Opět po roce reportáž z návštěvy Světa knihy

Krásný den, přátelé :)

Dnes mám volno, tak se jdu konečně vrhnout na sepsání dojmů z letošní návštěvy knižního veletrhu Svět knihy.

Stejně jako loni jsem se na něj kvůli směnám v práci musela vydat ve čtvrtek. A stejně jako loni jsem na něj vyrážela se Sabinkou z Knižní kavárny a Kačkou z Knižního večírku. A v plánu bylo i setkání s Danuškou Goliášovou, kterou jsem neviděla od veletrhu v Havlíčkově Brodě, takže jsem se na ni moc těšila.

Výhodou návštěvy Světa knihy ve čtvrtek je jistě to, že ráno vás nepřekvapí nějaká obří fronta u pokladen a i ty davy lidí uvnitř jsou snesitelné. Nevýhodou je, že hlavní program je v pátek a především v sobotu. Takže mě moc, ale opravdu moc mrzí, že jsem nemohla být na autogramiádě Roberta Bryndzy. Ale tak snad do Prahy ještě někdy přijede, základnu fanoušků zde má obrovskou.

No, takže jsem ve čtvrtek ráno vstala před šestou a rychlíkem po sedmé hodině jsem vyrazila směr Praha. Vzala jsem si na cestu rozečtenou Pekárnu v Brooklynu, ale stejně jsem nakonec tu hodinu strávila na internetu, a taky jsem se musela nasnídat, jelikož to jsem doma nestihla. V Libni jsem si koupila vytoužené kafe a potom už jsem jen dojela do Holešovic, kde čekala Sabinka. Spolu jsme počkaly na Kačenku a vyrazily směrem k výstavišti. Musím se smát, jezdíme rok co rok a stejně si nikdy nejsme úplně jisté, zda jdeme dobře. Tedy od nádraží, jak dojdeme potom na křižovatku, už jsme s naším orientačním (ne)smyslem doma :))

Tady jsme se fotily a vůbec jsme si nevšimly, že procházela Danuška Goliášová. Stejně tak si ona nevšimla nás :)

Před výstavištěm jsme si pořídily první fotky, zaplatily vstup a hurá do víru dění. Tlačila jsem holky, že prvně musíme na slevy do Euromedie. Tam tedy byly už od rána davy, což chápu, jelikož tam jsou slevy opravdu největší a já se tam urvala pěkně ze řetězu. Jen jsem si říkala, že jsem blázen, že už po desáté ráno mám plný batoh. Kdo se s ním bude dřít? No, kdo asi, nosič žádný se mnou nejel :))

Po prvním nákupu jsme se domluvily, že si dáme kafíčko a to už i ve společnosti Danušky Goliášové. Daly jsme si tedy kafčo a vynikající dortík a povídaly a povídaly a předávaly si dárečky. O nich se podrobně zmíním v článku s veletržními úlovky. Čestným hostem veletrhu letos byla Latinská Amerika, takže jsme vyslechly i jejich úvodní hudební představení (ne že by nás úplně nadchlo, vůbec jsme se v tu chvíli totiž neslyšely :)) Připojila se k nám u kafíčka i Lenička z blogu Storyhuntress. Kromě povídání jsme pořídily i další fotky. Na chvilku se u nás zastavila Darča z Daramegan knihy, šla tedy konkrétně za Sabi, ale ráda jsem ji poznala.

Když jsme se dosyta vypovídaly, vydaly jsme se procházet veletrhem, obhlížet stánky a doufat, že objevíme zajímavý knižní úlovek a narazíme na někoho známého z blogerů, protože kde jinde si přiřadit obličej k blogu, který čtete, když ne v Praze na veletrhu. A podařilo se, potkaly jsme se s Mončou Mermaidkou a Marcelkou Pudichovou z blogu Zaostřeno na knihy. Moc příjemné setkání, ale holky, proč jsme se jako nevyfotily? Haha :)) A potom jsme potkaly také Nikču Narcisku. Za to jsem byla ráda, protože její knižní blog patří mezi první, které jsem v knižním světě objevila a sleduji tohoto sympatického človíčka dodnes.

Tak přece jen jsem odchytila Mermaidku a Marcelku ze Zaostřeno na knihy :)

Při našich toulkách mezi stánky jsme zabrousily také ke stánku kreslířky Marie Brožové. Tato velmi sympatická dáma kreslí obrazy pouze pastelkami, ale to je nádhera. A některé obrazy jsou opravdu obrovské. U stánku jste mohli najít pohledy, sešity, reprodukce obrazů. Nakoupily jsme se Sabi a Káťou pohledy a Sabinka si ještě ulovila nádhernou knihu Zakleté víly. Jde o inspirativní příběhy dvanácti tvůrčích žen, které se rozhodly vytvářet své vlastní cesty. Já jsem si říkala, že odolám, protože kniha nebyla právě jedna z nejlevnějších, přestože byla se slevou. Jenže... Potom jsme si sedly k dalšímu kafíčku a chlebíčkům a já si knihu od Sabi půjčila a listovala si jí. Ta kniha mě tak okouzlila, že jsem si ji mazala nakonec koupit i spolu s Danuškou Goliášovou. A teď z ní mám obrovskou radost a budu si ji šetřit a číst pěkně pomalu po jednotlivých povídkách, které jsou vždy určené jednomu měsíci v roce. A přemýšlím, že by se mi nějaké menší obrázky od paní Marušky hodily na zeď do kuchyně. 

No a jak jsme tak seděly u toho kafíčka, zastavila se u nás paní Alena Mornštajnová, aby pozdravila Sabinku a pozvala nás na svou besedu. Byla jsem z toho nadšená, protože paní Mornštajnová je pro mě velice charismatická dáma, kterou jsem prvně zažila na besedě v Havlíčkově Brodě, a už tenkrát mě okouzlila. Zatím jsem četla pouze Hanu, ale všechny autorčiny knihy už doma pěkně na přečtení čekají a jsem vlastně ráda, že je mám ještě před sebou. 

S Narciskou...

Ale zpět k besedě. Letěly jsme si se Sabinkou ještě rychle koupit autorčinu novinku Tiché roky a ještě před besedou jsme paní Mornštajnovou požádaly o podpis. S paní Mornštajnovou byl v sále také český autor Jan Štifter, držitel ceny čtenářů za českou prózu za knihu Sběratel sněhu. Paní Mornštajnová na besedě předčítala právě z knihy Tiché roky. Moc nás mrzelo, že jsme nemohly zůstat až do konce besedy, ale nestihly bychom vlak domů. Ale i tak to stálo za to a vlastně tady zasáhl asi osud. Byly jsme totiž rozhodnuté, že pojedeme domů z veletrhu dřív, ale nakonec jsme zůstaly a vlastně díky tomu jsme si popovídaly s Narciskou a setkaly se s paní Mornštajnovou. Prostě všechno se děje tak, jak má ♥

Potom už jsme vyrazily ke svým domovům. Unavené, sedřené od plných batohů (za rok prostě vážně kufr na kolečkách), ale hlavně... s hromadou úžasných zážitků, kterými já třeba žiji dodnes. A teď jsem si je při psaní článku krásně detailně připomněla a přiblble se tady u klávesnice usmívám.

Záměrně jsem se nezmiňovala o konkrétních knižních úlovcích, o nich si budete moct přečíst v zítřejším článku.

Napište mi, zda jste také navštívili veletrh knihy a jaké z něj máte letos dojmy.

Vaše Šárka