RECENZE – Ranní přání

Autorka: Natascha Lusenti

Překlad: Alena Jíchová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 224

ISBN: 978-80-7546-195-7

Anotace:

Není jednoduché začít znovu...

Emilia se nastěhovala s několika kufry a dvěma milovanými kočkami do bytu ve starém paláci. Ztratila práci, je bez závazků, doufá, že na novém místě se znovu nadechne a začne nový život. Ale je zklamaná. Starousedlíci na ní hledí s nedůvěrou. Její kočky vyvolají nepříjemnou reakci sousedky. A pak jí to napadne! Každé ráno připíchne na vývěsku ve vstupní hale u schránek několik řádků: příběh, vzpomínku, pocit, naději, přání. Jednoho dne najde na svém příběhu přilepený dětský obrázek, žlutého panáčka. Díky jemu získá prvního přítele, malého Nicolu a sblíží se i s jeho otcem, pak prohodí pár slov se starou osamělou Ginou a dům pro ni postupně přestává být nepřátelským územím. Všechno ale změní jediná SMS…

Emilia je mladá dívka, která se schovává za dlouhou ofinou svých vlasů. Jako by si tím závěsem z vlasů připadala chráněná před okolím. Miluje barvy. Každá má pro ni zvláštní význam. Emilia byla nucena opustit svou práci a vrátila se do svého rodného města. Kamarádka jí na rok přenechala svůj nájemní byt v jednom kondominiu, protože sama odletěla do Texasu. Emilia nemá žádný nábytek, zato má dvě kočky, Lú a kocoura Lea. S obyvateli domu se nesžívá lehce, přitom tolik touží po přízni a přátelství. Jak to ale změnit k lepšímu? Dívka začne psát krátké příběhy a každé ráno je vyvěsí na společnou nástěnku. Třeba se díky nim s někým seznámí? Je zvědavá, zda lidé budou vůbec na její psaní reagovat.

Se dvěma obyvateli domu si poté opravdu porozumí. Stařičká Gina, která žije již spoustu let sama, se stane Emiliinou nejlepší přítelkyní a malý Nicolo velký kamarád. Zato s jeho otcem si rozumí o to méně. Nový začátek v novém bytě není pro Emilii tedy vůbec jednoduchý.

Musím přiznat, že jsem se do knihy velmi těžko začítala. Chvílemi mi připadalo, že ani nečtu román, ale spíš nějaké takové útržky příběhu na sebe nalepené. Autorka píše až takovým lehce poetickým stylem, což mi také úplně nesedlo. Měla jsem to s knihou trošku jako na houpačce. Chvílemi se mi četla moc dobře, začetla jsem se, dojímala se nad přátelství mladé dívky a staré paní, a vzápětí jsem měla pocit, že je to vlastně ztráta času a příběh mi vůbec nic nedává. Ranní přání je taková zvláštní kniha. Na jednu stranu obsahuje spoustu krásných myšlenek, na druhou stranu jsem měla pocit, že kdybych nedočetla, o nic nepřijdu. Dočetla jsem. A konec? Jak jsem od knihy očekávala něco jiného, tak stejně jsem čekala trošku jiný konec. Prostě jsem z příběhu spíše rozpačitá a myslím, že autorka by se měla asi držet spíše moderování, pokud je v něm dobrá. Ano, napsala román, splnila si sen, ale myslím, že nás čtenáře to nijak zvlášť neobohatilo.

Co říci závěrem? Věřím, že si kniha svůj okruh čtenářů najde, ale v žádném případě nesedne každému. Chválím nádhernou obálku, která zaujme na první pohled.

O autorce:

Natascha Lusenti žije v Miláně. Její hlas mohou slyšet posluchači Radia2 již šest let v ranním vysílání. Den startuje nesmírně populárním blokem Probouzení. Svou kariéru začala v tiskových médiích, poté pracovala v televizi jako redaktorka, moderátorka a scénáristka. Jejím dětským snem bylo napsat román a ani nedoufala, že se jí její přání splní. Ranní přání ,její první román, je splněním tohoto dětského snu.

Hodnocení: 67%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri. Knihu můžete zakoupit zde.