Už dlouho nad něčím přemýšlím a nakonec jsem se rozhodla, že o tom přece jen napíšu kraťoučký článek.
Máte někdy pocit, že jste pro své okolí „divní“, protože zbožňujete knihy? Setkáváte se někdy s pohrdavými úsměšky a komentáři jako: „ty tvoje knihy“ nebo „máš jen ty svoje knihy“ a podobně? Já v poslední době dost často a nerozumím tomu. A opravdu mě to mrzí a mám vztek.
Proč se čtením pohrdá? O co je knihomilství horší než vášeň ke sportu, cestování, k chování domácích mazlíčků nebo pěstování kaktusů? To většina lidí respektuje a nikdo se nad tím nepozastaví.
Můj manžel je například blázen do horského kola. Dělá něco pro zdraví, říká. Mně zase naopak připadá, že plahočit se ve čtyřiceti stupňových vedrech terénem je holá sebevražda, ale respektuji to. Proč nerespektuje on můj koníček a neodpustí si nemístné poznámky? Mám prý chodit do knihovny, knížku prý jednou přečtu a jsou to vyhozené peníze. Půjčuje si snad on kolo v půjčovně? Na to mám odpověď hned... jezdí na něm přece „víckrát“.
Miluji knížky, jejich krásné obálky, čtení a vůbec vše, co s tímto tématem souvisí. Největší radost mám z knižního dárku. Stejné uspokojení, jako je pro někoho skok padákem, mi přináší nové knihy. Mám si snad připadat, že bych se měla za něco stydět? Pochopitelně ne. Ale proč tolik lidí tuto zálibu shazuje a pohrdá jí?
Setkali jste se s podobnými názory? Tajíte před někým, že například píšete knižní blog, fotíte si knihy, protože by se vám vysmál?
Budu ráda, když mi napíšete do komentářů nebo na email, který je uveřejněný na blogu a podělíte se o své zkušenosti.
A nenechte si svou zálibu otrávit :)
Přeji nezapomenutelné chvíle ve společnosti krásných knih...
Já si svého času založila ask, na kterými přišli spolužáci a po přečtení některých vážně stupidních otázek jsem narazila na jednu typu: Nepodíváš se někdy raději na film, než přečteš knížku? - Ta otázka byla rozvedená takovým způsobem, jako bych četla non-stop a ničemu dalšímu se nevěnovala. V ten okamžik mi plně došlo, že jsem byla pro ostatní tímhle vážně divná, teď už se s tím moc nesetkávám, protože chodím na školu, kde jsou knihy prioritou, navíc nepřicházím do styku s kolektivem, takže no problema, ale přesto... Když jsem měla první prezentaci na gymplu, byla o tom, proč vlastně číst. Když někdo řekl, že knížky jsou ztráta času, byla jsem to jen já, kdo měl děsné osypky. Poslední dobou se s tímto názorem setkávám hlavně doma ze strany táty a pravidelně poslouchám komentáře typu: já je prostě spálím, já je prostě vyhodím z okna, na co jich potřebuješ tolik... Tyhle názory tu byly a budou... Jsou neuvěřitelně povrchní, ať už se jedná o zakazování zájmu, zakazování žánru mezi knihomoly (tohle mě taky štve, protože podle mě je jedno, jestli čteš Milénium, nebo Fifty Shades, pokud to čteš ráda), nebo pohrdání tím, na co jsi hrdá... Nezbývá, než je poslat do hájíčka na kytičky a zalézt si do postele s nějakým dobrým čtivem. :)
OdpovědětVymazatSkvěle jsi to napsala, Ells a naprosto s tebou souhlasím. Děkuji :)
VymazatTaky miluji knihy,tu jejich vůni, listování si v nich, jejich příběhy...
OdpovědětVymazatŠárko nejsi divná a neposlouchej lidi kteří ti to říkají, je to jen závist, že ty jsi se svými knihami šťastná.
Přeji ti hrozně moc dalších knih do knihovničky a čti, čti, čti :-)
Marcelko, moc děkuji. Totéž přeji i já tobě :-)
Vymazattaky děkuji :-) a drž se ;-)
VymazatNeboj Marcel, lásku ke knihám mi nikdo odpárat nemůže. Tu si budu dál hýčkat a budu na ni pyšná. :)
VymazatMě právě štve, že čtení spoustu lidí nebere jako plnohodnotný zájem, koníček, zálibu, ale přesně jak napsala Ells... jako ztrátu času. Manžel bere, že čtu, líbí se mu blog, ale stejně to nerespektuje. A to mě štve. U cizích lidí nebo jen u známých mě to samozřejmě vadí také, ale méně. Člověk se s tím musí pochopitelně smířit, ale nedalo mi to a musela jsem s tím ven :-) Je mi jasné, že podobných zkušeností má spoustu knihomolů :-)
OdpovědětVymazatJá sice před nikým netajím, že mám knižní blog, ale i v mém okolí se najdou lidé, které nad knihami pohrdají a co hůř, někdy i nade mnou. Přesně ty věty, cos napsala v úvodu „zas ty tvoje knihy“ a tak.. slyším to od nich až příliš často. Každopádně mám to štěstí, že moje mamka taktéž ráda čte, takže v té nejbližší rodině jsem podporována, jak nejlépe můžu být. I moje teta si ode mě někdy nějakou knihu půjčí, ale to by bylo tak všechno. Přítel do knih sice blázen není, ale plně můj koníček respektuje a někdy mi i on koupí nějaký ten knižní dáreček.
