pátek 7. října 2016

Recenze – Počátek veškeré lásky

Autorka:                   Judith Hermann
Překlad:                    Petr Štědroň
Nakladatelství:      Větrné mlýny
Rok vydání v ČR:   2016
Počet stran:              196

Anotace:
Stella, její muž Jason a čtyřletá dcera Ava působí jako šťastná rodina. Až do okamžiku, kdy stiskne zvonek neznámý muž, Mister Pfister, stalker, který se objevuje a mizí. Zanechává vzkazy ve schránce, je stále neodbytnější, Stellin život a život její rodiny se mění v peklo.
Judith Hermannová, hvězda německého literárního nebe, dosud své čtenáře uhranula třemi povídkovými tituly. Počátek veškeré lásky, její první, dlouho a napjatě očekávaný román, je příběhem o stalkingu, zranitelnosti a křehkosti lidského štěstí. Hermannová zde otevírá téma v současné společnosti více než aktuální: strach o vlastní bezpečí.

Hlavní postavou našeho příběhu je Stella, matka malé Avy, manželka Jasona, který z pracovních důvodů tráví svůj čas převážně mimo domov a ošetřovatelka, pečující o své klienty v soukromí jejich domovů. Jednoho dne vstoupí Stelle do života cizí muž. A zůstává v něm poměrně dlouho. Mister Pfister se stává její noční můrou. Jedno dopoledne zazvoní a prostřednictvím domácího telefonu povídá Stelle, že ji zná a chtěl by si s ní někdy promluvit. Stella však o žádnou komunikaci mezi nimi nestojí, ale muž to nebere na vědomí. Denně zvoní, nechává ve schránce Stelle dopisy, různé vzkazy a fotografie. Zkrátka stalker. Pouze, když se doma zdržuje Jason, muž nepřichází. Stelle jeho stalkování pochopitelně velmi znepříjemňuje život, navíc se obává o svou malou dcerku.


Co ji brání otevřít dveře, projít zahradou k němu a otevřít bránu, jako by to udělala jindy?
No nevím, bude později Stella říkat Kláře. Na tohle ti nemůžu odpovědět, na tuhle otázku. Ty dveře jsem neotevřela, polekala jsem se. Čeho?
Ten muž venku na ulici čeká. Pak vyndá pravou ruku z kapsy u kalhot a zazvoní ještě jednou a Stella najednou cítí – to ji skoro naštve –, že se jí zrychluje tep, pomalu, plynule, jak by její srdce pochopilo cosi, co Stelle ještě nedošlo. Aniž by odtrhla oči od toho cizího muže, sejme ze zdi sluchátko domácího telefonu, přiloží je na levé ucho a řekne, ano.
Ten muž venku na ulici se skloní. Stella nemá tušení, jak hlasitě nebo potichu bude na ulici slyšet její hlas, nevzpomíná si, že by tento duplexní domácí telefon kdy použila. On mluví do mikrofonu, Stella má pocit, jako by jeho hlas slyšela u svého ucha a zároveň z ulice, jeho hlas u jejího ucha zní dost zastřeně. Jako hlas lidí, co berou prášky, co jsou na lécích, jednoznačně. Stella tohle slyší hned, v tomhle se vyzná.
Muž řekne dobrý den. My se neznáme. Vy mě neznáte. Já vás ale znám od vidění a rád bych si s vámi někdy promluvil. Máte čas.

Z knihy německé autorky Judith Hermann jsem velmi, velmi rozpačitá. Anotace mě zaujala, námět stalkingu mi přišel zajímavý. Ale autorčino pojetí a zpracování mě absolutně neoslovilo, naopak. Příběh mi přišel nemastný, neslaný. To samé postava hlavní hrdinky. Očekávala jsem, že z příběhu, kde dochází ke stalkování, mi bude úzko, bude mě mrazit. Ale nepociťovala jsem vůbec nic. Příběh se četl naštěstí celkem rychle, protože kniha je poměrně malého formátu a není to žádná bichlička. Takže jsem byla ráda, že jsem s ní nestrávila moc času, protože ve mně prostě nezanechala vůbec žádný dojem. Přitom potenciál by tam mohl být. Ale autorčin styl mi vůbec nesedl. Možná na tom nese vinu i překlad. Dlouhá, kostrbatá a často smysl postrádající souvětí příběhu rozhodně nepomohla. Také absence klasické přímé řeči mi vadila, i když možná to bych dokázala skousnout. Co ale není omluvitelné, jsou chyby v textu. Nejen překlepy, ale hrubky, které by snad neudělalo ani dítě na základní škole. Jak může překládat knihy někdo, kdo ve slově mistička napíše ypsilon? Nepochopitelné a neomluvitelné. Kdyby se tam to slovo vyskytlo jednou, možná bych to vzala jako překlep. Ale našla jsem ho tam minimálně třikrát. Takže to je opravdu otřesné.

