Přečtené knihy za měsíc květen

Květen byl zatím pro mě nejplodnějším měsícem letošního roku. Přečetla jsem šest knih.

SIMON BECKETT: CHEMIE SMRTI

- recenzi na knihu najdete ZDE

LIANE MORIARTY: MANŽELOVO TAJEMSTVÍ

Anotace:

„Moje drahá Cecilie, pokud tohle čteš, tak jsem už mrtvý...“

   Ceciliin manžel se poslední dobou chová rozhodně podivně, a Cecilia teď navíc najde na půdě tenhle záhadný dopis, nadepsaný jeho roztřesenou rukou. Otevřít jen v případě mé smrti. Tess zase manžel oznámí, že se právě zamiloval do její sestřenice; no ano, té sestřenice, se kterou byly až doteď nejlepší kamarádky, protože spolu vyrůstaly jako siamská dvojčata. Rachel před osmadvaceti lety zabili dceru, Conner Whitby, který v tom má určitě prsty, si běhá po svobodě, a jako by toho bylo málo, ta protivná snacha se chystá odvézt jejího vnuka, Rachelinu největší radost, na celé dva roky do New Yorku… Tři ženy, tři Pandořiny skříňky, jeden společný osud.

Vlastní „minirecenze“:

   S knihou L. Moriarty jsem nadmíru spokojená. Někdy mi vadí, když je kniha psaná stylem, ve kterém je každá kapitola věnována jiné postavě. V této knize mi to nevadilo vůbec. Lehce jsem se orientovala už od začátku a příběhy se krásně nenásilně propojily. Konec může být pro někoho tvrdý. Bohužel, život se s námi také často nemazlí, a ne vždy vše dopadne, jak bychom si přáli. Asi bude opravdu něco na známém úsloví o Pandořině skříňce... A k epilogu už snad není co dodat... skvělý. Rozhodně se těším na další autorčinu knihu - Na co Alice zapomněla.

Hodnocení: 5/5

MARINA HEIB: HROBAŘ

Anotace:

   Tělo leželo na lůžku pečlivě upraveném z chrastí a slámy, zakryté bílým prostěradlem. Na promoklé půdě lesní mýtiny se sotva ještě najdou nějaké stopy. Prší už několik dnů. Vrchní komisař Christian Beyer, velitel hamburské Zvláštní vyšetřovací skupiny, vstupuje pod igelitový baldachýn, aby se na mrtvého chlapce lépe podíval: Čtvrtá oběť, čtvrté mrtvé dítě. Zmocňuje se ho vztek, protože cítí, jak je bezmocný. Zatím nemají o moc víc než záhadné žalmy vraha, který nikdy neudeří na stejném místě dvakrát. Média mu přezdívají pouze Hrobař. A Christian Beyer a jeho lidé ho musejí najít dříve, než si vyhledá pátou oběť. Pomůže jim psycholožka Anna Maybachová najít rozhodující stopu? Další kriminální román Mariany Heib provádí čtenáře komplikovaným vyšetřováním případu, který souvisí s prostředím pedofilní kriminality a má působivé psychologické pozadí, které autorka zasvěceně a srozumitelně podává čtenáři na cestě za tajemstvím překvapivé pointy celého příběhu.

Vlastní „minirecenze“:

   Z této knížky jsem byla nejméně do poloviny rozpačitá. Na můj vkus psaná tak chladně, bez emocí, utahaně. Jako by ani nešlo o vraždy, kde oběťmi byly děti, ale o ztracenou peněženku. Žádná z postav mi nebyla sympatická. Ve druhé polovině se děj trochu více rozjel, autorka konečně projevila citové pohnutí, vášeň, emoce. 

Myslím si, že Marina Heib z tématu mohla vytěžit daleko víc. Nebylo to špatné čtení, to v žádném případě, ale mohlo být pojato svižněji.

Hodnocení: 4/5

LUCIE MÜLLEROVÁ: ...A POSTAREJ SE O ELIŠKU

-recenzi na knihu najdete ZDE 

CAROLINE KEPNES: TY

Anotace:

Opravdová láska bolí. Já už jsem to pochopil. A ty to brzy pochopíš taky.

