sobota 23. ledna 2016

Recenze - Květy z půdy

Autorka:                   Virginia Cleo Andrews
Překlad:                    Jana Pacnerová
Nakladatelství:       Moba
Rok vydání v ČR:    2014
Počet stran:              384

Anotace:
Jediný tragický moment na dálnici mění doposud idylický život mladé šťastné rodiny v absurdní příběh. Po otcově smrti zůstávají sourozenci Christopher, Cathy a dvojčata Cory a Carrie se svou matkou sami a hlavně bez prostředků, a tak se Corinna rozhodne pro riskantní návrat k velmi bohatým rodičům, kteří ji však před lety vydědili. Děti zavře do podkrovního pokoje, kde jim vlastně nic neschází, nic kromě čerstvého vzduchu, živých květin a pocitu volnosti. Na půdě, kam je přístup jen z onoho pokoje si vybudují papírovou „zahradu“...

Dvanáctiletá Cathy žije spokojeně spolu s maminkou, tatínkem a třemi sourozenci, čtrnáctiletým Christopherem a čtyřletými dvojčaty Corym a Carrie. Bydlí v krásném domě a jsou šťastni až do osudného okamžiku, který změní především dětem celý život. Automobilová nehoda vezme dětem otce, Corinně muže a všem živitele a ochránce rodiny. Corinně zůstanou na krku dluhy, musí se postarat o čtyři děti. Nic ale neumí, dosud živil rodinu Chris. Ten je však mrtvý a ona se musí postarat sama. Nastěhuje tedy své děti do obrovského domu k prarodičům a pokusí se obměkčit svého starého, umírajícího otce, aby ji zahrnul zpět do závěti. V minulosti ji totiž z jistých důvodů vydědil. Starý pán je na smrtelné posteli a dědictvím by Corinna získala prostředky k zabezpečení svých dětí. Nesmí se však o dětech dozvědět. Za pomocí své matky Corinna ukryje děti do podkrovního pokojíku. Slibuje jim, že je to jenom na jednu noc, maximálně několik dní, než se jí podaří dědečka zpracovat, aby přepsal závěť. Děti se tedy ocitnou v malé místnosti bez čerstvého vzduchu a denního světla. K pokoji náleží pouze obrovská, špinavá půda plná pavouků a myší. Babička jim každé ráno donese košík s jídlem na celý den. Jak děti hned zpočátku poznají, je to zlá, krutá a snad šílená žena. Všichni musí dodržovat řadu nesmyslných pravidel. Nejvíce z celé situace jsou samozřejmě vyděšená malá dvojčata. A z několika dnů strávených v zamčeném pokoji se stávají týdny, měsíce... Matka je chodí navštěvovat, uklidňuje je, že všechno bude dobré a oni se z pokoje brzy dostanou. Nosí jim hračky, oblečení, ale to přece dětem nemůže nahradit normální život, čerstvý vzduch, slunce. Nakonec se  i matčiny návštěvy stávají vzácností a děti začnou tušit, že se ze svého vězení jen tak nedostanou.


O této knize jsem již hodně četla a slyšela. Ale není to nic proti tomu, dokud si ji nepřečtete sami. Prvních osmdesát stran bylo pro mě snad nejdepresivnějších. Jsem matka a tak si vůbec nedovedu představit, že bych se mohla tímto způsobem, sobecky zachovat ke svým dětem. Neskutečné, strašné. Babička byla příšerná postava příběhu, ale mnohem hůř jsem snášela Corinnu. Vyloženě jsem ji snad nenáviděla. 
Příběh je vyprávěn v první osobě a líčí ho Cathy. O to víc je sugestivní, autentický, lépe se do něj vžijete. A věřte, že s tím, abyste se vžili do role malých „vězňů,“ nebudete mít žádný problém. Jen mi přišlo trošku neuvěřitelné chování Cathy v jejich dvanácti letech. Vnímala jsem ji alespoň jako patnáctiletou dívku hned od začátku. 

Knížka mě opravdu hodně zasáhla a jsem zvědavá na další díly. Rozhodně ji doporučuji k přečtení. Někdy jsem měla pocit, že jsem svým dětem nedopřála vše, co bych chtěla. Po přečtení této knihy už ten pocit rozhodně nemám. Spíš myslím na to, že někde existuje spoustu dětí, které prožívají možná něco podobného, týrání, hladovění a další hrozné věci.

