Poprvé jsem otevřela – Pokrevní pouta a Hluchavky

Krásný slunečný den, přátelé :)

Sice tady mám článek z rubriky „poprvé jsem otevřela“, ale knihy mám už přečtené. Vůbec nestíhám psát a upřímně jsem teď neměla ani nejmenší náladu. Mám neschopenku, ale to by mě ani tak neomezovalo, ale ještě mi muže o víkendu odvezli do špitálu se zlomeným ramenem, takže to mě spíš dost vystresovalo a zbavilo nálady na cokoliv. Už je ale po operaci od včera, tak se mi elán začíná vracet.

Takže jaké knihy jsem teď četla?

Nejprve jsem trávila čas s Pokrevními pouty od Angely Marsons. Autorku mám hodně ráda, ale tato knížka pro mě není zrovna topka. Ne, že by mě námět nezaujal, v tom to není, ale Angela Marsons se v tomto díle hodně a zásadně vrací k druhému dílu série Ďábelské hry. Jedna linka knihy je v podstatě jejím pokračováním. A jelikož já rychle zapomínám děj knihy a Ďábelské hry jsem četla už dávno, takže jsem si nepamatovala detaily, ani všechny postavy, o kterých se zmiňuje v poutech, celkem mi to vadilo a snižovalo nadšení z četby. Určitě nedoporučuji číst knihu samostatně. Ale jinak je to opět dobrá kniha, autorka umí psát a já se těším na další díly. 

Anotace:

Jak chytit vraha, který nezanechává stopy?

Žena zabitá jediným přesným bodnutím do srdce – na první pohled to vypadá jako loupežné přepadení, které se zvrtlo. Kdo by plánovaně vraždil starostlivou a bezúhonnou sociální pracovnici? Ale inspektorce Kim Stoneové na téhle smrti něco nesedí. 

Pár dní nato už si je jistá – po nálezu mrtvé mladé narkomanky se stejnou bodnou ranou v hrudi. Někdo je obě chladnokrevně sprovodil ze světa. To je však to jediné, co je spojuje. 

Kim se nedokáže na případ soustředit – z minulosti se vynořila doktorka Thorneová, sociopatka, kterou Kim dostala do vězení a která za mřížemi naplánovala bezcitnou pomstu. 

Počet obětí narůstá a Kim a její tým se po krůčcích přibližují k pachateli. Někdo z nich se ale brzy octne ve smrtelném nebezpečí. A Kim tentokrát možná nebude mít dost sil, aby ho ochránila…

Knihu vydalo nakladatelství Knižní klub v roce 2018.

Po thrilleru jsem zabrousila do úplně jiných vod a sáhla jsem po knize Hluchavky od českého a velice nadějného autora Luboše Pandy. Dlouho jsem okolo knihy chodila, než jsem si ji objednala a rozhodně jsem ji pak nechtěla nechávat v knihovně odležet, tak jsem se do ní hned pustila.

Kniha je velice zajímavá. Týká se světa neslyšících a informace jsou nám podávány prostřednictvím Honzy a Evy, kteří nám vyprávějí zážitky ze svého života od dětství až zhruba po třicítku. Je to čtivě napsané, ale hlavně... Člověk, který neví nic o světě neslyšících, třeba jako já, se toho spoustu zajímavého dozví. To, co my bereme jako samozřejmost, neslyšící musí třeba velice složitě řešit. Navíc jim okolnosti v našem státě nejsou nebo nebyly v minulých letech rozhodně příznivě nakloněny.

Anotace:

Honza a Eva, každý z jiného prostředí, ale oba se stejným handicapem - narodili se se jako neslyšící. Pomocí deníkových záznamů sledujeme jejich životní cestu od dětství až do dospělosti, aby se v závěru knihy jejich osudy protnuly.

Knihu vydal autor vlastním nákladem v roce 2018.

To je pro dnešek všechno. Odpoledne se chci konečně vrhnout na sepisování recenzí a zítra budu určitě pokračovat, protože přečtených a nesepsaných knih tu mám hromadu. Něco dokonce z ledna, to už ani snad psát nebudu, jelikož to nebyly recenzáky.

Mějte se nádherně a napište mi, jestli vás lákají Hluchavky a jestli patří Angela Marsons také mezi vaše oblíbené autorky.

Vaše Šárka ♥