Recenze – Mischling

Autorka:                   Affinity Konar

Překlad:                     Dominika Křesťanová

Nakladatelství:       Odeon

Rok vydání v ČR:   2016

Počet stran:             386

Jednoho dne jsme vznikly. Moje dvojče Perla a já. I když, lépe řečeno, Perla byla stvořená a já se od ní odštěpila. Vytlačila svůj obrys do lůna a já její podpis napodobila.

Anotace:

Staša a Perla jsou sestry, dvojčata. Společně s matkou a dědečkem se v transportu dostanou do Osvětimi a dívky, které jsou si fyzicky k nerozeznání podobné, zaujmou nechvalně proslulého doktora Mengeleho, anděla smrti, který si v táboře vybudoval lidské zoo… Román je napsaný s nezvyklou lyrickou a psychologickou intenzitou, zajímavý je nejen tím, že o tomto tématu existuje téměř výlučně jen literatura faktu, ale hlavně tím, že příběh je vyprávěn očima mladých dívek. Bezpochyby patří k tomu nejsilnějšímu, co jsme dosud ve světové literatuře mohli k tomuto tématu číst.

Staša a Perla jsou jednovaječná dvojčata. Je jim dvanáct let, když se ocitají s matkou a dědečkem v dobytčím vagóně a posléze v koncentračním táboře Osvětim. Jako dvojčata se rázem stávají „majetkem“ Anděla smrti dr. Mengeleho a jeho „Zvěřince“. Tohoto člověka není třeba představovat. O jeho zvěrstvech jsme slyšeli a četli asi všichni. Nikdy mě však nepřestanou šokovat. 

Staša s Perlou se tedy ocitají v jeho osvětimské „ZOO“. Na dvojčatech, trojčatech, liliputánech a jinak postižených dětech i dospělých jsou páchány neskutečné hrůzy, pokusy neslučitelné se životem. Jsou jim do těla vpichovány různé infekce a oni nevědí, zda vůbec dožijí druhého dne. A když zemře jedno z dvojčat, brzy zmizí i to druhé. Už není pro doktora ničím potřebné.

Staša a Perla jsou si k nerozeznání podobné, ale povahy mají odlišné. Perla je tichá, smutná, uzavřená do sebe, přemýšlivá. Staša je naopak veselá, průbojná a má ohromnou fantazii. Stašu připraví Mengele o sluch v jednom uchu a posléze i o zrak v jednom oku. Předstírá, že je pro něj Staša výjimečná a namluví jí, že se po jisté injekci stane nesmrtelnou. Perla musí naopak po jistou dobu snášet jeho trýznění zavřená v kleci jako to nejhorší zvíře. Obě sestry jsou rozděleny a nemají vůbec ponětí, zda se ještě někdy živé shledají.

Perla...

Ve dne se moje bolest zhoršovala. Někdy jsem se ráno probudila a našla ji horečně schoulenou v prstech u nohou, a jindy trucovala v oblasti mých střev. Každý den nová lokalita, větší intenzita. Snažila jsem se nepídit po identitě své nemoci – k čemu by to bylo? –, ale můj mozek ji chtěl nějak pojmenovat. Nakonec jsem se spokojila s tím, že jsem svou nemoc nazvala slabostí, což mělo vést k tomu, že mě takové jméno bude motivovat být silnější.  

Na tuto knihu od Odeonu jsem byla velmi zvědavá. Období holokaustu mě zajímá a vyhledávám literaturu, která se tímto tématem zabývá. Přestože toto není biografie či literatura faktu, ale román, zakládá se na pravdivých faktech. 

Kniha je rozdělena na dvě části. První se odehrává v koncentračním táboře a druhá  navazuje pochodem smrti, který Staša opustí, a pokračuje vývojem válečné situace v dalších měsících. Kapitoly vypráví střídavě Staša a Perla. Hodně se mi líbila už samotná první stránka knihy, kde Staša popisuje její a sestřino zrození. Je to napsáno tak úžasnými slovy. Záhy se však ocitáme v dobytčím vagonu a následně na nemilosrdné selekci v Osvětimi. Za zmínku rozhodně stojí doslov v podání Jakuba Ehrenbergera. Určitě ho neopomeňte.

Nezmínila jsem spoustu dalších důležitých postav, ale záměrně proto, že by potom moje recenze byla asi nekonečná. V knize prožíváme nejen příběh dvojčat Zamorskich, ale i dalších obětí doktora Mengeleho, ať jde o dětské vězně anebo o doktorovy spolupracovníky, kteří se posléze nedokážou se vším, co prováděli vyrovnat. Měli však na výběr? 

Kniha na mě velmi zapůsobila svým silným příběhem. Jen jsem občas měla pocit, jestli jsou některé pasáže opravdu uvěřitelné, jestli autorka malinko nepřeháněla. Nechá si dvanáctileté děvče namluvit, že se po injekci stane nesmrtelnou? Možná ale ano, protože tomu samo chce uvěřit a hodně dlouho mu to pomáhá v přežívání své vlastní bezvýchodné situace. Nikdo z nás to nezažil a nevíme, jak dokážou děti anebo i dospělí v takto vypjatých situacích reagovat. U dospělých nám to možná přijde uvěřitelnější, ale je fakt, že děti v tomto prostředí, v těchto hrůzách, musí svým způsobem mnohem rychleji dospět a přemýšlet úplně jinak, než děti v jejich věku, které nic podobného neprožily. 

Kniha k nám promlouvá také jistými poselstvími. Pokud byste je nepostřehli anebo by vás to právě během čtení nenapadlo, najdete vše ve zmíněném doslovu. Mám pocit, že od této chvíle, když uvidím v polích vlčí máky, vzpomenu si na knihu a matku Staši a Perly. Také slovo „Strýček“ mi bude asi chvíli vyvolávat husí kůži.

Knihu Mischling americké autorky určitě doporučuji k přečtení. Zaujala mě hned po svém vydání nádhernou obálkou a v tu chvíli by mě nenapadlo, o jakém utrpení bude pojednávat. Neváhejte a sáhněte po ní, nebudete litovat.

O autorce:

Affinity Konar je mladá blogerka pocházející z Kalifornie. Studovala na Kolumbijské univerzitě, později pracovala jako vychovatelka, copywriter a editorka výchovně-vzdělávacích materiálů pro děti. Affinity napsala román The Illustrated Version of Things (2011). Rozruch však vyvolal její druhý počin a sice Mischling (2016). Tento román se za krátkou dobu prodal do devatenácti zemí. V současnosti žije autorka v Los Angeles.

Hodnocení: 90%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji Euromedii Group a Lucii van Koten.

Knihu zakoupíte například zde.