autorka: Julie Caplin
Překlad: Anna Křivánková
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání v ČR: 2019
Počet stran: 368
ISBN: 978-80-271-2483-1

Anotace:
V Paříži se skrývá jedna malá cukrárna, která má už ale své slavné dny za sebou. Vstupte a ochutnejte některý z dezertů. Třeba zjistíte, že minulost stačí jen oprášit, aby opět získala svůj lesk. Nině Hadleyové pomalu táhne na třicet. Pracuje jako servírka, ale už zkusila kdeco – učila ve školce, pracovala v zahradnictví, absolvovala také kuchařský kurz. Nic z toho ale nebylo to pravé. Krom toho je pro svou velkou hlučnou rodinu pořád jen malou holčičkou, kterou se všichni snaží chránit. A dobře jí radit. Nina by se ráda osamostatnila, jenže jak přijít na to, co by doopravdy chtěla dělat? Když na dva měsíce kvůli rekonstrukci zavřou restauraci, kde Nina pracuje, naskytne se jí šance odjet do Paříže. Měla by tam pomáhat s přípravou cukrářských kurzů pro amatéry. Zdá se, že je to přesně ta příležitost, na kterou čekala. Má to však háček. Kurzy vede rodinný přítel Sebastian, velmi úspěšný a také velmi protivný šéfkuchař. Nina se do něj navíc kdysi bláznivě a beznadějně zamilovala. Sebastian ovšem neměl zájem. Dokáže se Nina odpoutat od dřívějších citů a najde v malé pařížské cukrárně to, po čem opravdu touží.

Nina pracuje jako servírka v podniku, který momentálně čeká rekonstrukce. Osm týdnů bude tedy bez práce. Samozřejmě si hodlá hledat něco jiného. K její nevoli jí však rodina začne předestírat různé možnosti zaměstnání či brigád, jako by byla malá holka, která si nedokáže poradit sama. Ze strany bratrů a rodičů to není myšleno pochopitelně zle, ale Nina má zkrátka téměř ve třiceti logickou potřebu, postavit se sama na vlastní nohy a konečně něco dokázat.

V den, kdy odjíždí naposledy z práce, se jejímu bratrovi shodou okolností ozve kamarád Sebastian, který podniká v Paříži v oblasti občerstvení. Stěžuje si, že si zlomil nohu a čeká ho vedení cukrářského kurzu, který už nemůže zrušit a sám ho rozhodně nezvládne. Nina se chopí šance a odjede do Paříže pracovat k muži, který byl kdysi její platonickou láskou a jejichž poslední setkání nedopadlo právě nejlépe.

Zalíbí se Nině práce cukrářky? Jak se popere s přítomností Sebastiana, který se chová naprosto nesnesitelně?


Od autorky jsem četla první dvě knihy, které se mi moc líbily a tudíž jsem se logicky těšila i na třetí příběh, odehrávající se v pařížské cukrárně.

Ano, jde opět o romantické klišé plné červených srdíček v uvozovkách, ale mně se to táááák líbilo. Prostředí pařížské cukrárny, popisy pečení rozličných dezertů, vztahy mezi účastníky cukrářského kurzu, i ta romantika. Úplně jsem se v té cukrárně viděla. Ne tedy jako Nina cukrářka, na to jsem kopyto, ale jako host, který si tam zajde na kafíčko, na něco dobrého a na popovídání s přáteli. Je to vážně báječné čtení pro chvíle odreagování, kdy chcete vypnout a pomazlit se se „sladkým“ příběhem. Já za sebe moc doporučuji. Cukrárna se mi ze všech tří knih líbila asi nejvíc. Nicméně doporučuji celou sérii.

