Recenze – Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá

Autorka:                    Alena Jakoubková

Nakladatelství:       Moba

Rok vydání v ČR:   2016

Počet stran:              256

Anotace:

Svobodná pětatřicetiletá Cora po krachu firmy, v níž pracovala, nemůže najít novou práci. Rozhodne se tedy podnikat, a přestože nemá žádný kapitál, povede se jí rozjet úspěšnou internetovou seznamovací agenturu. Jednoho dne se objeví zákazník, kterému ne a ne najít vhodnou partnerku...

Cora není svobodná, jak nám hlásá anotace, ale rozvedená. Celkově je ta anotace trošku zvláštně napsaná a dle mě dost nepřesná, i co se věku týče.  

Ota si našel jinou ženu, čeká s ní dítě, a přestože Cora byla zásadně proti rozvodu, nakonec k němu logicky došlo. Jak se ale dokáže sama postarat o děti, když pracuje jen na zkrácený úvazek? Jak utáhne celou domácnost? Co jí to Ota provedl?

Cora má skvělé přátele, kteří jsou jí oporou, a může se o ně opřít. Všichni jí vtloukají do hlavy, že rozhodně může pracovat na plný úvazek, protože syn je dospělý a dcera také veliká, takže jim rozhodně nemusí být neustále k dispozici. Navíc má být ráda, že se Oty zbavila, protože to nebyla první nevěra.

Cora se nakonec přestane věnovat svému povolání psycholožky, ale založí seznamovací agenturu. Setkává se tak se spoustou lidí, kteří hledají vhodný protějšek pro život. Občas se dostává do vskutku bizarních a vtipných situací. Coru nová práce v seznamce hodně baví. Odmítá však názory svých přátel, že by si měla také někoho najít a nežít sama. Cora je však se svým nynějším životem spokojená. Užívá si novou práci, je obklopena přáteli, co víc si přát. Ale jak nám již poodkrývá název knihy, Cora určitě sama nezůstane, byť se vztahu brání zuby nehty.

Rozvod samozřejmě byl.

Vánoce u nás prakticky nebyly, protože Ota je strávil s Potvorou a já s migrénou. Nakonec jsem  se kvůli dětem vybičovala a nechala je ustrojit stromeček, který nám proti mému přání přinesl Magdin Luděk, a kvůli dětem, jejichž usoužené tváře byly živým svědectvím mé neschopnosti situaci zvládnout, usmažila na Štědrý večer aspoň řízky a umatlala bramborový salát, který stejně za moc nestál, protože se mi zdrcla majonéza. Nejspíš jsem do ní naronila až moc slz. Magda se nad námi (nad dětmi, mne jen hubovala) slitovala a přinesla cukroví a jablečné štrůdly a Helena nám upekla čokoládový dort. Nela nás pozvala na svatoštěpánskou husu a mně nařídila, abych přinesla ty svoje péřové knedlíky, protože si myslela, že mě trocha tvořivé práce povzbudí na duchu.

No, to se mýlila.

Bylo mi čím dál hůř, strašně jsem se litovala.

Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá je druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a myslím, že už další asi vyhledávat nebudu. Kniha se četla sice velmi lehce, ale na můj vkus až opravdu hodně lehce. Je psaná strašně jednoduchým stylem, občas mi některé popisné pasáže připomínaly spíš slohovou práci než román. U knihy si určitě odpočinete, pobavíte se, autorka dokáže být vtipná, ale nic hlubšího v ní nenajdete. Takže určitě doporučuji pro chvíle, kdy hledáte velmi nenáročnou četbu, u které nemusíte přemýšlet. Pro chvíle odpočinku proč ne. Pokud ale hledáte hlubší četbu, která ve vás něco zanechá, vyhledejte jiného autora.

Možná se budete divit, že když knihu poměrně kritizuji, nemá ode mě až tak nízké hodnocení. Já totiž netvrdím, že je špatná, ale osobně potřebuji, aby mi kniha něco dala. Tady jsem vyplnila několik hodin četbou knihy, o které můžu jenom říct... Jo, příjemná pohodovka. Ale nic víc. Ovšem, to je můj problém, já si knihu vybrala. Chtěla jsem autorku ještě zkusit, ale přesvědčila jsem se, že není pro mě ta pravá. Ale věřím, že spoustu čtenářek ji čte a má rádo. 

Líbí se mi jednoduchá obálka knihy vyvedená do červenobílé. 

O autorce:

Alena Jakoubková, píšící též pod pseudonymy Anita Pilar a Aliena de Longhe, je autorkou celé řady knih, v poslední době zejména románů. Povoláním je literární redaktorka, k vydání připravuje zejména uměnovědné a historické publikace. První kniha jí vyšla až v roce 1999 – to jí bylo přes čtyřicet; ačkoli si odjakživa přála psát romány (a psala je do šuplíku), osud jí z počátku přihrával do klávesnice jiné žánry. Napsala například Ostrov ve znamení tygra a draka, reportážní knihu o Tchaj-wanu, a když se jí podařilo těsně před (obvykle obávanou) padesátkou zhubnout dvacet kilo, nechala se přemluvit a napsala o tom knížku Hubnout musíš od hlavy, v níž odhalila zaručeně fungující (na sobě ověřený) recept na změnu životního stylu a odůvodněný optimismus. Tvorbou z posledních let záměrně oslovuje ženy. Chce jim okořenit život romantikou a humorem a nabídnout nejen oddechové čtení bez krve a násilí, ale i námět k zamyšlení.

Hodnocení: 75%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Moba.

Knihu zde můžete zakoupit.