Měsíční shrnutí - leden

Přeji vám všem krásný sobotní večer :)

Konečně se mi podařilo nafotit knihy do měsíčního shrnutí, sice už je půlka měsíce nového, ale tak snad to nevadí.

Takže konečně zde mám celkové měsíční shrnutí za měsíc leden.

V lednu jsem přečetla pět knih a jednu rozečetla. Přečetla jsem Pusinku od Sophie Hannah, Druhou dceru Lauren Willig, Květy z půdy od Virginie C. Andrews, Ženu v černém od Susan Hill. Pořád jsem to já Lisy Genovy a rozečetla Anděla smrti Richarda Skláře. Není to moc, ale svůj měsíční limit, který jsem si stanovila spolu s knižní výzvou, jsem splnila.

Nejvíc se mi líbila kniha Pořád jsem to já od Lisy Genovy. Velmi silný, realistický a zároveň emotivní příběh, doporučuji všem. Nikdo neví, komu Alzheimerova choroba může zasáhnout jakýmkoliv způsobem do života.

V závěsu se drží Květy z půdy. Také příběh plný emocí, který vás dostane. Rovněž doporučuji.

Nejslabší knihou měsíce ledna se jednoznačně stala Žena v černém od Susan Hill. Pro mě nezáživný, rozvláčný příběh, který mě trochu chytil až v druhé polovině.

Pokud si budete chtít přečíst recenze, ZDE v seznamu naleznete recenze všech knih.

A kolik nových knih se mi v lednu sešlo? Myslela jsem, že jich bylo méně, ale přibylo mi celých dvacet krasavic. Jsem prostě nepolepšitelná, nevede se mi to číslo snížit a obávám se, že únor bude obdobný.

Vypadá to, že nejvíce přírůstků mám tentokrát z nakladatelství Moba. A nejvíce jsem nakoupila opět na buxu a ještě v antikvariátu Bohumín. 

Dnes vám také pro zajímavost vložím několik anotací :)

Na buxu jsem si pořídila tyto krasavice.

Třináctý příběh:

Spisovatelka Vida Winterová již po desetiletí okouzluje čtenáře po celém světě svými strhujícími příběhy, ale ten nejúžasnější si dosud nechávala pro sebe. Teď však cítí, že se neodvratně blíží smrt, a tak se rozhodne konečně odhalit dlouho očekávaný třináctý příběh: tajemství svého života. Ale i mladičká badatelka Margaret , kterou si zvolila za autorku svého životopisu, v sobě dusí bolest z minulosti. Obě ženy pomalu rozkrývají své osobní příběhy plné vášně, lásky, krutosti a oddanosti, protože jen pravda může ulehčit umírání a otevřít cestu do budoucnosti.

Román Diane Setterfieldové navazuje na největší klasiky ženského románu a podobně jako Jana Eyrová nebo Na Větrné hůrce nabízí hluboce romantický příběh, v němž nechybí napětí, láska, tajemství ani magická a hrůzostrašná atmosféra.

Má je vina:

Jednoho deštivého listopadového dne jsou šéfinspektor Ray Stevens a inspektorka Kate Švandová povoláni k případu, které se policistům příčí nejvíc: k usmrcení dítěte. Pětiletého Jakoba srazil rychle jedoucí vůz, po autě a jeho řidiči jako by se ale slehla zem. Všechny stopy vedou do slepých uliček. Ray ani Kate se však nechtějí vzdát; mají pocit, že aspoň tohle mrtvému chlapci dluží…

Janně Grayové se toho osudného večera navždycky změnil život. Před pocitem viny, že nedokázala zabránit Jakobově smrti, prchá do odlehlé velšské vesničky na břehu mořské zátoky. Snaží se skrývat před světem i před svými démony, ale neúprosná setrvačnost života ji vtahuje zase zpátky. Jenna se ocitá rozpolcená mezi výčitkami svědomí a prostou touhou po štěstí, ale krutá minulost se jen tak nevzdá. Když ji dostihne, zdá se, že už není úniku…

Napínavý psychologický thriller se šokující zápletkou. Clare Mackintoshová jako bývalá policistka dokázala napsat naprosto presvedcivý príbeh. S tak dokonalým debutem je jasné, že ztráta pro policii znamená zisk pro krimi literaturu.

Má je vina mě hodně láká, nalákala mě na ni Míša z Knižního deníčku a jsem si jistá, že mě nadchne.

Tajemství porodních bab:

Neva Bradleyová představuje ve své rodině už třetí generaci porodních bab. Práci miluje stejně jako matka a babička a chápe ji jako tradicí umocněné poslání. Nyní je sama gravidní a ze všech sil se snaží utajit okolnosti svého těhotenství a početí, zvláště pak identitu otce dítěte. Rodině i spolupracovníkům tvrdí, že žádný otec prostě neexistuje. Pro její matku Grace je dceřino tajnůstkaření nesnesitelné. Čím víc však Grace na dceru naléhá, tím víc se Neva uzavírá a zarytě mlčí... 