O autorce:
Julie Caplinová je závislá na cestování a dobrém jídle. Neustále hledá perfektní gin a je neuvěřitelně vybíravá, co se sklenic, toniku a ozdob týče. Mezitím napsala svůj debutový román, který se odehrává v jednom z mnoha měst, která během let navštívila.
Pracuje v PR, mnoho let cestovala po Evropě spolu s nejlepšími novináři píšícími o jídle a pití a objevovala gastronomické skvosty v Itálii, Francii, Belgii, Španělsku, Kodani a Švýcarsku. Těžká práce, ale někdo to dělat musí. Tyto cesty ji inspirovaly k napsání trilogie The Little Café in Copenhagen (Kavárna v Kodani), The Little Brooklyn Bakery a The Little Paris Patisserie.

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Barunce a nakladatelství Cosmopolis. Knihu zde můžete zakoupit.

pondělí 24. února 2020

RECENZE – Nefritové slzy

Autorka: Laura Walden
Překlad: Marta Kališová
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání v ČR: 2019
Počet stran: 352
ISBN: 978-80-7543-994-9

Anotace:
Už dlouhé roky hraje pro ženy z rodu Parkerů zelený kámen bohů magickou roli. Ani designérka Mila není výjimkou, její šperky se těší věhlasu i daleko za hranicemi Nového Zélandu. Když se jí do rukou dostane vzácný amulet, okamžitě cítí jeho moc. To ovšem ještě netuší, že v životě jejích předků sehrál tragickou úlohu a že ovlivní i její osud.

Jedna z hlavních postav příběhu designérka Mila Parkerová stojí před důležitým rozhodnutím. Má se po dokončení studia na Akademii šperkařského designu vrátit do rodné Hokitiky nebo začít pracovat v Aucklendu, kde jí jako vychvalované šperkařce bylo nabídnuto skvělé místo? Domů ji táhnou kořeny a samozřejmě její babička Omaka, která s Miliným návratem počítá a neskutečně se na ni těší.

Omaka Parkerová vede hotel a vyrábí amulety, které nabízí právě ve svém hotýlku. Povídá se, že její amulety mají magickou sílu. Nemůže se dočkat, až se Mila vrátí do Hokitiky a bude jí asistovat při kurzech vyřezávání z nefritu. Obává se však situace, kdy bude muset Mile a jejímu bratrovi sdělit, že prodělala infarkt. Malý kolaps, jak ona tomu říká. Samozřejmě svůj stav zlehčuje, ve skutečnosti by měla podstoupit operaci srdce, aby se zabránilo vzniku další srdeční příhody. Na to však nemá Omaka ani pomyšlení, protože se právě díky náhodně objeveným dokumentům dozvěděla o existenci svého staršího bratra. To ji naprosto šokovalo a rozhodla se ho vypátrat. Proč jí otec bratra zatajil?


Příběh Nefritové slzy začíná v Hokitice v roce 1951. Nahlédneme zde do života Hine, matky Omaky, a doby, kdy ještě Omaka nebyla na světě. Větší část knihy se odehrává v současnosti a hlavními postavami jsou právě Omaka a její vnoučata Mila a Tim. Autorka nám na stránkách knihy opět rozplétá rodinné vztahy a tajemství, ukrývající se v dávné minulosti. Téměř jako vždy u této autorky jsem na počátku příběhu tápala v postavách a jménech. Dále se však román četl velice dobře, postupně jsou čtenáři odkrývány jednotlivé kousky rodinných propletenců, které do sebe nakonec zapadnou jako dílky puzzle.

Pokud máte rádi příběhy z Nového Zélandu a Austrálie, alespoň trošku věříte, že kameny mohou být nejen krásným šperkem, ale i magické a něco nám mohou naznačovat, určitě po Nefritových slzách od Laury Walden sáhněte.

