pondělí 1. srpna 2016

Recenze – Matčiny dary

Autorka:                   Cecilie Enger
Překlad:                     Alice Týnská
Nakladatelství:       Moba
Rok vydání v ČR:   2016
Počet stran:             231


Snad odevšad kynou nám na znamení,
při zvratu zaúpí: Ucti památku!
Všední den, jenž odvane a již není,
stane se darem, jímž nebyl zpočátku.
(Rainer Maria Rilke)


Anotace:
Když Ceciliina matka skončí v důsledku zákeřné Alzheimerovy choroby v pečovatelském ústavu, rozhodne se Cecilie dát do pořádku rodný dům. Během úklidu narazí na matčiny úhledně zaznamenané seznamy všech vánočních dárků, které rodina v průběhu čtyř desetiletí nejen darovala, ale také dostala. A ke každému dárku se váže životní příběh nějakého člověka. Tyto seznamy jsou pro Cecilii určitým vodítkem pro sepsání rodinné historie od konce 19. století až po současnost… Jedinečná kniha, která se stala v Norsku bestsellerem, je úžasnou cestou časem i obrazem jedné neobyčejné rodiny.

Seznamy vánočních dárků z roku 1965 se nesou ve znamení autíček Matchbox a nástupu umakartu. Malá žlutá a červená kovová autíčka pro chlapce a umakartová prkýnka na krájení chleba pro mladé novomanžele mezi kamarády a příbuznými – mimo jiné i pro Maju Lise a Arneho. Odteď se nůž na krájení chleba neměl zařezávat do dřevěných prkýnek s třískami; umakart byl takový, jak reklama slibovala: nový. Praktické šedé prkýnko s černým pavučinovým vzorem, které odolávalo poškrábání nožem.



Ceciliina matka Ruth musela být umístěna do pečovatelského domu, protože vinou Alzheimerovy choroby, která u ní poměrně rychle postupuje, již nebyla schopná se o sebe a dům postarat. Dům Cecilie a její sourozenci prodávají. Nastává smutná část vyklízení zařízení a vlastně i vzpomínek. Cecilie objeví staré seznamy vánočních dárků, které si její matka vedla. V seznamu jsou sepsáni úplně všichni příbuzní a přátelé, kteří od matky někdy v minulosti dostali dárek k vánocům. Cecilii seznamy nejprve velmi překvapí, poté se však ponoří do vzpomínek, které se jí při pročítání vybavují.

Myslím, že k nastínění děje těchto několik vět úplně stačí. Na knihu jsem se hodně těšila, ale moje očekávání nebyla až tak úplně naplněna. 
Představovala jsem si, že ze stránek na mě dýchne hřejivý příběh plný vánoční atmosféry. Ovšem skutečnost potom byla trošku jiná. Vzpomínky, kterými se Cecilie probírá, nejsou vždy jen příjemné. Navíc v ní vyvolávají spoustu otázek, které jí matka již nedokáže zodpovědět. Stále jí není jasné, proč si matka seznamy vánočních dárků vedla. Někdy měla pocit, že už snad ani nešlo o láskyplné obdarovávání, ale čistě o povinnost. 
Ovšem matka jí taje minulosti již neosvětlí, protože nejspíš by si na nějaké staré vánoční seznamy ani nevzpomněla anebo by ji vzpomínky zbytečně rozrušily.

Očekávala jsem tedy hřejivý, vánoční atmosférou protkaný, možná trochu melancholický, příběh, ale spíše se mi dostalo monotónního depresivního vyprávění. Možná je to problém toho očekávání, těch představ o ději, který si čtenář dopředu v podstatě vybájí :) Kniha totiž určitě není špatná, jen prostě nečekejte tu úžasnou vánoční pohodu, spíš lehce poetický, celkově smutný příběh matky a dcery, odehrávající se z velké části v minulosti, ve vzpomínkách. Trochu mě ovšem mrzí, že ve mně autorka nedokázala vyvolat téměř žádné emoce, přestože jde o autorčin vlastní příběh.

