Recenze - Pamatuji si vás všechny

Autorka:                    Yrsa Sigurdardóttir

Překlad:                     Eduard Světlík

Nakladatelství:       Metafora

Rok vydání v ČR:   2015

Počet stran:             320

„Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli...“

Anotace:
Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.
Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?
V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?
Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli...

V knize procházíme hned dvěma příběhy. V prvním se seznamujeme s trojicí mladých lidí z Reykjavíku, kteří se ocitají v liduprázdné vesnici Hesteyri, aby zde zrekonstruovali starý dům a začali v něm provozovat ubytování pro turisty. Ovšem hned od počátku se v domě začnou dít podivné věci. Nevysvětlitelné skřípání, vrzání, pláč, nesnesitelný zápach, vycházející snad z pod prken podlahy, mokré stopy na podlaze, poházené mušle, ulámané dřevěné kříže. Všichni tři mají pocit, že s nimi v domě ještě někdo je, cítí zvláštní mrazení. Což teprve, když zjistí, že se všem třem vybila baterie v mobilu. Gardar, jeho žena Katrín a kamarádka Líf se snaží některé situace logicky zdůvodňovat, protože si nechtějí přiznat, že mají strach. Venku panuje hluboká zima, zásoby dřeva se tenčí a Katrín je vážně zraněná. A kdo je ta tajemná dětská postava, kterou několikrát zahlédli a pokaždé se rychle ztratila? Žije snad ve vesnici ještě někdo? 

Druhý příběh nám představuje doktora Freyera, psychiatra, který se velmi těžko snaží vyrovnat se ztrátou svého malého synka, ke které došlo před třemi lety. Benni záhadně a beze stopy zmizel při hře na schovávanou se svými kamarády. Ještě hůř se se zmizením syna vyrovnává Freyerova bývalá žena. Tvrdí, že Benniho slyší, že potřebuje pomoci, protože se má špatně. Freyer se Sáře pokouší vysvětlit, že jsou to pouze výplody její nešťastné mysli.

Jednoho dne dojde v mateřské škole v Ísafjöduru, kam se Freyer po rozvodu přestěhoval, ke vloupání. Ovšem ke zvláštnímu vloupání. Nic se neztratí, jen je veškeré zařízení včetně hraček zničeno a zeď je počmárána jedním slovem... ŠPINAVÉ. Kriminální komisařka Dagný, která je k případu povolána, zavolá i svého kamaráda Freyera, jestli by jí mohl jako psychiatr  pomoci zjistit, jaký typ pachatele se za činem skrývá.

Freyer se poté náhodně od svého starého pacienta dozvídá, že k podobnému vloupání došlo před desítkami let v jedné základní škole. Mohou snad tyto případy spolu souviset, když je dělí tolik let? A co záhadná úmrtí osob, které mají v minulosti jedno společné?

V tu chvíli srdce na okamžik vysadilo, ale pak začalo bušit tak rychle, až jí ňadra poletovala nahoru dolů. Ačkoli tma byla černá a hustá, její oči už jí natolik přivykly, že na skle rozeznala ruku s roztaženými prsty. jako by někdo chtěl obtáhnout tužkou obrys ruky na okenní tabuli. Malé, tenké prsty patřily bezesporu dítěti, a třebaže barvy se v té tmě nedaly rozeznat, špičky prstů byly zřetelně tmavší než dlaň. To zabarvení bylo děsivé.

Příběh známé spisovatelky je opravdu velmi chutné sousto pro čtenáře, kteří mají rádi duchařinu a jsou ochotni připustit, že snad existují i věci mezi nebem a zemí.

Kniha se mi četla velmi dobře. Střídání jednotlivých kapitol, které většinou končí otevřeně, vás nutí číst dál a dál, protože potřebujete nutně vědět, jak děj pokračuje. A potřebujete to vědět HNED.

Moc se mi nestává, že bych se u knih bála. Ovšem u této jsem měla hodně tísnivé pocity a mrazení. A troufám si říct, že je budete mít i vy všichni ostatní, kteří se do knihy pustíte. Budete mít strach se před spaním podívat na okno...

Autorka vás v napětí udržuje až do samotného konce, kde se všechno konečně rozluští. A myslím, že vás konec bude opravdu šokovat, zejména ten poslední, úplně poslední kousíček příběhu.

Po dočtení jsem musela o knize dlouho přemýšlet, ale hlavně mi bylo líto, že je konec. Chtěla jsem číst dál. Potřebovala jsem být ještě součástí onoho tajemného příběhu.

Knihu k přečtení rozhodně doporučuji. Hodně na mě zapůsobila. I nyní při psaní recenze, mě příběh znovu dokáže vtáhnout do svého děje a pohltit mě.

Jen upozorním, že kniha obsahuje některé opravdu těžké pasáže, útočící jak na váš žaludek, tak na vaše city a myšlenky. Budete vyděšení, znechucení, otřesení, nešťastní, budete chtít plakat. Emoce ve vás budou zkrátka vířit o sto šest.Ale budete chtít číst dál. Budete muset číst dál.

Pamatuji si vás všechny je moje Yrsa poprvé a jsem nadšená. Už se těším, jak si přečtu sérii s právničkou Tórou.

Nyní však už nebylo o čem pochybovat. V přítmí nemohla Katrín všechno dobře rozeznat, přesto postřehla, že ta osoba sklonila hlavu v kapuci na prsa a svěsila paže. Katrín dosud neviděla nikoho takhle stát. působilo to jako kapitulace před veškerou nespravedlností světa. Hned jí bylo jasné, že pláč musel pocházet od této nebohé bytosti. Proč však stála tam nahoře a plakala? Nezřetelné kontury jejího kabátu do deště neumožňovaly poznat, jestli jde o muže nebo o ženu. Náhle se však postava pohnula a Katrín zjistila, že je mnohem blíž, než se jí zprvu zdálo. „Můj bože!“ Zaťala prsty do Gardarovy paže. „Vždyť je to dítě!“

Autorka: Yrsa Sigurdardóttir (* 24. srpna 1963) je islandská spisovatelka, autorka románů pro děti a mládež a detektivek. Rodačka z Reykjavíku ukončila 1983 gymnasium Menntaskólinn í Reykjavík, studovala stavební inženýrství na islandské univerzitě Háskóli Ísland, které ukončila titulem B. C. a pokračovala na Concordia University v Montrealu, kde v roku 1997 získala akademický titul Master of Science. Několik let pracovala jako inženýrka pro společnost Fjarhitun. 4 roky byla technickou vedoucí v mezinárodním týmu pro velký evropský elektrárenský projekt na východě Islandu u Kárahnjúkar Damm. V odlehlém pracovním táboře se zde ve volné čase v 1998 začala věnovat literatuře. Se svým manželem a dvěma dětmi bydlí v Seltjarnernes u Reykjevíku a vede úspěšně dvojí život spisovatelky a inženýrky. Její detektivky se těší veliké popularitě. Debutový Poslední rituál byl přeložen do více než 30 jazyků a v žebříčku prodejnosti přeskočil dokonce Dana Browna. Yrsa Sigurðardóttir bývá označovaná za islandskou odpověď na Stiega Larssona. V květnu roku 2006 Yrsa navštívila pražský knižní veletrh Svět knihy. V roce 2010 byla nominovaná na cenu společnosti The Private Eye Writers of America za Mrazivé světlo.(zdroj: Wikipedia)

Hodnocení: 5/5 

Trailer...

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Metafora.

Knihu zakoupíte zde.