Můj knižní tip #7

A mám tady knižní tip pro další týden :)

Z přečtených knih jsem tentokrát vybrala českou autorku Jitku Prokšovou a její Zbytky iluzí.

Jedná se o tenoučkou knížku, která vás ale opravdu zasáhne. Měla jsem ji přečtenou během několika hodin a potom jsem nad ní ještě dlouho přemýšlela. Když vás osud krutě zasáhne a vy s tím nemůžete nic dělat... je to strašné. Určitě po ní sáhněte...

Anotace:

Tři ženy a šest mužů - devět spolužáků, kteří spolu kdysi strávili pět let studentského života na jedné z pražských fakult. Nyní se současní čtyřicátníci znovu scházejí na chalupě, kam je pozval na víkend jeden z nich. Je to osamocený statek v Novohradských horách, vzdálený několik kilometrů od nejbližší vesnice. Bylo by to idylické místo, kdyby nezačal padat sníh. Kalamita, která skupinu odřízne od okolního světa, je rozbuškou mezilidských vztahů. A tak vyplavou na povrch dávno zapomenuté křivdy či dříve nevyřčená vyznání. Jedna z žen navíc tají, že mezi své spolužáky přijela patrně naposledy. Zbývá jí pár měsíců života, které však události tohoto nechtěně prodlouženého víkendu natrvalo poznamenají…

Z knih, po kterých pokukuji, bych dnes ráda vypíchla Klejinčino tajemství od Zdenky Hamerové. České autory moc nečtu, tak bych to chtěla občas některou knihou napravit a tato mě opravdu hodně zaujala.

Anotace:

Nebezpečí může číhat i ve vlastním domě... Týna se znovu vdala a začíná nový život s druhým manželem Martinem a třemi syny. Koupili napůl opravenou, sto let starou vilu, které místní lidé neřeknou jinak než Klejinka. Zatímco Týnina rodina je v novém domově šťastná, Týna má pocit, že ji vila nepřijala a že se proti ní všechno spiklo. Chtěla by zjistit, proč ji trápí děsivé sny, proč v domě nevydrží o samotě a proč na ni útočí její vlastní věci. Nikdo z nejbližších nechápe, co může mít za problémy v tak nádherném domě, a brzy začne být považována za labilní a psychicky nemocnou. Týna se pustí do pátrání v historii vily, aby zjistila, co ji vlastně pronásleduje. A pak zasáhne smrt… Příhoda se skříní mi teď večer, když jsou všichni doma, připadá neuvěřitelná. Jenže modřiny na ruce a odřeniny jsou pro mne připomínkou a důkazem hrůzných chvil. Ležím v ložnici, poslouchám, jak Martin funí, a pozoruji skříň. Bojím se. Tak zvláštně se bojím, jako se bojí malé dítě. Strach a úzkost jsou o to horší, že nemají reálnou podstatu. Skříň nepraská, otevírá se krásně, ani neskřípe. Nechci vypadat jako blázen, ale byla bych přísahala, že dopoledne, když mi uvěznila ruku, se chovala „inteligentně“. Stejně jako nedávno hrneček. Samozřejmě. Je to blbost a jen si to namlouvám…

Znáte některou z knih? Četli jste? Pokud neznáte, jsem ráda, jestli jsem vás třeba inspirovala k něčemu novému a zajímavému.

Krásný zbytek prázdnin :)