RECENZE – Den, kdy se to stalo

Autorka: Nuala Ellwood

Překlad: Michael Havlen

Nakladatelství: Domino

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 303

ISBN: 978-80-7498-310-8

Anotace:

Šedesát vteřin poté, co se Maggie probere z kómatu, si nepřeje nic jiného, než aby do něj znovu upadla. Aby nemusela žít s vědomím toho, co jí právě oznámila policie: že její dcera Elspeth je mrtvá.

Podle policie ji nechala zamčenou v autě, které pak sjelo do řeky a Elspeth se utopila, uvězněná na zadním sedadle. Maggie si vůbec nic nepamatuje. Když však požádá o setkání se svým manželem Seanem, dostane se jí informace, že zmizel. Prý byl naposledy spatřen v den dceřina pohřbu.

Co se skutečně tehdy u řeky stalo? Kam se Sean poděl? A proč se Maggie stále nemůže zbavit tušení, že Elspeth je naživu?

Maggie se probudí z kómatu, ve kterém byla uvězněna deset týdnů. Vůbec nechápe, kde se ocitla, co se stalo. Když se dozví, že leží v nemocnici a její dcera je mrtvá, přičemž nejspíš na tom má ona podíl viny, nemůže tomu uvěřit a hroutí se. Navíc se dozvídá další příšerné věci. Její muž zmizel, dům, ve kterém žili, nebyl vlastně doopravdy jejich, ale nájemní, což Maggie vůbec netušila. Po propuštění z nemocnice nejen, že trpí nočními můrami a amnézií, tudíž si nemůže vzpomenout, proč její dcera sjela zamknutá v autě do řeky a utopila se, ale nemá téměř žádné peníze a už vůbec střechu nad hlavou, oblečení, nic. Je jí přidělena pečovatelka, protože její zdravotní stav stále není úplně dobrý, a na určitou dobu pokoj v jednom penzionu. Maggie si umíní, že si musí vzpomenout, co se ten den stalo, proč její malá Elspeth musela zemřít. A proč zmizel její muž.

Od autorky jsem četla již její prvotinu, tudíž jsem na další knihu byla hodně zvědavá. A rozhodně nejsem zklamaná, naopak. Tento psychologický román či psycho thriller chcete-li, mě zaujal okamžitě od první stránky prologu. Postupem času možná děj ubral na intenzitě, ale i tak byl nesmírně zajímavý a určitě jsem se nenudila ani na okamžik. Kapitoly jsou akorát tak krátké, abyste měli chuť začínat stále novou. Střídají se kapitoly vyprávěné samotnou Maggie v první osobě s kapitolami psané formou dopisů jedné malé holčičky, která se octne v jakémsi asi dětském domově a nešťastná píše do sešitu dopisy své matce. Uklidňuje se tím.

Čtení jsem si moc užila. Námět sice není úplně originální, jako tomu bylo u autorčiny prvotiny, ovšem to mi ani v nejmenším nevadilo. Autorka totiž píše velmi čtivě a poutavě. Navíc ten konec. Absolutně nečekané rozuzlení, nad kterým vám spadne čelist. 

Já za sebe knihu moc doporučuji. Pokud jste autorku ještě nezkusili, určitě to udělejte, ani u jedné z knih nešlápnete vedle. 

O autorce:

Britská autorka Nuala Ellwood vyrůstala v rodině uznávaných novinářů. Na začátku profesní dráhy se věnovala zpěvu a psaní písňových textů, ale později se rozhodla pro spisovatelství.

Rodinné prostředí významně ovlivnilo námět její prvotiny Co zbylo z mojí sestry. Nualin otec i celá řada jeho přátel působili jako váleční reportéři a právě jejich vyprávění bylo pro autorku primární inspirací pro vytvoření hrdinky, která se po návratu z válečného pekla potýká s posttraumatickou stresovou poruchou.

K „nespolehlivým vypravěčům", kteří jsou v současné thrillerové tvorbě tolik populární (první byla hrdinka románu Zmizelá od Gillian Flynn) tak díky Nuale Ellwood přibývá bravurně psychologicky vykreslená hrdinka, u níž čtenář pochybuje, jestli skutečně vidí, slyší a prožívá to, o čem nám vypráví.

Co zbylo z mojí sestry je thriller bravurně napsaný, mrazivý, s místy až hororovými prvky. Zcela jistě není náhodou, že deník Guardian označil Nualu Ellwood za jednu z nejnadějnějších tváří britské literatury.

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Domino. Odkaz na zakoupení knihy najdete zde.