O autorce:
Spisovatelka pochází z Německa, narodila se v roce 1964. Po studiu práv strávila jako právní čekatelka řadu měsíců na Novém Zélandu. Zdejší prostředí ji natolik uchvátilo, že po návratu začala psát barvité reportáže.. Od nich nebylo daleko k nápadu, aby se Nový Zéland stal místem děje jejího románu. Po nějaké době se vzdala původně vysněné advokátní profese, stala se novinářkou a autorkou scénářů. Pokud nyní Laura Waldenová nepobývá na Novém Zélandu, žije s rodinou v Hamburku.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Alpress. Knihu zde můžete zakoupit.


neděle 23. února 2020

RECENZE – Noční návštěva

Autorka: Carol Goodmanová
Překlad: Jana Kordíková
Nakladatelství: Grada/Cosmopolis
Rok vydání v ČR: 2020
Počet stran: 248
ISBN: 978-80-271-2282-0

Anotace:
Jedné noci, uprostřed sněhové bouře, vystoupí z autobusu Alice s desetiletým synem Orenem. Prchají před jejím násilnickým manželem a zoufalá Alice se snaží schovat a ochránit sebe i své dítě. Jedno tajemství si ovšem nechává pro sebe. U autobusu je vyzvedne Mattie, padesátiletá sociální pracovnice, která žije sama v polorozpadlém domě uprostřed lesa. Když je potřeba se uprostřed noci o někoho postarat, volají právě jí. Podle pravidel by měla odvézt Alici a Orena na místní ubytovnu, ale místo toho je vezme k sobě domů. Že Oren jí připomíná mladšího bratra, který před třiceti lety zemřel, když mu bylo deset, si ovšem Mattie nechává pro sebe.
Zatímco sněhová bouře okolo nich zesiluje, vyplouvá minulost obou žen na povrch. Která z nich je víc nebezpečná a která ve větším nebezpečí?

Alice utíká se synem Orenem před svým agresivním manželem. Potřebují se schovat někde, kde je nevypátrá. Po několika přestupech do různých autobusů je u posledního vyzvedne Mattie, která žije na samotě v lese. Je to sociální pracovnice z charitativní organizace Útočiště, stará panna, která žije sama se psem. Měla by je odvézt do kláštera, kde budou v bezpečí, ale Oren mezi jeptišky nechce. Žijí tam prý jen sirotci a to on není. Proti pravidlům je tedy Mattie nechá přespat u sebe v domě a ráno jejich ubytování nějak vyřeší. Možná i proto, že jí Oren připomíná mladšího bratra, který již před třemi desítkami let zemřel, poruší zásady Útočiště. Venku zuří sněhová bouře a dvě ženy a malý chlapec se vzájemně poznávají a odkrývají zajímavé detaily minulosti.


Anotace knihy zní velice mrazivě a lákavě, obálka svádí čtenáře ještě víc. Trošku hůř jsem se do knihy začítala, chvílemi jsem byla dost zmatená. Příběh je vyprávěn jak z pohledu Mattie, tak z pohledu Alice. Co mi však vadilo, že obě mluví v první osobě. Neměla jsem tam možnost, se vcítit nebo souznít ani s jednou z žen. A občas jsem si musela připomínat, která z nich že to vlastně právě děj vypráví, přestože každá kapitola je nadepsaná jménem postavy.

Ani jedna z ženských postav není nijak zvlášť sympatická. A obě mají svá tajemství. Mohou si důvěřovat? Nebo by se spíš měly jedna druhé obávat?

Autorka do příběhu zakomponovala také jakési duchařské prvky. Nevadilo mi to, ale ani mi nepřišlo, že by to pro příběh mělo nějaký zvláštní význam. Mělo mu to asi dodat více na záhadnosti a napětí, ale mě konkrétně to nijak neoslovilo. Nicméně mě to ani neobtěžovalo.

Kniha se až na pomalejší začátek četla vcelku svižně. Atmosféru ponurého domu a počasí vylíčila autorka velice dobře. Ovšem čekala jsem trochu víc, více napětí, mrazení v zádech. Neoznačila bych ji za thriller, spíš za takové psychologické drama. Přesto můžu i tak knihu doporučit.

Hodnocení: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji Barunce a nakladatelství Cosmopolis. Knihu můžete zakoupit zde.