   Když Guinevere Becková vkročila do knihkupectví, kde Joe pracuje, jako by ho zasáhl blesk. Ta dívka je zosobněním všeho, co kdy chtěl: je krásná, chytrá a má v sobě více sexuální přitažlivosti než jeho nejdivočejší sny. Kvůli ní by třeba vraždil, jen aby ji získal.

   Guinevere to ještě neví, ale narodila se pro něj. A Joe je odhodlán udělat vše pro to, aby i ona pochopila, že oni dva tvoří dokonalý pár. Když v následujících dnech její svět rozmetá série velmi nešťastných a dosti podivných náhod, je Joe jediný, kdo jí nabídne pomoc a útěchu. Ale to není zdaleka všechno, co je své vyvolené připraven poskytnout! Je s ní i ve chvílích, kdy to jeho vyvolená netuší – dokonce i když o to ani nestojí. On přece ví nejlíp, co je pro ni dobré, a ve své velkodušnosti dokonce přehlíží i vady, které se skrývají za Guineveřinou dokonalou fasádou. Opravdová láska bolí, to už Joe pochopil, a Guinevera to brzy pochopí taky. Obsesivní vztah se začíná rozjíždět po spirále smrti...

   Thriller Ty je až perverzně chytrým záznamem chorobné posedlosti, při jehož čtení vám bude nejspíše poněkud úzko. Vlastně dosti úzko. Přesně jak to autorka zamýšlela.

Vlastní „minirecenze“:

   Na tuto knihu jsem se velmi těšila. Asi až moc. Anotace je skvělá. Možná jsem si i sama vytvořila představu, jakým směrem by se děj mohl ubírat. Proto nejspíš přišlo malé zklamání. Během četby jsem několikrát měnila názor. Chvíli jsem byla spokojená - nemůžu říct nadšená a chvíli jsem četla proto, že kniha byla prostě rozečtená - ale nemůžu říct, že jsem se úplně nudila. Zkrátka...zvláštní příběh. Zajímavé téma, ale postrádala jsem pořádné napětí, zvraty, cokoli nepředvídatelného. Naopak neobvyklá du-forma mi u tohoto díla vyloženě sedla. 

   Opět mám však pocit, jako u Zmizelé, že jsem se nechala strhnout vlnou nadšení a reklamního boomu. Potom člověk stále čeká na NĚCO a možná ani sám neví, na co. Příběh byl čtivý, ale nečetla jsem jedním dechem, nepohltil mě.

Hodnocení: 4/5

TESS STIMSON: OTEVŘENÉ MANŽELSTVÍ

Anotace:

Potřeba drobného rozptýlení se může snadno vymknout z rukou…

   Mia Allenová si na život v Anglii nikdy nezvykla. Všichni její přátelé zůstali za oceánem, zatímco ona se dusí v nudě maloměsta kousek od Oxfordu. Návrat nepřipadá v úvahu, poněvadž její muž Kit si zdejší pospolitost a především práci učitele na soukromé škole navýsost užívá.

   Trochu vzruchu do rutiny běžných dní by ráda vnesla také Kitova nadřízená Charlie. Nekonečná frustrace z manželství s odtažitým Robem ji stále častěji přivádí k úvahám, jak by mohla od života získat něco víc. A pak se seznámí s Miou.

   Hned první setkání obě ženy utvrdí v tom, že konečně našly spřízněnou duši. Obě rodiny se začnou scházet, vše se zdá být na nejlepší cestě. Zdání ale klame: vzájemná přitažlivost zamotá vztahy všech čtyř aktérů do nepřehledného uzlu. Až příliš pozdě si někteří uvědomí, že při sexu neobnažujeme jen tělo, ale i duši – a že když se přestaneme ovládat, je to hlavně duše, kterou dáváme všanc.

Vlastní „minirecenze“:

   Touto knihou jsem hodně zklamaná. Od autorky jsem četla Hru na lež, ze které jsem byla nadšená. Když opominu u knihy Otevřené manželství styl psaní - střídání příběhů dvou hlavních hrdinek v jednotlivých kapitolách, řekla bych, že čtu příběh jiné autorky. Až budu chtít číst příběh, který bude celou dobu popisovat skupinový sex, sáhnu cíleně po erotické literatuře. 

Hodnocení: 3/5