Recenze - Němý křik

Autorka:                  Angela Marsons

Překlad:                   Ludmila Hanzlíková

Nakladatelství:      Knižní klub

Rok vydání v ČR:   2016

Počet stran:             336

Pět postav vytvořilo pentagram kolem čerstvě navršené hromady hlíny. Jen oni věděli, že je to hrob.

Vykopat zmrzlou zem pod krustou ledu a sněhu bylo jako rýt do kamene, ale střídali se. Všichni bez výjimky. 

Jáma pro dospělého by jim trvala déle.

Anotace:
Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy…

Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví.

Po letech se středoanglické Black Country ocitá v šoku – nejprve je nalezena brutálně zabitá ředitelka místní chlapecké školy, následuje objev lidských ostatků u bývalého dětského domova. A další hrůzné zločiny… 

Detektiv inspektor Kim Stoneová si záhy uvědomí, že hledá zvrácenou osobu, jejíž vražedná pouť trvá už pár desetiletí. Že je třeba ji dopadnout, než znovu udeří. A že nezbývá než se co nejdřív vyrovnat s vlastními démony z minulosti. Protože jinak by už mohlo být příliš pozdě.

Děj Němého křiku je situován do britského Black Country, kde se autorka narodila. Ústřední postavou příběhu je čtyřiatřicetiletá detektiv inspektor Kim Stoneová. Kim je odvážná žena, která se hned tak něčeho nezalekne, má trochu problém dodržovat jistá pravidla a se sarkasmem je jedna ruka. Relaxuje tím způsobem, že dává dohromady staré motorky. Vskutku typicky ženský koníček :) Ale Kim je všechno možné, jen ne typická dáma. 

Nálezem mrtvého ženského těla ve vaně začíná děj našeho příběhu. Není to jediná mrtvola, která se objeví. A také jsou nalezeny ostatky tří těl, která patřila mladým dívkám a jejichž život byl ukončen velmi brutálním způsoben. Kdo může takto zmasakrovat děti z dětského domova a jejich těla pohřbít poblíž budovy? Jedině bezcitná zrůda. A jak s minulostí souvisí lidé, kteří jsou zavražděni nyní?

Kim pochopitelně nepátrá po bestiálním vrahovi sama. Její vyšetřovací tým tvoří ještě konstábl Stacey Woodová, seržant Bryant a seržant Dawson. Bryant je skvělý parťák a nejen to, také výborný, jediný a nejlepší přítel. Všichni pracují do úmoru, jen aby to vraždící monstrum vypátrali.

Vzal lupu. „Když se podíváte na první a druhý obratel, zjistíte co mám na mysli.“

Kim se naklonila vedle něj. Na prvním obratli byla patrná rýha. 

„Vidíte to?“

Kim kývla, zaznamenala vůni mentolu v jeho dechu.

„Tady, vemte si to,“ nabídl jí lupu. Opatrně pootočil kostru, aby byly krční obratle viditelné z boku.

„Teď se podívejte na druhý obratel.“

Přidržel kostru, zatímco se s lupou sklonila ke krčním obratlům těsně u lebky. Znovu viděla zřetelnou rýhu. Kim ustoupila od stolu, cítila rostoucí nevolnost.

Na tuto knihu jsem se velmi těšila. A opět se stalo to, že moje očekávání byla asi příliš veliká. Čekala jsem parádní pecku, ze které padnu na zadek, ale to se nestalo. Dostala jsem vynikající příběh, to ano, ale ono pověstné „wow“ se nekonalo.

Děj je napínavý od začátku do konce. Na světlo se prodírají nové a nové zápletky. Konec vás jistě svým způsobem překvapí. Musím říct, že já nějaké podezření na pachatele měla, ale přesto jsem byla koncem částečně také překvapená. Víc raději prozrazovat nebudu :)

Kniha se mi četla velmi dobře, žádné nudné nebo zbytečné pasáže jsem nezaznamenala. Několik kapitol je líčených z pohledu vraha. Jsou psané jiným fontem písma a na rozdíl od ostatního děje, který je psán er-formou, vrah podává své myšlenky v první osobě. V některých pasážích se krátkodobě vracíme do minulosti. 

Ovšem trochu jsem měla problém s hlavní hrdinkou Kim. Za každé situace nutně vtipná, sarkastická, zkrátka v tomto směru bych řekla, že autorka tlačila trochu na pilu. Někdy to bylo vtipné, ale jindy mi toho přišlo už příliš. Kim mohla být naopak více propracovaná v tom emocionálním slova smyslu. Působila na mě dost chladně, přestože to vůbec nebyl autorčin záměr. Kim oplývala city, i když je nedávala najevo. Autorka nám však mohla víc přiblížit to její potlačované opravdové já, které hodně souviselo s minulostí a dětstvím. Alespoň tak já jsem to cítila. S Kim jsem se tedy nedokázala ztotožnit a opravdu mi jako ústřední postava příběhu nepřirostla nijak zvlášť k srdci, nevytvořila jsem si k ní vztah. Prostě mi byla tak trochu jedno, řekla bych. Možná s blížícím se koncem jsem na chvíli pocítila trošku jinou Kim, která se mi líbila víc.

Je na ní cosi, co mě k tomu nutí.

Je v centru událostí; sirény, auta, pohyb, přesto z ní nedokážu spustit oči. Vyčnívá z davu. Trojrozměrná postava v dvojrozměrném dění.

Má v sobě nepoddajnou energii. Jako by ji poháněl běs. Je to temné a fascinuje mě to. I v davu je osamělá. I když je v klidu, pohybuje se. Sevření ruky či podupání nohou svědčí o tom, jak její mozek neustále pracuje.

I když jsem ji nikdy dřív nepotkal, znám ji.

Němý křik určitě doporučuji k přečtení, mně se moc líbil a určitě si přečtu další díly série, až u nás vyjdou.

O autorce:

Angela Marsons se narodila v Black Country, průmyslové oblasti ve střední Anglii, která prý svou bezútěšností inspirovala J. R. R. Tolkiena k vytvoření Mordorz z Pána prstenů. Napsala a vlastním nákladem vydala dva společenské romány (My Name Is, The Middle Child), poté se začala věnovat kriminálnímu žánru. První dva případy Kim Stoneové, vydané v Británii v roce 2015 (druhý z nich chystáme pro české čtenáře ještě v tomto roce), zaznamenaly fenomenální úspěch: prodeje přes milion výtisků, umístění na předních příčkách žebříčků bestsellerů i nabídku k pokračování – Angela, která se rázem stala jednou z nejčtenějších autorek krimi v současnosti, přislíbila dalších šest dílů série.

Hodnocení: 4/5

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji knižnímu supermarketu Arara.

Knihu můžete zakoupit zde.