Recenze - Dítě školkou povinné

Autor:                         M. M. Cabicar

Nakladatelství:       Grada - Cosmopolis

Rok vydání v ČR:   2015

Počet stran:              184

"Při čtení nejezte, ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře.

Anotace:

Jedinečné, často neuvěřitelné, ale i běžné příhody, které prožívají všichni dospělí, jejichž dítě začalo chodit do školky. Rozpustilé příběhy tříleté Viky jsou podané autorem, který má dar vidět humor všedních situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až vám dají pocit, že v tom nejste sami!

Hlavní postavou souboru humorných příběhů je tříletá Viki, rozpustilá treperenda, která právě nastupuje do mateřské školky. Vy, kteří máte děti, si jistě vzpomínáte na chvilky, kdy se vás váš capart držel jako klíště za nohu a za žádnou cenu nechtěl k paní učitelce, přestože ho lákala na nejnovější lego či panenku barbie. Potom odcházíte se staženým žaludkem, protože vidíte na tvářičkách obrovské, koulející se hrachy. Já si na to tedy hodně dobře pamatuji, byť už je to spoustu let zpět. Ovšem Viki je pravý opak. Rodiče ji nemohou dostat ze školky domů, buď se drží zuby nehty za klouzačku, nebo se schová pod stůl :) Zkrátka chce být ve školce nonstop ve dne v noci, o víkendu i v nemoci.

V knížce však nenajdete pouze humorné historky ze školky, ale také běžné příběhy ze života rodinky s tříletým třeštidlem, které umí rodičům někdy pěkně zatopit. No, i když běžné historky... Kdybych běžně prožívala to, co rodiče s Viki, asi by mě brzy trefil šlak. Ale zasmála jsem se od srdce.

Neděle. Když jsem dával Viki v sobotu večer spát, zeptala se, jestli půjde zítra do školky. Řekl jsem, že až v pondělí, že učitelky si potřebují taky odpočinout, a chtěl jsem vědět, na co se nejvíc těší. Hračky, kamarádky... Prý na spinkání v poledne. No to mě picni! Tak doma ji musíme přikrývat pražci - a do školky se těší na chrnění. Přitom to nejvíc nesnáší, Co tam s nimi proboha dělají? Že prý pustí pohádku a spí. Kdo by tomu věřil? Kdyby všechno bylo tak snadné, na světě by nebyly války. Můj osobní tip je, že jim pustí pohádku a plyn. Ne, já vůbec nic nenamítám, jen tiše závidím. Už od prvního týdne po narození jsem vážně zakolísal ve svém přesvědčení, že by děti neměly užívat drogy. Jako čajíček s meduňkou na spinkání je sice hezká věc, ale rohypnol je rohypnol.

Kniha je psaná z pohledu otce, který má spoustu Vikiných průšvihů dost často na svědomí. Copak ještě nezjistil, že si děti nejlépe pamatují to, co nemají a ještě se tím mezi lidmi pochlubí v nejnevhodnější chvíli?

Viki v příbězích mluví jako typické, tříleté dítě, tedy šišlá, čímž jsou historky autentičtější.

Ke knížce M. M. Cabicara jsem přistupovala trošku s obavami, protože mám obecně s humornou literaturou trošku problém. Dost často nechápu, proč se lidi smějí, když já nic humorného nevidím. A to jsem v běžném životě člověk, co se opravdu rád směje. Ovšem tady strach nebyl na místě, naopak. Přímo jsem se řezala smíchy. Měla jsem pouze jeden problém a sice, nemohla jsem si vzít knihu do vlaku. Asi by se na mě lidé divně dívali, když bych klokotala smíchem. Doma jsem totiž večer bublala do peřiny, abych nevzbudila ostatní spáče ve vedlejší místnosti.

Knihu určitě doporučuji, je vtipná, pobavíte se, zasmějete, Viki budete zbožňovat, i když nevím, jestli bych si ji vzala na víkend na hlídání :) Ovšem upozorňuji na jednu věc. Musíte být trošičku otrlí, aby vám potoky hlenů, nudlí, soplíků a podobných chuťovek nezvedaly žaludek. Ale k těm příběhům to tak nějak sedlo, takže mi to vlastně nepřipadalo ani nějak nepatřičné. A alespoň trochu musíte oplývat smyslem pro nadsázku.

O autorovi:
M. M. Cabicar se narodil v Praze. Pravděpodobně se narodil. Podle některých pramenů vyšel jako příloha nedělních novin. V úterý.
O jeho dětství se toho mnoho neví, kromě toho, že jako dítě byl mnohem menší, než teď a v jedenácti letech mu jednou bylo skoro dvanáct.
Psát začal někdy na základní škole, asi v první třídě a podle dostupných zdrojů to byly zpočátku hlavně velká písmena. Postupně se zlepšoval, až začal psát i G nebo F. (zdroj)

Hodnocení: 4/5 

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Grada - edice Cosmopolis.

Knihu můžete zakoupit zde.