Recenze – Nehoda

Autorka:                    C. L. Taylor

Překlad:                     Zuzana Pernicová

Nakladatelství:       Domino

Rok vydání v ČR:   2016

Počet stran:             352

Zavírat oči před vlastní minulostí je spolehlivý způsob, jak si zatemnit budoucnost.

Anotace:

Sue Jacksonová setrvávala dlouhá léta v domnění, že má dokonalou rodinu. Z omylu ji vyvede tragická událost: její dospívající dcera Charlotta vědomě vstoupí před jedoucí autobus. Dívka skončí v kómatu a její matka pochopí, že až doposud zavírala oči před temnou realitou. A že je načase, aby té realitě začala čelit.

Sue se snaží zjistit, co dceru přimělo k tak zoufalému činu. Probírá se detaily Charlottina života, noří se stále hlouběji do dívčina soukromí... a pak v jejím deníku narazí na děsivý záznam.

Teprve po jeho přečtení se Sue opravdu ocitá v pekle. Z lidí, které měla dříve ráda, se postupně stávají nepřátelé, kterým nedůvěřuje. A ona sama v sobě sbírá odhodlání, aby se dokázala vrátit do vlastní minulosti, kterou v sobě dávno pohřbila. Tolik na ty dávné hrůzy chtěla zapomenout!

Zapomenout ale nemůže. Nesmí. Protože pokud chce své dceři pomoci, musí z paměti vylovit všechny přízraky z minulosti. Jedině tak zjistí, odkud Charlottě hrozí největší nebezpečí. A možná dokonce zjistí, že největším nebezpečím je pro svou dceru ona sama...

Hlavní postavou psychothrilleru je třiačtyřicetiletá Sue, momentálně sedávající u lůžka své patnáctileté dcery, která po nehodě upadla do kómatu. Sue nevěří, že střet s autobusem byla obyčejná nehoda z nepozornosti. Sám řidič tvrdí, že mu vstoupila přímo pod kola. Manžel Brian obviňuje řidiče, že to prohlašuje naschvál, aby se zbavil viny. Sue však našla Charlottin deník a jeden zápisek jí jenom potvrzuje, že o nehodu nešlo. Dcera se zřejmě rozhodla spáchat sebevraždu, protože s čímsi, co se jí přihodilo v poslední době, nedokázala žít. A co hůř... Nedokázala se s tím Sue ani svěřit. A to Sue jako matku pochopitelně trápí. Snaží se vypátrat, co se Charlottě stalo, když ji to dovedlo až pod kola autobusu. Chvílemi musí před svým okolím vypadat jako blázen, ale tím se Sue vůbec nezabývá. Musí zjistit, co Charlottě brání, probudit se z kómatu. 

V příběhu nás autorka zavádí také do let minulých, konkrétně do doby před dvaceti lety, kdy byla Sue ještě mladá, naivní dívka, zamilovaná do nesprávného muže. Může minulost matky nějak souviset s tím, co se nyní stalo Charlottě?

„Jsou to puberťáci, Sue. Cos čekala?“

„Já vím.“ namočím v misce vlažné vody u postele měkký hadřík, vyždímám ho a jemně jím Charlottě otírám čelo. Od mojí návštěvy u Liama a Elly už uběhly tři dny, ale pořád ve mně hlodá Judyina poznámka na rozloučenou.

„Ukaž mi puberťáka, co se ochotně svěřuje dospělým, a já tě seznámím se Santa Clausem,“ dodá Brian. „No tak, Sue, copak ty bys jako teenagerka vyklopila svoje tajemství nějaký ženský ve středním věku? Já teda ne, to vím bezpečně.“

„Ne.“ Setkám se s manželovýma ustaranýma očima a zavrtím hlavou. „Nevyklopila. Ale myslela jsem si, že vůči mně třeba budou sdílnější, protože Charlotta...“ Nechám větu nedokončenou. Ani jeden z těch dvou neprojevil sebemenší ochotu naší dceři pomoci.

Brian pokrčí rameny. „Divím se, že tě to překvapuje. Puberťáci se zamilovávají a odmilovávají jako na běžícím pásu a střídají kamarády rychleji než módní trendy. K tomuhle věku nestálost patří. To přece víš, ne?“

Musím se přiznat, že jsem od knihy neměla žádná přehnaná očekávání, o to víc mě překvapila. Příjemně, samozřejmě. Vypravěčský styl autorky mě bavil, příběh je svižný, neobsahuje žádná hluchá místa. Kniha se mi četla opravdu sama, hltala jsem stránku za stránkou. Jak jsem již zmínila, v příběhu se střídají kapitoly ze současnosti a z mládí hlavní hrdinky před dvaceti lety. Autorka udržuje čtenáře v napětí do samotného konce. Děj pomalu graduje až s posledními stranami. Já osobně hodnotím Nehodu jako skvěle zpracovaný psychothriller, který rozhodně stojí za přečtení. Moc se mi líbí i minimalisticky vytvořená obálka.

O autorce: 

C. L. Taylor poslala svůj první rukopis do nakladatelství, když jí bylo osm let. Odmítnutí ji nezlomilo; psala dál, ale dlouhá léta jen pro sebe. Teprve když BBC vyhlásila soutěž pro začínající autory, odhodlala se svou tvorbu předložit světu podruhé. Tentokrát uspěla a její povídka byla zařazena do antologie britských literárních talentů.

Během následujících dvou let byly její povídky publikovány tolikrát, až sama autorka ztratila přehled (k čemuž se nerada, ale dobrovolně přiznává). Stejně tak nedokáže říct, kolik nominací či literárních cen v tomto období své spisovatelské kariéry posbírala. S jistotou ví jediné: že teprve opakované úspěchy, které sklidila za povídkovou tvorbu, ji podnítily k napsání románu.

Bylo to velmi dobré rozhodnutí, protože její psychologické thrillery patří mezi to nejlepší, co v tomto žánru momentálně vychází. Kniha Lež dobyla první příčky všech významných žebříčků bestsellerů v Británii a byla přeložena do patnácti světových jazyků.

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Domino, kde si knihu můžete také zakoupit.