Navíc jsem se občas ztrácela v postavách... Sourozenci Ceciliiných rodičů, sourozenci jedné babičky, druhé babičky, další příbuzní, sourozenci a vlastní děti Cecilie. Vzpomínky, vázající se k jednotlivým dárkům, zastupovaly v podstatě jednotlivé kapitoly, někdy kratší, jindy delší. Postavy v nich však  nebyly nijak zvlášť propracované a tak na mě tolik množství lidí působilo poněkud zmatečně. Někdy jsem se musela pídit, jestli pluji ve vodách vzpomínek či současnosti.

„Ahoj mami! To jsem já Cecilie, tvoje nejstarší dcera!“ přivítám se s ní. 
„Ona je na mě vždycky hnusná,“ utrousí matka a zvedne se ze židle.
Obejmu ji. Ucítím poněkud výraznou vůni.
„Běž jinam, protože tady budeme sedět,“ řekne. „Fuj! Vy jste odporní! Říkám to na rovinu. Já – to – tak – nechci.“
Matka vysloví každé slovo zvlášť a se vztekem v hlase.
„Podívej se!“ řeknu. „Narcisy!“ Natahují k ní kytici žlutých květů. „Ty jsou pro tebe. najdu pro ně nějakou vázičku.“ Pohnu kyticí, aby tak mohla slyšet zvuk čerstvých květin, které zavržou, když se o sebe lístky vzájemně otřou.
„Jestli si myslí, že ví všechno mnohem líp, tak se pletou.“
Při mojí poslední návštěvě předvedla podobně zmatený monolog. Neustále ji někdo pronásleduje. Její osobnost se pomalu rozkládá, a teď už i přestala chápat, co je dárek.

Matčiny dary určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají chuť na lehce poetický, možná malinko depresivní příběh bez jakýchkoliv zvratů.

Kniha je velmi krásně graficky zpracovaná.

O autorce:




Pro informace o Cecilii Enger navštivte například stránky Wikipedie a nebo tyto webové stránky.






Hodnocení: 3/5


Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Moba, kde knihu Matčiny dary můžete zakoupit.


12 komentářů:

  1. Jee, tak to je mi líto. Obálka i anotace mě lákala, ale teď už si nejsem jistá...,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knížka určitě není špatná, ale mě prostě nějak nedokázala oslovit. To se tak někdy stane. Ale věřím, že svoje čtenáře si najde :)

      Vymazat
  2. Achjoooo, ja se prave taky tesila na krasny vanocni pribeh plny atmosfery a vzpominani :/. Tak ted nejak nevim, jestli jeste mam zajem si ji precist.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechci nijak odrazovat od čtení, to určitě ne. Vzpomínky tam jsou, to je vlastně v podstatě ten hlavní námět. Ale čekala jsem to trošku jiné, těžko vylíčit, když nechci prozradit děj :)

      Vymazat
  3. Hmm, mě kniha sice úplně nelákala, ale zvědavá jsem byla dost. Asi dám prozatím přednost jiným knihám.

    OdpovědětVymazat
  4. Na knížku jsem si myslela, že by se mi mohla líbit, ale teď jsem trochu na vážkách :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, je to takové hodně klidné čtení, žádná akce, žádné zvraty. Poklidně plynoucí příběh se vzpomínkami. Tak uvidíš, třeba na ni jednou taky dojde řada :)

      Vymazat
  5. Ach, já tyto "bezzvratové" knížky vůbec nemusím, ale tahle mě k sobě nějakým zvláštním způsobem táhne... Zatím ale raději odolám, asi bych mohla být zklamaná. Skvělá recenze, Šári! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Mě taky hodně táhla, prostě to nechce vytvářet si dopředu nějakou svou představu, jako jsem to udělala já. Měj se hezky, Kristý :)

      Vymazat
  6. Hezká recenze, konečně jsem si ji mohla přečíst! :-) Taky jsem byla lehce zklamaná, ale trošku jsem tam viděla situaci, kterou jsem zažila, takže na mě kniha udělala větší dojem. :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