Při čtení jsem nebrečela, což se docela divím, protože se dojímám celkem snadno. Snad je to tím, že samotné děti ten příběh „nějak“ polidštily, i když je to spíš špatně řečeno, ale snad mi rozumíte, co tím myslím. Možná jsem si během čtení vybudovala malou zeď, aby se mi příběh nedostal úplně do srdce a totálně mě nerozsekal. Rozhodně ho však nikdy nedostanu z hlavy. Mám v sobě tolik různých pocitů, které nejdou ale ani podrobně popsat a vylíčit. Ještě i teď při psaní recenze mi naskakuje husí kůže a je mi smutno a před očima vidím čtveřici bezmocných dětí.

Přečtěte si knihu a pochopíte, co vše jsem se vám snažila tak nějak po svém popsat.


„Proč nemůžeme jít ven?“ řvala Carrie a bušila mě zaťatými pěstičkami do hrudi. „Ná-áám se tu nelíbííí! Kde je mamka? Kde je sluníčko? Kam šly kytičky? Proč je tak horko?“
„Koukej,“ Christopher zachytil její rozkmitané pěstičky a zachránil mě před modřinami, „budeme dělat, že tady jsme venku. Není důvod, proč by ses tu nemohla houpat jako v zahradě. Cathy, podíváme se kolem, jestli bychom nenašli nějaký provaz.“
Hledali jsme. A našli jsme provaz ve staré truhle, kde byly všechny možné i nemožné krámy. Bylo zcela zřejmé, že Foxworthovi nevyhodili nikdy nic - všechno skladovali na půdě. Možná se báli, že jednoho krásného dne zchudnou a náhle budou potřebovat to, co tak lehkovážně odložili.

O autorce:
Narodila se 6. června 1923 ve virginském Portsmouthu. V dospívání utrpěla vážný úraz zad. Přestože podstoupila řadu operací, strávila většinu života na invalidním vozíku. Po otcově smrti se s matkou přestěhovala do Arizony a nastoupila úspěšnou kariéru ilustrátorky. Práce v komerční sféře ji však neuspokojovala, lákala ji dráha spisovatelky.
Po několika nevydařených pokusech nakonec prorazila v roce 1979 s románem Flowers in the Attic (Květy z půdy), který se během pouhých dvou týdnů vyhoupl na žebříčky bestsellerů. S nadšením čtenářů se setkaly i všechny následující autorčiny tituly, z nichž většina byla přeložena do několika jazyků.


Hodnocení: 5/5 



15 komentářů:

  1. Krásná recenze, kniha mě také hodně zasáhla :(
    Ostatní díly jsou taky dobré, určitě se ti budou líbit :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle serii miluju. Jedna z nej na mem zebricku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. První díl mě opravdu dostal, tak jsem zvědavá na další :)

      Vymazat
  3. Moc se těším, jak si knihu a posléze sérii přečtu. I když vím, že to bude emocionálně a psychicky náročnější čtení. Chystáš se i na další díly, Šárko?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, určitě se chystám na další díly, mám všechny. Ale budu to prokládat i jiným čtivem. Ale rozhodně se na další příběh těším :)

      Vymazat
  4. Knihu jsem četla a je to opravdu velmi smutný,emotivní a silný čtenářský zážitek a nějak se bojím pustit do dalíšho dílu :/
    Super recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) A máš pravdu, člověka takový příběh určitě zasáhne.

      Vymazat
  5. Tuto knihu mám v plánu už dlouho, ale pořád je před ní tolik jiných....moc hezká recenze. Zvu tě na můj blog: O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky kolem ní dlouho chodila, tak doufám, že k dalším dílům se dostanu rychleji :) Určitě si ji přečti, stojí za to :)

      Vymazat
  6. Pěkná recenze Šárko, já na tu knihu stále nemám odvahu. Půjčila jsem ji před Vánoci sestře a bohatě mi stačilo, když mi skoro každou hodinu volala, celá vyřízená. Její věta začínala, já tu ženskou nesnáším. Musí to být prostě hodně depresivní, ale věřím, že pěkné. No, jsem zvědavá, kdy dostanu odvahu. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, pro mě bylo nejvíc depresivních asi opravdu těch prvních 80 stran. Samozřejmě je ta knížka smutná jakoby celkově celá, ale stejně dokážeš říct, že je to moc hezké. Neboj se a jdi do ní :) A tu ženskou (mnohem víc matku než šílenou a krutou babičku) jsem taky nenáviděla, nesnášela a měla jsem chuť ji někam zamknout, aby si to sama užila.

      Vymazat
  7. Ke knížce se stále jenom odhodlávám. Na jednu stranu si ságu přečíst chci, na druhou se bojím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, jděte určitě do ní, věřím, že se bude líbit :) I když je to hodně smutné téma.

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