Přečtené knihy za měsíc leden 2016

Přeji všem krásný den :)

Dnes tady mám pro vás přečtené knihy za měsíc leden. Není to žádný obří počet, ale svůj měsíční plán jsem splnila :)

Přečetla jsem pět knih a jednu rozečetla. Pusinku od Sophie Hannah, Druhou dceru od Lauren Willig, Květy z půdy od V. C. Andrews, Ženu v černém od Susan Hill, Pořád jsem to já Lisy Genovy a rozečetla jsem Anděla smrti Richarda Skláře.

Mou první letošní knihou byla Pusinka Sophie Hannah. Příběh se mi četl moc dobře a myslím, že se určitě po nějaké další knize od autorky v budoucnu podívám.

Anotace:

Jen na pár hodin si Alice Fancourtová odskočila od svého dvoutýdenního miminka. Starost o malou Florence svěřila svému manželovi. Jakmile však po návratu vstoupí do dětského pokoje, jako by se propadla do zlého snu. Trvá na tom, že dítě, které leží v postýlce, není její dcera. Její manžel David tvrdí, že Alice buď lže, nebo se zbláznila. Jenže Alice ví, že musí policii přesvědčit, než bude příliš pozdě… První román, ve kterém se čtenářům představují policisté Charlie Zailerová a Simon Waterhouse.

Recenzi na knihu najdete zde.

Hodnocení: 5/5

Další knihou byla Druhá dcera Lauren Willig. Oddechový román, lehce se četl, pokud hledáte četbu, u které si chcete odpočinout, můžu doporučit.

Anotace:

Rachel Woodley vyrůstala s rodiči, kteří se navzdory své chudobě snažili žít na úrovni. Nyní pracuje ve Francii jako vychovatelka, když tu dostává zprávu, že její matka zemřela. Svíraná žalem se vrací zpátky do rodného městečka v Anglii, aby mohla vyklidit chalupu, v které matka žila. Při úklidu najde na výstřižku z Londýnského společenského časopisu fotografii svého otce, datovanou tři měsíce zpátky. Vždyť jí řekli, že její otec dávno zemřel! Ve skutečnosti je ale vlivným a váženým hrabětem a na fotografii mu po boku stojí jiná jeho dcera – ta legitimní. Z toho jasně vyplývá, že Rachel jeho legitimní dcerou není. Všechno, co si myslela, že ví o sobě a své minulosti, je lež! Dokonce i její jméno!

Rachel je stále ještě otřesena smrtí své matky a nyní navíc plná hněvu. Taková zrada! Pod falešnou identitou se přestěhuje do Londýna a rozhodne se proniknout mezi tamní zlatou mládež – mladé aristokraty, kteří „vymetají“ jeden večírek za druhým. Její cíl je jasný – odhalit otcovu proradnost a zničit pohádkový svět, ve kterém žije s její nevlastní sestrou. Brzy se však objeví dva zádrhely: Rachel zjistí, že její nevlastní sestra Olivia nemá vůbec snadný život a začne k ní chovat sympatie. Co je však horší, Rachel se možná zamilovala do Oliviina snoubence…

Lauren Willingová, autorka bestselleru Ashfordská aféra, nyní přichází s neuvěřitelně čtivým románem Druhá dcera, plným zrady, vášně a pomsty.

Pokud vás zajímá recenze, najdete ji zde.

Hodnocení: 4/5

Třetí knihou byly Květy z půdy Virginie Cleo Andrews. Krásná a zároveň šokující kniha, která je vyprávěna mladičkou Cathy. Příběh plný emocí, který vás rozhodně nenechá chladnými.

Anotace:

Po smrti otce zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami. Ta ovšem nemá peníze a tak se rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji ale vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje a s pomocí své zlé matky jim nosí potřebné věci k přežití. Dětem vlastně nic neschází, kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou "zahradu" kde si můžou pětiletá dvojčata hrát. Postihne je ale nejedno úskalí, největším problémem začíná být dospívání Christophera a Cathy kteří se do sebe bezhlavě zamilují...

Na recenzi se můžete podívat zde.

Hodnocení: 5/5

Další knihou v pořadí byla Žena v černém od Susan Hill. Tato kniha mě nijak neoslovila, první polovinu jsem doslova protrpěla a přestože kniha má nějakých 144 stran, četla jsem ji několik dní. 

Anotace:

Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky. Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte? Nyní také stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli!

Recenzi si můžete přečíst pod tímto odkazem.

Hodnocení: 3/5 - velmi slabé tři hvězdičky

Poslední dočtenou knihou byla Pořád jsem to já od Lisy Genovy. Velmi silný, emotivní příběh, který jsem četla jedním dechem. Určitě doporučuji.

Anotace:

Strhující příběh profesorky psychologie, která kvůli nevyléčitelné nemoci postupně ztrácí paměť a vzpomínky. Přesto ale zjišťuje, že jí každý nový den přináší nečekané naplnění i lásku.

Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby.

Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít pro přítomnou chvíli. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě.

Recenzi na knihu najdete zde.

Hodnocení: 5/5

Koncem ledna jsem rozečetla knihu Anděl smrti od Richarda Skláře. Je to celkem bichlička a ještě kniha většího formátu, takže zatím stále čtu.

Anotace:

Hlavní hrdinka Bo, kterou znáte z románu Vila na Sadové, žena s hodně divokou minulostí a výcvikem ve speciálních jednotkách ministerstva vnitra, dnes vynikající a dobře placená realitní makléřka, znovu rozjíždí šokující pátrání plné napětí a nečekaných zvratů.

V lednu jsem také dostala k recenzi krásné omalovánky od nakladatelství Grada, takže pro milovníky pastelek přidávám také odkaz. Mně osobně se moc líbí :)

A kolik knih jste přečetli za leden vy? Objevila se některá, která vás ohromila a určitě byste mi ji doporučili? Napište mi do komentářů, budu se moc těšit.

Mějte se krásně a čtěte :)

Noel ♥