Recenze - Matkou ze dne na den

Autorka:                   Rowan Coleman

Překlad:                   Květa Palowská

Nakladatelství:      Domino

Rok vydání v ČR:   2016

Počet stran:             416

Slibuju - vždycky, napořád, ať se děje cokoli...

Anotace:

Sophie a Carrie byly kamarádky od dětství, ale během posledních let se jedna druhé ztratily. Carrie se rozhodla pro rodinný život v malém městě, zatímco Sophie si buduje skvělou kariéru v Londýně. Nemá sice moc času na muže, zato ji čeká další povýšení, má úžasnou sbírku bot a kočku, která ji nikdy nezklame.

Jenže pak se Sophie dozví, že Carrie zemřela a že se nemá kdo postarat o její dvě malé dcerky. Otec holčiček je nezvěstný a jejich babička je sama odkázaná na ústavní péči. Kdo zbývá? Sophie: dávná přítelkyně z dětství, která Carrie slíbila, že se dětí ujme, pokud by došlo k nejhoršímu. A ten den teď nastal...

Rowan Coleman napsala další chytrý, vtipný a emocemi nabitý román. Za hrdinku tentokrát zvolila ženu, která se stala matkou doslova ze dne na den, naprosto nepřipravená a beze špetky zkušenosti. Ze sebevědomé manažerky se stává bezradná osoba, která si zpočátku absolutně neví rady, ale postupně díky holčičkám začíná chápat, co je pro ni v životě opravdu důležité. A především zjišťuje, že bezvýhradná láska skutečně existuje. Jen člověk musí mít koho milovat.

Sophie pracuje jako úspěšná manažerka v Londýně. A vede si opravdu dobře, dokonce se blýská i na možné brzké povýšení. V soukromém životě to však už tolik slavné není. S muži to prostě Sophie moc neumí.

Jednoho dne se však v kanceláři objeví jistá Tess Andrewová ze sociálního úřadu a rázem se Sofii otočí život o třistašedesát stupňů. Dozvídá se o smrti své nejlepší kamarádky z dětství Carrie, se kterou se v současnosti již velmi málo vídaly. Navíc je Carrie mrtvá už celý půlrok. Zemřela při autonehodě a zanechala po sobě dvě malé dcerky, šestiletou Bellu a tříletou Izzy. Sophie také vůbec netušila, že Carrie opustil manžel, otec holčiček a zmizel neznámo kam. O dívky se dosud starala babička, ale momentálně potřebuje sama péči a odchází do domu seniorů. A protože je Sophie ustanovena jako poručnice Carriiných dětí, je nyní postavena před nelehkou otázku. Postará se o děvčata, než se najde jejich otec anebo je nechá umístit do dětského domova? Pamatuje si, že kdysi Carrie slíbila, že se o děti postará, pokud by se jí něco stalo. Ale měla pocit, že se o tom tenkrát bavily jen tak, ne úplně vážně, nad několikátou sklenkou vína, a úplně to vypustila z mysli. Sophii také nejde do hlavy, proč jí kamarádka vůbec neřekla, že od nich Louis odešel. 

Ale co má teď dělat? Ona je úspěšná manažerka, s dětmi to vůbec neumí. Má maličkatý byt. Má práci, kde na ni čeká možné povýšení. Na scéně se také objevil Jack, muž, kterému se možná líbí a konečně by mohla začít nový vztah. 

Sophie si připadá jako neplavec, který je vhozen do vln. 

„Tess povídala, že vám mám připravit čaj,“ obrátila se k Belle, která zůstala sedět s dlaněmi způsobně položenými na kolenou. „Jak ho máte rády? S mlékem? S cukrem? Earl Grey? Myslím, že tu někde mám Darjeeling...“

Bella na ni zamžikala hnědýma očima zpod husté černé a trochu přerostlé ofiny.

„Podle mě myslela svačinu, teto Sophie,“ řekla pomalu, jako by angličtina nebyla Sophiiným rodným jazykem. „Něco k jídlu, ne?“

Sophie se posadila vedle ní na pohovku. „Já to přece vím!“ lhala. „Dělala jsem si legraci. Ha ha! Chápeš?“

Bella zavrtěla hlavou. „Ne,“ řekla s nehybným obličejem. „To nebylo směšný.“

Matkou ze dne na den je první knihou, kterou jsem od autorky četla. Hlavní postava příběhu Sophie na mě zpočátku působila dost nesympaticky. Byla tak pohroužená do svého manažerského světa, že pro normální život byla prakticky nepoužitelná. A najednou se měla starat o dvě holčičky, které si prošly velmi těžkým obdobím. Ale postupem času i Sophie u sebe začala nalézat pocity, které dosud nepoznala a děti si velmi oblíbila.

Co se týká dětských postav, tam jsem autorce moc nevěřila. Styl vyjadřování obou dívek absolutně neodpovídá jejich věku. Oběma byste hádali alespoň o dva roky více. Je pravda, že spoustu frází děti kopírují od dospělých, ale i tak to na mě působilo nevěrohodně. Docela mě překvapuje, že se s tímto detailem autorka nepopasovala lépe, sama má dvě děti.

Celkově ale na mě knížka zapůsobila velmi příjemným dojmem a určitě ji doporučuji. Je čtivě napsaná, děj plyne přímo úměrně svému vývoji. Ani chvíli jsem se nenudila. Přestože jsem se zmínila, že dětské postavy jsem autorce tak úplně neuvěřila, dávám knize plný počet hvězdiček, i když trošku slabších. Tak 4,5.

O autorce:

Rowan Coleman žije se svým manželem a pěti dětmi v poněkud přeplněném domě v hrabství Hertfordshire. Snaží se skloubit psaní s péčí o rodinu, zejména pak o dvojčata v batolecím věku, jejichž největším koníčkem je chůze rozdílnými směry. Rowan miluje spánek. Vlastně miluje i prosté sezení, v ideálním případě doplněné o sledování filmu. Ráda by prožila každý den jako představitelka hlavní role nějakého muzikálu, ale starší dcera jí nedávno zakázala zpívat na veřejnosti. 

Rowan je regulérní dyslektička, přesto si psaní zvolila za svou hlavní profesi. A ve svých knihách se věnuje velkým tématům, které ovšem pojímá v podobném tónu, jakým je psán předchozí odstavec: bez sentimentu, sladkobolnosti a klišé. Kniha vzpomínek, jejíž český překlad právě vychází, je Rowaninou nejúspěšnější knihou. Zaslouženě. Příběh čtyřicetileté matky dvou dcer, která trpí Alzheimerovou chorobou v pokročilém stádiu, je napsán s takovou autorskou bravurou, že vás - vlastně paradoxně - naplní nadějí.

Hodnocení: slabší plný počet, spíše 4,5/5 

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji e-shopu Dobré knihy.

Knihu zde můžete samozřejmě zakoupit.