Recenze: Čas odejít

Autorka:                   Jodi Picoult

Překlad:                    Alexandra Fraisová

Nakladatelství:       Ikar

Rok vydání v ČR:   2015

Počet stran:              456

„Jednou jsem viděla stádo slonů v rezervaci v Botswaně. Jejich matriarcha Bontle padla k zemi. Když si ostatní uvědomili, že je v nesnázích, snažili se ji kly zvednout a postavit na nohy. Nešlo to, tak na ni pár mladých samců nasedlo, protože se ji tak snažili přivést k vědomí. Její potomek, Kgosi, měl tehdy tak čtyři roky. Vložil jí chobot do tlamy, protože tak sloni zdraví své matky. Stádo bylo neklidné, mládě vydávalo zvuky, které se podobaly nářku, a potom všichni utichli. A já si uvědomila, že je Bontle mrtvá.“ 

Anotace:

Jenna se nikdy nevzdala naděje, že jednou najde svoji mámu Alici. Ta totiž zmizela, když její kolegyni v rezervaci udupal slon. Anebo to bylo celé jinak? 

Alice studovala chování slonů v Africe, když však poznala Jennina otce, vrátila se s ním do Ameriky, kde společně vedli sloní rezervaci. A jednoho dne, když zemřela za záhadných okolností jejich kolegyně, Alice zmizela. Jenna byla tehdy ještě maličká, přesto celé ty roky touží matku najít. Nevěří totiž, že by ji jenom tak opustila. Jde za vědmou, najme si soukromého detektiva, zkouší cokoliv, jen aby celé záhadě přišla na kloub. Někdy se však i zdánlivě jasné odpovědi mohou docela zamotat a svět nemusí být takový, jaký se zdá.

Jenna Metcalfová je třináctileté, inteligentní děvče. Určitě byste jí hádali víc než pouhých třináct. Žije s babičkou a fenkou Gertie. Již několik let přemýšlí a pátrá, kam zmizela její matka. Alice tehdy, když byly Jenně tři roky, žila se svým mužem, Jennou a několika zaměstnanci v rezervaci v New Hampshire. Jedné noci byla nalezena udupaná kolegyně a Alice v bezvědomí o kus dál. Byla převezena do nemocnice, kde se o několik hodin později probrala a... zmizela. Nikdo ji od té doby neviděl. Její manžel Thomas Metcalf se zhroutil a skončil v psychiatrické léčebně. Žije v ní dodnes ve svém vlastním světě.

S Thomasem se Alice seznámila při svém bádání v Botswaně. Jako vědkyně zkoumala chování slonů v divočině i v rezervaci. Sledovala jejich reakce na úmrtí nejbližších, mláďat či matriarchy stáda, zkoumala jejich úžasnou paměť, to, jaké jsou slonice neskutečně trpělivé matky. Kam se lidské matky za nimi hrabou. Vše si zapisovala do deníků pro svůj další výzkum.

Potom, co s Thomasem otěhotněla, přestěhovala se za ním do jeho rezervace v New Hampshiru, kde žilo šest zachráněných slonů a právě byl očekáván příjezd sedmého přírůstku... slonice Maury.

„V životě jsem neviděla lepší matku, než je slonice.

Možná kdybychom i my ženy nosily dítě v břiše dva roky, byla by to pro nás dostatečná investice, abychom všechny byly lepšími matkami. Malé slůně nemůže udělat nic špatně. Může zlobit, krást jídlo matce z tlamy, jít moc pomalu, zapadnout do bláta, ale jeho matka si zachovává nezměrnou trpělivost. Mláďata jsou ve sloním životě to nejcennější.“

Jenna se snaží matku za každou cenu najít. Potřebuje znát odpovědi na své otázky. Opustila ji matka? Musela utéct a někdo ji zabránil se pro ni vrátit? Nebo snad zemřela? Nechtěla ji? Takových myšlenek má Jenna plnou hlavu. Kromě lehounké šálky a několika deníků jí po matce nic nezbylo.

Babička o své dceři s mluvit nechce. Jenna sestavila matčin profil na datbázi pohřešovaných, nezvěstných a zesnulých lidí a každý den ho aktualizuje. Jednou ve Zlatých stránkách objeví kontakt na vědmu Serenity. Na internetu zjistí, že svého času byla uznávaná věštkyně ve světě mnohých celebrit. Rozhodne se ji vyhledat. Ušetřené peníze na její služby má.

Serenity však Jennu nepotěší, s věštěním prý přestala, „vyhořela“, jak sama říká. Nedokáže se již s duchy spojit.

Ale Jenna je tvrdohlavá a nenechá se jen tak odbýt. Vyhledá také bývalého policistu Virgila Stanhopeho. Nyní je z něj soukromý detektiv s jiným jménem a alkoholik.

Dokáže tento nesourodý pár, který nemá absolutně vůbec nic společného, Jenně pomoci najít odpovědi na její otázky?

Tento příběh je pro mě opravdu zvláštní. Prozatím jsem od Jodi Picoult nic jiného nečetla, ale už dlouho si dělám zálusk na Vypravěčku.

Zpočátku jsem nechápala, proč všichni na knihu pějí takové ódy. Dost dlouho jsem se nemohla do děje ponořit, myšlenky mi od četby utíkaly, byla jsem opravdu na rozpacích. Také určité tajemno a situace  mezi nebem a zemí, které se týkaly Serenity, mi moc nesedly. Ovšem kolem stoosmdesáté strany se vše zlomilo a děj dostal spád. 
Kniha je vyprávěna stylem střídání kapitol, kdy se každá věnuje jedné postavě a má i svůj font písma. Ze začátku se v kapitolách o Alici dočítáme především o jejích vědeckých poznatcích, týkajících se slonů a jejich života. Později však Alice ve svých denících popisuje svůj soukromý život a čtení se pro mě stalo mnohem zajímavější. Strašně jsem byla zvědavá, jak to dopadne a závěr mě neskutečně překvapil.

Knihu určitě doporučuji k přečtení a rada těm, kteří by se zpočátku nemohli začíst stejně jako já, URČITĚ VYDRŽTE. Stálo to za to.

Velmi zajímavé byly některé části deníků, které popisovaly chování slonů v různých životních situací. 

O autorce:

Jodi Picoult se narodila v roce 1966. Na Princetonu získala titul v oboru tvůrčího psaní a magisterský titul v oboru vzdělání na Harvardu.

Napsala dvacet tři románů, jichž se prodalo odhadem 40 milionů výtisků v 35 zemích po celém světě. V roce 2003 získala cenu New England  Bookseller Award a osm jejích posledních titulů - včetně Času odejít - se ihned po vydání vyhouplo na první místo žebříčku bestsellerů New York Times.

Autorka si získala čtenářskou přízeň i respekt kritiky především mnohovrstevnými dramaty s kontroverzní (často pak lékařskou) tematikou, která zobrazují krizové okamžiky v životě obyčejných lidí a jež jsou komponována na základě velmi pečlivého a do nejmenších detailů zacházejícího průzkumu tématu i prostředí, v němž se daná kniha odehrává. 

Česky zatím vyšly romány: Až na konec všech dní v roce 2002 u nakladatelství Motto a další potom u Ikaru: Je to i můj život - 2005, Prostá pravda - 2007, Desátý kruh - 2007, Nejsem jako vy - 2011, Vlka samotář - 2011 a Vypravěčka v roce 2013.

Hodnocení: 4/5

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský.

Knihu najdete v kategorii Světová beletrie.

Zakoupit můžete ZDE.