Ale abych knihu jenom nekritizovala. Velmi chválím grafickou stránku. Látková vazba s plastickým vzorem je velmi zajímavá a také vnitřní zpracování je povedené.

Nevím, jestli bych knihu někomu doporučila. Nejspíš ne. Na trhu je spoustu krásných knih a čas je drahý. Mrzí mě, že je moje recenze takto negativní, ale nemůžu jinak. Tak to je a tak to cítím.

O autorce:
Judith Hermannová se narodila v roce 1970 v Berlíně. Po studiích žurnalistiky a praxi v newyorských novinách získala stipendium Alfréda Döblina berlínské Akademie umění. V roce 1998 vyšla její první kniha Sommerhaus, später (Letní dům, později; Větrné mlýny 2000), kterou si získala mimořádnou přízeň německých čtenářů i kritiky. Přes dvě stě padesát tisíc prodaných výtisků a překlady do téměř dvaceti jazyků udělaly z povídek Judith Hermannové jeden z největších literárních úspěchů posledního desetiletí, či daly rozeznít „zvuku nové generace“, jak se vyjádřil Hellmuth Karasek. V témže roce získala Judith Hermannová literární cenu města Brém, jež v roce 2003 umožnila vznik povídkové knihy Nichts als Gespenster (Nic než přízraky). V roce 2001 byla Judith Hermannová za svou tvorbu oceněna cenou Heinricha von Kleista. V současnosti žije a pracuje v Berlíně. „Získali jsme novou autorku, skvělou autorku. Její úspěch bude veliký,“ vyjádřil se o Judith Hermannové král německé literární kritiky Marcel Reich-Ranicki.

Hodnocení: 45%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Větrné mlýny.

8 komentářů:

  1. Ty hrubky jsou tedy mazec :-o ...... škoda, obálka je opravdu zajímavá. Takže příště krásné čtení Šári :-)))) *Veru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to mě dostalo a zrovna v takovém slově... nechápu :( A děkuji Veru, spravila jsem si potom chuť knihou Tamary McKinley Příslib naděje. Recenze bude brzy :)

      Vymazat
  2. Anotace vypadala opravdu slibně, ale ty hrubky... škoda. Normálně by mě kniha na toto téma přilákala, ale jak píšeš, čas je drahý :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Káťo, opravdu v tomto případě o nic nepřijdeš, je spoustu mnohem lepších knih :) Krásný víkend :)

      Vymazat
  3. Jsem ráda, že ses tím alespoň prokousala rychle, to já to četla děsně dlouho... Ten styl mě rozptyloval a já se musela kolikrát vrátit a něco číst znovu. O hrubkách jsme se už spolu bavily, to byla pecka. Recenze je super, v procentuálním hodnocení se s Tebou naprosto shoduji a taky zcela souhlasím s tím nevyužitým potenciálem námětu. Jsem zvědavá, jak na nás další knihy od Větrných mlýnů zapůsobí. Já se asi příští měsíc chystám na Zimní ryby. Měj se krásně, Šári :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Kristý :) Mám taky ještě dvě knihy z nakladatelství, tak doufám, že budou lepší :)

      Vymazat
  4. Super recenze, četla jsem už tu Kristýnky a musím říct, že mě to docela zaujalo, nicméně teď už tedy nevím a ty hrubky jsou šílenost! To to nikdo nekontroluje?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, nic o korektuře jsem nenašla v knize, tak fakt nevím. Ale je pravda, že v dnešní době je těch chyb v knihách až dost. Ovšem mYstička je teda mazec, to je normálně zvrhlost :)))

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