S celou situací se musí vyrovnat také Floss, Nevina babička. Jen ona zná šedesát let staré tajemství, které v mnohém připomíná vnuččinu pozici a jehož vyzrazení by mohlo neodvolatelně zasáhnout do života celé rodiny. Skrývat pravdu je pro obě čím dál těžší. Není nakonec moudřejší a pro všechny lepší přiznat, jak to všechno bylo? Je lepší pravdu navěky tajit nebo s odhalením čelit nutným následkům?

Z antikvariátu Bohumín mám tuto nádhernou nadílku. Když mi knížky dorazily domů, byla jsem absolutně nadšená. Tolik krásy a za super cenu :)

Až úplně dolů:

V touze po dosažení dokonalosti se člověk může dostat až na samotné dno. 

Allison Weissová se dlouho domnívala, že vede dokonalý život. Jenomže odtažitý manžel najednou spí v pokoji pro hosty, pětiletá dcerka takřka nepřetržitě vyvádí, otec je v rané fázi Alzheimerovy choroby a kdysi chladná matka se hroutí. Obrovský dům je stále nezařízený a vysněné kreativní zaměstnání na ni klade nepředstavitelné nároky. Allison se to všechno snaží zvládat. Co jí také jiného zbývá, že ano? Kdo by to za ni udělal? Nikdo. 

A právě proto nosí v kabelce krabičku s prášky. Sama sebe uklidňuje, že přece není nic špatného na tom, když si tu a tam vezme pár pilulek, aby přežila náročný den. Pak ale narazí v časopise na test závislosti - a teprve tehdy ji poprvé napadne, jestli její největší problém není právě závislost na tabletách. 

Román Až úplně dolů je příběhem ženy, která si v touze být dokonalá vybudovala silnou závislost, a pak se jen s nejvyšším úsilím musela škrábat ze dna zpátky. Autorka líčí Allisonin zápas s hlubokým porozuměním, ale zároveň i s humorným nadhledem, takže čtenář hrdinku neodsuzuje ani nelituje. Zkrátka jí drží palce, aby to zvládla.

Vlčí kůže:

Začátkem jara roku 1916 se mladá porodní asistentka Hillevi Klarinová z Uppsaly vydává do kraje Jämtland na severu Švédska. Následuje pastora Edvarda, jenž se tam má ujmout správy farnosti Černá Voda. Hillevi, která je s Edvardem tajně zasnoubená, není na to, co ji na severu čeká, připravena. Kraj neprostupných lesů a černých jezer je odlehlý a drsný, síly přírody ohromné a nepředvídatelné. Lidé tu žijí v demoralizující chudobě a nevědomosti, ve světě, v němž jsou stále živé mýty a pověry. Přes řadu traumatických zážitků se tu však Hillevi setká i sprojevy lidského porozumění, přátelství a lásky...

Útěk na druhý břeh:

Dostat se na samé dno, neznamená zůstat tam navždy.

Jsou místa, kterým je lepší se vyhnout i za bílého dne. Přesto na druhém břehu řeky, kde nekontrolovatelně bují vegetace a pohybují se podivné lidské existence, najde útočiště mladá dívka Krista. Od skoku do chladné vody ji zachrání žena, která vypadá jako smrtka, ale v osudnou chvíli se stává strážným andělem. Přiměje zoufalou dívku žít dál? Pozná Krista osudovou lásku?

Další tři knihy jsem vyhrála. Herečku od paní Váňové na stránkách nakladatelství Šulc-Švarc, Kruh na stránkách XYZ knihy a Světla, která nevidíme jsem si koupila za vyhraný slevový kupón od Dobrých knih.

Herečka: 

Román vtáhne čtenáře do vzrušujícího života slavné herečky Žofie Beladové. Neobyčejný příběh má zvláštní kouzlo v tom, že se rozvíjí z docela obyčejných životních souvislostí, a vše, co Žofie dokázala, připomíná dobrodružné hledání pokladů. Největší našla v lidech, které si oblíbila nebo je milovala, ale mnohokrát se v nich i zklamala. V polovině 90. let je Žofii čtyřicet a podruhé v životě je na vrcholu. Její příběh odráží, co přinášel život předtím a potom, ale z obojího nakonec zůstanou jen okamžiky, ve kterých vzniklo něco trvalého a opravdu prožitého, co nelze nikdy zapomenout ani ztratit.

A poslední dvě knihy jsou recenzní výtisky. Anděl smrti z nakladatelství Grada - Cosmopolis a Druhá dcera z nakladatelství Omega.

Četli jste některou z knih v dnešním příspěvku? Budu se těšit na vaše komentáře, názory a postřehy :)

Mějte se krásně a čtěte :)

Noel ♥