OdpovědětVymazatNechápu lidi, kteří si myslí, že se nechodím nikam bavit a tak. Právě naopak, řekla bych, že mám mnohem pestřejší život než oni, protože většinu času tráví u počítače nebo na televizi (playstation a takový blbosti :D). Zato já s přítelem vždy někam vyrážím a knihy mě v tom opravdu nezdržují.
Bylo by fajn, kdyby se tenhle postoj ke knihomolům zlepšil, protože existují ostatní milovníci knih, kteří to mají mnohem horší než já.. Můžeme snad jen doufat. :)
Děkuji moc za komentář :-)
VymazatZa komentář děkovat opravdu nemusíš. :) Jsem ráda, že jsem mohla přispět do diskuze. :)
VymazatJsem ráda za každý názor a zkušenost :-)
VymazatTento článek mě potěšil a ukázal, že nemám sama takové "trápení". U nás v rodině čtu jako jediná. Když si koupím nové knížky, padne doma otázka - už zase?! kam to chceš dávat?! Když si čtu přes den, je to prý špatně, protože číst se má večer - přes den jsou totiž jiné věci na práci. Když vyslovím přání, že bych chtěla knížky k Vánocům, narozeninám, svátku - řeknou mi, ať si přeji něco jiného, užitečnějšího. Proto si knížky kupuji raději sama a o nových přírůstcích se už ani moc nezmiňuji. Podle bratra jsem za knihomola, co pořád čte! No a co?! Lepší než utrácet za pitomé cigarety, ze kterých má akorát prokouřené plíce! Narozdíl od něj, já si obohacuji slovní zásobu a má to pro mě spoustu dalších výhod, které on asi nikdy nepochopí, protože čtení je prý nuda a ztráta času. Natočila jsem i pár knižních videí, o kterých jsem se z rodiny zmínila jen před mamkou. Ale víc to nerozebírám, protože to nemá cenu. Vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsem si založila blog a Youtube kanál, abych to mohla sdílet s ostatními, kteří jsou stejní nadšenci do knih jako já.
OdpovědětVymazatJeště možná jeden postřeh.. Co sem si založila blog, vytvořila jsem k němu i stránku na fb. Většina to dělá tak, že když si nějakou stránku na fb vytvoří, nasdílejí ji všem svým přátelům. Já jsem to neudělala. Pečlivě jsem vybrala jen ty, o kterých jsem věděla, že čtou, nebo by se knihám nebránili. Nešlo mi totiž o co nejvíce "lajků" stránky, ale spíš vytvořit komunitu lidí, které by ty mé příspěvky a články zajímaly a četli by je.
Proto jsem ráda, že aspoň přítele mám čtenáře a pro moje blogování má pochopení. A vždy mě vždy neuvěřitelně potěší, když chce, abych mu nějakou knížku doporučila, nebo půjčila. :)
Lucko, moc díky za tvůj názor. Taky jsem si založila blog a skupinku o knihách, abych mohla sdílet své nadšení ze čtení s podobně založenými lidmi :-) A díky tomu jsem i poznala nové lidi, se kterými si mám co říct, ať už osobně nebo jen na netu. A jsem za to moc ráda...
VymazatZdravím. Já byla taky vždyky vášnivá čtenářka, věčně ponořená do knihy, prakticky jsem v těch příbězích žila a nevnímala okolí. Teď už je to slabší: práce, domácnost, děti... času nějak čím dál tím míň a ve finále, když večer vezmu knihu do ruku, začnou se mi z těch písmenek klížit oči. Takže si ten čtecí absťák většinou odreagovávám o dovolených ;) Starší dcera je po mně, jak může, tak se ponoří do knihy a nevnímá úplně stejně jako kdysi já a k narozeninám a vánocům poptává hotové seznamy knih. Přiznám se, že se občas sama neubráním poznámce, že nás těmi knihami jednou zavalí a že to čte snad závodně, jakou má spotřebu, ale ve skutečnosti jsem ráda, že čte. Mladší dcera považuje čtení za ztrátu času, což mě mrzí. A takových je v mém okolí většina. Kdyby aspoň drželi zobáky. Naposledy mě rozčilovaly o dovolené kecy, ala "já to děvče nechápu, je furt zalezlé a čte, když je tak hezky a může být venku". Ježíš a má bejt? Tak je zalezlá a čte, co na tom, hlavně že je spokojená, ne?. Já zas nechápu, že někdo je spokojenej, když má zadek otlačenej z kola nebo ruce orvaný od lezení po skalách. Ale neříkám jim to, protože co sám nerad, nečim druhému. Ale jak tak pozoruju, jsem v tom asi jedna z milionu. No, tak asi tak :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za příspěvek :)
Vymazat